Last Hardrock Outsider

PEARL JAM - Vs.

Okamžitě po svém vydání šlo „Vs.“ do čela amerického žebříčku Billboard 200 a prodeje ve Spojených státech amerických po týdnu od realizace dosáhly jednoho milionu nosičů, celkově je tak druhá deska PEARL JAM jedním z nejlépe prodávaných alb své doby. K dnešnímu dni šla nahrávka přes pulty v počtu téměř deseti milionů, z toho více než sedm připadá na americký trh. Zde tedy opravdu nemusí nikdo pochybovat, že jde o velmi úspěšné dílo. V průběhu studiového nahrávání se kapela nacházela pod neuvěřitelným tlakem, takže vznik rozhodně nebyl snadný. Eddie Vedder coby frontman onen tlak velice špatně snášel. Úspěch debutového alba „Ten“ způsobil, že očekávání nástupce byla nesmírná a tak se kapela, která se raketově dostala mezi nejúspěšnější americké rockové grupy, nacházela ve velmi nekomfortní situaci. S nahrávkou vznikající v San Franciscu a v Seattlu jim coby producent tehdy výrazně pomohl Brendan O´Brien a šlo o první spolupráci mezi PEARL JAM a tímto, později věhlasným producentem nejen celé řady jejich dalších nahrávek. O „Vs.“ sice lze polemizovat, že nahrávka kvalitativně nedosáhla kouzla a kvality svého předchůdce a prakticky pouze přetransformovala bájnou džemovou supernovu roku 1991 v těleso, které už bude na svůj neopakovatelný debut navždy vzpomínat  a nahrávat prakticky civilní a ve svém vyznění poněkud hrubší díla. Osobně mám však za to, že především ČAS prokázal mimořádné kvality i tohoto díla, které ani v proudech jeho nekonečného tepu nestárne.


Rozdíl oproti debutu „Ten“ je na první poslech patrný, neboť bylo upuštěno od všeobjímající magické atmosféry a celkový sound byl pojat o dost realističtěji. Nahrávalo se totiž živě, aby byl zachycen přirozený a o poznání drsnější ráz skladeb, z tohoto důvodu může někomu vyznění druhého alba PEARL JAM připadal oproti prvotině až příliš neučesané. Kapela těžce vzdorující tlaku okolního světa a médií se v této hektické atmosféře rozhodla působit co možná nejpřirozeněji a nejpravdivěji. S novým bicmanem Davem Abbruzzesem, se kterým krátce před tím absolvovali i dlouhé americké turné na podporu „Ten“, se tedy PEARL JAM uzavřeli do nahrávacích prostor a dali vzniknout dalšímu nezpochybnitelnému milníku devadesátých let.



Na skladbách je patrné jak spontánně vznikaly, jak rychle byly nahrány a vyladěny do finální podoby. Valná většina z nich totiž vzešla přímo ze studiových jamů odehraných jen krátce před tím. Aranže a dolaďovací práce nikdy nenabourávaly přirozené vyznění, ten čistý proud energie charakterizující později kapelu na koncertech. PEARL JAM se zkrátka se songy moc nepárali s cílem zachytit co nejintenzivnější proud tvůrčí energie bez možnosti odležení. Deska obsahuje jak dravé, takřka punkové vály (zejména rychlá „Blood“), tak samozřejmě několik akustických věcí pomalejšího ražení (mimo jiné především závěrečná „Indifference“). Mezi těmito póly se nachází spousta skvělé živelné muziky, u které hraje prim nejen hlas Eddieho Veddera a jeho charakteristická procítěnost, ale také zaujetí všech ostatních v čele s tahounem Stonem Gossardem, kytaristou zodpovědným za největší podíl skladatelské práce. Zdárně mu zde však sekunduje i basák Jeff Ament, ale také sólový kytarista Mike McCready, jenž se v době právě této desky potýkal s drogovou závislostí. Bicí Davea Abbruzzesea jsou působivě předsazené a byť jsou prosté efektního zabarvení, vyznívají ve své přirozenosti doslova hromově. 


