Last Hardrock Outsider

ANATHEMA - The Optimist

Je těžké soudit motýla, zvlášť když se za posledních patnáct let proměnil v cosi úplně jiného. Britská kapela ANATHEMA avizovala začátkem roku novou nahrávku, která bude údajně navazovat na jejich koncept z roku 2001, tedy jmenovitě album „A Fine Day To Exit“. Nicméně novinka „The Optimist“ už se stylově a výrazově nachází, stejně jako řada jejich nahrávek vydaných v mezidobí, úplně někde jinde, dochází zde tak pouze k návaznosti tématické, nikoliv té hudební. Máme co do činění s velmi křehkou a komorní nahrávkou vyznívající tak trochu úsporným a vesměs atmosférickým dojmem, jinak také postrádajícím někdejší rockový základ a schopnost gradace. ANATHEMA jakoby bloudila mnoho let v hájemstvích, kam je přístup povolen jen těm, kteří se straní dravější hudební platformy, naopak motivy skladeb mají strnulý ráz či dokonce poklidně repetetivní charakter a často je v nich využíváno především klávesových ploch. Angličané se dnes nerozpakují umístit po sobě dvě pomalé šestiminutové instrumentálky, a stejně tak dávají mnohem větší vokální prostor zpěvačce Lee Douglas než svému někdejšímu frontmanovi Vincentu Cavanaghovi. Ten se se svým bratrem Danielem dělí o kytarové a klávesové party a valná většina skladatelských prací přichází z jejich strany.


 

 

Už od alba „The Natural Disaster“ se hudba ANATHEMY začala výrazně vzdalovat všemu, co se na nich líbilo alternativně rockovým případně dokonce metalovým fanouškům a jejich nově nabytý, zívánkově esoterický směr šel vstříc duším křehčího charakteru, či dokonce někomu, komu rocková hudba vlastně nikdy ani moc neříkala. Byť je deska zhotovena s veškerou grácií a v dobré tradici jejich posledních děl, mě zkrátka podobná hudba příliš neříká a vzhledem k velmi skromnému výskytu chytlavějších pasáží mne vlastně k uzoufání nudí. Jestli se dá nazvat gradací přerod úvodní „Leaving It Behind“ z oné startovní tříminutové „chill“ pasáže, jinak opatřené elektronickým ševelením na místo rytmiky, a to do hlasitějšího songu s živými bicími, to netuším, každopádně mne přílišným nadšením nenaplňuje fakt, že jde nakonec o jeden z nejrobustnějších momentů alba.


Následné „The Endless Ways“ a „The Optimist“ mne, díky křehce zasněnému ženskému hlasu a jisté monotónnosti, téměř uspaly, zatímco instrumentálky „San Francisco“ a „Springfield“ budily dojem zbytečností, s jakými se rád chlubí ve volných chvílích mezi řadovkami Steven Wilson, aby je umístil na nějaké to půl-album. Jediné dvě položky, díky kterým deska upoutala moji pozornost, zde mají názvy „Ghosts“ a „Can´t Let Go“, jakkoliv jsou každá z úplně jiného ranku. V případě první jde o atmosférický výlet plný čarokrásných momentů vykreslených hlasem Lee Douglas, a v případě druhé jde naopak o jakýsi sofistikovaný kytarový popík, jenž jako jediný song na nahrávce připomíná něco, co se dokonce blíží tak trochu hitovějšímu songu s mužským hlasem, hranému na kytary v mírně rychlém tempu.

 

Za mne, tahle deska určitě nenavazuje na zářivé milníky diskografie této anglické kapely, naopak, ANATHEMA prostřednictvím alba demonstruje, že už je dávno zcela jinou kapelou než na přelomu milénia. Takže jak to celé pojmout? Ono je sice dobré umět se stylově či výrazově do minulosti nevracet, smutná je vlastně jen má soukromá pravda, že mně liverpoolští nemají dál vůbec co sdělit.


12.06.2017Diskuse (9)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Donald14.09.2017 16:39

U nás na severu se začínají převalovat mraky mezi stráněmi Lužických hor a já se z neznámého důvodu k této nahrávce vrátil, asi protože na mne furt vyskakuje z reklam na stránkách musicrecords :) ... nebo protože anathemu mám rád dlouhodobě (i když stále méně a méně :) ... nebo tím podzimem .. a nakonec mi to sedlo, asi víc než ty satelity, ty mi připadají přepjaté a nudné ... tohle je uvolněnější .. střídám to s novinkou the national, pocitově je to podobné a nakonec nemám problém. Navíc se mi podařily dva fajn úlovky tohle v 2CD+BlueR a Rock debut 6, což bylo poslední co mi od Vojáků chybělo, takže tak :) ... jen nevím kam anathema dále kráčí? .. tohle mi připadá jako cesta která nikam nepovede .. těžko říci.

 

sicky
26.06.2017 10:11

tak za mě nakonec docela fajn:) příjemná a inteligentní relaxační muzika, trochu do Radiohead, Coldplay. tu elektroniku i ženský beru jako pozitivum. Asi možná díky tomu, že nejsem zatížen jejich staršími nahrávkami, mi toto docela sedí.

