Last Hardrock Outsider

AUTOPSY - The Headless Ritual

Tak nám tu letos krásně mokvá další roztomilá prasárnička od pionýrů smrtonosného žánru. Podobný death metalový old-school si tedy nechám líbit, zvlášť doslova v předvečer zahájení extrémní metalové přehlídky Brutal Assault, která se od středy koná v Josefovské pevnosti poblíž Jaroměře. Americká hydra AUTOPSY (byť na festivalu chybí) od svého návratu na scénu již podruhé stvrzuje dobrou připravenost a chuť po vyrochňání se v pořádně hnilobném bahínku. Již ve své staré éře tito zvrhlíci právem patřili k stěžejním formacím první goreové vlny death metalu – navíc z mého pohledu se úplně to nejlepší, co mohl tento žánr nabídnout, odehrálo právě již tehdy, tedy v době prvních alb kapel jako OBITUARY, DEATH, MORBID ANGEL, PESTILENCE nebo právě AUTOPSY, zkrátka na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Za poslední skutečně smysluplnou sezónu pro tento styl považuji zhruba období školního roku 1992/93, vše co přišlo později, byť to bylo po technické stránce zdokanaleno, už pro mne nemělo takové kouzlo. Novinka sympaticky stvrzuje to, co bylo o kapele známo již tenkrát, a sice že patří k spolehlivým značkám, od kterých není na místě čekat experimenty.


 

Šéf kapely, bubeník a hlavní křikloun Chris Reifert vlastně patří k zakládajícím figurínám celého death metalového žánru, vždyť jeho účast a částečný podíl na vzniku debutové desky DEATH „Scream Bloody Gore“ je dodnes dobře znám. Jeho kapela posléze (po rozchodu s Chuckem) navázala na odkaz tohoto kultovního díla takovými zářezy jako Severed Survival“ nebo „Mental Funeral“. Ty byly až po okraj narvány nechutnostmi všeho druhu, počínaje post mortálním názvoslovím, konče u krvavých hororových témat, a tak se jméno AUTOPSY na počátku devadesátých let skloňovalo hned vedle takových veličin americké death metalové scény, jakými dozajista byly třeba MASSACRE nebo CANNIBAL CORPSE.

 

Novinka, stejně jako předchozí, dva roky starý počin „Macabre Eternal“ , staví na osvědčeném vzorci, tedy již dávno odzkoušeném pojetí tohoto mrtvolně znějícího extrému. Kapele však nechybí zápal pro věc, nasazení, ani vcelku dobré nápady umocněné bouřlivým a notně neotesaným „retro“ soundem, který mi přijde sympatický. V tom množství přetechnizovaných nicneříkajících tvrdých kapel, představuje právě muzika těchto nadšenců ozdravný impuls. Vražte řeznickýmu srdcaři z jateční velkovýroby do ruky sekáček a nadiktujte přesčasy - pečlivost s jakou se vrhne do oddělování masa od kostí bude okouzlující. 


Putuji tedy díky téhle fošně dobrovolně časem až do doby, kdy jsem se teprve začínal v metalu zorientovávat, tedy na konec osmdesátých let. Pro fanoušky takových hrubě řezavých drahokamů, jakými ve své době byly albové milníky „Leprosy“ a „Slowly We Rot“, bude tahle deska takovou malou milou radostí a pranic jim nebude vadit, že většina mladších kapel, co si myslí, že s něčím dneska hejbou, již tímto přímočarým, upřímným a nadmíru hovězáckým způsobem nehraje a ani nikdy nehrála. Takže u mě je to jasné – když death metal, tak jedině tenhle neotesanej old-school námrd s velkým množstvím kytarových běhů, chaotických sól a neurvalého křiku. Bravo AUTOPSY, death metal z doby kdy byl svět ještě v pořádku!


05.08.2013Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Valič
26.10.2017 22:30

Autopsy v prosinci oslaví 30 let existence vydáním sedmiskladbového minialba Puncturing The Grotesque. První zveřejněná skladba zní trochu jako Motörhead, ale to snad nikomu vadit nebude. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=9oqUkEU63uo

Obal tentokrát nic moc. :-(