Last Hardrock Outsider

CRYPTA - Echoes Of The Soul

„V dané chvíli to bylo nejtěžší, ale zároveň nejlepší rozhodnutí.“ Zhruba tak baskytaristka a zpěvačka Fernanda Lira zpětně glosovala svůj nečekaný odchod z rozjeté NERVOSY. Společně s ní odešla i bubenice Luana Dametto. Obě hovoří o osobních důvodech, po kterých už jsem dál nepátral. Sdílná ostatně nebyla ani Prika Amaral, zůstavší rázem jako kůl v plotě. Připustila však, že pro ni samotnou o překvapení nešlo. K rozchodu podle ní vedla řada důvodů existujících po delší dobu. Každopádně nikdo nic nevzdává a všichni chtějí pokračovat. V tom posledním dámy rozhodně nekecaly. Najednou tu máme dvě kapely. Jednu lepší než druhou, dodávám.


Poslední zářez NERVOSY jsme hodnotili poměrně nedávno a dopadl dobře. Nyní přichází čas na CRYPTU. Kdo čekal Nervosu 2, dost se spletl. V nové „girl group“ se sází především na death metal. Hlavní paralelu s bývalým působištěm proto představuje kvalita. Pokud bych se měl snížit k nějakému tomu sexismu, mohu nanejvýš lítostivě konstatovat něco ve smyslu „ony nám kradnú žáner“. Upřímně, jen houšť. Přestože Fernandu neobklopují žádné velezkušené matadorky, ale mladé hudebnice, výsledek zní protřele a uvěřitelně. Fakt, že dotyčným chybí autentická zkušenost s érou, ze které čerpají, nehraje žádnou roli. Prostě ji ctí, cítí a mají v krvi. Tvorbu ani jednoho z bandů nepovažuji za typické retro, spíš za procítěné a špičkové kolektivní řemeslo v jiném – ryze ženském podání.



Postihnout onen rozdíl mezi mužským a ženským přístupem je a není snadné, i když se týká vlastně každého oboru, ve kterém se obě pohlaví angažují. V metalu CRYPTY každopádně vnímám eleganci, více odlehčené atmosféry, minimum prvoplánové krutosti, více citu a dost muziky. Jde v případě thrashe a deathu o dobrou výbavu? Určitě ne o pojmově špatnou, zvlášť když se pečlivě vybraným mužům s absolutní důvěrou svěří technická, resp. zvuková stránka věci; a oni nezklamou. „Svým ženám“ totiž dobře rozumí. Výsledek zní tedy tvrdě nikoli proto, že se na něčem takovém sveřepě trvá, ale protože veškeré úsilí směřuje k citlivé a vkusné práci s hodně tvrdými materiály. Na metalové producentky a zvukové inženýrky, které jednou určitě přijdou, se i tak těším.


Přes dobře seznatelnou (byť ne evidentní) ženskost v podání se s tím CRYPTA na svém debutu „Echoes of the Soul“ nepáře. Výborný vokál, dobré klasické riffy, dva druhy vkusného, technicky zdatného melodického sólování a solidní songwriting. Death metal s občasným blackovým přesahem leze do uší sám. Zapomeňte na chrastivé Švédsko, páchnoucí bažinu či peklo a kromě absolutního základu i na floridskou školu. Růst, nikoli rozklad; hněv, nikoli strach; člověk, spíše než démon. Kvartet vzkvétá z černozemě zorané proto-modernitou, jak ji ukovali CARCASS s AT THE GATES a následně využila americká scéna v čele dejme tomu s THE BLACK DAHLIA MURDER. Jestliže se vám ovšem při poslechu posledně jmenovaných vybavuje moucha sveřepě narážející na okenní tabulku, mohli byste mít při poslechu CRYPTY pocit značně odlišný. Nevím, zda za tím stojí má zkušenost s extrémnějšími spolky (a nemám na mysli hned PISSGRAVE:)), ale navzdory kašírované temnotě z obálky a intra mi jejich metal svou ladností připomíná plápolavý let motýla nad potemnělou loukou v květu. Melodická stránka se vrací až někam k post-klasickým albům CRADLE OF FILTH typu „Damnation and a Day“, na čemž má ovšem podíl i Fernandin vokál pohybující se v polohách mezi Danim, Ihsahnem a pozdním Schuldinerem. Sólové kytarové duely Sonii Anubis s Taináou Bergamaschi pro změnu evokují bratry Amotty. Může být vůbec někdo nespokojen? Znechucení z lehkosti, vzdušnosti, svěžesti a snahy (dozajista legitimní) se líbit sice nevylučuji, o můj případ se však nejedná. Užívám si pestré bicí, kytarovou stěnu, metalizovanou drnčící baskytarou, jinakost každé sólové kytary a hitový potenciál řady skladeb v čele s noblesními jízdami „Possessed“, „Kali“, „Blood Stained Heritage“.


Produkce jde materiálu naproti, netlačí se na pilu. Oslnivé trio Thiago Vakka – produkce, Arthur Rizk – mix, Jens Bogren – mastering dalo debutu CRYPTY do vínku mnoho, hlavně však zachovalo jeho sexy „bio“ podstatu, na které se Fernanda rozhodla důvtipně stavět. Zaujme dynamický virbl a parádní kopák, dále hustá opona death/thrash kytar, občas ve stylu DEATH nebo PESTILENCE. Pokud z ní vyjedou blyštivé ostré nože, prostor mezi nimi bývá záhy vypolstrován melodií. Leitmotivem je již zmíněný CARCASS/CRADLE/DEATH „feel“, nenucenost a přehlednost. Jakkoli chirurgické a jiné nářadíčko chybí, nebylo nahrazeno sadou na manikúru (sorry za další, tentokrát již primitivní sexismus:)), nýbrž odlišnou pocitovostí, jiným přístupem a prožitkem. Metalové standardy typické pro výše zmíněné vzory se na „Echoes of the Soul“ staly nástrojem ženského principu. Naštěstí se tak stalo v rámci totožné hudební filozofie. Výsledek zní tudíž fakt dobře. Dostaly mě! Když už jsme u těch módních pojmů, dovoluji si uzavřít, že CRYPTA natočila nebinární (binarita Švédsko/Florida) deathmetalové album, které jsem si zamiloval, což s ohledem na stále funkční vztah k výtečné NERVOSE musím řešit polyamorií.


22.06.2021Diskuse (6)Pekárek
hackl@volny.cz

 

Kelly
02.04.2022 22:23

Teda fakt dobrá fošna. Klobouk dolů před holkama - vampýrkama :-)

 

Pekárek
30.06.2021 22:07

Já těm lidem nelžu:) Stejně je fajn, že když se mi něco líbí, líbí se to občas i někomu jinému.:)

 

Widl
29.06.2021 09:47

Skvělá deska, holky se mi trefily do vkusu úplně maximálně. Parádní vokál, bicí, sólíčka. Nic nechybí, nic nepřebývá. Skvěle se to poslouchá.

 

Petr
24.06.2021 22:45

Nervosu jsem sledoval a těším se až si Cryptu poslechnu, určitě super muzika, když starším kolegům dochází dech a řeší různé pioviny v kapele, je potřeba hledat mezi mladšími. Těším se!

 

Pekárek
24.06.2021 20:53

Ano, je tam spousta super muziky, užiješ si i další poslechy, možná ještě víc.

 

DarthArt
24.06.2021 15:34

Tady jsem naopak velice spokojen - žádná převratná originalita, ale výborně zvládnutý standard, adekvátní kytarové dobrodružství, žene to kupředu, tohle bych v regálu asi neignoroval.