HEAVING EARTH, WILLHELM GRASSLICH, MORTHYMER, BLIND RULER CURSED LAND - Praha, Music Club Jižák, 15. června 2023

Nehodlám na našich stránkách mapovat vše, co se kolem tuzemské deathmetalové špičky HEAVING EARTH šustne. Periferně zaregistrovaná upoutávka na jejich koncert mi však nedopřála klidu. Werichovské „Jsi jen hovnivál, hovnivál“:-), začalo být přerušováno některými okamžiky z posledního alba „Darkness of God“ a vemlouvavým lákáním ve stylu: „Uvidíš, zahrají perfektně, není to daleko, pobavíš se s pár zasvěcenci, a dva předskakující noise projekty ti k tomu dají i dostatek prostoru.“ Odolat prostě nešlo, a když už jsem vyrazil, podělím se o pár dojmů.

S Music Clubem Jižák jsem měl tu čest poprvé. Pokud vás z principu neodradí samotný fakt, že se musí autem či busem zajet až někam do hlubin Jižního Města, mohu zmíněný podnik doporučit. Ostatně, svéráznou poetiku lze s úspěchem hledat i v dané lokalitě. Noční autobusy pak znamenají jistotu, že člověk na sídlišti neuvízne. Samotný klub bych označil za pohodový. Únosnou kapacitu si netroufám odhadovat. Místa je pod areálem sídlištního nákupního centra dost a nachází se dostatečně hluboko (bývalý kryt?) na to, aby hlasitá produkce mohla někoho doopravdy štvát. Jediný problém může představovat poměrně malý bar. Ale jen v případě, že by na nějakou akci dorazilo hodně lidí. Popravdě, něco takového jsem onoho večera nepředpokládal. Ještě upřímněji, spíš jsem se obával návštěvy tristní. HEAVING EARTH nabízí sice hodně, ale jen malé části populace. Ve finále však byla účast slušná.

Jak už jsem naznačil, nešlo o čistě metalovou akci. Před headlinerem dostal nemálo prostoru performer vystupující pod jménem Willhelm Grasslich. „Obecně mě přitahuje otázka moci, to je takový motiv, co se táhne veškerou mojí uměleckou tvorbou,“ vysvětluje dotyčný v jednom rozhovoru. Dodatečně vyhledaný citát, myslím, vystihuje jeho tvorbu naprosto perfektně. Noise, ambient, drone, industrial. Přestože bych si podobnou hudbu nejspíš nikdy nepustil, musím říct, že společně s příslušnou projekcí, zobrazující válečné momenty, propojené s různými rituály, působila produkce Grasslicha intenzivně. Zpočátku zneklidňujícím, později zdrcujícím dojmem. První vystoupení bylo temnější, syrovější a odlidštěnější. Druhé, již pod hlavičkou BLIND RULER CURSED LAND, pestřejší, více zaměřené na temnou stránku lidské duše a fanatismus, kterému neváhá propadnout. Pochod hořících postav už z hlavy nikdy nevymažu, děkuji...:-) V závěru se hudební doprovod k promítanému útoku kamikadze plynule přetransformoval v harmonickou katarzi(?), zprostředkovanou nota bene zvukem typického ruského nástroje – balalajky. Tak tohle nemělo chybu. Lehce otřesen, nicméně umělecky naplněn se na čas spokojím s něčím přízemnějším, takže si jdu pro další pivo.:-)

Dělící moment mezi Grasslichovým drsným řáděním obstarali MORTHYMER. Instrumentální prog metal, vzešlý z popela KEEP ON ROTTING, nabídl velmi dobrou podívanou. Po popsaném war noise šílenství mi sice zprvu zněli trochu jako artrockoví YES, ale s přibývajícími minutami bylo nabíledni, že se jedná o dost razantní trio, hrající poměrně tvrdý, „nenatahovaný“ metal, plný nápadů a zajímavých atmo-okamžiků, které mají pocitový přesah. Všemu pomáhal solidní, občas i velmi dobrý zvuk. Hudba nesklouzávala ke sterilitě ani k nudným djent hrátkám. Celku nechyběla syrovost, jejíž přítomnost by si pánové měli pohlídat i na studiovce. Poslouchám, poslouchám, bavím se čím dál víc a najednou byl konec, asi tak. Chystané album „Pedagog“ si určitě pohlídám.

Na BLIND RULER CURSED LAND se dalo metalem navázat jen velmi těžce. HEAVING EARTH mají naštěstí svůj vlastní svět. Figuruje v něm mocná vize pojednávající o tom, jak hrát metal s velkou přidanou hodnotou. Zmíněný žánr zde nepředstavuje cíl, nýbrž nástroj k dosažení úplně jiného světa, než představil Grasslich, jiné metafyziky. Lídr a kytarista Tomáš Halama se za tímto účelem obklopil spolehlivou a překvapivě i dost semknutou partou. Právě ona semknutost budila při prvním koncertu po šesti letech respekt. Těch překvapení bylo nakonec ještě více. Šlapající kytary a precizní výkon baskytaristy Tomáše Ledviny – sólo dotyčného v „Cardinal Sin“ znělo i naživo skvostně – jsem tak nějak očekával. O návratu ztraceného syna Seppa jsem však nevěděl a o hostování bubeníka Giulia Galatiho zas jen snil. Výkon Galatiho byl jedním slovem profesorsko-mistrovský. Vystoupení opět pomohl zvuk, díky kterému zněly bicí brutálně, aniž by rozbíjely hru ostatních. Sepp, přestože zpíval party určené původně jinému zpěvákovi, svým nasazením a mocným hlasem vše okázale korunoval. Kapela se logicky věnovala jen svému poslednímu albu, čehož snad nemohl litovat vůbec nikdo. První vystoupení a hned taková pecka. Nevím, co bych jim vytknul. Zřejmě nic, ani zpětně mě nic nenapadá. Že nedostali do varu publikum? Nedivím se, přišlo se totiž hlavně poslouchat, a když je co, není čas blbnout.:-) Prima večer.

19.06.2023	Diskuse (6)	Pekárek hackl@volny.cz