STORM ORCHESTRA - Get Better
Francie, alespoň pro mě, není synonymem pro kytarovou muziku.
Samozřejmě je to blbost, v tak obrovské zemi musí taková scéna
existovat, a to, že se málokomu podaří prosadit i za hranicemi, je možná
škoda. Jedním z důkazů čilého života v této oblasti hudby je spousta
živáků různých kytarových kapel právě z Paříže. Jedním z nich bylo třeba
album „Hullabaloo“ z roku 2001 od MUSE. A právě MUSE jako jeden z
hlavních zdrojů inspirace pro svojí muziku uvádí i alternativně rocková
parta STORM ORCHESTRA z Paříže, která letos vydala druhé album „Get
Better“.
Maxime Goudard (zpěv, kytara) se s Adrienem Richardem
(basa, klávesy) dali dohromady při studiu zvukového inženýrství. Na
power trio je pak doplnil Loic Fouquet (bicí) a v této sestavě od roku
2019 začali budovat značku STORM ORCHESTRA. Stylově se usadili v
hranicích moderního alternativního rocku, když inspiraci čerpali zejména
z britské scény od kapel jako ARCTIC MONKEYS, MUSE, NOTHING BUT THIEVES
nebo ROYAL BLOOD. Nebáli se spojit tvrdší, někdy téměř až metalové
riffy, progresivně rockové vsuvky a přímočarou melodiku se syrovějším
výrazivem a dravostí. Nebudu vám lhát, žádná revoluce se zde nekoná, ale
je to poctivý moderní rock s přesahy do jiných stylů, kvalitně zahraný,
dobře vyprodukovaný a celkem chytře kombinující inspirační zdroje s
vlastní, specifickou nadstavbou.
Rozhodně je to autentická
rocková kapela, která si svojí pozici buduje poctivě a od píky. Přes
několik singlů a EP, a zejména intenzivní koncertování, si vybudovala
slušné jméno na nezávislé scéně. Já je objevil dva roky dozadu s jejich
debutem „What A Time To Be Alive“, a můžu říct, že je to asi moje první
instagramová kapela. Upoutávka na jejich debut na mě totiž na této
platformě docela dlouho vyskakoval, a mně se ta kombinace riffů jak od
MUSE a melodiky jak od ROYAL BLOOD fakt zamlouvala. A nebyl jsem
zklamaný, materiál to byl velice energický, s lehce nostalgickým
nádechem směrem k nultým letům. Nizozemské vydavatelství Mascot Records
jim nabídlo smlouvu po velkém úspěchu jejich singlů na streamovacích
platformách. Ano, takhle dnes funguje hudební business.
Druhé
album navazuje stylově na debut, ale snaží se ho ve všech směrech
rozvíjet. A daří se mu to. Je větší, je melodičtější, je pestřejší, je
tvrdší, je vyzrálejší. Album startuje masivním riffem song „Bright
Soul“, který jasně prezentuje cestu, na kterou se kapela vydala.
Velkolepost se potkává s melodikou, teatrálnost s dravostí. Singlovka
„Drummer“ je jasný hit. Song plný dynamických změn je sice dramaturgicky
relativně jednoduchý, ale funguje. Kapela nemá potřebu se pouštět do
zbytečných experimentů, prostě využívá věci prověřené léty a prezentuje
je v aktuálním zvuku. Intenzivní „Crush The Mirrors“ je už jednou nohou
rozkročena až k měkčím formám metalcoru. Zajímavá je „Cut Loose,
Somehow“, kterou pohání taneční beat bicích, zvukově je to ale spíš
tvrdší indie rock s velkým stadionovým refrénem. Nezapomnělo se ani na
baladu. S hostující Kanaďankou JJ Wild nám prezentují velkou rockovou
baladu ve stylu devadesátek, kde se křehké klidné pasáže střídají s
emotivními rockovými výbuchy. BRING ME THE HORIZON v období kolem
alba „That´s The Spirit“ nám připomene „We Will Be The Last“ včetně
typického hymnického nápěvu. Sekaný riff „Tear MySelf Down“ se opět
lehce stáčí k metalcoreovým vodám. „This Game“ si naopak bere inspiraci u
ROYAL BLOOD včetně zkreslené basy a funky rytmu. Archetyp moderního
alternativního rocku představuje „Get Back In Time“. Intenzivní,
dynamická skladba s dalším stadionovým refrénem. Závěr pak obstará
industriální nářez „Trash The Room“, která je v podstatě jen
instrumentální divočinou.
Celé album je hodně natlakované, a to je možná zároveň i jeho slabina. Kdyby někdy pánové lehce ubrali z tempa a zkusili ty songy trochu rozehrát do košatějších struktur, určitě by to pro uši posluchače bylo zajímavější. Takhle to sice do nás sypou kvalitně, ale ve finále trochu monotónně. Snaha ukázat, že jsou poctivá, živá a moderní rocková kapela v nejlepším slova smyslu, je cítit z celé kolekce. Věřím ale, že v nich je ještě něco víc, že dokážou svůj výraz ještě více obohatit. Jinak ale těžko něco vyčítat. Zvuk je aktuální, z pozadí lehce podporovaný elektronikou, mix vyvážený, s kvalitním a jasným zvukem všech nástrojů. Dramaturgicky si s tím také vyhráli, jsou tam dynamické skoky v jednotlivých písních, vokální harmonie hezky vyplňují prostor, a zpěv je taky slušný. Sympatická je i jejich odvaha pořádně přitvrdit songy, nakročit si až někam do metalových teritorií, i když zároveň jasně deklarují, že jsou primárně rockovou kapelou. Tohle přesně jsem vždy měl rád i na MUSE.
| 22.05.2025 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
