Last Hardrock Outsider

TITANIC - ON

Zkušenost rovná se základní předpoklad pro zvládnutí nějaké situace, výzvy, požadavku apod. Co vlastně preferujete, heavy metal založený na entuziasmu, instrumentálních schopnostech, nebo především na zkušenosti? Že všechno? Tak tedy, v jakém poměru by se měly zmíněné tři prvky namíchat? Jak prosté, přece v ideálním, říkáte? Realita s ničím takovým nepočítá. Ideál symbolizuje nedosažitelnost. Můžeme se k němu nicméně přiblížit.


Tentokrát máte pořádnou kliku, poslouchat nové TITANIC totiž znamená dostat se heavymetalovému ideálu na dosah. Ostře ohraničený a relativně omezený žánrový prostor sice nutí k osvědčeným postupům i citacím, jenže výše popsaný třísložkový amalgám nekompromisně zavírá ústa každému dřív, než se vůbec může ozvat nějaký ten protest. Lakonický název nové desky jako by ztělesňoval trefu přímo na metalistův solar. Zkušenost a vyspělé hráčské umění se na „ON“ snoubí se zápalem, a to ve stylu, který brněnskou legendu posouvá od solidního restartu až na vrchol domácí metalové scény. Ale nebudeme provinčně troškařit. Heavy metal zakutý do strohého osobního zájmena se může směle poměřovat se vším, co v loňském roce na metalovém kolbišti vyšlo. Za nejpodstatnější lze však považovat fakt, že se aktuální sestavě podařilo přijít s nahrávkou, která snad nejlépe odráží původního ducha skupiny. Jinými slovy, návrat s profi zápřahem Marthus/Ashok dostal v roce 2021 definitivně smysl.


Nejde jen o vyladění typické formy v podobě „nathrashlého“ heavy metalu bez stopy onoho nežádoucího typu groovu (žádná PANTERA, jen METALLICA, MEGADETH, ANNIHILATOR apod.), ale především o funkční skládanku metalových písní; dobře čitelných, v rámci aktuální kolekce nezaměnitelných a také snadno zapamatovatelných. Od dvou předchozích desek přijímaných s apriorním zájmem a respektem se tak kapela propracovala k záseku vyvolávajícímu navýsost příjemné vibrace, tudíž i závislost. Historická zátěž, umocňovaná očekáváními fanoušků, byla bez milosti odhozena, zbyl jen závazek ke jménu, který nikoho neznervóznil, a samozřejmě též závazek vůči zesnulému Milanu Hanákovi, který pozůstalé, jak se domnívám, enormně motivoval.



Stručně a jasně, „ON“ láká k dalším a dalším poslechům a vy „MU“ rádi podléháte, protože disponuje tvrdostí, sebevědomím a charismatem. Rázem tu máme druhou triádu klíčových prvků; významně čerpající z té první. Sebevědomě pojatý přístup není možný bez zkušeností. Důležité jsou samozřejmě i všestranné hudební dovednosti. Tím vším novinka překypuje. Bavit se lze tudíž o něčem jako prémiové výbavě v samotném základu a také o poctivosti. Kompromisy a úlitby nikdo nedělal a evidentně na ně nikdo ani nepomyslel. Vše dohromady pak utváří netoxické charisma, které musí zaujmout každého, kdo ocení metalové řemeslo té nejvyšší jakosti, a odstřelit každého, kdo dokáže takové řemeslo prožít.


Na palubě TITANICU vyhrávají JUDAS PRIEST, SAXON, IRON MAIDEN, METALLICA, MEGADETH a další ikony metalové scény. Formující vzory jsou zde zkušeně vytěžovány, přesněji řečeno transformovány vědomím a schopnostmi muzikantů usilujícími natočit co nejlepší desku hodnou jména TITANIC. Marthus s Ashokem prostě metal cítí každým pórem, vědí, jak na něj, aniž by ve svém vytouženém působišti, které si doslova hýčkají, ztráceli nutnou pokoru. Zdeněk Černý jim v tomto směru absolutně důvěřuje a dobře dělá. Chemie mezi dotyčnými je hmatatelná, přestože prim hraje profesionalita. Kdybych měl uvedené demonstrovat na příkladu, stačí si vzpomenout na poslední album RUNNING WILD. V bodech, ve kterých vykazuje Rolfovo dílko největší rezervy, jsou totiž Brňané bezchybní; co, nejsilnější, titánští, resp. titaničtí.:-) Děravá pirátská šalupa versus mohutný, perfektně šlapající stroj. Žádný zrádný ledovec v dáli zatím nevidím. O kapitánovi není pochyb, o kvalitě u kormidla a ve strojovně také ne. Ukázka teamové práce par excellence.


Tlak je optimální, můžeme vyrazit. Bubenické intro ve stylu „Painkiller“ si Marthus užil, pokračuje se v obdobném duchu. Titulku zdobí pěkná práce kytar, perfektní gradace a refrénové vypuštění ve stylu „koncernového ústředí“ s firemním označením CRADLE OF FILTH. Podobným stylem je podchycen i prostor pro řádění sólové kytary. Zvuk si užívám, slyším vše, včetně důrazné baskytary zkušeného Milana Vajgrta, zde i jinde elegantně probublávající pod vypjatými melodiemi. Bicí nemají chybu, čekal snad někdo něco jiného? Temnota nemizí ani v následující skladbě „Monstra“, spíš naopak. Objevují se hodně tvrdé riffy. Vata nikoliv. Následují „Černé díry“, oddech se nekoná. Nebudu se opakovat, další výborná, skvěle vystavěná věc, která by byla ozdobou každého z alb SAXON vydaných v posledních dvaceti letech. Konečně, na CrazyDiamond se o něčem podobném psalo už dříve. „Třetí neznámá“ opět přináší motivy z NWOBHM scény, skladatelská zručnost a perfektní sólový výstup Ashoka z nich upekly lahůdku. Pokud bude mít někdo během poslechu „ON“ problémy např. textem této písně či výhrady ke zpěvu, dovoluji si mu připomenout, že poslouchá heavy metal, konkrétně TITANIC, nikoli broadwayský muzikál. Celkové vyznění alba je ostatně dost temné, „předapokalypické“, čemuž odpovídají jak texty, tak „prorocký“ hlas, tvořící svou jedinečností protiváhu velkému množství převzatých riffů. Když se k tomu připočítá citelný průsak z jedné anglické „Kolébky“, máme rázem co do činění s hodně originální heavymetalovou muzikou, zahalenou lehoulinkým oparem temnoty KING DIAMOND. Promo fotka, na které má Marthus triko s motivem „Abigail“, je příznačná.


Jedeme dál, „Bůh dal ďáblu den“, krátká, nápady narvaná věc s vynikajícím sólem; ideální odraz pro zásadní položku celé desky. Tou je doomově laděná pecka „Osud a čas“. Při jejím poslechu jsem Japoncům začal závidět nadšení pro karaoke, dal bych si.:-) Pompézní variace na kultovní riff z „Black Sabbath“ přechází v ponurou, zábavově chytlavou sloku ústící v chorobný sbor a sólovou gradaci; a pak ještě jednou s větší intenzitou. Uf, ten přechod na bicí v závěru. Na mysl se mi derou slova z Čarodějova učně: „Pamatuj, že já jsem mistr!“ Každopádně Zdeňkův vokální majstrštyk a jednoznačný vrchol, rozkročený přesně uprostřed mezi první a druhou písňovou pětkou. Ta druhá je možná o chloupek méně výrazná. Jistý si tím ale po opakovaných posleších vůbec nejsem, zvlášť(!) když doznějí poslední tóny strhujícího finále v podobě atmosférického torza/prog nářezu „My, ON a ti co zbyli“, a celý komplet se tak perfektně uzavře.


TITANIC přišli v roce 2021 s velmi silnou a vyrovnanou nahrávkou. Subjektivně ji nemám co vytknout. Kapela šlape jako nikdy a zjevnou nepůvodnost řady momentů hravě překonává důrazem na kompoziční stránku a vrcholnou metalovou instrumentaci. Je možné, že by účast v „Premier League“ dokázala Marthuse s Ashokem stále posouvat? Asi ano. Novinka se valí od začátku až do úplného konce. Otázku, zda tady někdy vyšlo lepší heavymetalové album, ať si radši každý zodpoví sám. Hodnocení směrem nahoru nechávám pro jistotu dokořán otevřené.


22.01.2022Diskuse (13)Pekárek
hackl@volny.cz

 

Pekárek
07.02.2022 17:29

Čau, super:)

 

melounek
07.02.2022 16:11

Recenze splnila svůj účel- hlavně díky ní jsem se dostal k téhle skvělé desce! Díky, Pekárku :)

 

Prowler80
24.01.2022 12:14

Já bych Mauglího info jen trochu doplnil, byl jsem tehdy též přítomen a vcelku si to pamatuji. Celkem vystoupilo šest kapel. Zahajovali ti TRAVEX. Jejich tvorbu jsem vůbec neznal, pamatuji si jen refrény Hajej dadej a Noční můra, zvukově nepříliš zdařilé. Poté šla TUBLATANKA. Ďurinda mj. oznámil publiku, že skladba Vo veľkej škole dní jest věnována Gorbačovovi. Následoval TITANIC, který měl naopak zvuk vůbec nejlepší. Poté TÖRR, VITACIT. Koncert ukončoval ARAKAIN - těm nepřijel domluvenej zvukař M.Král(jinak KROKY F.J.), což jejich vystoupení slyšitelně poznamenalo.
Krom níže uvedených tehdejší setlist TITANICu obsahoval skladby - Pěkný vokno mám, Chaos 20. století, Démon, Kam se schovám, Král fair play, Break do neznáma, Netradični hodokvas, Já nejsem já, Stoprocentní riziko, Parazit, Železná panna.
Mrzena + reportáž truhlíka Uhlíka z Rockfestu 1987(8:20 - 10:14; Prokoš v triku Slayer to už je rok 1989), kterou ve své recenzi debutu zmiňuje i DarthArt, obsahuje odkaz níže. Tomu Mrzenovi z Aktualit jsem od té doby měnil jednu souhlásku v příjmení. Uhlík po hadráku rychle převlékl kabát a stal se z něj velkej pravičák, dělal i do golfu.
https://youtu.be/DE2-0YH1fmE?t=500
Soráč, naboucháno v knapu.