Album „Vs.“ se stále ještě řadí do proudu módního grunge, ale na rozdíl od všech plagiátorů, se kterými se tou dobou roztrhl pytel, přináší další skvělý manifest revoluční doby. PEARL JAM zde sice již působí o něco méně plakátově a s patřičnou špínou v proudu vlastních sdělení, ale dost možná právě tahle pravdivost jim později založila na dlouhou kariéru. Kapela totiž byla zbožňována od samotných počátků a jejich fanouškovská základna se v průběhu devadesátých let ještě rozrůstala. Zde již plně etablovaný, drásavě neklidný Vedderův hlas často zabrušuje do sociálně-kritické tématiky prostřednictvím konkrétních událostí z života tehdy sotva třicetiletého zpěváka i jeho spoluhráčů.


Zvuk kytar je zde práskavě drsný, ale rozhodně ne odfláknutý, album je tak dodnes možná chápáno jako to vůbec nejtvrdší od PEARL JAM, což potvrzuje už úvodní shredding flákota „Go“ vedená v poněkud nervózním tónu a rychlejším tempu. Po ní následuje zjevně největší hymna celého alba - „Animal“, což je Gossardův ryzí grunge manifest, svou gradací a vokální stavbou připomínající highlighty prvního alba. „Daughter“ je akustická polobalada, jejíž ústřední téma naráží na jeden konkrétní a velmi neutěšený příběh, týkající se domácího zneužívání. Z dalších pomalejších kusů později zaujala třeba i Vedderova „Elderly Woman Behind the Counter In a Small Town“, pro kterou se stala předlohou jeho matka. Právě ona civilnost a autenticita získala kapele v nadcházejícím období na ohromné popularitě.



Dalším nezapomenutelným „šlágrem“ se stal song „Dissident“, který zažehl další plamen inteligentního rebelantství, vlastně tolik typického právě pro tuto kapelu v dobách, kdy byl ničen dlouholetý hudební mainstream. Ve skutečnosti tahle skladba pojednává o politicky angažované ženě, která se díky svým aktivitám nakonec rozhodla pro dobrovolné uprchlictví. Nebyl to však zdaleka jediný sociálně-politicky angažovaný song na desce. Téma policejního rasismu je nakousnuto v songu „W.M.A.“, který vypráví Eddieho příběh, kterak byl na policejní stanici odpálkován, když se zde zajímal o propuštění svého černošského kamaráda. „Glorified G“ byla výsledkem hádky mezi bubeníkem Abbruzzesem, zastáncem držení střelných zbraní, a zbytkem kapely. Vypalovačka „Leash“ pojednává vlastně o stejné dívce, jaká byla v centru dění skladby „Why Go“ na debutové desce. Z mého pohledu jde o další z vrcholů této nezapomenutelné desky. Song vynikal nejen spontánností, ale i gradací a celkovou přirozeností ve sdělení. Náplní „Rats“ je zamyšlení se nad tím, zdali jsou na naší planetě krysy skutečně horšími tvory než lidstvo. Poměrně chytlavá „Rearviewmirror“ se od začátku točí okolo repetetivní basové linky a celkově jde zřejmě o jednu z nejzapamatovatelnějších a dalo by se říct i radio-friendly písní na této desce, zkrátka kytarovka po vzoru PIXIES a podobných. Svižná „Blood“ pojednává o zkreslené realitě vnímané skrze média a závěrečná jemnůstka „Indifference“ glosuje onu lidskou přirozenost dělat se lepšími než skutečně jsme.


Album „Vs.“ sice nedosáhlo magičnosti debutu „Ten“, ale na druhou stranu ve zkoušce času obstálo a stalo se dalším legendárním milníkem kariéry PEARL JAM. Legenda světového rocku, která již dávno směřuje, i díky své poctivosti, neotřelému jádru a hloubce vlastních sdělení, k dlouhověkosti. Červnové evropské turné roku 2020, uspořádané k podpoře právě chystaného alba „Gigaton“, se naší zemi bohužel vyhne, jsem tedy zvědav, zda-li kapelu chytím a shlédnu v některé ze sousedních zemí. Ještě alespoň jednou bych si je přál vidět.




