Last Hardrock Outsider

MALEVOLENT CREATION - The 13th Beast

Probírat se historií Američanů MALEVOLENT CREATION v podstatě znamená listovat dějinami death metalu jako takového. Všechny cesty vedou na Floridu a tam také hned po porodu putovalo z New Yorského Buffala i zlomyslné novorozeně kytaristy Phila Fasciany a zpěváka Bretta Hoffmanna. Floridská aura je i po více než třiceti letech stále dosti silná a jejími nejvýznamnějšími nositeli jsou z valné většiny ti samí kdysi pionýři, později budovatelé a minimálně poslední desetiletku už jen udržovatelé. Termín udržovatel však chápejme především pozitivně, vyjadřuje velký respekt a ztělesnění jakýchsi otcovských jistot a základních hodnot smrtícího kovu pro následovníky jeho modernějších odnoží. Na druhou stranu bychom si měli umět přiznat, že je synonymem malého potenciálu pro velká očekávaní a takto přistupovat k hodnocení dalších nových desek této gardy floridských matadorů.

 

„The 13th Beast“ je tedy třináctou deskou kapely, jež spolu definovala parametry první deathmetalové ligy a vždy se pohybovala spíše v klidném středu její tabulky. Časté změny sestavy neměly nějaký zásadní vliv na hudební směřování ani kvalitu vyznění, které je po celou dobu pod přísným komandem Phila Fasciany. Sveřepé vyznění jeho formace obrazně hodně připomíná silové pojetí hry jedenáctky, jenž nenabízí příliš mnoho fotbalové krásy, ale naprosto fascinuje svým maniakálním ježděním po hrací ploše. Mužstvo s tímto stylem sice může mít pohárové ambice, ale těžko se bude pravidelně prát o titul. A tímto zarputilým dojmem na mě Fasciana a spol. i dnes působí, a hlavně kvůli němu mě tvorba MALEVOLENT CREATION, poněkud nevysvětlitelně, přitahuje.


 

Vynikající první dvě alba ještě nasály cosi lehčí melodické agresivity z krve ranné tvorby thrashové bestie KREATOR, hlavně pak rezonance „Pleasure To Kill“ jimi hodně lomcují. Potom si však kapela začala pěstovat značně tvrdou slupku, jejíž vrstvy se musely dlouze odloupávat, tak aby se pod ní zjevily nějaké ty záchytné body. Někdy zůstalo pouze u uspokojení potřeby po fičím hudebním nářezu, jindy se podařilo navázat hlubší kontakt přes zapamavatelnost různých kytarových vyhrávek, sólíček nebo údernost refrénů. A v tomto rozpoložení jsem objevil své malé radosti na valné většině desek jejich diskografie. Naproti tomu je pravdou, že mě u nich nikdy nebavily větší koketérie s valivými středními tempy. Mám na mysli opusy Stillborn“, „Eternal“ a „The Fine Art Of Murder“, ve kterých se mi kapela ztrácela v dlouhé frontě navzájem zaměnitelných spolků, které se kdy snažili do elitní skupiny deathmetalových kapel kvalifikovat.  

 

V roce 2004 se MALEVOLENT CREATION podařilo dostat na soupisku Nuclear Blast, major vydavatele nabízejícího pomocnou ruku legendám, které se chtěly a ještě mohly zotavit z krušných časů metalové hudby na přelomu nového milénia. Tento pakt určitě znamenal jakousi dávku jistoty do další činnosti a desátá řadovka „Doomsday X“ byla navíc spojena již s druhým návratem toulavého bratra Bretta Hoffmanna k mikrofonu. Hoffmannův třetí odchod byl bohužel už definitivní, Brett totiž v červenci minulého roku podlehl rakovině tračníku, bylo mu padesát jedna let. Fasciana proto nemohl věnovat „The 13th Beast“ nikomu jinému než právě svému dlouholetému kamarádovi a jejich přátelství je vzpomínáno i v bookletu.  

