Boomer Space

PRETTY MAIDS - Red, Hot And Heavy

Dánští PRETTY MAIDS jsou dnes pravděpodobně u konce své bohaté hudební kariéry. Když pominu současné hvězdy VOLBEAT a legendární tandem MERCYFUL FATE/ KING DIAMOND, jde o celosvětově nejúspěšnější metalový band ze země Hanse Christiana Andersena, větrného počasí, ucházejícího piva a skvělého fotbalu. Je obdivuhodné, že se kapela založená na počátku osmdesátých let dokázala udržet v popředí evropské heavymetalové scény v podstatě po celých těch čtyřicet let fungování. Za celou dobu prošli tito hitmakeři řadou personálních změn, a taktéž jejich písně vždy v malých kosmetických detailech ovlivňovalo dobové klima v rámci prostředí jejich stylu, ale v zásadě lze říci, že si PRETTY MAIDS udrželi svůj pevně daný melodický směr. Ten se pohyboval v rozpětí od živelné a energické heavy/power podoby, až po písně inspirované spíše zaoceánským soft-rockem, stadiónovým rockem či dokonce AOR.


Dánové z oblasti Midtjylland vždy uměli dva rozličné póly své tvorby obdivuhodně namíchat, takže se jejich alba vykazovala obdivuhodnou semknutostí a vnitřní silou. Je pravda, že se na nich nacházely v symbióze jak písně tvrdší, tak ty vcelku odlehčeného zaměření, ale nikdy nešlo o nějaké rušivé a nebo na první poslech nápadné skoky. Za většinou materiálu vždy stálo skladatelsky velice talentované ústřední duo – Ron Atkins (zpěv) a Ken Hammer (kytara), které lze považovat za tahouny PRETTY MAIDS v časech dobrých i zlých. Právě oni byli vždy jedinou pevnou konstantou v rámci sestavy. Především oni vždy byli podepsáni za celou řadou mimořádných nahrávek dravého Hard N´Heavy, kde však nebyla nouze ani o popově inspirativní přesah spočívající v silných melodiích.


Jedním z nejslavnějších počinů jejich dlouhé kariéry je hned debutová deska „Red, Hot And Heavy“ z roku 1984, která vznikla zhruba rok po bezejmenném šestiskladbovém EP a několik měsíců po podpisu smlouvy u nadnárodního kolosu CBS (posléze došlo k fúzi s Epic a pohlcení Sony Music). Pod velkým vydavatelem se tehdejší šestici dostala náležitá péče a tak finance získané na tvorbu velké desky s celosvětovou distribucí se projevily do perfektní zvukové fazóny ambiciózního debutového alba. Vpád PRETTY MAIDS na scénu měl punc skutečné velkoleposti, vždyť koho by do té doby napadlo spojit evropsky heavymetalový zvuk se syntezátory opatřeným americkým rockem pro masy po vzoru VAN HALEN?



Vedle Atkinse a Hammera tehdy PRETTY MAIDS tvořil ještě druhý kytarista Rick Hanson, který bezprostředně po realizaci debutové desky odešel a nebyl na pozici druhého kytaristy nikým nahrazen. Stal se tak v historii PRETTY MAIDS jediným druhým kytaristou. Fanoušci dobře vědí, že vklad hlavního strunotepce a skladatele Kena Hammera je natolik charakteristický, že opravdu nemá cenu spekulovat nad tím, proč PRETTY MAIDS již od roku 1984 nepotřebovali angažovat do sestavy druhého kytarového borce. Dál zde byl baskytarista Allan Delong (odešel v roce 1990 po albu „Jump The Gun“), dlouholetý klávesák Alan Owen (ten vydržel až do roku 2002, ale nikdy se s kapelou moc neukazoval, natož aby se s nimi fotil) a samozřejmě bubeník Phil Moorheed (odešel taktéž v roce 1990).


Kapela si nemohla vybrat velkolepější úvod své prvotiny, než zde představuje dramatická orchestrální introdukce „Fortuna Imperatrix Mundi (Carmina Burana)“. Jakoby tím samotní hudebníci chtěli stvrdit závažnost tohoto okamžiku, kdy přichází chvíle jejich první desky. Víte, v roce 1984 nebylo zcela běžné, že heavymetalová kapela realizuje svou prvotinu u takto velkého a etablovaného vydavatele. Hned první výstřel v podobě rychlé vypalovačky „Back To Back“ nenechal nikoho na pochybách, že máme co do činění s opravdu skvělým bandem. Song může být z dnešního pohledu chápán jako základní stavební kámen pozdější speed/power scény. Možná by se dalo říct, že PRETTY MAIDS dokázali o nějaký ten rok předběhnout i hamburské HELLOWEEN, nicméně další skladby odhalily i zemitější rockový naturel jejich tvorby. Tak třeba titulní „Red, Hot And Heavy“ je úsečná stadiónová vyřvávačka postavená na úderném chlapáckém sloganu a repetetivních riffech. Této písni rychlá tempa příliš neříkají, ale o klasiku se rovněž jedná, zvlášť když devízou songu je jednoduchá stavba a snadná zapamatovatelnost. Mou nejoblíbenější skladbou je zde „Waitin´For The Time“, silně melodická záležitost s okouzlující a bezproblémově plynoucí linkou, kde dostávají prostor i syntezátorové dekorace. Píseň jakoby si kladla za cíl přiblížit tvorbu PRETTY MAIDS americkému trhu, nicméně jde o song plný vášně a svěžesti. Naprostá jízda!