 

Valič
23.06.2017 21:14

70% Tohle album mě taky moc nezaujalo (stejně jako to předchozí). Proti atmosférické emocionální hudbě nic nemám, ale určitě existuje plno kapel, v jejichž podání zní o dost přesvědčivěji. Zajímalo by mě, na jaké publikum se teď vlastně Anathema zaměřuje. Z komentářů na těchto i jiných stránkách mám dojem, že většina jejich původních posluchačů z jejich současné tvorby moc nadšená není.

 

KrebsKandidat14.06.2017 22:59

Prvá ukážka ešte dávala nádej.Potom tie, hm, kecy ohľadom A final day exit.Nedával som tomu veľa a dobre som spravil. Anathema prosto nahrala album, ktorý prejde sluchovodom bez toho aby niečo zanechal.Škoda, škoda bola to kapela ktorá bavila.

 

Imothep
13.06.2017 12:24

Anathema je kapela, ktere jsem vlastne nikdy neprisel na chut, pokud tedy mame na mysli jejich “novodobou” podobu, tedy poslednich cca 20 let. Jedine album, ktere dokazu doposlouchat a svym zpusobem me i bavi je Alternative 4(zrejme i kvuli tomu, ze je to jedina deska, na ktere nekulha bubenik). Verejnosti velmi cenene Judgement jsem mel nedavno po delsi dobe v prehravaci a opravdu jsem se musel nutit abych ho doposlouchal(lec dobre jsem udelal, jedina skladba, ktera me zujala se nachazi az v druhe casti alba). Nasledne Fine Day to Exit jsem vydrzel asi tri nebo ctyri skladby a letelo to ven jak spinavy pradlo. Uz se k tomu zrejme nikdy nevratim. Kapelu jsem videl i na zivo v roce 2004 a v podstate se mi potvrdil dojem z desek. Skladby nejenze plynuly ve stejnem duchu podle totozne sablony(tichy pozvolny zacatek, pak postupna gradace do maxima a nasledovalo opet zklidneni - casto ovsem pouze do jednoho/dvou motivu), ale eklovaly se mi i ocividne vice nez prehravane emoce V. Cavanagha, ktere ve me navic vubec nic neprobouzely – neveril jsem mu to. Secteno / podtrzeno: z toho, co jsem mel moznost slyset se pro me jednalo o zhudebnenou prazdnou, emoci prostou nudu. Chapu ale, ze nekomu muzou prave takove ingredience chutnat. Ostatne pocet navstevniku potvrzoval(a mnozi, kteri je videli nekolikrat se shodovali, ze to byl ten nejlepsi koncert, jaky od nich navstivili), ze ja budu spis to odlisne zrnko pisku :o) ..... predpokladam tedy, ze novinku mi vzhledem k mym postrehum zcela jiste nedoporucite :DDD

 

Norr
13.06.2017 09:36

Mezi mé top desky patří album "The Silent Enigma", které jsem v době vydání úplně zbožňoval. Starší "Serenades" i mladší "Eternity", "Alternative 4", "Judgement" pořád super. U alba "A Fine Day to Exit" jsem se už přestal chytat a další alba bral jen jako raritku, kterou ani nechci nějak naposlouchávat, takže jen ochutnat a ztratit zájem.Posledních pět alb mě opravdu míjí, nejsem cílová skupina. Asi bych měl napsat, jak jejich novou tvorbu respektuji a považuji za kvalitní, jen bohužel není můj šálek kávy. Kecy, kecy, sere mě to, jaký sračky z nich lezou a mrzí mě ztráta potenciálu minimálně rockové, když už ne metalové kapely. Novinka se vleče a nic kloudného z toho není. Škoda slov. Škoda recenzovat. Jdu si pustit Judgement a užít si to lepší z Anathemy.....

 

donald12.06.2017 19:01

... vse pred weather me hodne bavilo, u weather jsem se musel snazit, u satelitu presvedcovat, ale tohle skutecna katastrofa ... nebavi mne to ani hudebne ani myslenkově, podobně vnímám z novinek treba Waterse ... nelibi se mi jak, ani co. Prostě mometálně si spíš pustím Insanii a pokud melancholii tak asi nejlepší tuzemskou věc posledních mesíců Zrní a moc mne nyni baví vypravne remastery voivod a kreator, případně se skrze vallenfyre tesim na nove paradise lost, ale anathema je momentalne a nejspise definitivne, prazdne preslazene nic.

 

spajk
12.06.2017 12:16

Pohled z jiné perspektivy. S Anathemou jsem začal u desky Were Here....to byla perfektní muzika. Následující Weather Systems byla v mých uších také velmi povedená. Zpětně jsem docenil i famózní Judgement, mam dokonce vinyl. V hudební rauši z předchozích zážitků, jsem pořídil i devadesatkovy projekt LID a desku In The Mushroom. Poslední výtvor, který se mi líbil byl komorní koncert s orchestrem z Plovdivu. To je výborný koncert. Distant Satellites jsem si desku ani nekupoval a u novinky jsem vydržel čtyři písničky. Takový sešup jsem nečekal. Škoda. Deska měsíce ve Sparku :-)

 

Fenris 13
12.06.2017 09:09

Serenades a Silent Enigma, to mi od Anathemy stačí :-) Později jsem zkoušel některé z těch alternativních alb, ale nebyl jsem hoden, sestry, nebyl jsem hoden. Ale když to tak chlapci cítí, proti gustu...