Last Hardrock Outsider

UNLEASHED - Dawn Of The Nine

Možná se mi to zdá, ale pokud budou takhle uvolněně a přirozeně švédští UNLEASHED působit i nadále, budou tady zjevně ještě hodně dlouho. Tak jako tomu bylo v případě předchozí, tři roky staré, povedené jízdy „Odalheim“, povstali i letos bojovníci ze severských jeskyních doupat na světlo, aby půdu své země pokřtili krví nepřátel z jihu. V tomto případě nemá absolutně cenu kapelu peskovat za absenci většího vývoje, protože tahle vikingská kohorta své řemeslo zvládá doslova bravurně už čtvrtstoletí a opatřuje tak i nové skladby obrovským množstvím zajímavých nápadů. Zatímco krajané, se kterými na začátku UNLEASHED rozjížděli scénu, již dnes většinou hrají (pokud tedy existují) něco jiného, oni prostě drží a nepovolí. Jejich starověký death metal nepodléhá žádné korozi ani cizáckým vlivům, ctí zaběhnutá pravidla přímočarého klasického metalu s plným zvukem, tak jak se přirozeně vyvíjel od počátku osmdesátých let až do současnosti, akorát jej Švédové halí do řádně ponurého a chladného závoje s odérem smrti. Letošní novinka „Dawn Of The Nine“ vše plně dokládá.


 

Dostáváme samozřejmě znovu vše potřebné, co jen k této kapele patřilo, patří a zjevně i nadále patřit bude – chytlavé vypalovačky, tedy dobře poslouchatelné bojovné songy plné temné atmosféry, nabušených riffů Tomase Olssona a velmi povedených jiskrných sól Fredrika Folkarea v tom jejich klasickém (melody- klokotavém) provedení. Johnny Hedlund prostě dobře ví, co vždy patřilo k jeho značce a nová deska zaručeně udělá radost mnohým jeho věrným fanouškům. Nechybí rychlé, avšak velmi přehledné, vypalovačky po vzoru hned úvodní dvojice skladeb „A New Day Will Rise“ a „They Came To Die“, songy jako je třeba sprint na hřbetech splašených válečných vraníků „Where Is Your God Now?“ coby doklad o přítomnosti hrdosti a převahy bojovníků severu, dál se zde však nachází i rozmáchlejší silové pumelice jako „Defenders Of Midgard“, absolutní starosvětské metalové hitovky „Let The Hammer Fly“, nebo také pocta severské krajině v podobě „Land Of Thousand Lakes“. Všechny tyto skladby nabízí přehršel výtečných kytarových momentů. UNLEASHED prostě nahráli desku, jakou si prostě žádný z jejich příznivců nemůže nechat ujít. Absolutní metal! A kde jsou rázem ostatní? 


P.S. Srdcaři death metalu si mohou k hodnocení přičíst minimálně 10%.


30.04.2015Diskuse (34)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
23.08.2020 19:43

To by možná stálo za to, PAŘÁT je kvalitní záležitost a určitě to bude do hloubky. Akorát mi v tom magazínu nějak nesedí šéfredaktor - často někomu nadává, že není dost true, že kdo chce časopis u stánku je blbec neschopnej převodu přes účet a podobně (samozřejmě to trochu parafrázuju). Tyhle projevy mě vždycky dost odpuzujou.

 

Hivris
23.08.2020 16:02

Dovolím si malou reklamu na tištěnou konkurenci, hlavní článek se má věnovat právě švédskému old school deathu. Těžko tam asi bude něco novýho pro zdější znalce, ale může to bejt zajímavej souhrn:
https://paratmagazine.com/aktualni-cislo/parat-magazine-cislo-95-vychazi-27-srpna-2020/

 

Lord VILE
23.08.2020 12:06

Ještě bych připomněl ohledně toho švedského "true old school death metalu kapelu EPITAPH a jejich debut "Seemimg Salvation" z roku 1992.Kapela je opět aktivní... stejně jako další spolky SORCERY, UNANIMATED, UNCANN, YWOMBBATH...

 

DarthArt
21.08.2020 15:25

Protože se na ně Satan rozzlobil, tak kdekoli se objeví jejich jméno, nastane bordel. Kolečka zapadají, je to prostě jasné !!!