Následuje několik dalších rvavě pojatých metalových klasik, z nichž nejlépe se mě jeví třeba „Cold Killer“ nebo „Queen Of Dreams“, za zmínku však stojí fakt, že tyto songy vlastnily jakoby až z druhého plánu patrný snový opar nostalgie, pravděpodobně tak jde o důsledek onoho skloubení dvou světů tvorby PRETTY MAIDS, mezi kterými kapela funguje odjakživa - tvrdá kovová rvavost a silné soft-melodie. Na stranu hitovější poameričtělé tvorby se pak kloní třeba song „A Place In the Night“, který rovněž považuji za jeden z nejlepších. V závěru alba je umístěna coverze „Little Darling“ převzatá z repertoáru irských THIN LIZZY, postupem let jsem si uvědomil, jak moc vlivná tahle kapela sedmdesátých let (vždy soustředěná okolo zpívajícího baskytaristy a famózního textaře a skladatele Phila Lynnota) vlastně byla. Nejen pro celou hard n´heavy scénu osmdesátých let. Tak jako tak, debutová deska „Red, Hot And Heavy“ od PRETTY MAIDS je stále velkou klasikou z osmdesátých let, ačkoliv následující album „Future World“ (1987) dokázalo už tak vysoko položenou laťku ještě navýšit.


22.08.2022Diskuse (5)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Mike
30.08.2022 13:51

Pěkná recenze pěkného alba, ale i poslední deska Undress your madness je dost dobrá - prostě jako celá skupina Pretty Maids!!!! Jedna z nejlepších hard/heavy všech dob (dle mě..), jinak Ronnie stále zpívá a zpívá poměrně dobře a i slušně vypadá, na to, co má za sebou - viděl jsem ho cca před 14 dny. Ahoj

 

Prowler80
26.08.2022 10:48

Jó, ty kapelky se v té době znaly velmi dobře. Kai má navíc dánské předky. Ostatně již eponymní EP mělo slušnou mezinárodní odezvu. Kerrang! PM označil za nejlepší novou kapelu roku 1983, v anketě MM třetí v kategorii největších metalových nadějí roku téhož. Mimochodem za rok 1980 v téže anketě pořadí 1.SAXON 2. GIRLSCHOOL 3. IRON MAIDEN. Jak známo, pár let nato byli PM předskokany SAXON na rozsáhlém turné. Předmětným číslem MM jsem před nedávnem listoval, pro zajímavost celkové výsledky čtenářské ankety o nejoblíbenější kapelu za rok 1980: 1. GENESIS 2.PF 3.THE POLICE 4.LZ 5.RUSH 6.WHITESNAKE 7.RAINBOW 8.THE JAM 9.AC/DC 10.YES.

 

Honza H.
24.08.2022 14:57

Jj, z hlediska (minimálně evropského) hard and heavy jde o jednu z nejzásadnějších desek. Na druhou stranu u mně od PM patří k těm méně poslouchaným. Možná je to i tím, že jsem se k ní poslechově dostal poměrně pozdě, ale spíše mně asi vadí až moc kostrbaté přeskakování mezi žánry - tedy ne že by ono přeskakování nebylo pro PM po celá léta typické, ale tady mně to ještě nějak úplně dramaturgicky nesedí. Mnohem raději (a častěji) poslouchám i předchozí 6 písňové EP.
Ještě k té poznámce o HELLOWEEN - mně to trklo teprve nedávno při jednom z revizních poslechů, že místy je to kytarová jízda jak z EP Helloween či z Walls of Jericho, tedy dlouho předtím než tato veledíla spatřila světlo světa. To by mně zajímalo - znaly se v té době obě kapely?

 

Majk
22.08.2022 12:33

Přesně! Fenris to napsal asi za všechny. Krásná deska, krásná bigbítová doba.

 

Fenris 13
22.08.2022 09:42

Já tyhle retro recenze prostě miluju! Krásná připomínka časů, kdy byl člověk mlád, nic ho nebolelo a všechno bylo tak nějak lepší...i ta hudba :-) Tenhle debut byl parádní, byť ho pak k dokonalosti napulírovaný Future World ještě překonal.