BRUTAL ASSAULT - Pevnost Josefov, 9.-12.srpna 2023 (3/4)

Někdy mezi desátou hodinou dopoledne a třetí odpolední na jaroměřském koupališti vyrovnávám v předchozích dnech zanedbávaný zdravý životní styl a volným tempem dociluji výsledných dvou a půl kilometrů. Není nad to se uprostřed akce smět takto odstřihnout a jít si zaplavat. Padesátimetrový venkovní bazén mně přijde lepší alternativou než si nechat máchat před ksichtem mačetou některou z oněch post-apokalyptických postaviček sídlících v Bastionu X, či dýchat splodiny z mašin, které v této části areálu za jásotu přihlížejících tito podivíni tůrují. Navíc i hudební program se mě v pátek jevil nejméně zajímavý ze všech čtyř dní, což ještě umocnila zpráva o neúčasti mých velkých oblíbenců, amerických thrasherů OVERKILL, kteří měli být dle mého jeho jednoznačným a zásadním vrcholem. Na můj vkus to letos vzdalo příliš mých oblíbenců (viz americké kapely OVERKILL, ANTHRAX, UNTO OTHERS), to je tak, když člověk poslouchá především Američany.

Protože stran přihlížení hudebním vystoupení bylo mé páteční působení uvnitř pevnosti dalece nejkratší, přejděme zde k jiné problematice :-), a sice kam se, dle mého, bude festival v budoucnu ubírat. Předně, jsem si jist, že organizátoři dobře vědí, kudy se vydat, neboť směr, kterým Brutal Assault stále zjevněji kráčí, mě vždy přišel logický a jediný možný. Po pravdě, našich fanoušků tvrdé hudby je taky jenom omezený počet, léta běží a po nějakých patnácti ročnících v josefovské pevnosti už řada lidí jezdit prostě odmítá, tudíž se zde zužuje i množina těch Čechů, kteří jsou trvale oslovovanou cílovkou. V Čechách zkrátka už nejsou lidi, nemluvě o tom, že ročníky narozené na přelomu milénia už metal zajímá jen výjimečně. To, že se zájem o akci přesouvá na cizince, je zkrátka nevyhnutelná cesta k udržení této akce na vysokých číslech. Navíc, ona touha organizátorů reflektovat především aktuální stav scény tvrdé hudby a to v celé její šíři, je prostě jedinou možností, jak nezamrznout a zachovat přehlídku stále svěží a zajímavou. Neustálá aktualizace dění, propojování klasiků z osmdesátek a devadesátek s žhavými štikami posledních sezón a celková otevřenost, to všechno do světa vysílá pozitivní zprávu o tom, že akce má do budoucna co říct a je konkurenceschopná s nejvěhlasnějšími podniky Evropy a světa. Uzavřít se jen na škatulkách death, thrash, black, doom, točit a omílat dokola stále stejných stopadesát (většinou old-school) kapel, to opravdu není cestou, která by zajistila podniku současná čísla.

Tohle všechno tvrdím navzdory faktu, že se považuji za stylovou konzervu. Vlastně jsem ten týpek, co by nasednul na ledové ploše zimního stadiónu na rolbu a tu hromádku se jmény jako byly letos HEAVEN SHALL BURN, FITS FOR AN AUTOPSY, či WHILE SHE SLEEPS, by takhle hezky celou shrnul do té jámy na sníh, která se otevírá poblíž hrazení, a ještě do ní píchnul cedulku s nápisem „K nepotřebě“. Přesně vím, co mě v areálu za vystoupení zajímá, ale na druhou stranu si uvědomuji svůj omezený záběr, ukotvený především léty, kdy se výrazně formovaly základy mého hudebního vkusu a co považuju za základ a ne crap a balast. S tím, co určuje současné trendy v tvrdé metalové muzice, vám velmi pravděpodobně neporadím, ale můžu vám zde vypsat jména právě těch světově proslulejších kapel, které by mohly udělat příští ročník natolik zajímavý, aby se i boomer mého typu rozhodl pro jednoznačné JEDU a ani na moment nezaváhal. Takže si to pište, začínáme... nebudu to opakovat dvakrát.:-)