15.02.2020Diskuse (25)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
26.03.2021 20:00

Boovol: Díky, opraveno. Mike McCready jasně, nevím kde se tam vzal ten Dave.

 

boovol
26.03.2021 13:34

Zatímco u Ten bych se obešel tak bez poloviny skladeb, Vs. je super od začátku do konce.

Btw, sólový kytarista není Dave, ale Mike McCready.

 

Painterman
11.03.2020 13:27

Meres:
...no, nemám nič proti metalu, ale nikdy ma nechytil naplno. Vždy ma viac bavil Rock a jeho rôzne podoby (Alternatíva, Indie....atď, ale aj Hard Rock. V poslednej dobe na sebe pozorujem ešte jednu zaujímavú vec, najlepšie sa zrelaxujem pri jazze, nemyslím teraz album od Queenov :), ale hudobný žáner, možno to bude aj vekom :)

 

Meres
11.03.2020 11:58

'Nie som metalový fanúšik'

Tak sa ním rýchlo staň 😎🤟

 

Painterman
11.03.2020 10:32

Nie som metalový fanúšik, ale o to viac ma poteší keď nájdem dobrú recenziu na album, ktorý nespadá práve do tejto škatulky. Keď tak na tým uvažujem, tak na tejto stránke som už čítal celkom pekné množstvo dobrých recenzií na albumy, ktoré si ,,mainstreamové" hudobné stránky, nevšimli, alebo ich proste odignorovali, napr. posledný PIXIES (super), alebo INTERPOL (sklamanie).
K albumu VS od Pearl Jam si dovolím napísať malú historku, ako som sa k nemu dostal. Rok 1993 bola ťažká predinternetová doba, takže k novej hudbe sa človek dostal buď cez známych, ktorí požičali kazetu, alebo CD (CD mali len frajeri :), alebo počúvaním rádia. A to bolo aj moje zoznámenie s Pearl Jam. Áno, už pred tým som registroval ,,Jeremy", ale tým to aj skončilo, čaro debutu som objavil až časom.
Na Slovensku vtedy vysielalo rádio ROCK FM a raz do týždňa išla relácia, kde na striedačku RICHARD MULLER a MEKY ŽBIRKA púštali novú hudbu. A vyšlo to na týždeň keď reláciu uvádzal MEKY.... ,,Teraz si pustíme kapelu Pearl Jam, títo chlapci sú z Ameriky a hrajú jak ďáááábli" a pustil ,,GO". Keď dohrala skladba, sedel som ako ohúrený :) Potom to už samozrejme išlo, obvolávanie známych a za istý čas som mal požičané CD.
Pearl Jam mám rád doteraz, teším sa nový album GIGATON a konečne si vyplním jeden z mnohých nesplnených koncertných snov - 1. 7. 2020 vo Viedni.

Teda, dúfam, že dovtedy vyšumí to šialenstvo s koronavírusom :(

 

Stray
23.02.2020 10:14

Obecně mám radši hudbu co je folk, než hudbu co je symfo. Tak to prostě je. Tečka.

 

stefanos
21.02.2020 23:42

Tohle jsem moc neposlouchal, páč jsem se bál, aby mě nekousnul. Jinak tahle kapela je pro mě moc folkáčská ale kvalitní a mám je docela rád.

 

Meres
21.02.2020 14:11

Áno, je možné že takto som niekde PJ počul, ale keby si mi priložil nôž ku krku s tým aby som zahmkal aspoň jednu melódiu od nich, tak som mŕtvy 😁

 

Alda
20.02.2020 22:37

Meres: nevěřím, určitě jsi musel někde slyšet aspoň jeden jejich song (např. Jeremy) spíše to vypadá, že netušíš, že právě hraje... PEARL JAM! :-)

 

Stray
19.02.2020 17:43

Detail, nezaujalo.:-) A navíc z youtube se poslechy nepočítaj.