MORGOTH - Cursed

80%

Na počátku devadesátých let měli svého silného zástupce mezi elitou smrtícího kovu také Němci a to v kapele pojmenované po mytologickém vládci z Tolkienova světa. Jejich MORGOTH tehdy patřili k čelním představitelům evropské větve tohoto žánru, a to stejně nepochybně, jako tomu tenkrát bylo v případě nizozemských PESTILENCE, britských BOLT THROWER nebo švédských ENTOMBED. Co na tom, že se později kapela rozhodla jít úplně jinou cestou, což jí vlastně brzy stálo existenci. Na rozdíl od tří zmíněných veličin se německé monstrum nezapsalo do historie zas až tak zřetelně, spíše na úsvitu své dráhy přijalo pravidla diktovaná nejznámějšími floridskými zombíky a tyto pravidla zvládalo bravurně. Kvintet vedený kytaristou Carstenem Otterbachem a growlerem Marcem Grewem poprvé udeřil v průběhu let 1989 a 1990 dvěma „gore“ mini alby - „Resurrection Absurd“ a „The Eternal Fall“, aby dal světu jasně na srozuměnou, že nejen zámořské kapely (zejména DEATH a OBITUARY) budou reprezentovat právě se na světlo vydatně klubající směr metalové hudby. Dunivá rytmika, nekompromisní řezavé kytary a primární divokost příznačná pro záhrobní americké smečky z Tampy jim rozhodně nechyběly, navíc Greweho hrdelní projev se nacházel právě někde na spojnici mezi hlasy - Johna Tardyho a Chucka Schuldinera.

Velký debut spatřil světlo světa díky vydavatelství Century Media až na jaře roku 1991 a představil kapelu bez pochybností. „Cursed“ je ještě dnes v mých uších naprostou deathmetalovou klasikou a albem, za kterým si může německá kapela hrdě stát. Oproti minialbům, kde působili doslova jako urvaní ze řetězu, sice ubylo rychlých temp, ale materiál rozhodně získal na zlovolnější atmosféře, větší barvitosti, ale i patrných instrumentálních a zvukových zlepšeních, vždyť nad pracemi dohlížel expert nejpovolanější - Randy Burns. Již ponuré intro nazvané po titulu celé desky a následující veletoč „Body Count“ patří k naprostým klasikám doby svého vzniku. Památné byly robusní šestiminutové řachy jako „Exit To Temptation“, „Isolated“ nebo „Opportunity Is Gone“, kde došlo na skloubení rychlých pasáží s poměrně táhlými, takže Greweho šakalí vokál měl hodně prostoru na vyniknutí. Chválou tehdy pochopitelně nešetřil ani domácí hudební tisk (zejména Rock Hard), který v mladících hned viděl zachránce německé extrémní scény.

Následovalo velmi úspěšné americké turné, které MORGOTH absolvovali v předprogramu jejich starších kamarádů a mentorů z KREATOR (spolu s nimi se podniku účastnili rovněž newyorští BIOHAZARD, tehdy ještě coby absolutně neznámá atrakce). Vše bylo tedy rozjeto tak jak mělo, jenže mladí Němci nepatřili k těm, kteří by se spokojili s dodržováním striktních pravidel jednoho žánru a velmi záhy zatoužili po vývoji (ostatně stejně jako v té době i KREATOR). Tak trochu neo-thrashový následovník „Odium“ (vyšel přesně o dva roky později) sice vysloveně nezklamal, naopak působil poměrně originálním dojmem. A to díky své sychravě chladné atmosféře, jenž při poslechu doslova fyzicky bolela, ale o nějakém větším úspěchu si MORGOTH mohli nechat opravdu jenom zdát. Jejich fanouškovská základna se tehdy jaksi rozdělila na dvě strany, vyznávající rozlišná stanoviska na novou tvorbu. A to byl zřejmě největší kámen úrazu, protože tito Němci se uvedli hned v první evropské vlně jako znamenitá deathmetalová kapela a odklon od této šablony hodně jejich fanoušků nepřekonalo. Nicméně mám pocit, že to byl až industriálně laděný úlet „Feel Sorry For Fanatic“, který způsobil naprostý nezájem metalové obce a následný rozpad kapely. Dnes jsou však MORGOTH už pár let zpět a na jaro roku 2015 chystají nové album, bohužel již bez Greweho, který byl před několika týdny překvapivě vyhozen. Brzy tedy uvidíme, co na nás chystají.

02.01.2015	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz