PROUZA - Praha, Café v lese, 27.dubna 2024

„To bylo dnes krásně na tom Café v Lese“ abych parafrázoval jeden z velkých hitů kapely PROUZA. Frýdecko-místecká legenda PROUZA přijela, parádně zahrála, rozhoupala a rozskákala malý pražský klub a já si konečně mohl odškrtnout další kapelu na svém dlouhém seznamu, kterou jsem zatím neměl to štěstí vidět naživo. Přelom 80-90tých let na Moravě a ve Slezsku dal domácí scéně velice silnou generaci alternativně rockových uskupení, zpívajících česky a přinášejících čerstvou krev do žil rockového organizmu. Nejen PROUZA, ale také PRIESSNITZ, HELMUTOVA STŘÍKAČKA anebo MŇÁGA A ŽĎORP. Co jméno, to pojem. PROUZA 1.0, ta původní ze začátku 90-tek, mě minula kvůli věku. Byl jsem v době vydání legendárních alb „V otrhaném domě“ a „Ve dne v noci“ čerstvý teenager a teprve se začínal orientovat v muzice. V druhé půlce nultých let, když znovuobnovená PROUZA 2.0 vydala třetí album „V tichosti“, jsem ale už byl u toho, a následně se propracoval i ke starším deskám. Bohužel tuhle etapu jsem taky koncertně prošustroval, za což si dodnes sypu popel na hlavu. No a v aktuální konstelaci PROUZA 3.0 jsem je nakonec měl možnost i vidět a bylo to velmi zajímavé.

Večer otevírala pražská kapela TYVOLE, hrající něco na pomezí VLTAVY a HUDBA PRAHA, možná lehce šmrncnuté MŇÁGOU. 2-3 písničky celkem fajn, ale celkově mě skupina nezaujala ani po hudební, ani po textové stránce. Měli ale slušný zvuk a dost dobrého bubeníka, který jakoby z oka vypadl Mattu Cameronovi (SOUNDGARDEN/PEARL JAM).

Samotná PROUZA jede mini turné k novému vydání prvních dvou alb na vinylech. Tomu odpovídal i set list, kde otvírák „Až na to přijdu“ ze třetího alba nastavil zvuk a pak už se jelo v podstatě jen z prvních dvou alb. Aktuální sestava zahrnuje tři, často kontrastní, elementy. Z původní sestavy je tady basák Bronislav Svoboda a kytarista Vladimír Franek. Oba ve skvělé formě. Pak tady máme metalovou sekci. Kytarista Radovan Typovský a bubeník Alex Buš, oba mladí kluci dvacátníci, dle image příznivci hodně tvrdého kovu. Dlouhé vlasy, černé oblečení, metalová kytara Ibanez. A nakonec zpěvák, Tomáš Gavlas, který možná víc připomíná rozumnější verzi rappera z Jižního Města, než zpěváka rockové kapely. Pochopím, jestli někdo bude mít výhrady k jeho osobě na této pozici, je skutečně jiný než jeho předchůdci. Barva hlasu, styl, frázování. Za mně dobrý. Jak už jsem zmiňoval, celý set se zvukově nesl ve stylu třetího alba, takže to byl víc přímočarý rock´n´roll s garážovým nádechem, než gotický alternativní rock původních nahrávek. A mě to vůbec nevadilo. Mělo to koule a pořádný drive. Zvuk byl od začátku vynikající, s malou výjimkou u zpěvu. Když Tomáš zpíval, tak to bylo celkem OK, ale v pasážích, kde díky svému specifickému frázování téměř jakoby rapoval, nebo třeba když víc tlačil na pilu v některých refrénech, tak se ztrácela čistota zvuku. Jak jsem zmiňoval metalovou sekci, tak ta samozřejmě taky ovlivnila zvuk. V některých částech písní zněla kytara téměř jako od SYSTEM OF A DOWN, ale dominantní při tvorbě nálady byla právě sólová kytara Vladimíra Franeka. Skvělý zvuk pak měla basa, která i vypadala nádherně. Zřejmě na zakázku dělaný nástroj specifického tvaru, nic podobného jsem předtím neviděl. A když pak ve skladbě „Jéé“ vyšvihnul basové sólo, to byla přímo zvuková orgie.

I přes slabší návštěvnost (odhadem 60-70 lidí) byla atmosféra vynikající. Písně z prvních dvou alb neztratily nic ze svého kouzla a pořád znějí velmi aktuálně a svěže. Jejich temná melodika má specifické kouzlo. Nebylo to žádné nostalgické vzpomínání, ale pořádný nářez. Set list byl narvaný hity, hezky to gradovalo. „Záda“, „Jéé“, „Na venku“, „Rádiobar“, „Před tebou“. Jedna pecka za druhou. Pomalejší, hloubavější věci typu „Čelem vzad“ se asi zvukově nejvíc přiblížili své původní originální verzi.

V průběhu koncertu jsem se zamyslel, jestli je vlastně PROUZA 3.0 jen projektem pro radost, občasné hraní starých dobrých písniček, nebo mají ještě ambici možná stvořit třeba i nový album. První nápovědu mi dal přídavek, kterým byla nová písnička. A nebyla vůbec špatná. No a následně u stánku s merchem, který byl slušný, mi to potvrdil i samotný zpěvák. Něco se už peče, takže se po deseti letech možná dočkáme pátého alba.

02.05.2024	Diskuse (0)	Tomáš