Death metal: Právě letošní ročník se stal přehlídkou klasiků tohoto stylu, vidět v několika dnech takové perly jako DEICIDE, BENEDICTION, OBITUARY, HYPOCRISY, I AM MORBID nebo DISMEMBER bylo prostě úžasné, nicméně, když dál přemýšlím nad tím, kdo z klasiků stylu by zde ještě působil neobehraně a připadal by v úvahu, tak aby zdárně vdechl nové smrtonosné živiny do cévního systému akce, napadají mne mimořádně dvě jména z těch dávných velkých časů. Jedno reprezentuje spíše perfekcionistickou a progresivní stránku death metalu a druhé spíše jeho prasoidnější hnilobnou podobu. Obě kapely však na začátku devadesátek získaly status legend, jde o floridské ATHEIST a kalifornské AUTOPSY. Skutečně tyto dvě jména z deathmetalového pravěku by dodali akci na zajímavé příchuti. Je nesporné, že gro bude vždy vězet na současnějších mašinách, ale ta neobyčejnost podniku se generuje skrze právě tyto neotřelé soubory minulosti. Ze současných úderek je možné vybrat z celé řady kapel, počínaje britskými MEMORIAM, přes Dány BAEST, Švédy LIK či z velkých formací melodického death metalu nikdy nezklamávajících SOILWORK, což ostatně v zimě předvedli v Akropoli a na tomto festu již několikrát v minulosti.

Doom metal: Asi není lákavější legendy v rámci tohoto utrápeného stylu, než jsou MY DYING BRIDE. Britové PARADISE LOST jsou už u nás jako doma a o existenci těch dalších stěžejních bandů nic nevím, neb před lety ohlásily konec. Už je to nějaký pátek, co MY DYING BRIDE v pevnosti hráli, takže volba je za mne jednoznačná. Z melodičtějších věcí pak není význačnějšího žánrového jména než CANDLEMASS. Švédové zde ostatně hráli v minulé dekádě, ale to bylo ještě s minulým zpěvákem Matsem Levénem, kdy na kontě ještě neměly návratové desky.

Thrash metal: Když přihlédnu k odřeknutí dvou velkých jmen zaoceánské scény ANTHRAX a OVERKILL, tak právě tyhle dvě legendy bych v areálu znovu rád viděl. V minulé dekádě zde ANTHRAX hráli tuším že dvakrát (nebo třikrát?) a vždy byli skvělí, OVERKILL snad ještě víckrát a stejně tak zazářili, jde o koncertně velmi silné mašiny, kterých se nemám šanci přesytit. Z dalších klasiků se nabízejí logicky znovu EXODUS, TESTAMENT, FLOTSAM AND JETSAM a DEATH ANGEL, je jen otázkou, jak složité je dnes dostat tyto instituce do Evropy, vždyť FLOTSAM letos odřekli svou účast na Basinfirefestu, ovšem TESTAMENT naopak na Metalfestu byli. Tohohle se zkrátka nemám šanci přejíst. Velkým posvícením pro fajnšmekry by pak mohlo být první vystoupení kalifornských ďáblů DARK ANGEL na našem území. Specifickým požadavkem je samozřejmě tip na headlinera celého Brutalu z ranku právě metalového old-schoolu, kterým jsou Mustaineho MEGADETH. Jejich jméno by rozhodně do areálu nalákalo spoustu lidí. Pokud se zaměříme na Evropu, svůj tip jednoznačně mám a jsou jím Angličané XENTRIX, kteří po svém návratu již realizovali dvě řadovky. V tradičně silném Německu jsou asi nejlogičtější volbou DESTRUCTION, kteří zde sice již hodněkrát hráli, ale, na rozdíl od dalších velkých kapel germánské provenience, v posledních ročnících chyběli.