 

Valič
21.08.2020 14:42

Ty Nifelheim tady raději nezmiňuj. Stray mi kvůli nim minule smazal můj příspěvek s čičolínou a buldozerem. :-(

 

DarthArt
21.08.2020 14:27

Valič: No a právě Satan tím zapálením mix pultu ukázal, že SOLEFALD jsou tím "true norwegian" zbožím. Blbci typu NIFELHEIM byli nasraní, že se neukázal jim, a proto pak chrastili řetězama. Mám v tom jasno a moje teorie je neprorazitelná !!!

 

Valič
21.08.2020 13:48

S těmi Solefald je to přesně obráceně. Kapelu tvoří dvojice výstředních intelektuálů, kterým po vydání Neonism nějací ti norští čertovi pacholci dokonce vyhrožovali smrtí. Nevím, jestli jim víc vadilo, že ta hudba nebyla dostatečně raw, lo-fi, grim, necro a kvlt, nebo měli spíš problémy s absurdními texty ve stylu:

Coco Chanel, welcome to hell,
let me out of my prison cell.
Survival of the fittest suits me fine,
the truth as it was told to me by Calvin Klein.

 

DarthArt
21.08.2020 11:35

Valič: Hořící mixážní pult má velmi jednoduché vysvětlení - přítomnost Satana! Nevím, co se na tom zrovna SOLEFALD nelíbilo ...

 

Valič
21.08.2020 11:09

Dnes už se posunutím myši dá vyřešit skoro všechno, ale před třiceti lety to nahrávání samozřejmě probíhalo úplně jinak, nemluvě o tom, že Sunlight Studio mělo dokonce ještě v roce 1999, kdy tam Solefald točili své druhé album, dost mizerné a zastaralé vybavení (údajně tam dokonce během něj zničehonic začal hořet mixážní pult). Vzhledem k tomu, jaký má původní verze Neonism příšerný zvuk, bych tomu i věřil. Původně se studio skládalo pouze ze dvou menších místností, když tam později pracoval Fred Estby (Carnage, Dismember, Death Breath) se rozšířilo ještě o prostory bývalého protileteckého krytu.

S těmi rozlícenými fanoušky to byl samozřejmě vtip. To by pak ty členy Dismember po zjištění, že místo klasických bubnů při nahrávání debutu používali převážně elektronickou bicí soupravu (stejně jako Entombed a Grave), v souladu s názvem jednoho z jejich největších hitů museli asi stáhnout z kůže zaživa. Mimochodem, producent Scott Burns z Morrisound Studios to v nedávném rozhovoru komentoval slovy: „Jo, to kdybych já tenkrát navrhl třeba Stevu Asheimovi z Deicide, tak by mi nejspíš rozbil hubu". :-)

Je ale pravda, že u jiných bubeníků různá „šméčka“ používal (jako pravý gentleman samozřejmě nikoho nejmenoval) a to zejména při nahrávání kopáků. Důvodem byla buď nezkušenost a tréma některých z nich, nedostatek času a často taky snaha o co nejlepší vyznění celé nahrávky. Death metal byl v té době ještě relativně nový žánr a producenti teprve hledali způsob, jak desku smíchat, aby z ní nebyla pouze neposlouchatelná zvuková koule (přirozený zvuk kopáků často nebyl dostatečně průrazný na to, aby v tom kraválu nezanikl). Podle jiných zdrojů různé studiové triky občas používal i božský Pete "Commando" Sandoval. Na Blessed Are The Sick byl k živým bicím dodatečně přimíchán nasamplovaný rytmičák a při nahrávání Domination asi nějaké podobné čachry taky probíhaly (bicí na něm opravdu zní dost nepřirozeně) a členové kapely se kvůli výslednému zvuku nahrávky prý dost pohádali. To ale nemění nic na tom, že obě zmíněná alba pořád patří k tomu nejlepšímu, co v žánru vzniklo.

 

Hivris
21.08.2020 07:53

DarthArt: Amy Macdonald taky můžu, už by mohla máknout a vydat konečně nový album.
Díky za věrnej popis Castle Party, přesně takhle jsem si to vždycky představoval!:-)