IRON MAIDEN, HALESTORM - Praha, Letiště Letňany, 31.května 2025

Tak máme za sebou první opravdu velký metalový koncert letošního roku. A pokud nepočítáme AC/DC k metalu, tak to bude i ten největší koncert za celý letošek. Šedesát tisíc lidí zažilo v pražských Letňanech skvělé vystoupení britské legendy, které myslím potěšilo jak dlouholeté skalní fanoušky, tak občasné příznivce se znalostmi omezenými na ty nejznámější fláky.

Pamatujete na ty časy, kdy v devadesátkách JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN vystupovali v Malé sportovní hale nebo Průmyslovém paláci na Výstavišti? Byly to doby, kdy se ještě pořád prodávaly desky, ale obecně to s metalem tenkrát nevypadalo úplně dobře. Navíc si tenkrát tyhle dva veleobři hvězdného metalového nebe nevybrali komerčně tu nejlepší chvilku ke změně svých frontmanů. Kdyby tehdy někdy nějaký jasnovidec („The Clairvoyant“ ) prorokoval šedesátitisícovou návštěvu koncertů za třicet let, ťukali by si lidi na čelo. Ale je to tak. Desky sice dnes kupují jen fajnšmekři a romantici, ale koncerty velkých kapel naopak praskají ve švech. Globálně přístupná „muzika zadarmo“ získala megaskupinám hodně nových stoupenců a koncert IRON MAIDEN je něco, co se prostě musí. Železná pana je dnes fenoménem a zajít na její vystoupení patří ke společenské nutnosti a otázce dobrého vkusu. Byli jste na Náměstí svatého Petra? Viděli jste pyramidy? Jaké to bylo na koncertě IRON MAIDEN? Šedesát tisíc lístků v pražských Letňanech zmizelo během dvou týdnů po začátku prodeje…

Občas se v nějakém koncertní reportu dočtu, že nikdo neodcházel nespokojen. To samozřejmě nemůže dotyčný pisálek vědět, ale v tomhle případě odhaduju, že nespokojených návštěvníků bylo opravdu minimum. Viděl jsem Mejdny pošesté a byl to možná ten jejich vůbec nejlepší koncert. Všechno se tady sešlo – kapela ve skvělé formě, výborná show, dobrý setlist a dramaturgie, správně entuziastičtí fanoušci, perfektní lokace, počasí… I moje dosud nejlepší vystoupení IRON MAIDEN se odehrálo v Letňanech, když tu poprvé byli v roce 2018. Obecně můžu říct, že jsem tady nezažil špatnou akci. Miluju velké letní koncerty, kde je všude dobře slyšet, nezměrné prostory dávají vyniknout velkoleposti, člověk vdechuje čerstvý vzduch a nad námi se temní a hvězdní podvečerní nebe.

Sázkou na jistotu je to, že mě neberou předkapely, které si Ajroni s sebou vozí. Což platí i o pensylvánských HALESTORM. Solidní ale ničím výjimečný špinavý rock’n’roll tažený charismatickou frontwoman s charakteristickým chraplákem. Jenže naživo to je prostě pořádná jízda, jelikož Lzzy Halle je prostě k tomuhle zrozená, když už zjevně jako batole seřvávala ostatní na pískovišti. Na těch šedesát tisíc lidí potřebovala mikrofon, ale v nějakém menším sále ho klidně může zahodit a zpívat jen tak, stejně bude slyšet. Pecka. Největší pařbou byla třináct let stará „Love Bites (So Do I)“ a z na srpen plánované novinkové desky se neztratily singlová melodická „Darkness Always Wins“ a ostřejší „Rain Your Blood on Me“. Proč při krátkém setlistu čítajícím deset písní ztráceli čas bubenickým sólem nechápu, stejně jako proč jim management hlavní hvězdy nedovolil použít postranní obrazovky. Trochu podpásovka – já byl dvacet metrů od pódia, tak mi to nevadilo, ale těch šedesát tisíc lidí by určitě ocenilo, kdyby byly HALESTORM nejen dobře slyšet (což byli!), ale taky i vidět. Celkově každopádně slušné představení. Já na ně chodit nebudu, ale ten, koho tihle Amíci baví, má šanci zas v listopadu, kdy do Prahy zavítají jako headlineři.

Předkrm tedy zafungoval dobře, co hlavní jídlo? Špičkově servírovaná lahůdka přední michelinské restaurace. Pokrm výživný i chutný, jemný i plný síly. Začínalo se old school vykopávkami z prvních dvou alb, které udělaly nezměrnou radost mně a pravděpodobně i všem ostatním pravidelným návštěvníkům koncertů Železné panny. Po tradičním úvodu z pásku v podobě „Doctor Doctor“ od UFO, která jako obvykle rozeskákala a roztleskala přední řady a i část těch vzadu, se z reproduktorů spustily tóny „Ides of March“, které následně přešly do první živé pecky „Murders of the Rue Morgue“. Otvírák, jak se patří – živý, energický a hraný s plným nasazením. A první radost pro ty znalejší fanoušky. Vždyť tenhle vál hráli Železňáci naposledy v roce 2005 a to jen asi čtyřicetkrát, jako plnohodnotný součást setlistu se píseň objevila jen po vydání alba „Killers“ v letech 1981/1982. Strašná škoda, kterou tohle tour teď alespoň částečně napravuje… U prvních desek jsme zůstali i následně, když jsme se skrze „Wrathchild“ a „Killers“ (platí pro ni v bleděmodrém to stejné, co u otvíráku) dostali k sedmiminutové „Phantom of the Opera“. Jednomu z vrcholů celé diskografie kapely, která jako kdyby se ve všech těch stupnicových vyhrávkách inspirovala nějakým ďábelským houslovým koncertem od Vivaldiho. Kapela hrála jako o život, možná jí po půl roce už ty koncerty chyběly, Bruce byl ve skvělé formě, nový bicmistr Simon Dawson dobře zapadl a já říkám kamarádce Marianě – po tomhle už můžu jít domů, protože já jsem přišel na tyhle první čtyři ranné fláky…