Black metal: Tenhle žánr má specifické publikum a je v rámci fungování kapel tak početný, že se zdráhám doporučovat nějaká zásadní jména. Na festivalu vždy hrál někdo z čelních představitelů (MAYHEM, IMMORTAL, EMPEROR, ENSLAVED, SATYRICON, ABBATH, CRADLE OF FILTH, DIMMU BORGIR, ... tento rok excelovali BORKNAGAR, WATAIN, MARDUK i GORGOROTH) a snad není velké kapely, která by zde nevystoupila. Snad mne jen napadá, že mí oblíbenci NECROPHOBIC, kteří jsou po stránce řadových desek stále velmi přesvědčiví, by se sem velmi hodili, i když v jejich zvuku se nachází stopa po deathu či thrashi a tudíž nejsou považovaní za ryze blackmetalovou formaci. Já osobně bych z velkých jmen vybral asi DIMMU BORGIR, neb zde dlouho nehráli. Black metal je mi v podstatě však jedno, protože vždy se zjeví něco, i třeba neočekávaného, co prostor osvěží... KAMPFAR, TAAKE, ABSU, prostě namátkové vyjmenovávání. Zde můj zájem není nikterak zaťatý.

Nu-Metal/ Alternativní rock a další příbuzné žánry: Zde je velký prostor pro to, přivést velkou kapelu, která má spousty fanoušků a na kterou tito dorazí, zároveň tímto i rozšířit záběr festivalu. Organizátor mluvil o SLIPKNOT, kteří by se samosebou mohli stát velkou věcí některého z příštích ročníků, můj tip je však rafinovanější a zní DEFTONES. Z velkých jmen alternativního rocku bych si zde dovedl představit celou spoustu osvědčených, počínaje seattleskými ALICE IN CHAINS, přes třeskuté grungery MUDHONEY a kalifornské šarlatány z TOOL, až třeba po některý z projektů Mikea Pattona, když už by se nejednalo o FAITH NO MORE, kteří jsou samozřejmě na topu, udělali by mi radost konkrétně MR.BUNGLE, jenž se před dvěma lety vytasili s nezvykle důraznou thrashmetalovou deskou a v jejich řadách se objevil i Scott Ian a Dave Lombardo. V ranku rockové alternativy je tedy prostor také široký, stejně jako v případě stoner rocku a sludge. Mé tipy zde zní MONSTER MAGNET, GRAVEYARD, případně titáni MASTODON a BARONESS.

Den třetí - pátek 11.srpna 2023

Jak jsem psal v úvodu, soupiska pátku se mne jevila nejméně zajímavá a tak jsem valnou část dne využil spíše na regeneraci. Asi nejsem součást cílové skupiny třeba takových ARCHSPIRE, na které čtu všude jen samou chválu, ale kdykoliv si snažím od nich něco pustit, spíš mě to vyděsí. Jak říkám, v rámci metalového extrému jsem prostě konzerva a nehne se mnou prostě nic, takřka všechno co sebou nese stopy extrémně metalového progu, djentu a jeho fúzí s jinými subžánry, ale také deathcoru, metalcoru a podobných chuťovek, všechno tohle od sebe odháním. Do areálu přicházím až na americké deathery NILE před pátou večerní. Ti se jeví jako instrumentálně zručná parta, ale jejich hlasová prezentace připomínající rozvernou rodinku kance divokého na výletě po bukovém háji, mne tedy moc neimponuje. Hlavně tedy ta monotónnost podobného stylu zpěvu, neb jsou i deathmetalový zpěváci/growleři, které zvládám pohodlně a rád. Byl jsem se spíš podívat, protože jde o velké zavedené jméno death metalu, které osobně zas až tolik neznám. Budu rád, když tomu nadále tak zůstane.

