Last Hardrock Outsider

ULVER - Flowers Of Evil

ULVER považuji za opravdu zvláštní kapelu. Rozevření jejich stylových nůžek, mezi avantgardním black metalem dávné minulosti, přes prapodivně sychravý ambient, trip-hop či experimentální rock, až po současné, posluchačsky vstřícné synthy-popové pojetí, zdá se, není ani v jejich ranku hudební alternativy zcela obvyklé. Ať už k jejich tvorbě přistoupím s nadhledem a vlastně dnes již, díky právě mnohem zkousnutelnější nové tvorbě, i se špetkou sympatií, moc smyslu mě jejich stylový vývoj, napříč pětadvaceti lety, nedává. Ještě před dekádou mě byli naprosto lhostejní, míjeli mne velkým obloukem. Svým způsobem abstraktní a pocitově zaměřenou hudbu nevyhledávám, nejsem zrovna lovič atmosfér a teskných nálad a pakliže něčemu pomalému ještě ke všemu schází melodie, nemám už vůbec kde brát. Co však nyní předvádí Kristoffer Rygg, duchovní otec projektu a jediný původní člen ULVER, má i pro mne zřejmé parametry výtečného skladatelského řemesla. Je jedno, že kapela na pódiu, jinak přeplněném všelijakými elektronickými krámy, mašinkami a stolečky, působí spíše jako partička předkloněných elektro kutilů než hudebníci nachystaní předvést fanouškům show plnou rockové atletiky. 


Po čtvrtstoletí fungování se však věci u Norů razantně mění a i Rygg zjevně došel k závěru, že nejzajímavější je skládat chytlavou, přímočarou, popově laděnou hudbu, která je reminiscencí na odlesky novo-romantických parketů osmdesátých let a baví již z prvého plánu. Vždyť současná podoba projektu připomíná spíše obdivovatele krajanů A-HA než kazatele vycházející odněkud z pošmourného undergroundu. Novinka „Flowers Of Evil“ je z mého pohledu jedním z alb, které když se vyloženě nestanou nejlepšími v tomto podivném roce 2020, tak jej alespoň znatelně obohatí.



Spolu s dnes již hostujícím Danielem O´Sullivanem, hudebníkem zodpovědným v ULVER dlouhodobě za nahrávání všech kytar i baskytary, a rovněž s hráčem na klávesy Tore Ylwizakerem či přičinlivým všeumělem Jornem Svaerenem, tvoří dnes Rygg čtyřčlenné jádro projektu, který dlouhodobě rozděluje posluchačskou veřejnost na několik názorově odlišných táborů. Od bezmezných uctívačů, přes jejich vlivem nezatížené posluchače, až k třeskutým odpůrcům. „Flowers Of Evil“ navazuje na minulé a první opravdu chytlavé album od ULVER („The Assassination Of Julius Caesar“ z roku 2017) natolik zdařile, že jsem díky němu definitivně opustil řady odpůrců a patřím k těm, kteří si sofistikovaný pop novinky s velikou chutí poslechnou. Na osmatřiceti minutách se povedlo to nejzákladnější a sice inteligentním způsobem vybalancovaná skladatelská stránka, zde vetknutá do bezprostředně líbivých a přímočarých písní. Těm možná trochu schází originalita a překvapivost, ale i tak se dokáží dostat do vaší mysli, zahnízdit se tam a oblažovat jí.



Možná je trochu škoda, že Ryggův zpěv ve výsledku připomíná projev Anderse Strida, jakým se göthenborgský holohlavec prezentuje v rámci svého bočního AOR projektu THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, což táhne zvuk ULVER klenutějším směrem, mám totiž pocit, že by si podobně zajímavé skladby zasloužily o něco subtilnější hlasový přednes, na druhou stranu chápu, že ne každé kapele se poštěstí mít u mikrofonu svého Davea Gahana. ULVER se letos definitivně vzdali avantgardního přístupu a nic z novinky nepřipomíná jejich minulost. Jsou v podstatě zcela jinou kapelou. Pro mne je však důležité, že je konečně mohu poslouchat a že se mě jejich vkusně poskládaná popová tvorba líbí.


Povedlo se na ní totiž takřka všechno, od detailů - jmenovitě tedy vychytaného názvu alba, symbolicky laděné černobílé fotografie na jeho coveru, zachycující tvář dívky prostoupenou natolik silnou emocí prohry, že jí máte chuť okamžitě obejmout, až po věci zásadní - pečlivě stylizovanou hudební složku. Deska obsahuje pouhých osm zvukově ucelených skladeb, mezi kterými bych jen stěží hledal nějakou vyloženě slabší. Čím víc se materiál blíží svému závěru, tím nabývá na závažnosti. Až po pátou a dle mého v rámci chytlavosti vrcholnou „Apocalypse 1993“ se celý materiál nevykazuje momentem únavy, byť se pozvolnými skladbami prolínají linky křehké a nenápadné melancholie. Přes vznosný úvodní vál stanovující ráz desky „One Last Dance“ a odlehčenější hitové kusy jako „Russian Doll“, „Machine Gun And Peacock Feathers“ a především „Hour Of The Wolf“ se postupně přesouváme k přeci jen zadumanější a hlubší závěrečné třetině. Již výše zmíněná „Apocalypse 1993“ je dokonalým disco výtryskem euforie (ano, disco pro hloubavé, není to protimluv?):-), jakkoliv je z ní cítit všudypřítomný nostalgický ráz a nejednoduchost. 