 

Novinka hned ohromí skvostně nabroušeným soundem z dílny Dana Swanö. Švéd, který produkoval předchůdce Dead Mans Path” měl tentokrát na starosti pouze finální mix a mastering. Ostrost zvuku je skutečně až paralyzující a zavadí kapelu na hranice samotného grindového teritoria a zároveň vytváří velkou, ale i jedinou přidanou hodnotu padesátiminutové stopáže, která i přes svoji monolitnost doslova odsýpá. Zde mě nechte poznamenat, že zvuk jenom o něco málo hutnější by podobné hudební výrazivo pravděpodobně úspěšně pohřbil.

 

Přestože novic Lee Wollenschlaeger má na aktuálním materiálu téměř výhradní skladatelský podíl, tak svým vokálem a kytarovým vkladem vůbec nijak neotřásl hudebními zásadami a metodami hrajícího trenéra Fasciany. Leeho srozumitelný chrapot-growl se pouze mění v další instrument k umocnění hurónské agrese, která z celého kvarteta vyloženě zuří. Prakticky konstantní ultra rychlost všech jedenácti sypaček jako by měla jediný úkol, a to stůj, co stůj docílit maximální možnou hudební brutalitu. V této smršti zběsilé energie není jednoduché najít a upnout se k nějakým záchytným, zajímavějším a hlavně zapamatovatelným okamžikům. Určitě se vyplatí mít k poslechu booklet s texty, kde v závorkách dávají znamení „pozor sólo“, protože není zas tak těžké tyto party prošvihnout. Flákoty „Mandatory Butchery“, „Born Of Pain“, „Decimated“ nebo „Knife At Hand“ se určitě mohou stát prvotními navigačními body zajištujícími nejen jistý druh orientace na soupisce skladeb, ale i apetit k dalším bičováním tímto smrtícím uragánem. Nicméně po odeznění první tlakové vlny, po delším časovém odstupu a propracovanější mentální přípravě pro další poslechy má tato kolekce ještě poměrně velkou naději nadále růst.   

 

MALEVOLENT CREATION se v rámci svých tradic daří udržet již dlouho vydobyté pozice. Toto úsilí a vytrvalost pouze nejde odbýt slovy, že kapela pořád předvádí to samé a žije z minulosti. Jejich desky stále mají specifický náboj, zatraceně neuvěřitelný tah na branku a tyto dva faktory se jen obtížně shazují ze stolu. V tomto ohledu „The 13th Beast“ naprosto splnila má očekávání a bylo by pokrytecké jí za to nějak peskovat.   


31.01.2019Diskuse (37)Subeer
jirikubis1975@gmail.com

 

stefanos
03.02.2019 08:24

Poslední 3 desky se mi hodně líbily, tohle je spíš takový zaměnitelnější chroustání, ale zase špatné to není.

 

Pekárek
01.02.2019 22:34

Valič: Jak vidíš, máme svobodu:) Je to fakt o tom času. Díky za tipy Ulthar jsem zaregistroval, Imperial Triumphant zkusím.
Stray: Ano, chce to další lidi.

 

Valič
01.02.2019 22:29

Stray: Noví Flotsam & Jetsam se mi celkem líbí, ale ten obal je fakt otřesný. Stray: Jindy se v podobných případech kapel spíše zastávám, ale tohle je i pro mě dost přes čáru. U desky z roku 1986 se u něčeho podobného dá zamhouřit oko, ale dnes? :-(

Tím Lovecraftem byly ovlivněny stovky metalových kapel a v žádném případě se nejedná jen o nějaké podzemní death metalové prasopaly. Odkazy na jeho kultovní povídky se dají najít hned ve třech skladbách Metallicy (The Call Of Ktulu, The Thing That Should Not Be a Dream No More – u té první se samozřejmě jedná pouze o název). U nás jeho tvorbou byli při psaní některých textů ovlivněni třeba Master´s Hammer. František Štorm ostatně ilustroval jeho Sebrané spisy.

