Last Hardrock Outsider

BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 8.-11.srpna 2018 - 1/3

Netvrdím, že letošní ročník festivalu Brutal Assault patřil k nejlepším a po stránce dramaturgie k nejnabušenějším, ale určitě sebou nesl punc jisté neotřelosti i v rámci tak atraktivní palety zde nabízené tvrdé hudby. V mnoha věcech totiž po dramaturgické stránce výrazně nakročil jediným možným směrem, ve kterém lze dlouhodobě přežít mezi nejužší evropskou špičkou, jakkoliv to organizátory bude zpočátku stát část tuzemských a tradicionalisticky zaměřených návštěvníků, nepřipravených na rozmanitější a dá se říct i dražší žánrový program a příjezdy hvězd z jiných hudebních sfér než z těch striktně metalových a, po pravdě, stále se tak nějak opakujících. A právě o těchto věcech chci v prvním článku mluvit. Každopádně jsem se přesvědčil, že je podnik v těch nejpovolanějších rukách a má vizi, kterou je možné, navzdory počátečním ztrátám domácích příznivců (za domácí považuji Čechy, Slováky, ale i Poláky), realizovat a díky tomu ještě růst.

 

Právě velká jména, svým stylovým zaměřením postavená mimo extrémní metal, mají šanci oživit celou dramaturgii festivalu nevýrazněji a zvýšit jeho dlouhověkost. A co si budeme namlouvat, mají šanci pozvolna proměnit i složení návštěvníků akce. Netvrdím, že je dobře, když si hromada tuzemských příznivců black a death metalu svou účast na stále dražší a stylově rozmanitější akci rozmyslí, jak se také dost pravděpodobně letos poprvé po několika letech stalo, protože se v pevnosti pohybovalo zřejmě nejméně lidí za několik posledních let, nicméně větší žánrový rozptyl, potvrzený účastí velkých mimo-metalových jmen, může mít brzy pozitivní vliv zejména a pouze na příliv movitějších posluchačů ze zahraničí. Jak jsem to letos celou dobu v tichosti sledoval, procházejíc areálem, kde si již (mimo jiné) nebylo možné za cenu nižší než pětatřicet korun koupit prakticky vůbec nic kromě kelímku s vodou (bez padesátikorunové povinné zálohy za kelímek, pochopitelně), věděl jsem, o co tady jde v první řadě – ocenit navýšenou nabídku na všech frontách - od hudby po občerstvení - a to v souladu s rychle se přibližujícím západoevropským standardem.


 

Mám se tu tedy bavit striktně o hudbě nebo do toho mám občas motat to žrádlo? Jasně, o hudbě to bude zajímavější, i když občas si neodpustím nějakou gastro smyčku a celkově úvodní článek zamotám jak preclík. :-) Zatím to vypadá tak, že otevírání se širšímu žánrovému spektru a účast drahých jmen, stojících mimo extrémní metal, tradičního tuzemského fanouška spíše odradilo, nemusí to však znamenat, že se festival nepřetransformuje v to, po čem již nějakou dobu touží. Jméno za západní hranicí naší země si ostatně Brutal Assault čím dál více pouze upevňuje, neboť platí za kapelově nabušený fest, kam ještě nejezdí zas až tolik lidí a který je pro cizince spíše z těch levnějších. Zajímavé je, že jsem si trendu žánrového rozšiřování všiml výrazněji letos poprvé, přestože nějaké ty rarity zde byly vždy. Holt účast jmen jako LAIBACH, DANZIG, PAIN OF SALVATION, MYRKUR, MINISTRY, HELMET nebo WARDRUNA, navíc vše v hodně atraktivních časech, to už mohl být pro leckoho z tvrdě metalových řad příděl nad jeho síly. Chlapci z pořadatelské agentury určitě čekali víc lidí z daleka, když se zřejmě tolik cálovalo za ve zdejších zeměpisných šířkách raritní slyšení onoho typického Danzigova halekání. Odhaduji, že tenhle „rocker-wrestler“ je musel stát pěknou pálku, a pak na jeho koncert kouká o polovinu lidí méně než na brazilskou SEPULTURU, která v Čechách hraje skoro každý rok, škoda. Stejně tak PAIN OF SALVATION po osmé večerní odprezentovali to, čemu se říká: stádem neoceňovaná umělecká svoboda, které organizátoři věří, ale většině lidí je u prdele. Výbornému koncertu Švédů totiž přihlíželo zdaleka nejméně lidí ze všech večerních kapel za nějakých osm až deset posledních ročníků. Během jejich setu se dalo, při troše snahy, projít s kelímkem rovnou do první řady. Osobně nepatřím mezi zaťaté příznivce extrémního metalu a proto tento vývoj, kdy si pořadatelé stojí za svým a nehledí na to, zdali je někdo víc black nebo death, ale dávají přednost kvalitě, velmi kvituji. Nic se ale nesmí přehánět, dalších pět kapel s Gildenlöwem ve večerním čase a pro fest to bude likvidační.