Následující skladby „Little Boy“, „Nostalgia“ a „A Thousand Cuts“ však nezůstávají za předchozími pěti nikterak pozadu a své silné stránky ukazující rovněž, i když po delším poslechovém čase. To, že k vrcholům desky nakonec řadím i suitu „Nostalgia“, svědčí o jednoznačném růstu díla. ULVER nahráli znamenitou a velmi líbivou hudbu plnou vrstevnatých pasáží a zajímavých nálad. Po minulém albovém zastřelování v synthy-popovém ranku, už tím vlastně ani nikoho nepřekvapili. Deska, kde má každý šanci pro sebe najít nějakou tu nostalgickou perlu.


12.09.2020Diskuse (14)Stray
janpibal@seznam.cz

 

DarthArt
24.09.2020 16:39

Valič: OLD FUNERAL ... jasně, taky seru krev !! "Madrigal" od ULVER mě baví, bzučení na n-tou, nějak to asi přišlo v pravou dobu. Největší sranda je, že to nemá vůbec nic společného s prvními dvěma ani následujícími patnácti alby, dvojalby ani experimentálními dvojalby, druhé album nemá nic společného s první ani třetím albem a od čtvrtého alba jsou ULVER nenáviděni pravověrnými black metal fans, protože se nechali vyfotit v oblecích u kabrioletu. Já ale k "Williamu Blakeovi" přišel zároveň s produkty od Cold Meat Industry, takže ten přerod vyšel docela harmonicky :)

 

DarthArt
24.09.2020 16:35

Valič: Podrobnosti mailem :)

 

Valič
24.09.2020 15:58

DarthArt: Pokud máš k Nattens Madrigal nějaké peprné informace, rád si je tu přečtu, ale abych se přiznal, tuhle desku jsem dodnes vůbec nepochopil. Mám ji doma sice na CD, ale pouze jako součást boxu Trolsk Sortmetall 1993-1997, který obsahuje první tři alba a demo Vargnatt. Jinak bych tenhle zboosterovaný záznam z včelího úlu nechtěl ani zadarmo. Problém bude ale nejspíš na mém přijímači. Mě prostě ten původní norský black metal nikdy moc neoslovoval. Najdou se ale i výjimky. Třeba první tři minuty z tohoto videa (nahrávka ze zkušebny kapely Old Funeral, ve které hrál kromě Abbatha a Demonaze z Immortal také všemi oblíbený youtuber Varg Vikernes) považuji za esenci čistého misantropického zla zahaleného mlžným oparem temné pohanské mystiky:

https://www.youtube.com/watch?v=FohQoBNL6yg

 

DarthArt
23.09.2020 01:02

Valič: Kdybys věděl, jak kultovní historku mám právě k Nattens Madrigal, stál bys už teď za mými dveřmi s řemdihem v ruce, abych tu recenzi okamžitě napsal :)

 

Valič
22.09.2020 23:17

Celkem výstižná recenze. Album se dobře poslouchá a necítím z něj žádný kalkul nebo podbízivost, kapelu podle všeho ten synthpop momentálně opravdu baví. Na druhou stranu nevidím moc důvodů, proč bych si to CD měl kupovat, když se za stejnou cenu dají pořídit třeba dvě klasické desky Depeche Mode. :-)

DarthArt tu někde nedávno zmiňoval, že uvažuje o recenzích zásadních milníků norského black metalu. Zveřejnění článku o rané tvorbě Ulver by mohlo vytvořit celkem zajímavý kontrast. Je ale pravda, že třeba o Nattens Madrigal se toho asi moc napsat nedá. Kluci prostě zprovoznili cirkulárku, po čtyřiačtyřiceti minutách ji vypnuli, uklidili nařezané dříví a šli někam prošňupat ten štědrý rozpočet, který na nahrávání alba dostali od Century Media. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=k9IJLostR0k

 

Karel Klafunda
13.09.2020 20:37

Ulver mě donedávna nechávali chladným, ale tohle se mi přesně trefilo do vkusu. V téhle debilní koronavirové době jsem asi podobné pohlazení po duši potřeboval. Nedávno jsem po delší době oprášil Massive Attack a je zajímavé, že noví Ulver mi tenhle triphop místy silně připomínají. Ale hlavně je to všechno extrémně chytlavé, chvíli si u toho večer doma ve ztichlém baráku skoro tancuju (Russian Doll) a potom skoro nehnutě sedím a vychutnávám si nádherně vystavěnou atmosféru (Hour of the Wolf). Takhle mi už dlouho nic neprojasnilo mysl. Recenze výborná, díky autorovi.

 

Meres
13.09.2020 19:49

Mňa od ULVER láka akurát skúsiť tie ich blackmetalové začiatky, pri tých ich ambientoch to nie je isté či by ma to chytilo

 

sicky
13.09.2020 12:50

Ulver jsem zkoušel mockrát a nikdy jsem tam nic nenašel. V ambient období (Shadows of the sun)jsem byl blizko,ale stejne jsem skončil na tom, ze je to nafouknuta hipsterska bublina :) Poslední dve desky me definitivne odradily,že Ulver nebrat:)

 

Hivris
13.09.2020 11:16

Na tohle album jsem se těšil, ale mně se prostě nedaří do Ulver proniknout. Dělají soundtracky k příběhům, který mě míjí. Takže stále zůstávám u prvních tří alb. Ryggovi jeho cestu moc přeju, ale když jsem ho slyšel po letech na Winter Thrice od Borknagar, tak mi zamrzelo, že metalová scéna přišla o takový hlas.
https://youtu.be/NDrrKv2wjvk

 

Stray
12.09.2020 12:39

Novinku ULVER jsem koupil v MR za 450,-Kč... za tuhle cenu už moc cd nekupuji, ale ona je to vážně skvělá deska. Díky za příspěvky, recenzování nové hudby mě po ještě stále nedokončeném letním maratónu s AC/DC prospělo.