Ano, i se Spiders to byl podobný vývoj. Hodně si ho broukám, riffy, sóla i Kinga.

Tak to já ji vždy považoval spíš za tu lepší z těch alb druhé etapy KD. Mě spíš mile překvapila po letech The Spider´s Lullabye. V době kdy vyšla, tak to pro měl byl hrozný sešup po skvělých prvních pěti albech, ale zpětně to není vůbec špatné. A taky bych řekl, že je to poslední album, kde King zpíval jiným způsobem než od alba Graveyard. Řekl bych, že více pro podstatu samotné skladby a ne tak až teatrálně ( pro mě někdy až na škodu příjemného poslechu )

Fajn recenze, mám to podobně jako Martin. Posluchačsky té desce lehce dlužím, budu se snažit o nápravu.

Pohrávám si s myšlenkou, že článek k "The Puppet Master" sepíšu ještě tento týden.

Pre mňa z tej dosky cítiť, akoby KD nevedel akým smerom sa vydať…okrem lepšieho zvuku a krásnej grafiky na obale, nemám dôvod sa vrátiť k tejto doske. Ledva 30% a najslabšie album v diskografii.

A2 jsem měl dlouho za nic moc desku, pamatoval jsem si jen Broken glass a Mommy. Po letech v jednom absťáku po novým albu KD jsem tomu dal znovu šanci a nejpozději od konce první minuty the Storm, jak tam začne "vyprávět" "It was hours ago that she left her home" jsem opět nadšen...Dokonce začala bavit i Mansion in sorrow - tu jsem znal jako první tenkrát z nějaké kompilace Sparku a přišla mi slabá...Silná dvojka The wheelchair + spirits. Prostě mistr - 90%.