Boomer Space

CANNIBAL CORPSE - A Skeletal Domain

Ačkoliv mám zvláště americký deathmetalový old-school z počátku devadesátých let vcelku v oblibě, musím se přiznat, že se nedokážu vcítit do mysli posluchače, pro něhož je smrtelný kov již čtvrtstoletí hlavním žánrem. Ostatně právě CANNIBAL CORPSE jsem nikdy příliš nesledoval, což ovšem neznamená, že bych je úplně ignoroval. Jednoduše řečeno, znám jejich historii, jejich pozici na scéně, období prvních šokujících obalů ještě z časů kdy u nich chroptěl Chris Barnes, i pozdější transformaci do stabilní, avšak již nijak objevné mašiny z doby působení Barnesova nástupce George Corpsegrindera Fishera. Jakkoliv to může být mnohým deathovým srdcařům proti mysli, CANNIBAL CORPSE pro mne začínají i končí se svým čtvrtým albem „The Bleeding“, které považuji za nepřekonatelný vrchol jejich cesty. Nějak mě v posledních deseti až patnácti letech nedojímala ona sériovost s jakou vypouštěli svá ocelově břitká díla, která byla zamazaná od zaschlé krve jako často používané náčiní v nějakém ilegálním masokombinátu, kde nedbají hygienických zásad. Jejich alba se dnes vlastně drží neměnných pravidel, a to nejen co se týče hudební náplně, ale i včetně jejich nevkusných obalů, které jsou charakterizovány směšnými lacinými malůvkami, jenž má zjevně na svědomí stále tentýž kreslíř.


 

 

Nepochybuji ani na chvíli o tom, že tahle kapela má za sebou obrovskou fanouškovskou základnu a patří ve svém ranku k nejuznávanějším, ovšem z uměleckého pohledu je považuji za méně výrazný artefakt, než je tomu v případě jejich kolegů z OBITUARY, MORBID ANGEL nebo DEICIDE, jakkoliv je mi jasná muzikantská vyspělost a kvalita, která ke Kanibalům tak nějak automaticky patří. Co se týče formy, novinka „A Skeletal Domain“ se opravdu nezpronevěřuje ničemu z minulosti. Deathmetalový fanoušek určitě prostřednictvím tohoto alba dostává hodně vybroušený vzorek tvrdé hudby, který po technické stránce splňuje veškeré normy předem stanovené, jenže to má jeden podstatný háček. Nebaví mě to poslouchat. Přitom v zásadě si zde nemohu na nic stěžovat. Byť novinka na svého předchůdce „Torture“ pravděpodobně nemá, jde znovu po technické stránce o naprosto vybroušené dílo. Jenže já hudbu neposlouchám kvůli technické vybroušenosti, ale kvůli tomu, zdali ve mně rozjitří nějakou náladu. CANNIBAL CORPSE můžou být tou nejdivočejší smečkou na světě a stejně se mnou nehnou, zatímco když si pustím první alba od OBITUARY, kteří velmi pravděpodobně neoplývají zas až takovými technickými dovednostmi, rázem tam nacházím všechno, co od žánru vyžaduji. To je totiž přesně ten rozdíl mezi umělcem a zručným/ přesným robotníkem. Z mého pohledu tedy i nové desce od CANNIBAL CORPSE schází výraznější originalita.

 

Jen stěží si tak mohu představit, že bych si právě tohle dílo se zájmem pouštěl ještě za měsíc. Jak jsem řekl, nedokážu se vcítit do mysli pravidelného odběratele této hudby. Slyším zde spíše jen nějaké zajímavé pasáže než přímo celé songy. Ty letošní mi vlastně přijdou přes svůj vybroušený a kovově plný zvuk jako monotónní a přímočaré rubačky, jakoby tahle kapela nahrála další album jen z toho důvodu, že od toho předešlého uplynulo už několik let. Jinak jde samozřejmě o klasické album od CANNIBAL CORPSE, které třeba na jiných stránkách budou mít větší potřebu rozpitvávat a nebo taky třeba ne. 


22.09.2014Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos03.11.2014 16:58

klasická pohoda a la Cannibal , výborný zvuk, hitovice nechybí - 75%

 

Carloss
23.09.2014 23:29

Jo kanibalové mě taky nějak neberou,ale občas si je pustím a novinka je taková nic moc to minulý se mi líbilo o trochu víc.

 

V.
23.09.2014 15:04

Stray: Na C.C. mám zhruba stejný názor. Sice proti nim nic nemám, ale většina jejich desek mě moc nebaví. Jedinou výjimkou je právě vynikající deska The Bleeding, kterou jsem si jako jedinou pořídil i na CD. Nemůžu si pomoct, ale C.C. mi i s odstupem času připadá jako nejpřeceňovanější kapela z té první vlny death metalu z přelomu 80. a 90. let a nemůžu se zbavit dojmu, že za svou popularitu vděčí více svým extrémním textům a obalům desek než hudbě samotné. Nepopírám, že si i na novějších albech udržují určitou kvalitu, ale se mnou to většinou nic nedělá, přitom staré desky podobně zaměřených kapel Autopsy, Pungent Stench, Obituary, Necrophagia nebo Carcass mě i po více než dvaceti letech pořád ještě baví.

 

Norr
23.09.2014 09:24

S recenzí víceméně souhlasím, až na drobné nuance. Třeba u mě je vrcholem tvorby CC deska "Tomb of the Mutilated" a "The Bleeding" je v těsném závěsu. Všeobecně tvorbu po odchodu Barnese nedávám, hlas Fishera se mi prostě nelíbí a hudebně mi to též přijde už ne tolik zajímavé, jak bylo zmíněno v recenzi, chybí mi tam kromě hráčského umu i něco navíc, a můžeme to klidně nazývat rozjitření nálad, jak uvedl Stray.Chtěl bych se spíš pozastavit u zmínky o posluchači, pro něhož je smrtelný kov již čtvrtstoletí hlavním žánrem. Já jsem tím posluchačem. Ano, poslouchám death metal už více jak dvacet let a stal se pro mě hlavním žánrem. Pravda, ve velkém si dopřávám i ostatní žánry a to napříč hudebním spektrem, ne jen tím striktně metalovým, ovšem pokud bych měl ukázat na svůj oblíbený styl, byl by to death metal. Abych mohl Strayovi pomoci se vcítit do mysli takového posluchače, musel bych znát podstatu toho, proč zrovna já, či kdokoliv další poslouchá metalovou hudbu, proč se tento styl usídlil v mé hlavě a už ono čtvrtstoletí mi poskytuje tolik radosti. Snad je to určitá vášeň, jež mi udržuje v libosti tento styl a myslím, že i chuť i nadále vyhledávat nové podněty, ať už v podobě nových počinů kapel, tak i štrachání se v minulosti. Metalová (potažmo deathmetalová) hudba je pro mě jako živá řeka, na které se mohu nechat unášet proudem směrem v před, mohu se vracet po proudu, či se na chvíli zastavit na jednom místě. Tímto příměrem je myšlena možnost poslouchat novinky, staré věci, či zastavit se u jedné kapely, či žánru a dávat si v kuse celé diskografie kapel. Ale vždyť všechno tohle Stray určitě zná a jeho zkušenosti s hudbou mu mohou usnadnit ono "vcítit do mysli posluchače, pro něhož je smrtelný kov již čtvrtstoletí hlavním žánrem".