Last Hardrock Outsider

MONSTROSITY - The Passage Of Existence

Po delší době death metal, který není x-tou verzí módního mixu starých ENTOMBEDDISMEMBER, popř. další z řady brutal onanií či jen obtížně propustnou disonantní koulí. Konečně death metal, jenž sází výhradně na muzikální formuli, aniž by současně zval na prohlídku pitevny, kostnice, řeznictví, kafilerie, krematoria či prováděl detailní inventuru vnitřních démonů, apod. Jen trocha temnější metafyziky, okořeněná sci-fi. Pevné ukotvení v techničtějším thrashi navíc garantuje zážitek z opulentního kytarového představení, během něhož se ani na okamžik nebudete cítit trapně z důvodu, že vám něco uniká. Tady je vše naprosto jasné a až lázeňsky přívětivé.


MONSTROSITY se tradičně ozvali po delší době, a to aby nám opět dali pocítit sílu klasického floridského death metalu, který si na nic nehraje, ale jen se hraje. V rámci diskografie lze „The Passage of Existence“ považovat za nejpřístupnější album. Kapky smrti na něm odměřuje vlastně již jen druhý z bratrů Hrubovcaků, Mike Hrubovcak, resp. jeho vynikající growl. Tvrdost jako by se někam vytratila. Je sice pravdou, že MONSTROSITY nikdy nešlo řadit mezi opravdu kruté spolky, ale zvuk nového alba je natolik vycizelovaný, až působí v podstatě neškodně. Nic na tom nedokáží změnit ani poněkud ostřejší pasáže, které mohou evokovat mocné SUFFOCATION, popřípadě ostré hochy z MALEVOLENT CREATION. Jediný zbývající člen z původní sestavy a zároveň duchovní otec kapely, bubeník Lee Harrison, totiž preferuje úplně jiné hodnoty. Východiskem je pro něj po všech stránkách dotažená skladba. Takových uslyšíte na novince přehršel. Doporučit mohu rovnou digipackovou cd verzi, na níž jsou oproti vinylu ještě dvě skladby navíc, což je v době, kdy už i čtyřicetiminutová alba vychází na 2LP, spíše k zlosti. Obzvlášť nechápu, proč se podobného formátu nedočkala deska, na které v podstatě absentuje vata.



Ale zpět k hudbě, po prvních posleších jsem chtěl být poměrně kritický. Zvuk už jsem zmínil. Produkce Jasona Suecofa mám poměrně rád. V roli specialisty na bicí mě tentokrát nicméně příliš nepřesvědčil, chtělo to větší razanci. Ale možná je na vině jinak perfektně vybalancovaný mix Marka Lewise. Zvuku MONSTROSITY vzor 2018 prostě vládne uhlazenost. Na druhou stranu zde alespoň existuje dostatek prostoru pro otočení volume doprava. Zmíněná dvě jména navíc signalizují, že MONSTROSITY „drží prst na tepu doby“ a snaží se nabídnout kvalitu, která má potenciál oslovit celou škálu metalových fandů. Když si k tomu připočítáte vokál Hrubovcaka, který se v některých momentech potkává s takovými zpěváky, jako je třeba Randy Blythe, jakož i vpády melodických sól, za něž by se nemuseli stydět ani KILLSWITCH ENGAGE (hned úvodní „Cosmic Pandemia“), je evidentní, že jisté ambice tu prostě jsou. O trendovém vyznění však nelze hovořit ani náhodou!