 

Mauglí
23.01.2022 22:22

to lukáš: Chlape, díky za důvěru, ale chtít po mně setlist z koncertu, kterej proběhl před 35 lety? Člověče, dnes už si pomalu nejsem úplně jistej ani všema kapelama, který tam tehdy vystoupily :-)
Otvíral to brněnský TRAVEX Viléma Majtnera (ex KRABAT)a pak tam určitě hrál ARAKAIN, TÖRR, VITACIT, samozřejmě TITANIC a myslím, že i TUBLATANKA. Tehdy za komančů neměla žádná z těchto kapel (teda kromě TUBLATANKY) vůbec nárok na to vydat album, internet byl sci-fi a nějaké nahrávky např. ve formě demáčů se sháněly obtížně. Spíš to byly live záznamy, a to ještě povětšinou nevalné kvality, a tak ani nebylo moc z čeho kontrolovat si během koncertu setlist kapely. Kapely ze západu sem do ČSSR nemohly a my tehdy byli nadšení, že slyšíme naživo metalovej nářez a můžem se u toho odvázat, škubat hlavama, hrozit a prostě pařit. Z TITANIC setlistu si určitě pamatuju akorát songy “Vošklivej”, “Simulant”, “Vizáž” a “Metalový svátek”, něco tam pak mohlo být i z věcí, co pak vyšly v r. 1989 na jejich první desce, ale to už bych spíš jen tipoval.

 

lukáš
23.01.2022 19:45

To Mauglí :
Rád bych se zeptal , jakej byl setlist v Rondu v Brně - 87 ?
Jsem ročník 77. Ale měl jsem z té doby časopis Melodie. Tam psali , že Titanic vyhrál jednu anketu na Rockfestu 87. Společně s Buty .
Díky

 

Pekárek
23.01.2022 16:57

Mauglí: To je moc fajn, že to takhle dokáž eš nakombinovat. Díky!

 

Mauglí
23.01.2022 12:15

Jedním slovem - “ON” je strhující! Od bezchybného songwritingu, přes vysoce precizní instrumentaci a vynikající vokál až po naprosto dokonalý, drtící a přitom průzračně čistý zvuk. TITANIC, okysličený mladou metalovou krví, vržením “JEHO” do ohně, maximálně přiložil pod kotel a nekompromisně tak vyrazil plnou parou vpřed. Ledovce se budou muset rozestoupit, protože jinak je tento zaoceánský gigant svým aktuálním masívním kovovým opláštěním rozšmelcuje na kaši! :-))
Kapelu sleduji v podstatě od jejich začátků (poprvé naživo na “Metal ‘87” v brněnském Rondu) a moc jim to přeji, hlavně Zdeňkovi Černému, protože to i přes nesčetné rány osudu nezabalil a vytrval na palubě. Jako hrdého kapitána TITANICU ho absolutně nic nedonutí k tomu, aby opustil své místo na kapitánském můstku! Bravo, mariners!
to Pekárek: Výborná, krásně napsaná recenze, dal jsem si ji opakovaně spolu s poslechem, super zážitek, díky moc

 

Pekárek
23.01.2022 12:01

Prowler80: Rádo se stalo.:-)

 

Prowler80
23.01.2022 11:41

Luky, to je snad všeobecně známo. Devináči, souhlasím s tebou. Peky, díky moc za recenzi. Mám pro Titanic letitou slabost. Vždy si vzpomenu na ony výjevy při produkci Démona(1987 a dále - pamětníci si jistě vybavují). Zajímavý bylo, když Titanic dělali předskok prvnímu koncertu DP u nás(4.2.1991 ve vítkovické hale), v duchu jsem si tam pomyslel, že ten Jirka Štěpánek, jenž po konkurzu chopil se pěveckého postu a osobně mne velmi mile překvapil zejména svým falzetovým rejstříkem, mohl by s DP v pohodě zapěti Child in Time, která nejen onohož večera absentovala, neboť J.L.T. na předmětné falzetové pasáže de facto nikdy neměl. Přitom J.Š. byl vždy kytarákem. Žádný studiový záznam s jeho hlasem snad ani neexistuje.
Tož též podruhé:
https://youtu.be/95v9n3p0LrU

 

lukáš
23.01.2022 10:57

V recenzi chybí zásadní informace, pro " nové " posluchače - všechny texty napsal Slávek Fric ! On je album , které je velice pestré. Rychlé písně, střední rychlost, doom balada , atd.

95 %