PANDEMIA - Darkened Devotion
Kdyby si mě někdo chtěl vyzkoušet a pustil mi podobnou desku s tím, že se jedná o někoho dejme tomu z Nizozemí nebo Polska, řekl bych mu napoprvé něco v tom smyslu, že jde o výbornou evropskou práci s decentním floridským cítěním, že kvalita se pozná hned a že z toho kupodivu nečpí ta otravná polská snaživost.:-) Jenže, nestalo se. Zas jednou vím tedy předem, že poslouchám zkušené domácí borce. Okamžitě, a hlavně spontánně tím pádem kalibruji své vnímání ve smyslu „pro“, i když nic takového vlastně není zapotřebí. V Česku se totiž už delší dobu natáčí skvělá deathmetalová alba a novinka od PANDEMIE mezi ně bezpochyby patří!
Pokusím se v kostce uvést proč. Doufám, že zas nepůjde o čistou ódu.:-) Pokud ano, bude se primárně týkat přístupu, jaký dotyční na svém novém, v pořadí šestém albu „Darkened Devotion“ zvolili. Ten mi momentálně zcela vyhovuje. Proč? Inu, nejde v něm primárně o rychlost, techniku, progresivitu ani gore nebo jinou agresivitu či tvrdost, ale v prvé řadě o čistou deathovou agresi provázenou temnou harmonií a znepokojivými vibracemi. Ostatně, dobrou představu o obsahu dává již samotná albová obálka. Žádné „řeznictví“ se nekoná, znovu se vracíme k neveselé lidské existenci. Jinak řečeno, aktuální materiál z dílny ostřílených Západočechů se díky důrazu na ty správné složky stal opravdu smrtícím, vše ostatní pak přichází jakoby mimoděk. Základem takové metalové úrovně však není jen temné vidění světa, ale vždy perfektně zvládnuté řemeslo. Že bych konečně ocenil onen iritující potravinářský slogan: „Kvalita je obyčejná poctivost!“?:-)
Jak už jsem naznačil, PANDEMIA patří k zavedeným tuzemským spolkům, nicméně řadu let nic nového nenahráli. Na studiové frontě udeřili až letos, v návaznosti na návrat riffmistra Alexe Marka. Dosavadní počiny mě buď nechávaly chladnými (zejména debut „Spreading the Message“, 1999), nebo jsem se s nimi dosud blíže neseznámil (např. „Riven“, 2005), což míním napravit. No dobře, vrátím se i k tomu debutu.:-) Jméno aktuálního vydavatele proto vyvolalo „efekt zdviženého obočí“. Hammerheart Records totiž neřadím mezi undergroundová ořezávátka, jistou úroveň si dokáží pohlídat. Pak stačilo už jen ťuknutí v podobě doporučení od jednoho deathového guru a zároveň návštěvníka našeho webu. Následoval intenzivní poslech a rozumování nad tím, proč se mi daná nahrávka tak líbí. No, vlastně jsem se k jasnému závěru dobral celkem rychle a ani po x posleších neshledávám důvod pro jeho revizi. Hra kytaristy Alexe mě dostala podobně jako výkon Davida Menšíka na dvojce HYPNOS. Není třeba hledat styčné body, stačí ryze subjektivní pohled a u něj bych také již zůstal. Takhle mě to prostě baví.
Monumentální, čistě metalová hra kytar, precizně a na mnoho způsobů krájející existenciální temnotu a strach dneška. Tvrdost zahalená v oparu harmonií. Smuteční pochod a nemilosrdná řezačka v jednom – po celých necelých třiatřicet minut. Budu-li ještě více návodný, představte si umírněně naladěného a enormně koncentrovaného Blackieho či Aleshe z ROOT, jak propůjčují svůj talent death metalu ve chvíli, kdy mu skládají ryzí a aktuální žánrovou poctu. Přívlastek „aktuální“ zdůrazňuji. Vše je třeba vnímat pod prizmatem roku 2025. PANDEMIA rozhodně netouží hrát retro. Death metal v jejich podání odráží obsahem i formou současnost; a sakra přesvědčivě, dodávám. Starý je možná žánr. Lze však hovořit o přežitku tam, kde je dán takový energetický náboj a ochota jej sdílet? Tady se prostě žije, byť v náručí čiré smrti.:-) Tak nějak, tedy alespoň přibližně, na mě působí deathová exhibice vtělená do materiálu, který se na „Darkened Devotion“ nachází.
Kytary Alexe jsou sice alfou a omegou, ale bez jejich seskládání do devíti atraktivních skladeb a bez prvotřídních výkonů spoluhráčů bych během procházek se sluchátky tolikrát nezrychloval chůzi, nemáchal rukama, nedostával maniakální výraz ani čas od času nezařval ve snaze si zanotovat s výtečným Jirkou Kršem (též CUTTERRED FLESH). Všude vnímám jen samé plusové body. Poslech při řízení auta z bezpečnostních důvodů fakt nedoporučuji. Ale vraťme se ke zpěvu, opravdu parádní výkon. Jirka emoce linoucí se z kytar masivně umocňuje, v rámci vyznění novinky jde proto o mocný pilíř číslo dvě. Tím třetím je precizní rytmika ve složení Jarda Friedrich baskytara a premiérově Jakub Bayer (taktéž CUTTERRED FLESH). Současná sestava PANDEMIE prostě nemá slabé místo. Její výkon naštěstí dostal i adekvátní zvukové parametry, lépe řečeno byl po zvukové stránce posunut do sfér vyhrazených žánrové elitě. S Miguelem Teresem, který se postaral o mix i mastering, udělala kapela terno.
K samotným skladbám lze uvést především tolik, že ve svém úhrnu tvoří nejenom enormně vyrovnanou a současně pestrou kolekci, ale i příběh ukázkově završený výpravnou „Blessed, Blessed Oblivion“. Nesplývají a nechybí jim ani chytlavost. Záhy jsem si oblíbil všechny. V pohodě obstojí samostatně, zařazeny do pásma, tvoří vzorovou deathovou symfonii. Zůstává ovšem otázkou, zda bude jedna kytara v živém provedení na vše stačit. Řada nápadů i hutná kytarová unisona přímo volají po koncertním dvojzápřahu. Hele, mám o ně dokonce starost.:-) Dobře se mnou pánové zametli, moc dobře a tohle vypadá jako jeden z důkazů. PANDEMIA v roce 2025 zkrátka natočila své nejlepší album a rázem vpadla mezi absolutní evropskou špičku. V Hammerheart uvedené zdá se pochopili, v Rock Hardu spíš ne. My, deathmetaloví fandové, každopádně víme své. Je to JÍZDA, boys and girls!:-)
| 17.06.2025 | Diskuse (0) | Pekárek hackl@volny.cz |
 |