Zběsilost prvních desek je ovšem definitivně pryč. Nic na tom nemění stále živelné Harrisonovy bicí ani letmé návraty do časů alba „Millennium“ typu „Radiated“. Navzdory prvotním dojmům, které byly přes všudypřítomnou kvalitu až negativní, se mi nová kolekce postupně dostala pod kůži. Po dalších a dalších posleších mě totiž konečně došlo, jak je perfektně zkomponovaná a zahraná. Některé skladby, třeba jízdu „Solar Vacuum“ – jsem si přímo zamiloval. Jasně, pánům už není dvacet. Jejich zkušenosti se projevují právě v umění dát každé skladbě právě to, co potřebuje. Samozřejmě, nejde o „Umění fugy“, ale neutuchající kytarový dialog riffů a vyhrávek, podporovaný četnými výjezdy decentně pulzující baskytary, své kouzlo bezesporu také má. K tomu pak ještě přistupují lahůdková sóla obou kytaristů. Angažmá Marka EnglisheDEICIDE rozhodně nespadlo z nebe. Cit pro dobře načasovanou melodii a efektní metalová manýra však svědčí i Mattu Barnesovi. Pokud by se Jeff Loomis rozhodl oživit NEVERMORE, mohl by oslovit kteréhokoliv z nich, popř. dohodit ARCH ENEMY dalšího koncertního náhradníka. MONSTROSITY byli vždy dobrou farmou. Naštěstí dnes už lze v pohodě zvládnout i více kšeftů najednou. Ostatně, právě Lee by o tom mohl povyprávět asi nejvíce.


Přestože Lee i tentokrát procesu tvorby dominoval, představuje „The Passage of Existence“ spíše kolektivní dílo. Mimo jiné právě potřebou společných prací byl zdůvodňován pomalý proces jeho vzniku, započatý již v roce 2011. Poctivý evoluční přístup a pečlivost se vyplatily. MONSTROSITY mají rozhodně co říci i v roce 2018.  Nejde přitom jen o dokonalé self-promotion každého ze zúčastněných muzikantů, ale zejména o ukázku síly death metalu v decentně aktualizovaném old-school pojetí.


20.12.2018Diskuse (8)Pekárek
hackl@volny.cz

 

zdenos
31.12.2018 13:10

díky za názor :) já mám hodně rád Southern storm (2008)

 

Pekárek
30.12.2018 20:19

Pozor, nejsem žádný znalec death metalu, ale poslouchám ho téměř třicet let a mám ho i teď hodně rád. V mých recenzích, pokud budu recenzovat death, se bude obojí dost odrážet.

 

Pekárek
30.12.2018 20:13

*Kdysi na mě.....

 

Pekárek
30.12.2018 20:11

Ahoj,:) ani jedno nemám naposlouchané, Vader mi kamarád přivezl z koncertu a poslechl jsem si to jednou. Moje reakce byla zhruba taková, že jsem byl opět překvapen tím, jakou úroveň si stále drží. Zároveň tam vnímám snahu se trochu posunovat, ne nutně dopředu, ale nedělat stejná alba. Dvě poslední alba Krisiun mám mezi resty. Krisiun sleduju od prvního alba a mám je rád. Kdyby na mě byli dost rychlí, ale to už neplatí, všechno co smrdí starými Morbid Angel má u mě zelenou. Zkus dvojku Perdition Temple.

 

zdenos
30.12.2018 19:17

offtopic MONSTROSITY, ale v rámci DM: jak se Pekárek dívá na poslední 2-3 alba KRISIUN a VADER? Zajímá mě tvůj názor.

 

Stray
24.12.2018 10:47

Pekárek: Spěchat dnes určitě nemusíš, subeer právě dodal článek a já si zítra večer taky k něčemu asi sednu. Kdybys to s pokračováním psaní myslel vážně, bylo by to určitě pozitivní.

 

Pekárek
24.12.2018 10:14

Čau:), chvála potěší, zvlášť od Tebe, dík! Samozřejmě i motivuje, takže dnes snad konečně zasednu a vyplodím to, co jsem slíbil šéfovi:). Jde mi to hůř než jsem myslel. Času je málo a energie také, ale baví mě to. Tebou zmiňované věci si přinejmenším poslechnu. Díky za tipy a neváhej sem nahazovat další.

 

Mbody
24.12.2018 07:44

Skvele napisana recenzia, mam chut si to pustit.O tento band som sa v 90s letmo obtrel a viac menej ma obchadzaju dodnes...Som zvedavy na tvoj dalsi recko vyhlad.Ako antiplastik sound fighter sa prihovaram za tohtorocnu americku klasiku DC4 ci nemilosrdnych hitmakerov z Finska Stam1na, ktory su uz doma velkou kapelou, v tunajsich zemepisnych sirkach trestuhodne prehliadanou...