OVERSIZE - Vital Signs

70%

Šaty dělají člověka. A Pavlovův reflex funguje. Abych to dal do kontextu - když jsem uviděl promo fotky kapely OVERSIZE, kde mají kluci na sobě trika DEFTONES, CATHERINE WHEEL nebo SWERVEDRIVER, podvědomě jsem po jejich debutu „Vital Signs“ šáhnul a musím říct, že jsem se nezklamal. Pětice ze Salisbury v jižní Anglii zhmotnila oblibu v devadesátkové muzice v zajímavý mix, kde zaslechneme odkazy na alternativní rock i metal, shoegaze, indie rock nebo i dream pop. Asi neuděláme chybu, když je zařadíme do aktuální vlny „nu-gaze“ kapel s tím, že oscilují spíše v její tvrdší, řekněme metalizující sekci.

Debut přichází po dvou předchozích EP a sympatické je, že kapela zůstala při zemi a nepřecenila síly. Servíruje nám rozumných 10 kousků na ploše 31 minut, které jsou za mě ideální. Hned od prvních tónů otvíráku „Stalling“ je jasné, co nás čeká. Mohutné kytarové stěny nás pohltí do rozlehlých atmosférických ploch, které se přelévají mezi agresivními a jemnějšími, téměř post-rockovými pasážemi. Zpěv je rozostřený a schválně lehce utopený v mixu, dle nejlepších tradic shoegazu. Na funkci to stejně nemá vliv, protože melodie nejsou nijak výrazné. Spoluvytváří tu zasněnou náladu, která nám v hlavě probouzí zvláštní, nervózní pohodu. V některých písních jsou totiž kytary skutečně ostré a řezavé, jasně metalové, ale kontrastní jemný zpěv jakoby jejich ostří podvědomě otupoval a proměnil je v něco krásného.

To, co je silnou stránkou, je ale zároveň slabinou. Písně jsou si docela podobné a věřím tomu, že pro někoho bude těžké se v nich orientovat. Kapela evidentně nehraje na prvoplánové hity, ale možná pár výraznějších melodií by pomohlo průniku do uší více posluchačů. V této formě to beru jako žánrovou náladovku, kterou poslouchám jako celek, nechám se jí pohltit a často ani nepostřehnu, že jsme se posunuli k dalšímu songu. Líbí se mi zvuk nahrávky, kde můžu nostalgicky zavzpomínat na spoustu oblíbených kapel z devadesátek, od HELMET, přes DEFTONES, ale i RIDE, SVERWEDRIVER, SILVERCHAIR, možná i SMASHING PUMPKINS. Sorry jako, nemůžu si pomoct, prostě jsem na tom vyrůstal, a pořád mě to bere. A neberu to jako retro, spíš budování něčeho nového ze starých elementů. Přidávají totiž i post-hardcore, emo, nebo indie rock, díky kterým odkaz devadesátek aktualizují a dávají mu (křídla) právo žít dál.

Přesto že říkám, že je to pohodová náladovka, je to sakra hlučný album. Kytary jsou skutečně všude, ovládají prostor, buší do nás bez možnosti úniku. Riffy se tady objevují více v náznacích, jede se spíše na velké plochy, nad kterými se pak ještě vznášejí kratší sóla nebo vyhrávky, které jakoby unikly nad temné bouřkové mraky a teď si svobodně poletují bez hranic. Syrovost se potkává s uhlazenou sofistikovaností, hluk s harmonií. Výhodou podobných nahrávek je jejich plánovaná neprvoplánovost. S prvním poslechem mě zaujme zvuk, který samozřejmě znám více než dobře. S dalšími ale pak už objevuji detaily, často chytře dramaturgicky ukryté. Tady kytarová vyhrávka, tam zajímavý přechod bicích, jinde neočekávaná dynamická změna. Nebo se naopak kompletně poddám a nechám se nahrávkou jen unášet, neřeším detaily, fokusuju jen na pocity. Kolekce je zároveň velice vyrovnaná, každý song je svým způsobem zajímavý a žádný není jen do počtu. I díky tomu ta půlhodinka uteče rychle a plynule. Po prvním poslechu bych si klidně vsadil, dle zvuku, že je to americká kapela. Což není nic proti ničemu, jen prostě znějí víc americky než evropsky.

Jestli bych měl vypíchnout pár nejlepších songů, tak začnu zmiňovaným otvírákem „Stalling“, postaveném na dynamických kontrastech, doplněných o zajímavou zrychlující rytmiku ke konci songu, která tvoří můstek do další písně „Are You With Me?“. Singlová „Fall Apart“ se s určitou nadsázkou dá označit za „hitovku“. Zvukově má blízko k alternativnějšímu nu-metalu, a vyniknou zde i výborné vstupy bicích. Z opačného spektra je pak jemná „Something Clean“, která ale klame tělem. Sice se tváří jako zasněný indie rock, ale je okořeněná agresivními emo vstupy a ke konci se transformuje do mohutného post-grunge ve stylu pozdních BUSH. Přímočará „Vacant“ svojí strukturou a syrovým zvukem nechá vzpomenout na ranné SILVERCHAIR. Velice jemný industriální nádech, možná jen díky rytmice bicích, má závěrečná titulní „Vital Signs“.

Za mě slušná prvotina, která mě i po opakovaných posleších stále baví. Nebudu vám tvrdit, že je to revoluční deska, revoluční styl a nebo že vám změní život. Pro někoho to bude příjemné vzpomínání, pro jiného zajímavý stylový mix. Každopádně je to poctivá rocková deska čerpající z mých oblíbených devadesátek.

25.06.2025	Diskuse (1)	Tomáš