SUEDE - Sci-Fi Lullabies Vol.2

70%

Od poslední, mimořádně povedené, řadovky SUEDE „Autofiction“ už uplynuly tři roky a tak se kapela rozhodla, v rámci Record Store Day, připomenout alespoň výběrovkou b-sides, bonusů a nevydaných songů za období let 1999 až 2022. Název napovídá, že tato kolekce navazuje na podobně koncipovanou „Vol.1“ z roku 1997, mapující ve stejném duchu období 1992 až 1996. Jednička byla mimořádně povedená a dodnes je velice ceněná. Aby taky ne, když pokrývala stěžejní období kapely, která „založila“ brit-pop. A jaká je dvojka? Jiná, ale opět velice slušná. Jednoduše proto, že sleduje dospělejší etapu kapely, která si prošla různými peripetiemi, ladila svůj styl a zvuk, aby nakonec našla stabilní pozici, ve které nadále produkuje skvělou muziku. Když se podívám na jejich diskografii globálně, nenacházím vysloveně slabý album.

Klasický dotaz u podobných kolekcí zní, jestli ta má přínos i pro ne-aktivní-fanoušky kapely. Dobrá zpráva hned na začátek – všechny songy jsou studiově připravené, už byly vydané (kromě jedné novinky), takže zde nejsou žádná obskurní dema, nedodělané lo-fi verze nebo polo-rozpracované nápady nahrané na telefon při vaření oběda v kuchyni. Na druhou stranu, období, které výběr pokrývá, zahrnuje celkem šest řadových alb a přes dvacet let, takže materiálu je dost. Máme zde 19 songů a 73 minut hrací doby. Jestli teda chcete se SUEDE začít, zaměřte se na řadovky. Ale už i pro „mírně pokročilé“ posluchače bude mít album svůj přínos, zejména když většina songů je velice slušná a dokazuje, že tvůrčí potenciál kapely i mimo materiál obsažený na standardních albech je hodný pozornosti. Tyto b-sides a bonusy rozhodně nejsou „odpad“ z nahrávacích session, ale plnohodnotné songy, které se z nějakého důvodu do playlistů řadovek sice nedostaly, ale v rámci podobného výběru můžou prokázat své kvality.

Sledované období pokrývá alba „Head Music“ (1999) až „Autofiction“ (2022), ve kterém se zvuk kapely celkem razantně vyvíjel. Od koketování s elektronikou a tanečními rytmy, přes glamovější období, až k syrovějšímu alternativnímu rocku nastavovanému orchestrací k dramatičtějšímu a cinematičtějšímu výrazu. Všechno tohle jde krásně sledovat i na kolekci, která není řazena chronologicky, ale songy z jednotlivých období jsou různě promíchané. Díky tomu je nahrávka zvukově pestrá a plasticky ukazuje jednotlivé polohy kapely. Další úroveň pestrosti zabezpečuje i dramaturgie jednotlivých songů. Od typických ostrých „vypalovaček“, přes hloubavější skladby, až po balady zde najdeme vše. Možná jediná menší připomínka k setlistu směřuje k závěru alba, kde se nám nahromadilo více pomalejších a méně výrazných skladeb do hloučku, a lehce to nabouralo dosud slušný rytmus kolekce.

Když začnu od konce, tak jedinou dosud nevydanou skladbou je závěrečná „Blinded“. To je přesně archetyp songu pro tento typ kompilací. Neurazí, nenadchne, ale pro fanouška je to další díl skládačky, doplňující celkovou mozaiku kolem jeho oblíbené kapely. Osobně jsem z celé kolekce znal jen výborný otvírák „The Sadness In You, The Sadness In Me“, který se objevil jako bonus na posledním albu „Autofiction“. Košatý song kombinující gotické klávesy, syrové kytary a emotivní zpěv reprezentuje nejaktuálnější a velice silnou pozici kapely. Typické přímočaré vypalováky zastupuje „Manipulation“ s basou vytaženou v mixu více do popředí a zastřenějšími kytarami s glamovým nádechem naopak více v pozadí. V glamových hájemstvích plave i „There Is No Me, If There Is No You“, která sice není tak přímočará, ale více odkazuje ke staršímu zvuku kapely. Ve středním tempu se nesou skladby jako „Dawn Chorus“ s typicky velkým britpopovým zvukem dopovaným vkusnou orchestrací, nebo potemnělá „What Violet Says“ s mrazivou atmosférou. Možná až lehce netypickou syrovostí oplývá „You Don´t Know Me“, která ukazuje kapelu z její drsnější stránky. Moderním alternativní rockem je „Darkest Days“, kde se potkává typický vybrnkávaný motiv s mohutnějším moderním zvukem kapely. Starší, hravější podobu pak reprezentuje „Let Go“, opět s vybrnkávaným riffem, hopsavým rytmem a více indiepopovým zvukem. Baladická „Simon“ překvapí vložkou ve stylu řeckých folklórních strunových nástrojů. Ledově upřímná a bolestivě mučivá „Heroin“ je vystavěná na základě zvuku padajícího deště, který jemně doplňuje klavírní motiv a akustické kytary. V kontrastu k ní pak následující „Leaving“ je spíše příjemně nostalgická popařina.

Jednoduchý cover art v sobě ukrývá jednak „betonovou“ krásu, která jakoby odkazovala k typicky městským kořenům kapely a zároveň volně navazuje na cover art první kompilace. Na té se nacházela taky nádherná fotka vraku britské proudové stíhačky (English Electric Lightning jestli to někoho zajímá), zřejmě z nějakého výcvikového prostoru, kde vysloužilý stroj v důchodu už slouží jen jako cílový terč, a podle toho taky vypadá. Na aktuálním albu je to opuštěná základna nějakého radarového systému. Opět ty samé ocelově šedé mraky na obloze, ty samé vyšisované barvy. Až by člověk pojal myšlenku, že ty fotky vznikly ve stejné době, akorát ta aktuální si musela na svých pět minut slávy počkat téměř třicet let.

Díky aktuální kolekci tak máme diskografii SUEDE velice slušně zmapovanou. Do budoucna už zbývá snad jen prohrabat archivy v honbě za nevydanými, nedodělanými a raritními kousky, ale to už bude skutečně jen pro fajnšmekry. Běžný posluchač si bohatě vystačí s tím, co je k dispozici už dnes. A jestli náhodou by se objevil i nový řadový album, určitě se neurazím.

16.05.2025	Diskuse (0)	Tomáš