Last Hardrock Outsider

MEMORIAM - The Silent Vigil

Po všemožných rockových recenzích posledních měsíců zde zatím máme týden věnovaný jen a pouze tvrdé metalové hudbě, po AMORPHIS tedy na řadu přicházejí britští MEMORIAM se svou teprve druhou řadovkou. Pokud dám i v pátek (do třetice) přednost novým AT THE GATES před REEF, bude to pro tentokrát kompletně extrémní týden. Ani nevím, zdali je lepší žánrovou stavbu prostřídávat pravidelně a v menších intervalech a nebo dělat týdenní speciály, každopádně teď se prostě nakupilo několik věcí z tvrdší hudby a já se je zde budu snažit nějakým způsobem zmínit.

 

MEMORIAM jsou relativně nová kapela zpěváka od BOLT THROWER, jak by se dalo dle historie a kapelního rodokomenu logicky předpokládat, náležící svým zaměřením ke škatulce death metalu. Karl Willets se zde, po rozpadu své věhlasné značky, prostřednictvím nové aktivity zkrátka snaží nějak muzikantsky zaměstnat, byť je zjevné, že MEMORIAM jen stěží navážou na ono kultovní postavení, jaké si po právu získali rubači z BOLT THROWER v průběhu devadesátých let, tedy postavení jedné z nejzásadnějších deathmetalových kapel Starého kontinentu. Novinka „The Silent Vigil“ je sice opět, stejně jako debut „For The Fallen“, solidním kusem poctivé smrťácké práce, pohybující se kdesi na tenké hranici mezi deathmetalovou ponurostí a thrashovou agresí, ale je třeba zároveň dodat, že kromě žánrových sledovačů materiál jen stěží osloví zástupy ne až tolik vyprofilovaných posluchačů. MEMORIAM totiž vyznávají staré pojetí svého žánru a čehosi nového či objevného se zde posluchač jen stěží dočká. Stvrzením pořádků je i přítomnost baskytaristy od BENEDICTION, kterým je Frank Healy. Oba zkušení borci jsou v sestavě ještě doplněni dvojicí – Scott Fairfax (kytara) a Andrew Whale (bicí).


 

Památný zvuk BOLT THROWER, ten brutální nabasovaný sound navždy připomínající hejno rozzuřených sršňů prolétajících ocelovým potrubím, zde zkrátka není, což je ústřední pravidlo hry. Mohli bychom podobným způsobem pokračovat dál a nakonec dospět k názoru, že MEMORIAM jsou oproti svým předchůdcům vlastně docela obyčejnou a tuctovou deathmetalovou kapelou, jenže to by bylo příliš jednoduché. Mám za to, že „The Silent Vigil“ je poctivou deskou v ranku tvrdé metalové hudby, byť působící jaksi starosvětsky. Každopádně je třeba říct, že kapela své songy nezahrnuje módními prvky a nejrůznějšími aranžemi a pevně se drží old-schoolového pojetí. Willetsův mrtvolný štěkot, rychlá tempa, agresivní thrashové riffy, to vše je zde k nalezení, stejně jako bezesporu velmi obstojná instrumentace. Jen se nemohu zbavit dojmu, že právě něco osobitějšího by zvuku této relativně mladé kapely, tvořené staršími chlápky, samozřejmě jen a pouze prospělo. Zkrátka si to poslechněte a uvidíte… doba je rychlá, náročná a přísná, takže i zde je luxus něco nadhodnocovat.


22.05.2018Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
23.05.2018 20:53

Norr: Chápu, ale opravdu nevím, kdo by tu recenzi mohl napsat tak, aby výsledek vypadal trochu víc jinak. DarthArt zahraniční scénu nesleduje, kór ne současnou, Subeer přispěje jednou za x měsíců nějakým exotickým reportem a wuxiu jsem nechtěl otravovat, byť samosebou o death metalu něco ví, věděl jsem, že je momentálně zaneprázdněnej a tak jsem se toho chopil sám s cílem, stručně, jasně a s vypovídající hodnotou k základním atributům nahrávky. Myslím, že wuxia by to napsal asi jenom tak o odstavec delší, rozhodně by se nedal čekal elaborát typu seriálu o Stounech. :-) Já jsem prostě za tou aktivitou viděl i osobní zájem toho druhu, že skutečný článek budu moci napsat, když u tohoto strávím tu půlhodinu po dvou posleších, až někdy ve čtvrtek a v pátek, potřeboval jsem našetřit čas pro poslechy a přípravu na důležitější věci - AT THE GATES, REEF, další STOUNI, a tak MEMORIAM posloužili jako takovej vyplňující polystyren...:-)

Jinak řečeno: Buď zde budou 2 progresivní články týdně s naprosto vysekaným provedením, propracovaností a hloubkou, a nebo 4 články, ale u některých z nich bude mít text podobu recenze na MEMORIAM, co je lepší a co horší? :-) Momentálně nemám na to napsat čtyři strhující vrstevnaté epopeje týdně! :-)

 

Valič
23.05.2018 12:47

Pokud dá Stray death metalovému albu 60%, je to zhruba stejné, jako kdyby mu "žánrový sledovač" dal hodně silných 80% a tolik bych dal desce i já. Jedná se opět o celkem solidní desku, ale k starým klasikám od Bolt Thrower se jí opět tak úplně přiblížit nepodařilo. Dost velký podíl na tom tentokrát má ne zrovna povedená produkce (zvlášť "plastový" zvuk bicích) a bohužel i současný Karlův vokální projev.
Po vydání debutu jsem si říkal, že kapela mohla klidně pokračovat dál pod jménem Bolt Thrower (kromě vokalisty je jejich bývalým členem i bubeník), ale ono je vlastně dobře, že tato kultovní tlupa uzavřela svou diskografii fantastickým albem Those Once Loyal, které já osobně řadím k nejlepším death metalovým deskám všech dob.

 

Norr
23.05.2018 12:09

Jako žánrový sledovač musím nejprve upozornit na skutečnost, že pro mě a další žánrově spřízněné duše, je tahle deska rozhodně více, nežli na 60%. Recenze je psaná osobou, která death metal evidentně nemá nějak extra v oblibě, nesleduje jeho vývoj a zřejmě se zasekla na pár deathových deskách z raných 90´ a víc jí tento styl nemá co říci. Rozumím a chápu, já osobně to u některých stylů mám podobné, třeba u thrash metalu, dávám jen některé staré klasické desky, nové kapely absolutně nepobírám a novinkové desky od ikon thrashe mě vesměs těžce nebaví. Jasně, že vím recenzi napsal Stray a jak na tom v tomto směru je a že nelze očekávat oslavnou recenzi na Memoriam. Ona samotná vypovídací hodnota recenze je ovšem v pořádku, neboť žánrově jinak orientovaným čtenářům poslouží k posouzení nahrávky dostatečně. O to více mě však mrzí, že recku nenapsal někdo ze žánrových sledovačů.