To u norských BORKNAGAR si příznivci lahodného elfího zpěvu museli vyloženě lebedit, Simen je prostě pan zpěvák a jeho vokální prezentace povyšuje songy seveřanů do sféry mimořádného zážitku. Ti, kteří se nechali jejich vystoupením pohltit, byli odměněni vážně dobrým výkonem a skvělou souhrou mezi několika osobnostmi skandinávské pagan scény. KATAKLYSM jsem viděl se SOILWORK v Praze v březnu, takže jejich set, jdoucí ruku v ruce s vydáním jejich aktuální novinky „Goliath“, z důvodu navyšující se žízně prostě vynechávám. Vracím se na ZEAL AND ARDOR, kteří jsou sice stylově poněkud vzdáleni klasické festivalové produkci, ale jejich kros mezi jižanskou etnickou hudbou a moderním metalem znamenitě funguje a je postaven na řadě nosných chorálů. Za poslední roky nám zde jistě vyrostla velká věc příštích sezón a svůj potenciál tohle všechno jejich program stvrdil. Jen se obávám, aby se u ZEAL AND ARDOR postupně nezjednodušovalo, až kamsi na hranici banálních popěvků pro mainstreamovou obec, myslím, že právě sem tahle kapela nepatří a raději jí budu vnímat jako zajímavost v rámci okrajovější hudby. Jinak samozřejmě velký koncert, na kterém mne znervózňovala snad jen prapodivně afektovaná pohybová řeč těla doprovodných zpěváků. 

Na floridské klasiky OBITUARY je plac dokonale napěchován. Ponurý hutný sound, jež se houpe v souznění s jejich pověstnými riffy, pomalejší tempa skladeb a jejich opatrné rozjezdy, drásavý řev z hrdla Johna Tardyho, který vstupuje do valů spíše jako další nástroj než přímo vypravěč, na druhou stranu i dlouhé pauzy mezi jednotlivými songy, jakoby se kapela neměla k tomu dostat do svého výstupu definitivní spád, tohle všechno k OBITUARY prostě patří. Hrálo se převážně z poslední řadovky, ale nechybělo i několik skladeb z prvních dvou desek. Povedený, nicméně ne úplně výtečný koncert. 

S tím, že na hlavním pódiu hrají nějací MODERN TALKING, přišel jeden známej, takže jsem se na onu elektronickou performaci od PERTURBATOR šel na chvíli kouknout, nicméně vydržel jsem na dvě skladby a přišlo mě to celé tak nějak statické a umělé, takže určitě žádné moc velké nadšení. Slušnej bizár i na tenhle Brutál. Němečtí S.D.I. jako briskní náhrada za na poslední chvíli odřeknuvší OVERKILL dokonale vyhořeli. Chápu, že asi nebylo snadné za 24 hodin sehnat náhradu za jednu z velkých hvězd festu. Stran S.D.I. se dokonce, prostřednictvím jejich umístění na hlavním pódiu v prestižním čase, odhalilo, že jsou zkrátka někde, kde být prakticky vůbec nemají, neb hrají drncacím stylem, který již je přes třicet let OUT. V poledne na Basínu prosím, ale v hlavní čas na Brutale? No dovolte? Napadá mě jediný příměr. Schválně si představte, když fotbalová AC Sparta Praha předběžně vyprodá fotbalový zápas na Letné s Baníkem Ostrava, zápas, který se musí odehrát, jenže ostravský tým na poslední chvíli odřekne a na jejich místo se musí sehnat náhrada, nastoupí TJ Sokol Svéradice. Hráči okresního formátu pak běhají ve vlastním obraném pásmu bez míče a snaží se, aby těch branek dostali co nejmíň, zatímco parta okolo Krejčího, Kuchty a Haraslína jim do sítě sází jeden fík za druhým. Ten výstup byl zkrátka směšný a nepatřičný.

Do reportu použity fotografie autorů (Libor Vočadlo, Jakub Smolík) stažené na oficiálním facebookovém profilu festivalu Brutal Assault.

20.08.2023	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz