PESTILENCE - Hadeon

80%

Stalo se již leckým nečekané, Patrick Mameli nahrál dle mého se svými PESTILENCE nejlepší desku od časů památného díla „Testimony Of the Ancients“ z roku 1991. Obklopen mezinárodní sestavou zcela nových spoluhráčů docílil vynikajícího výsledku. K tvorbě alba byli přizváni tři další hudebníci: v sestavě těchto holandských deathmetalových legend tedy dnes působí Venezuelec Santiago Dobles (kytara), Slovinec Tilen Hudrap (baskytara) a rumunský bicman Septimiu Harsan. Po trojici návratových alb, z nichž pouze to poslední („Obsideo“) jakž takž obstálo a splnilo určitá očekávání, to opravdu nevypadalo, že ještě někdy Patrick Mameli přijde pod značkou PESTILENCE s něčím, co by mohlo navodit vzpomínky na zašlou slávu této holandské značky, která kdysi, na přelomu osmdesátých a devadesátých let, pod labelem Roadrunner Records, způsobila svým pojetím smrtelného stylu pozdvižení.

Kouzlo novinky v žádném případě není v nějaké progresivitě či přetechnizovanosti skladeb, právě naopak. Poměr mezi znamenitě odvedenou technickou stránkou věci a přirozenou živelností a nevyumělkovanou formou materiálu zdá se konečně vyrovnán, kapela si nehraje na bůhvíjak velké strukturální mágy, což samozřejmě při instrumentální kvalitě všech hudebníků jejich skladbám prozpívá. Dle mého jde o jedno z vůbec nejlepších deathmetalových alb, jaká jsem v posledních několika letech slyšel, na druhou stranu se zas nepočítám mezi nějaké aktivní sledovače podrobností této scény. Nicméně „Hadeon“ má takřka všechno, díky čemu si PESTILENCE před mnoha lety získaly početné zástupy fans. Jsem velmi rád, že prvky odkazující k „techno-deathovému“ stylu alba „Spheres“ se zde nenacházejí v nápadné míře a kapela jde cestou větší živelnosti, nesvázanosti až bouřlivé rozvolněnosti. Nicméně, nenechte se touto zprávou zmást, Holanďané nepodceňují ani stránku zvukové perfekce, technické provedení je dostatečně vycizelované, přičemž znamenitě vyznívají všechna ta klokotavá a zašmodrchaná kytarová sóla, jenž zde rozjitřují hutný riffovitý vál. Rovněž vokálně se zdá být Mameli v dobré pohodě a jeho hlas koresponduje s projevem, s jakým vešel v známost na vrcholném díle kapely „Testimony Of the Ancients“.

Opravdu znamenitě se jeví celá nová sestava, a protože se jedná o zcela první nahrávku, která v tomto složení vznikla, je třeba smeknout, protože je poznat, že si čas ve studiu kapela užívala a nezdržovala se zbytečnostmi, naopak vše bylo podřízeno jedinému smysluplnému cíli a sice stvoření uceleného, semknutému a zvukově i skladatelsky velmi propracovanému materiálu, který tvoří jedno záhadné intro, jedenáct zhruba tříminutových skladeb a jeden instrumentální předěl. Projev současných PESTILENCE nepůsobí akademicky a chladně, což je, myslím, jeho největší devízou, ale naopak popouští uzdu motivům rozviřujícím skutečné emoce, dokáže však i death metal posouvat o příjemné nadžánrové fígle, technické prvky a příjemné bonusy. Materiál má tak všechny parametry špičkové deathmetalové práce, tupou hoblovačku opravdu nečekejte. Spokojenost.

19.02.2018	Diskuse (36)	Stray janpibal@crazydiamond.cz