ESAZLESA - Společnost psů

80%

Dlouhodobě aktivní klubová štika se vším co k ní patří. Hardcore-postrockoví mezci z ESAZLESA realizovali už více než před rokem své debutové album „Společnost psů“. Kapela dosud známá, mimo jiné i díky častým výjezdům za hranice naší země, kočováním na místa jinými hudebníky ne až tak probádaná, a rovněž díky zálibě v realizaci vinylových sedmipalců a splitek, je pevně spjatá s tuzemským undergroundovým děním. Není divu, že deska byla na sklonku roku 2016 očekávána s docela velkým napětím a nakonec v mnohém pozitivně překvapila, už jenom rozvážnou dramaturgií, výrazovým posunem a přirozenou lehkostí, s jakou se kapela vypořádala během vstupu mezi regulérní albové debutanty. Je pravda, že ESAZLESA nikdy nespěchali, vždyť která aktivně působící kapela vydá svou prvotinu po více než deseti letech existence?

Album „Společnost psů“ vznikalo v tajném studiu v Ústí na Labem a bylo vydáno prostřednictvím Day After. Po důkladném naposlouchání musím říct, že se velmi povedlo a je poznat, že se na ničem nešetřilo. Nejpozitivnější zprávou je, že je znát ohromný posun a vyhranost, což se projevuje zejména na atmosféře desky i na její strukturální podstatě. Skladby se pohybují od zasněného kytarového blouznění až po rozervané hardcore výpady, přičemž mnohdy obsahují obě ze zmíněných poloh. Celé to prolínání, gradace a proměny působí až samozřejmě přirozeně a tak mohu mluvit o škatulce dospělácký alternativní rock bez začervenání se. Melancholická atmosféra akustických kytarových motivů, jakoby se posluchače snažila přitáhnout do oblastí českého severozápadu, do Sudet, kraje poměrně neobydleného, zahlceného bujnou vegetací i všemožnými ruinami domů a důkazy postupného chátrání.

Nejrozervanějším kusem je zřejmě titulní song, který na posluchače vyšlehne bouři hned po zdlouhavě epickém úvodu v podobě masivní instrumentálky „Odvracení se“. Song o umírání je tedy vystřídán kusem vypovídajícím o mezilidských vztazích a každodenním (zejména duševním) boji o přežití. Nádherné atmosférické plochy a kytarové pasáže vlastní třetí „St. Tropez II“, song docela proměnlivý, který určitě patří k vrcholům desky, i díky vygradovanějšímu závěru se zpěvy. Pochmurnost uměleckého pojetí ESAZLESA plně charakterizuje i „Egerland“, skladba zmiňující domovský kraj souboru. Za naprostý vrchol desky pak považuji dramatickou skladbu „V dobrém i zlém“, ve které se nacházejí pravděpodobně ty nejmelodičtější motivy a pěvecký duet Lukáše Bouška s hostující zpěvačkou Markétou značí nejen opravdovou skládačku složenou ze vzájemného obviňování, ale i skvěle vygradovaný kus hudby.

„Mezek“ byla nominována na klip a bylo to správné rozhodnutí. Skladba má ze všech nejvíc charakter hymny. Goticky cinkavá kytara a atmosféra cesty za svým snem bez obcházení překážek působí i v rovině filosofické docela „cool“. Neuhýbat a jít dál spolu s těmi, kteří vám rozumí, to je motto ústředního songu alba. Další silný sociálně kritický podtext má skladba „Po zádech“, která se zaměřuje na bezohlednost těch, kteří s nadšením vzývají pravidla materialistického světa. I hostující hlas Honzy Mužíka z RAVELIN7 výsledku pomůže a potvrzuje, že se ESAZLESA snažili udělat desku co nejrozmanitější.

Zde potvrzuji, že se to povedlo a jde určitě, po všech těch kooperacích a singlech, o jejich nejdospělejší věc, takže nezbývá doufat, že čtveřice ve složení Lukáš Bouška (kytara, zpěv), Honza Hrivňák (bicí), Ondřej Helar (baskytara) a Tomáš Macek (kytara) nebude otálet s dlouhohrajícím nástupcem dalších deset let a rozmělňovat čas prostřednictvím nějakých splitek. Vždyť i další songy jako „V mracích“ nebo „Bez lidí“ mají určitě hodně co do sebe, a tak i když tvrdím, že síla téhle kapely spočívá zejména v živém hraní, druhým dechem dodávám, že se jim dlouho očekávaný debut vydařil, zvlášť pak ono luxusní 2LP balení.

11.01.2018	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz