CARCASS - Despicable

70%

Formát Extended Play (EP) má své výhody v praktičnosti a údernosti. Na kratší ploše se zvýrazní případné kvality skupiny a zároveň si je možné udělat přehled o jejím hudebním směřování. Jako bonus bývá eventuálně připojen koncertní záznam nebo nějaký ten raritní kousek. Své by o tom mohli vyprávět i angličtí CARCASS, jejichž EPko „Tools of the Trade“ se stalo legendárním sběratelským kouskem. Na tradici menších desek navázali i po svém znovuzrození v roce 2007, byť tentokrát s trochu odlišným konceptem. V roce 2014 vydali „přívěsek“ s názvem „Surgical Remission/Surplus Steel“, který obsahoval songy, které se nevešly na předchozí řadovku „Surgical Steel“. Se stejnou ideou, tentokrát ovšem v obráceném gardu, přicházejí CARCASS i letos. Původně plánované uvedení dlouhohrajícího alba „Torn Arteries“, avizovaného na srpen, bylo kvůli komplikacím s koronavirovou pandemií odsunuto až na leden příštího roku. Aby věrný posluchač nepřišel zkrátka, dostává se mu nyní alespoň malé náplasti v podobě EP „Despicable“ se čtyřmi novými skladbami. Jedná se o singl „Under the Scalpel Blade“, původně určený k propagaci „Torn Arteries“, plus další tři nahrané písně, které se do finální verze zmíněné desky nevtěsnaly. Opět tedy jakési „tlusté od šunky“. Pojďme se do něj společně zakousnout.

Na úvod se představuje delikátní chuťovka pojmenovaná podle klasického italsko-španělského hororového filmu „The Living Dead At The Manchester Morgue“. Šestiminutový promakaný epos plný breakdownů vyváženě balancuje mezi technickou hrou a groovy pasážemi, rytmika střídá polohu za polohou, a to včetně grindcoreových sypaček. Osobitý melodický death metal současného střihu ve své nejryzejší formě, bezpochyby jeden z nejlepších kousků kapely vůbec. Jde o maximálně slibný začátek. Následuje „The Long And Winding Bier Road“, která názvem upomíná na nesmrtelné krajany THE BEATLES. Inspirace nicméně končí pouze u titulu. Štreka, po které táhnou svůj vozík s rakví CARCASS, je charakteristicky potemnělá, vine se a kroutí za podpory táhlých riffů kytary Billa Steera. Mrazivý melodický refrén sotva osvěží a už se mašíruje dál. Tklivé sólo vyvolává iluzi nekončícího pochodu nehostinnou krajinou, který ukončuje až rázné zasyčení z úst Jeffa Walkera. Slušně vykreslené kytarové harmonie mi ještě doznívají v hlavě, ale jinak nevidím moc důvodů, proč chodit po této – dávno prošlapané – cestě znovu.

Skladbou „Under The Scalpel Blade“ se dostáváme na pomyslnou druhou stranu vinylu. Jde asi o nejtypičtější CARCASS, pokud se bavíme o nejúspěšnějším období završeném dílem „Heartwork“. Jakkoli techniky vycizelovaná, přesto působí jako nejslabší článek desky. Nepřináší nic nového, hudbě chybí energie a přebývá recyklovaného. Těžko říct, proč zrovna tahle záležitost byla zvolená za reklamní tahák připravované novinky. Že by sázka na jistotu? Doufejme, že „Torn Arteries“ nebude podobných „jistot“ plná. Vraťme se však k poslednímu zářezu „Slaughtered In Soho“. V něm zasloužilí britští chirurgové originálně roubují osmdesátkovou kytarovou melodiku na dusivá chapadla morbidní atmosféry. Bubeník Daniel Wilding několikrát rozezní i kravský zvonec, jehož zvuk přesně zapadá to kontextu té správné makabrózní řezničiny. Rozhodně by ale nezaškodilo, kdyby ponurou rozvláčnou náladu rozčísla rychlejší vyhrávka. Změna tempa by skladbu vykopla mnohem výš. Na závěr, a přes povedené Steerovo sólo, se dokonce vkrádá nuda. Po odeznění posledního tónu tak zůstávají rozpaky, které se nakonec promítají i do pocitu z celého (mini)alba.

Sečteno a podtrženo, kromě podařené skladby „The Living Dead At The Manchester Morgue“ přináší „Despicible“ jen minimum neotřelých nápadů a svěžích okamžiků. Nevymaňuje se tedy z řemeslné tvorby poslední dekády, naopak se v ní ještě více zabydluje. Příčinou jisté, ničím nevyvážené konzervativnosti materiálu může být i fakt, že hlavní persony – Bill Steer a Jeff Walker – nedávno oslavily již padesáté narozeniny. Přestože mají stále chuť a sílu nejen k hraní, ale i k další tvorbě, jen stěží budou navazovat na originalitu svých alb z let minulých. Laťka je totiž od dob „Necroticism – Descanting The Insalubrious“ a „Heartwork“ nastavena skutečně vysoko. Možná bychom se měli ptát též po smyslu takové „vlaštovky“, tj. samostatného vydávání materiálu, který z velké části a nejspíš i právem neprošel producentským sítem, před vydáním plnohodnotného zářezu. Smysl takových zbytků bych viděl třeba v bonusovém vydání pro zhýčkané japonské publikum ve smyslu „vy máte za svou kupičku jenů zas o něco navíc a ostatním to chybět nemusí“. Když už nutně podobné EP, pak napříště pouze v čistě elektronickém formátu, nebo alespoň ex post jako minule.

05.11.2020	Diskuse (10)	Hivris