 

Stray
01.02.2019 22:21

Tady je práce jako na baráku, potřeboval bych ještě jednoho Dartha na pečlivé seriály, jednoho Subeera na alternativu, prog-rock a všelijaký zvláštnosti, další dva Pekárky na tvrdší metály a jednoho punkovýho písmáka. Jenom sebe bych nechal tak jak jsem s 2-3 článkama týdně a Lima mě stačí jeden. :-)

 

Valič
01.02.2019 22:12

Pekárek: U konkurence jsem už dlouho nebyl, takže o tom nevím. Nové Chapel Of Disease jsem zatím neslyšel, ale všude mají hodně dobré hodnocení. Já už ty novinky moc nesleduji a celkově už extrémní metal tolik neposlouchám, teď mě ale třeba celkem zaujali Imperial Triumphant s hodně originálním albem Vile Luxury:

https://www.youtube.com/watch?v=ZkisK98J5i8

 

Stray
01.02.2019 22:12

Proti transdimenzionálním chobotnicím nic nemám, jakkoliv to spolehlivě odhalí hudbu, která není pro mne. Tedy brutal tech-death metal, styl, kde se musí z hluboka dýchat, aby jsme to mohli všechno hezky growlově odvyprávět, všechny ty zákonitosti mimozemských organizmů,:-) ...směšný, ale pište si recenze na co chcete, mám teď stejně v merku RIVAL SONS, SPIDERWEG, DWARVES, DIZZY REED, JETBOY a OVERKILL. Jsem rád, že píšou i jiný lidi a někdo se chopí třeba FLOTSAM AND JETSAM nebo EVERGREY či WITHIN TEMPTATION, který by pro mne byli jenom rutinní úkol, nikoliv poslechová laskomina.


Jo a viděli jste cover posledních FLOTSAM AND JETSAM? :-) Tam se někdo hodně posral, kdo si desku s takovým obalem koupí? Vždyť to úplně degraduje inteligenci jak tý kapely, tak kupce.

 

Pekárek
01.02.2019 22:02

Myslím, že na Metalopoli je velice slušná recka. Lákají mě Chapel of D., ale je toho moc a času málo:(

 

Valič
01.02.2019 21:43

Pekárek: A nechceš na ty Sulphur Aeon napsat recenzi, tedy za předpokladu, že se ti ta deska líbí a pan domácí proti "transdimenzionálním chobotnicím" nic nemá. :-)

Jestli ujíždíš na lovecraftovských hlavonožcích, zkus i album Cosmovore od Ulthar:

https://www.youtube.com/watch?v=MQa5e1BNbaw

Mě Mucha rozhodně nevadí (a zase tak velká kopírka to podle mě není). Mimochodem, jeden z jeho obrazů použili i dnes už pravděpodobně nepříliš známí Soilent Green na albu Sewn Mouth Secrets. V kapele působil kromě lidí z Acid Bath a Eyehatedog také frontman Goatwhore, což jsou mí velcí oblíbenci (nic na tom nemění ani fakt, že jejich poslední deska stála celkem za prd).

 

Pekárek
01.02.2019 21:26

Líbí se mi Kantor-jeho akademismus. Baroness jsou na mě moc Mucha:) Lovercraft-jasně transdimenzionální chobotnice z vesmíru momentálně fakt žeru, jakmile vidím nějaký takový obal hned tu desku musím mít a kupodivu jsem ještě neprohloupil:)

 

Valič
01.02.2019 21:01

Mě se třeba celkem líbí to, co dělá zpěvák z Baroness (kromě vlastní kapely vytvořil i obaly pro Skeletonwitch, Pig Destroyer nebo Kylesu). Novější práce od Elirana Kantora (poslední Hate Eternal, Bloodbath a Soulfly) také nevypadají špatně, a ještě větší dojem na mě udělaly malby Zbigniewa Bielaka (mimo jiné Deicide, Immolation, Mayhem, Dimmu Borgir nebo Ghost). Jinak mám rád, když je obal desky dobře sladěný s hudbou i texty, což je třeba případ všech tří desek níže zmíněných Sulphur Aeon, u kterých obal perfektně vystihuje děsivou atmosféru H. P. Lovecraftem silně ovlivněného temného death metalu. Jejich novinku můžu opravdu vřele doporučit všem, kteří se o tento žánr alespoň okrajově zajímají. Moc nechápu, proč ta kapela dávno nevydává desky u nějaké větší firmy. Už první dvě řadovky byly vynikající.