Lepší jednou LAIBACH než třikrát CARPATHIAN FOREST, radši jedno netradiční jídlo za stošedesát než dvakrát klobásu za osm pětek.

 

Husarský kousek se organizátorům povedl s LAIBACH, mimochodem tuhle slovinskou legendu jsem nikdy neposlouchal a ani si jí snad doma za těch třicet let nikdy nepustil a přesto mě jejich koncert dokázal vtáhnout a svou do detailu propracovanou stylizací naprosto zaujal. Ta kapela přeci vůbec nepatří do metalového ranku a přesto byla správnou volbou. Určitě nešlo o levnou záležitost, ale tleskám té odvaze, protože přesně tohle Brutal Assault potřeboval, radši totiž prubnout jednou koncertně lahůdkové LAIBACH, než se pachtit třikrát s CARPATHIAN FOREST. Ono to totiž vysílá do světa jednu podstatnou informaci – jsme mnohem dál než v roce 2007!


 

Otázkou je, na čem dalším se ty peníze investované do nesporně mnohonásobně dražších a pracněji získaných umělců dají dostat zpět? Přiznám se, že to nevím, nikdy jsem nic podobného neorganizoval a vlastně ani nepodnikal, takže si tu spíš budu dělat srandu…souhlasíte? Takže na čem? Jestli na ceně místa pro stánek s občerstvením, tedy třeba na klobásách, jejichž cena už se v průběhu let zaokrouhlila na částkách značně převyšujících šedesát korun, někde jsem si všiml dokonce devadesát (proč je příště neprodávat rovnou za kilo?), nebo na pronájmu jiného placu pro pouťový autodrom, kde v tom vedru do prázdna podbízivě huláká jakási mladá metalová drsňačka, co tvrdou hudbu slyšela asi jenom ze sedačky jednoho z těch svých autíček a vyloženě ruší vášnivé sběratele hudebních titulů při soustředěném a odborném probírání mezi regály cédéček německé distribuční firmy Hot Shot Records z Brém, která si postavila stanoviště o padesát metrů vedle a pod jejíž plachtou by meteorologové tou dobou naměřili pětačtyřicet stupňů.

 

Co jsem v tom vedru ocenil, bylo rozhodně rozšíření prostor nabízejících chladnější prostředí, všechny ty chodby, kasematy, pevnostní hospody, hororové kino či místo plné starých pohovek a gaučů zvané chill out, kde jsem (a očividně ne sám) asi na hodinu vytuhnul jako v nějakém čínském opiovém doupěti. Na tom gauči mě sice trubice s dýmem chyběla, ale zvládl jsem to i tak. Kdyby byly do příště k dispozici chladem vystlané rakve, vlezl bych si pravděpodobně i tam, a ještě za sebou přikryl víko. Pokud by se ten prostor měl ještě rozšiřovat do dalších objektů, šlo by o vynikající a velmi prozíravý krok. Pro člověka, který není zvyklý se každý den bavit s nějakou druhou osobou, je to na podobném festivale zlatá službička, to si pánové řekněme na rovinu. 😊 Palandy, regálky, postele a bedny, toho nikdy nebude dost.


 

Trochu vadila prašnost, zejména v zadní prostorné části areálu, kde sice byla dříve louka, ale dnes tam vzala za své veškerá tráva, sežehnutá vytrvalým několika měsíčním sluncem. Ono ani pro prodejce není příjemné, když se cítí ovívaní pískem jako na Sahaře. U stánků s předměty jako jsou trička to asi vadí méně, než když vítr nabere zeminu a foukne jí do obří pánve, na které se zrovna připravuje deset kilo nudlí nebo halušek. Osobně jsem poprvé chodil jíst do veganské uličky a to nejsem vegan ani náhodou. Měl jsem dva důvody, ten první a zásadní byl, že jsem na podobně sváteční akci chtěl vyzkoušet něco nového a neznámého, a za druhé, ve zmíněné části se nacházely stánky, které svá jídla celou dobu držely přikrytá poklicemi, což mě přišlo jako nesporná výhoda oproti těm, co pokrmy připravovaly odkryté do prostoru. Pivo do skla v Šatlavě – znovu dobrý. Pilsner Urquell neomrzí nikdy, akorát příště do ušáků (jako minulý rok) a ne do těch úzkých sklenic.

