CADAVER - Hymns Of Misanthropy

70%

Abych se přiznal, zkraje devadesátých let jsem deathmetalové Nory CADAVER vůbec nesledoval, vlastně se jednalo o velmi malou, nelehko dohledatelnou, obskurní kapelu a země Fjordů na severu Evropy v roce 1990 ještě ani neměla takový zvuk, jako jen o pár let později, kdy tam vybujel podstatný metalový proud.

CADAVER jsem začal sledovat teprve před pár lety, kdy se asi po patnácti letech ticha slušně uvedli se svou comebackovou deskou „Edder And Bile“ vydanou u Nuclear Blast v roce 2020. Spojení old-schoolového deathu s řezavými riffy a takřka blackmetalovým nihilismem zažraným do zvukové složky i vizuálu velmi dobře fungovalo, takže tahle sbírka platila za přímočarou jízdu spojující staré žánrové pořádky se současnými zvukovými parametry.

Jediný původní člen Anders Odden alias Neddo tehdy nahrál všechny vokály i strunné party a pro spolupráci přizval bubeníka Dirka Verbeurena, špičkového belgického světoběžníka, který stojí za bicími u alb nespočetně projektů zvučných i méně významných jmen, z nejznámějších pak samozřejmě SOILWORK, MEGADETH a DEVIN TOWNSEND BAND. Spolupráce jim šla k duhu a projekt si pozvolna znovu získával v metalovém prostředí Starého kontinentu oblibu. Ani to moc dlouho netrvalo a záhy v roce 2023 se objevila další mrtvolná erupce „The Age Of The Offended“, která sice nezklidila srovnatelný ohlas, ale dle mého byla rovněž slušně zpracovaná a bez zjednodušení mířila do centra hororové a gore tématiky.

Nyní přichází na řadu třetí post-comebackové album „Hymns of Misanthropy“ a posluchač dostává zas trochu něco jiného. Po jeho poslechu se sám sebe ptám, kam zmizel blackmetalový odér a ona okouzlující přímočarost, s jakou rodák ze Stavangeru dokázal až primitivně odzbrojovat? To ne že by aktuální úkrok CADAVER neslušel, jen mě podobné stylové manévry docela překvapily. O čem mluvím? Současné skladby sice nezískaly delší rozpětí, ale rozhodně působí o dost techničtějším dojmem a Neddo zde udivuje touhou po propojení tech-deathu staré školy po vzoru raných ATHEIST a navíc se ve zvuku kapely docela přirozeně zabydluje až thrashmetalová složka.

Když tak novinku poslouchám, napadá mne, že podobné desky onehdy vznikaly na počátku devadesátých let, kdy tvrdé thrash/death kapely toužily po složitějších strukturách a techničtějším vyznění svých nahrávek. Netuším, zdali je něco podobného dnes v módě, ale CADAVER do něčeho podobně bezútěšného a šíleného vlítli bez bázně a hany. A musím říct, že jim to funguje a materiál má určitě své nesporné kouzlo a působí muzikantsky poctivým dojmem. Sice netuším, kdo s Neddem ony skladby nahrával, kdo (i vzhledem k promo snímku s třemi muzikanty) např. sedí za bicími a jaký nástroj obsluhuje on sám (sestava není v databázi uvedena), ale výsledek je hodně slušný.

Patinu téhle desky a její vzhlížení ke starým pořádkům pak umocňuje navíc obal s morbidní středověkou malbou. Skladby mají technickou brilanci, avšak na druhou stranu nepůsobí příliš chytlavě, vlastně by zde nikdo nemohl čekat nějaké hity, jde zkrátka o dvaačtyřicetiminutovou tech-thrash/death jízdu plnou fines, obměn temp a zvratů takřka po vzoru VEKTOR. Songy však působí dostatečně agresivně a svým způsobem i temně, jakkoliv ze zvuku CADAVER již zmizela černota a blasfemie. Zvláštní úkrok, ale určitě ne špatný.

13.05.2025	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz