Last Hardrock Outsider

STONE TEMPLE PILOTS - Perdida

S akustickými alby to většinou není snadné. Kapela, která se do něčeho podobného pustí, by si měla být vědoma úskalí, jaká sebou nese přeci jen mírnější naturel výsledné práce. Jde především o to vyhnout se nudě. Připravené skladby by tak měly být sami o sobě silné a zajímavé, ať už co se melodií týče nebo také lyriky, zastávající ve výsledné skládance o něco důležitější úlohu, než když má posluchač co do činění s nějakou rvavější formou rocku. Zde se za kilowatty hluku prakticky nedá schovat žádný prázdný nebo dokonce nepatřičný moment. STONE TEMPLE PILOTS se, myslím, svého úkolu chopili zodpovědně a připravili rozhodně zajímavou sbírku akustických skladeb, která je reprezentuje v nostalgické náladě a dobrém muzikantském i skladatelském rozpoložení. Ten tam je někdejší grungeový zvuk, ty tam jsou negace tryskající z jejich skladeb, jenž napomáhaly tvořit historii alternativního rocku v první polovině devadesátých let. Zůstalo výtečné muzikantské řemeslo a pečlivě zaranžované soft-rockové skladby. „Perdida“ je zdařilou sbírkou od už dlouho stále tak nějak klopýtající kapely, která se po skonu Scotta Weilanda (a posléze i Chestera Benningtona) ne a ne vrátit do zorného pole většinové posluchačské obce.



Zpěvák Jeff Gutt má určitě znamenitý hlasový potenciál a do kapely bratří DeLeů zapadl. Ti mu po dva roky staré bezejmenné desce, na které v řadách STP debutoval, složili zajímavou sestavu skladeb. Od „Fare Thee Well“ jste tak vrženi do vlnek poklidné akustiky, kterou právě Jeff dokáže povznést svým hlasem na úroveň, jenž svědčí o nezanedbatelném potenciálu nové etapy. Po nějaké alternativě jakoby se zem slehla a tak dostáváme vyzrálé klasicky rockové album plné tklivých balad hozených do komorního kabátku. Takřka každý song je protkán uhrančivou melodikou, šlechtěn celou řadou zajímavostí a aranží, ke kterým nepatří jen doprovodné vokály, piáno a viola, ale i flétna či další nerušivě prezentované dechové nástroje. Vedle Guttova hlasu hraje logicky prim kytara Deana DeLea, zde skladatelsky nejčastěji doprovázeného skvělým potenciálem jeho bratra Roberta DeLea, jinak baskytaristy STONE TEMPLE PILOTS.


Titulní skladba je jedním z nejsilnějších momentů. Pro svou výpravnost a skoro až filmově romantický nádech se mě tak zapsala do paměti okamžitě. Skoro to samé lze říci o další ozdůbce v podobě následné „I Did n´t Know The Time“. Už dlouho jsem neslyšel podobně pestře a s vkusem vystavěný akustický kus. Když pak posloucháme nový materiál těchto Američanů dál, narazíme na nejednu pozoruhodnou věc. Svým způsobem se jedná vlastně o soft-rockové progresivní album, neboť i „Years“ či „She ´s My Queen“ dokáží vábit nejednoho hudebního fajnšmekra. Zvláštní, že při poslechu tohohle alba jsem si nejednou vzpomněl na švédské PAIN OF SALVATION. Čtveřice z Kalifornie má však na své straně lehkost. Co se v případě snaživých Evropanů může zdát křečovité, zde vyplouvá na povrch zlehka a tak nějak přirozeně, vedeno tradicionalismem a zkušenostmi výjimečných hudebníků. Výše zmíněné songy tak mnohdy promlouvají s nenucenou krásou jako památné písně pozdní etapy legendárních THE BEATLES, ostatně jejich velkých vzorů. Za mne prostě povedená deska.


11.03.2020Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Tomáš
23.03.2020 19:08

Hele není to špatné album, akorát to není na takové běžné poslouchaní. Já tomu interně říkám "atmosférický album" - musí se vybrat správný čas, kdy si ho člověk pustí a pak je to bomba. Pochopil jsem to u alba Blur - Think tank. Roky jsem se s ním trápil, dával mu z času na čas šanci a pořád nic moc. A pak jsem se trefil do toho správného "časového okna" a najednou BOMBA! Ale jen v tom okně, ne kdykoliv.

A tohle bude stejné - prvních 6 alb STP si můžu dát kdykoliv a vždy mě baví, tohle je specifické. Dávám silných 60%

Níže zmiňovaná Cornellova Euphoria Morning je luxusní, a Travis The Man Who mám v osobní TOP10 alb celé mojí hudební historie. A proti tomuhle je to fakt rokec.

 

Adam
14.03.2020 09:13

Miluju Euphoria Morning od Cornella, jeho poslední sólovka je taky moc fajn, ale tohle déle než do poloviny bez pocitů ospalosti doposlouchat nejde :( Je mi líto... fakt i The Man Who od Travis, což je taky dost klidné album, je oproti tomuhle jako parní válec. Na druhou stanu 2.song mi přišel fakt úžasný, ale dál už to šlo s albem z kopce :(

 

S.C.A.Lytch
13.03.2020 22:07

Tak já dávám 90%. Pro mě osobně jeden z kandidátů na desku roku.

 

Stray
13.03.2020 19:45

Konnie: Změnil jsem hodnocení na 70%, měl jsem to tak nějak mezi a dal nakonec vyšší známku, tedy 80%, nebyl čas na odstup - o minulém víkendu třikrát poslechnuto, hned napsáno, zveřejněno, odjezd mimo zdroj a mimo net (jen mobil). Jsem rád, že web vůbec vykazoval aktivitu.

Na druhou stranu bych rád apeloval nečtěte články od někoho, koho nemáte vůbec v oblibě, ulehčíte si tak od mnoha zbytečných situací v psané formě. Nemám čas vůbec někomu něco vysvětlovat nebo se obhajovat, ta deska mě přijde v pořádku. Virus je možný, vzhledem k tomu, že jsem byl dva týdny v Praze-Letňanech.

 

Konnie
13.03.2020 19:27

Původně sem komentář ani psát nezamýšlela, ale zarazilo mě to hodnocení... Za co?!?! Když to porovnám s jinými alby, která tu byla označena osmdesátkou, tak mi to připadá jako výsměch... ledaže by to měl na svědomí nějaký virus :-(

 

Pekárek
13.03.2020 11:34

Fajn recka, určitě poslechnu.

 

flooder
11.03.2020 13:20

Bohužel je to neskonale nudné album