Last Hardrock Outsider

MUSE - Simulation Theory

Čím více roste věhlas britských MUSE, tím spíš oslabuje jejich skladatelský potenciál a jejich alba se daleko spíše zaměřují na vypiplanou stylizaci, takže působí spíš jako výkladní skříň nejrůznějších módních zvukových forem než sbírka silných skladeb. Osobně si však nemyslím, že je vše úplně špatně, ale není divu, že jim to ostatní kritici nechávají sežrat, protože kapela se po skladatelské stránce prakticky už přes deset let nevyvíjí, pouze přejímá prvky z nejrůznějších prostředí moderního popového spektra a tyto motivy opracovává do sobě vlastní podoby. Přesněji řečeno, MUSE už dnes mnohem více pracují se syntezátory a umělými zvuky, než aby si vzpomněli na svou dravou rockovou minulost. A protože mě některé symfoničtější motivy hned v úvodní skladbě „Algorithm“ navodily vzpomínky na zvukovou stopu československého seriálu Návštěvníci (ona klavírní preludia nad dramatickou symfo vyhrávkou), musím opět potvrdit, že pro tuhle kapelu je bombastičnost zákonem.

 

Nebýt dnes typicky tklivého a táhle uplakaného hlasu Matta Bellamyho, vlastně by nebylo možné současné MUSE snad ani identifikovat. Skladby totiž dost často pracují nejen s umělými zvuky a orchestrací, ale naprogramovaná je i rytmika a vše budí dojem neživého organismu opájejícího se dokonalostí. Pod povrchem veškeré té nablýskané syntetiky a jí příslušících zvukových postupů je tak opravdu hodně těžké nalézt nějaký skutečný život. Aby také ne, když MUSE se letos nechali unést do světa virtuální reality a jejich písně zní tak, jako by byly vyvinuty v těch nejmodernějších laboratořích.


 

Novinka „Simulation Theory“ nejenom že zve na výpravu do virtuálního světa plného dobrodružství, počítačových her, automobilových honiček, kosmických či mimo-dimenzionálních přesunů a dalších, nikdy nekončících adrenalinových zážitků, ale vše díky prosvětlení jedovatými barvami neonů a světel nočních velkoměst stylizuje do módy a popové kultury osmdesátých let. Ať už byly pro hudebníky tou hlavní inspirací filmy jako Návrat do budoucnosti, Blade Runner, Star Wars nebo E.T. mimozemšťan, je zjevné, kde dnes vězí svět této kapely. Novinka tak představuje zvukově vypiplaný produkt snažící se o co nejlepší skloubení hudebních prvků navozujících ono dokonale naleštěné a syntetické dějství, tolik oblíbené a prosazované právě v osmdesátých letech 20.století.

 

U některých skladeb převládá vyloženě synthy-popový ráz a těží spíše z umělé rytmiky a pečlivě naprogramovaných zvuků – bombastická „Algorithm“ hned v úvodu a nebo na ní navazující taneční hitovka „The Dark Side“ , jiné se snaží zachytit proud okázalého moderního popu prostřednictvím elektro groovu – „Propaganda“ a „Break It To Me“, no a pak jsou zde bohudík také věci, které se ještě dají nazvat rockovými či dokonce folkovými písničkami s futuristickým nádechem, jako je tomu v případě roztěkané „Pressure“, kde hraje prim zbustrovaný kytarový riff a celková nervnost, nebo „Something Human“ pošilhávající k jakémusi sci-fi country, jehož jádrem je docela povedená melodická linka.  



Producentská opečovanost je zde tak naprostou jistotou, a i díky tomu album zní hodně semknutě, jakkoliv skladby vykazují stopy celé řady žánrů. Ještě aby ne, vždyť na dlouze připravovaném materiálu spolupracovalo s kapelou tolik známých jmen - tím hlavním direktorem prací byl sice Rich Costey, ale ve studiu se mihli i Mick Elizondo nebo dokonce Timbaland. Mojí oblíbenou položkou je „Thought Contagion“ s pomalejším tempem, ovšem i výraznou gradací k mnohohlasému chorálu a celkovou proměnlivostí své struktury. Povedl se i popík „Get Out And Fight“ stojící znovu převážně na syntetice, i když refrén je zvýrazněn kytarou a kvílivým Bellamyho hlasovým pojetím. O různorodosti alba svědčí skoro až gospelové sbory uvnitř dalšího singlu „Dig Down“ nebo na strunu fanoušků DEPECHE MODE hrající motivy v úchvatné robotroní jízdě „The Void“, umístěné v samotném závěru nosiči do role jakési elektronické symfo epopeje, dost možná ovlivněné i tvorbou Jeana Michela Jarreho. Hodně silných 70% i přes fakt, že MUSE dělali v letech 2001-2006 mnohem lepší a originálnější skladby.



26.11.2018Diskuse (10)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

prasezlesa
02.12.2018 18:56

DarthArt: Mohl.

 

DarthArt
02.12.2018 17:08

prasezlesa: Myslíš, že by ses mohl chovat trošku slušně? Nikdo tady není zvědavej na tvoje debility !!!

 

Josef
02.12.2018 14:05

Prasezlesa: Já se na tvoji úroveň opravdu nesnizim to už by bylo dno.Preji ti hezký den ubozaku.

 

Stray
02.12.2018 00:37

Kliiiiid děti. Když už se v diskusi objevují vysměsné komenty mezi čtenáři, je to důkaz zvýšeného zájmu o web. Škoda, že je to právě takhle.

Hele, a proč sedí ten Limbersky u Salzmannu? Nehrajem zítra s Olomoucí? Po sedmi pivech není síla moralizovat.:-)

 

prasezlesa
01.12.2018 23:44

Že jsem znechucený nedostatkem vrstev a nízkou invencí, to je už další věc.

 

prasezlesa
01.12.2018 23:43

josef: Tvoje matka nestojí za nic. Je totiž tak moc levná, že nestojí ani za zlámanou grešli.

Mimochodem, nesouhlas s bodem v recenzi - o Muse bych rozhodně netvrdil, že nejsou rozpoznatelní. Pořád mají dost jasný rukopis a i přes stylistická domalovátka je ten základ pořád dost zřetelný. Na první dobrou jdou rozeznat.

 

Stray
01.12.2018 16:26

Nás může zajímat jedině otázka, co smyje tu pachuť? :-)

 

josef
01.12.2018 15:39

Kdo se teší na nový Tool? Já určitě ne ta kapela nestojí za nic

 

prasezlesa
27.11.2018 21:56

Už ať vyjdou ti noví Tool, to snad smyje tuhle pachuť.

 

Subeer
26.11.2018 07:25

Pro mě velká slabota, taková variace nových BEHEMOTH. Nevadilo mi a vítal jsem to experimentovaní před "Drones", kde jsem myslel, že se už zase stočejí zase rockovějším aranžmá.. Tohle je fakt přeplácaná zmrzlina rozpouštějící kornout. Věřím, že si to fandy najde např. ty co kalej PC hry.