 

Celkově tak u mne s festem převládala spokojenost, navíc korunovaná sympatickou besedou s Petrem Hanzlíkem a Bohoušem Němcem nebo výstavou fanzinů a průřezem toho zásadního, co formovalo tuzemské metalové písmáctví zejména v průběhu devadesátých let, takže mne, kterého na Brutalu (snad kromě odpočívání a plavání v městském nekrytém bazénu města Jaroměř) nezajímaly žádné další mimohudební aktivity, nerozhodilo ani zjištění, že někteří jedinci využívali svého volného času v areálu k tomu, aby si to třeba rozdali na férovku s profesionály v kick boxu. Když jsem viděl tu nastartovanou holku, jak tam v tom vedru zaníceně okopává nějakýho robustního týpka, musel jsem uznat, a to především jako člověk, který se od mateřské školky až po dospělý věk vždy držel zpátky a nikdy nikomu nedělal úmyslně problémy žádnou svou fyzickou aktivitou, že lidé jsou zkrátka různí. O kapelách, rozdělených dle věku, aktivity a důležitosti do nejrůznějších sekcí, tedy až příště…



14.08.2018Diskuse (30)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Subeer
15.08.2018 11:53

Jakákoliv deska od VOIVOD je kvalita, Negatron a Phobos, zváště vymazlený opusy, a hudebně velmi odvážný. Opravdu nejlepší příklady zhudebněné psychedelie a ty nože, co do vás řežou z repráků jsou pěkně ostrý.

 

Stray
15.08.2018 10:25

Pokud sis přečetl článek, pak nestíhání nevadí. :)

 

Vatutin
15.08.2018 10:14

nějak nestíhám číst :) ... ale na nové voivod se max těším a s forrestem jsem je kdysi viděl v dávno zavřeném Bunkru v Praze a bylo to hodně OK .. celé to období vnímám jako hodně OK a kupodivu jsem se trochu nemohl dostat do desek po návratu Snaka, o depresivním období po úmrtí Piggyho ani nemluvě ... každý pokus u mne tehdá končil sentimentem a nedával jsem to ... neříkám, že nyní je to vše zapomenuto, ale je to jiné a k celé discografii přistupuji v pohodě a s nadhledem :) ... za což jsem moc rád neboť voivod poslouchám v podstatě celej život a i v období bez metalu (Pink Floyd DM Sisters Joy Division, Cure, Fields .. atd.) jsem se k nim vracíval a podobných kapel nebylo moc ... dost možná death, voivod, paradise lost a slayer .. :)

 

Valič
15.08.2018 00:12

Mě se ten Negatron tenkrát taky celkem líbil, ale určitou roli v tom sehrálo i to, že v polovině 90. let moc metalových desek, které by mě nějak výrazněji zaujaly, moc nevycházelo. Jak se říká: "Jednooký je mezi slepci králem." :-)

 

Pekárek
14.08.2018 23:58

Negatron i Phobos jsou super desky. Chtěli přitvrdit a opravdu přitvrdili:). Krutý vokál Erica a masivní zvuk, to se mi tenkrát fakt líbilo, ačkoliv jsem byl odkojen především Angel Rat a Outer Limits. Starší alba jsem do šprtal až po poslechu AngelRat

 

Valič
14.08.2018 23:34

Negatron opravdu není úplně špatná deska, ale ten zpěvák se ke kapele podle mě moc nehodil, i když tehdejší hudební tisk na to měl jiný názor. Z těch dvou desek, které nazpíval, se mi o trochu víc líbí Phobos a obě dvě bych asi hodnotil výš než ty následující tři z let 2003 - 2009. Je ale pravda, že od Voivod mám nejvíc naposlouchaných prvních sedm alb a pak až ten Target Earth. Hodně nedoceněné mi přijde album Angel Rat, po kterém kapelu plno lidí odepsalo.

 

Stray
14.08.2018 23:22

Negatron je dobrá deska. Ale určitě ne nejlepší ani typická pro kapelu jako VOIVOD. Může být vůbec typická deska, kterou jako jednu ze dvou v celé dlouhé diskografii Kanaďanů nazpíval jiný zpěvák než ten jejich typický? Ani omylem, Negatron se svezl na úspěchu MACHINE HEAD, PANTERA, SEPULTURA scény zdrsnělejším riffovitým a jakoby nasraným vyzněním, ale ta nejlepší alba jsou opravdu o něco starší.

 

Valič
14.08.2018 23:17

V Big Bengu pěli ódy na kdejakou píčovinu (dámy prominou). :-)

 

DarthArt
14.08.2018 23:10

Valič: Máš pravdu, já je znám jen okrajově /(což je asi velká chyba). Jen si vzpomínám, jak v Big Bengu a pod pěli ódu právě na Negatron.

A dost řečí, jdu si rozšířit obzory!

 

Valič
14.08.2018 23:07

DarthArt: Co se týče těch Voivod, za vrcholné období většina jejich fanoušků samozřejmě považuje trilogii Killing Technology, Dimension Hatröss a Nothingface, což byla jejich nejprogresivnější, nejoriginálnější a asi i nejlepší alba. Následující desky Angel Rat a The Outer Limits jsou sice melodičtější a rockovější, ale taktéž výborné. Období Negatron a Phobos je pro kapelu dost netypické, i když má taky něco do sebe. Následující tři řadovky mě moc nebavily, ale je pravda, že jsem se ani nijak zvlášť nesnažil do nich proniknout. Target Earth bylo opět vynikající, stejně jako minialbum Post Society, takže se na novinku celkem těším. :-)

 

 

 

 

TOPlist