SOEN - Lotus
Po několika posleších zrovna vydaného alba Švédů SOEN se poměrně těžko bude psát, že „Lotus“ nijak přitažlivě nezavoněl. Následující analýza by měla vysvětlit důvody tohoto, i pro mě překvapivého zjištění. Ačkoliv jsem sedm let starou prvotinu také přijal až po delším čase a hlavně potom, co jsem se vnitřně vyrovnal s povědomím, že se v mých sluchovodech snaží suplovat dlouholetou absenci nové nahrávky Američanů TOOL. Prvotní ostrá pachuť plagiátorství naštěstí odezněla a deska „Cognitive“ nakonec upoutala meditační atmosférou a hutným zvukem, prioritně vystavěným neotřelými propletenci rytmického dua Steve Di Giorgio & Martin Lopez. Debut, kromě brilantní hry bubeníka a zakladatele formace Lopeze, přinesl navíc několik silných melodických pasáží a v konečném důsledku vkládal velká očekávání do svých pokračovatelů.
Tyto přísliby měrou vrchovatou naplnil hned druhý opus „Tellurian“ se svým ještě hutnějším zvukem, špičkově vytříbenými dialogy rytmické sekce a precizní dynamikou, zde obstarávající hudební lehkost a říz. Album definoval mnohem osobitější vyznění souboru. A konečně dva roky stará trojka „Lykaia“ se ještě více, a ku prospěchu věci, otevřela dalším hudebním vlivům, a to rozvážnějším polohám sedmdesátkového rocku, v mladších variacích kolegů OPETH („Lucidity“) nebo Gilmourovým art kytarovým procházkám. I v tomto rozpoložení to bylo album kompaktní, jež stále znělo robustně, vyřazovala z něj příjemně nakažlivá hudební energie, chtělo se poslouchat vyloženě samo a podobně jako „Tellurian“ ještě více utvrzovalo svébytné vyznění pětice muzikantů.
V čem je letos problém? Po formální stránce se nedá aktuální kolekci upřít snaha o další tvůrčí vývoj, ale z mého pohledu se devět položek na hrací ploše čtyřiapadesáti minut během poslechu doslova rozpadá. První tři skladby by ještě mohly snést měřítka kvality nastavená výše zmiňovanými předchůdci, v těchto je SOEN nadále vitální, vzdušný, atraktivní a srozumitelný. S nástupem čtvrté a titulní písně se začíná pomyslné světlo desky dosti rychle vytrácet. Atributy, které kvintet dosud zdobily stahují ocas a vypařují se na nezáživných pomalejších tempech a hudebních (ne)rozvážnostech, které zvláště pak u posledních třech skladeb dokonce vyvolávají nepříjemný pocit zbytečného omílání a bloudění v již dávno slyšených postupech.
Ona kdysi silná vůdčí pozice rytmiky dělá několik kroků vzad a v podstatě vyklízí pole pro zpěv Joela Ekelöfa. Nemám vůbec nic proti Ekelöfovu vokálu, který se u SOEN určitě stal typickým poznávacím znamením, avšak takto matný hudební materiál ho spíše staví do role nejistého přednášejícího v nedělní chvilce poezie. Jeho projev vlivem okolního prostředí přirozeně uvadá, a tudíž přestává bavit. Deska tak ztrácí nejen veškerý možný tah na branku, ale i značnou porci svojí, asi i prvotně zamýšlené, vyšší hudební přístupnosti a líbivosti.
Nemyslím si, že by SOEN nějak skladatelsky tápaly, jenom mi připadá, že se momentálně vzhlédli v hudbě, která chce být posluchačky přitažlivější, ale nedokáže souznít se stylem, který si kapela osvojila dříve a teď se ho nechce úplně zbavit, a tak jenom snižuje jeho intenzitu, kterou se zároveň snaží navléci do fádních AOR svršků. Výsledkem jsou pak dozvuky chřadnoucích ech z předešlých kolekcí, která jsou, podobně jako zpěv dodávána bez jakéhokoliv emočního náboje. Opravdu by mě zajímalo, jak moc SOEN poslouchali loňskou návratovou desku A PERFECT CIRCLE „Eat The Elephant“, jež si vytyčila podobnou náladovou metu a přinesla značně atraktivní materiál plný parádních a uchu lahodících hudebních momentů, na rozdíl od „Lotus“, kde je podobných okamžiků poskrovnu.
Samozřejmě budu velmi rád, pokud „Lotus“ svým aroma potěší nebo i přivábí další fanoušky. Přál bych mu to. Skladby totiž mohou fungovat jako příjemná hudební kulisa, jež si v klidu zní až bez větších tlaků odezní do ztracena. Novinka je v diskografii SOEN nejslabší deskou, přináší především řadu podnětů přemýšlet o různorodých podobách nudy, protože je po skladatelské stránce neujasněná. Vyšší než průměrné hodnocení si nezaslouží.
26.02.2019 | Diskuse (0) | Subeer jirikubis1975@gmail.com |
SOUVISEJÍCÍ
PIXIES - Doggerel
ULVER - Flowers Of Evil
SUEDE - Autofiction
BYT č.4 - Čtyři stěny
ROLE - Pohledy
RYAN ADAMS - Heatwave
DYING PASSION - Transient
PLACEBO - Loud Like Love
THE DEAD WEATHER - Dodge And Burn
FONTAINES D.C. - Romance
THE SMASHING PUMPKINS - Cyr
THE NATIONAL - Trouble Will Find Me
HENTAI CORPORATION - 00420603545450
DIIV - Frog In Boiling Water
DOSSER - Violent Picture/Violent Sound
SCREAMING FEMALES - Desire Pathway
POVĚTROŇ - Second
PROUZA - Praha, Café v lese, 27.dubna 2024
MILAN URZA - Málem bych zapomněl...
HOUPACÍ KONĚ - Desolation Peak