Byla to samozřejmě nadsázka, protože i když jsem se na řadu mnohokrát viděných a slyšených hitovek tolik netěšil, tak to nejlepší mělo teprve přijít. Proč omílat některé věci pořád dokola, říkal jsem si poté, co předchozí dvojkoncert v Budapešti prozradil setlist. Jedeme dělat bilancující tour z věcí z prvních desek, tak proč je půlka skladeb totální kolovrátky? „Fear of the Dark“, „The Trooper“, „Run to the Hills“, „Wasted Years“, „Iron Maiden“, „Number of the Beast“, „Hallowed Be Thy Name“, „Aces High“, „Two Minutes to Midnight“. Koho to ještě zajímá?

Opravdu bych ocenil, kdyby se setlist víc proměnil, ale musím uznat, že to bylo dramaturgicky takřka dokonalé. Velké hity byly prokládány těmi méně známými a spořeji hranými skladbami a na své si tak myslím přišel skutečně každý, včetně předem skeptického a trochu přinasraného Gazdi. Vizuálně také dostal koncert novou dynamiku, když po desítkách let Železná panna opustila pódiovou prezentaci plnou různých papundeklových závěsů a oblud a sáhla po obří LED obrazovce přes celé jeviště, na kterou se promítaly tu sporé a jednoduché, tu promyšlené a velkolepé vizualizace. Dokonalosti toto dosáhlo při předvedení třináctiminutové „Rime of the Ancient Mariner“, která se v kombinaci s nádhernou animací proměnila v bezchybnou audivoziuální symfonii a pod taktovkou Bruce v námořnických hadrech i v působivé divadelní představení. Když zas někdo začne házet metal do škatulky primitivnosti (ano, jsou i takové kapely a patří tam i spousta textů), tak stačí poukázat na tenhle barvitý epos o dobru a zlu, hlouposti a moudrosti, vině a vykoupení podle klasiky britské epické poezie od Samuela Coleridge. Bezchybná byla i vizuální prezentace „Hallowed Be Thy Name“ s Brucem pronásledovaným smrtí, „Aces High“ nebo „Fear of the Dark“ se zpěvákem v roli poutníka stíhaného paranoiou. Ve všech těchto případech šlo o songy, které jsem nepotřeboval znovu slyšet naživo, ale které mě v kombinaci s novou vizuální podobou a Bruceovým divadelním umem dostaly. A ještě jeden vrchol musím zmínit, pro mě také překvapivý. Desetiminutovou „Seventh Son of a Seventh Son“ jsem si přišel užít jako jednu ze skladeb, kterou doma nemusím, ale ještě jsem jí naživo neslyšel. Odcházel jsem však očarován její magickou hypnotičností zejména ve druhé půlce, která se naplno dokáže skutečně projevit jen při vystoupeních před publikem, kdy slyšíte hudbu i očima a všemi dalšími smysly. Až na „Tropera“, u kterého jsem si opět potvrdil, že ho už nemusím nikdy slyšet, bylo celé vystoupení dokonalost sama.

Poslední dva odstavce tak neberte jako skuhrání škarohlída, ale jen pár dobře míněných poznámek. IRON MAIDEN nemusí nikomu nic dokazovat, a přestože chápu, že chtějí potěšit i příležitostné fanoušky, tak si myslím, že tentokrát mohli být při výběru písní přeci jen odvážnější. Takřka celé turné bylo vyprodáno ještě před prvním koncertem a lidi je chtějí prostě vidět, ať už budou hrát cokoliv. Ty stokrát omílané hitovky mohli tentokrát opravdu vynechat, nebo jich aspoň zahrát míň. „The Trooper“ hrají na každém turné, tak proč zas teď? Co třeba podobně hitová „Die With Your Boots On“ ze stejného alba, kterou jsme naposledy slyšeli před 20 lety? „Iron Maiden“ pravděpodobně zahráli na každém koncertu za posledních 40 let. Proč ji slyšet znovu? A proč, když oznámíme turné z prvních devíti desek, tak se nic nezahraje z „No Prayer for the Dying“ (nehrají z ní nic desítky let) a z „Fear of the Dark“ dát jen stále omílanou titulní skladbu? A když se minulé turné jede k „Somewhere in Time“, tak proč letos opět hrají „Wasted Years“ a buď tuhle fošnu vůbec nepominou, nebo nevyberou něco originálního?

Setlist zde: Iron Maiden Concert Setlist at Letiště Praha Letňany, Prague on May 31, 2025 | setlist.fm

Fotografie : oficiální FB profil kapely IRON MAIDEN.

04.06.2025	Diskuse (8)	Gazďa