Last Hardrock Outsider

BENEDICTION - Scriptures

Mocná old-school deathmetalová jízda od začátku do konce a možná také jedno z nejlepších návratových žánrových alb posledních let, tak nějak by se dalo jednou větou tohle album charakterizovat. Myslím, že se anglickým smrtonošům BENEDICTION podařilo na „Scriptures“ dokonale reinkarnovat vlastní odkaz z první poloviny devadesátých let. Deska totiž ctí všechna žánrová pravidla, jakými si kapela vydobyla své někdejší postavení na scéně, tedy hlavně v časech největšího žánrového boomu. Může se tak směle měřit s doposud nejoslavovanějšími alby jejich portfolia: „The Grand Leveller“ a „Transcend The Rubicon“.


BENEDICTION se svým albovým návratem dlouho otáleli, nakonec se však čekání na realizaci a výtečné načasování tohoto, ve svém vyznění přímočarého materiálu, po všech stránkách vyplatilo, neboť s osobou staronového growlera Davea Ingrama získalo dílo punc skutečné klasiky a to již od okamžiku vydání. Není to však jen návrat vysoce ceněného grave-voicera, co dělá ze současných BENEDICTION aktuální senzaci na poli dlouhověkého extrémního metalu, ale je to hlavně entuziasmus prýštící z každé jedné skladby. Brodění se mrtvolnou hlínou zvané „Scriptures“ je zkrátka hodně nabušenou a jadrně znějící nahrávkou, ze které přímo tryskají hektolitry chuti po death metalu.



Kapela postavená okolo velezkušené a v podstatě původní kytarové dvojice Darren Brookes a Peter Rew totiž oslňuje špičkovou aktuální fazónou. Deska poutá dynamikou skladeb, výtečnými nápady přispívajícími k její vitalitě a rovněž, v neposlední řadě, k velmi kvalitnímu mohutnému vyznění. Spolu se zkušenými borci od šestistrunek za výsledný dynamit  mohou také nováčkové, jmenovitě baskytarista Dan Bate a bubeník Giovanni Durst. Jde skutečně o mistrovskou rytmickou dvojici. Souhra mezi všemi posty se u BENEDICTION ukázala doslova dokonalá a ani nápadnější inklinace určitých částí skladeb k punkové náklepovosti nehatí důstojné vyznění díla, udržovaného v temných parametrech závažnosti slovutným hlasovým projevem Davea Ingrama.


Tesknou kytarovou vyhrávkou začínající „Iterations Of I“ se záhy zlomí v nekompromisní tempo a hlomozící masa se řítí na posluchače udržována v mantinelech extrémní, ale stále tak nějak kultivované metalové hudby a její technické vyspělosti. Vály jako „The Crooked Man“ či „Stormcrow“ mají charisma velkých hymen, stejně jako je tomu u „Rabid Carnality“ reprezentující na novince to přímočařejší a chytlavější. Vlastně ona nekomplikovanost a přímý tah na branku svědčí desce významným způsobem, neboť jsou to právě svižnější náklepovky, díky kterým získává hudba BENEDICTION na pořádně životodárné energii. Fakt, že v „Progenitors Of a New Paradigm“ hlasově zahostuje i Kam Lee (MASSACRE) není z celkového pohledu zas až tolik podstatnou informací, neboť v deathmetalovém terénu by song vyzněl přesvědčivě i bez obdobné hostovačky.


Kvapík „In Our Hands, The Scars“ rozjitří myšlenky na blízkost deathmetalového nalazení těchto Angličanů k hardcore a grindcore scéně. Ona i následná, houpavým riffem startující „Tear Off These Wings“ má vlastně, po zlomu do rychlého tempa, sakra blízko k punkové skočnosti. Tajemné vyhrávky v „Neverwhen“ přidávají skvěle upalujícímu dílu na barvitosti a okouzlujícím vyznění. V závěru mé tvrzení ještě podtrhuje rozmáchlá jízda „We Are Legion“, jakýsi pomník old-schoolovým pravidlům poctivého death metalu. Tahle novinka je totiž velmi upřímným dílem od zkušených borců, kteří cítili velkou chuť do realizace čehosi, co je kdysi dávno dobře reprezentovalo.


28.10.2020Diskuse (6)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Zetro
05.11.2020 21:56

Paradny navrat ,som rad ,ze sa vratil Dave Ingram.Krasny valivy death metal starej skoly 80%

 

corrvuss
29.10.2020 09:26

Počul len pár skladieb z toho albumu a musím uznať, že to je poctivý old-school DM, nič menej, nič viac. Počúva sa to dobre, ale priznám sa, že týmto comebackom jaksi neviem prísť na chuť. Hlavne ak ten comeback neprináša okrem nových názvov skladieb a možno zvuku v podstate nič nového.

 

afro
29.10.2020 09:05

Dave Ingram patří společně s Jan-Chrisem De Koeyerem z Gorefest k jedněm z mých nejoblíbenějších deathových vokalistů, takže jsem jeho návrat velmi kvitoval. Po Grind Bastard pro mě totiž vlastně kapela skončila, rersp. na Organized Chaos kapela ztratila ksicht i nápady a další řadovku jsem už ani nezkoušel.

U Scriptures se trochu obávám rychlého opotřebování, ale poslech je to velmi příjemný.

1. The Dreams You Dread 10/10
2. Grind Bastard 9/10
3. Transcend The Rubicon 8/10
4. Scriptures 7/10
5. The Grand Leveller 7/10

 

Valič
28.10.2020 08:56

Deska sklízí převážně pozitivní hodnocení celkem zaslouženě. Sice nepřináší nic, co by nebylo k slyšení na klasických albech kapely (zmíněné vlivy punku a hardcore se objevily v menší míře třeba na Grind Bastard), ale rozhodně nezní zastarale nebo vyčpěle, a je z ní cítit množství energie a entuziasmu, které by skupině mohly závidět mnohé služebně výrazně mladší spolky. Jen moc nechápu, proč se všude píše o comebacku, když se kapela oficiálně nikdy nerozpadla. Předchozí deska sice vyšla před dvanácti lety, ale kapela hrála s Davem Huntem koncerty ještě v roce 2018.
Pro pořádek uvádím svůj Top 5:

1. Transcend The Rubicon (1993)
2. Grind Bastard (1998)
3. The Grand Leveller (1991)
4. Scriptures (2020)
5. Subconscious Terror (1990)

Desky na druhém až čtvrtém místě hodnotím skoro stejně (90 %), takže se novinka možná časem posune výš, první místo nicméně už navždy zůstane vyhrazeno Transcend The Rubicon (100 %). Alba Organised Chaos (2001) a Killing Music (2008) se sice do žebříčku nedostala, ale obě považuji za relativně kvalitní (80 %). Nejslabší položkou diskografie tak zůstává The Dreams You Dread (1995).

 

Mbody
28.10.2020 07:09

Skvely album, hodnotil by som aj viac,paci sa mi nazvucenie a ide z toho energia.Na druhej strane ak by tam nebol growl Dave Ingrama, tak by tato nahravka pre mna postradala akykolvek zmysel...

 

čubírková
28.10.2020 05:43

BENEDICTION (4me) jedině s Barneym Greenwayem - Subconscious Terror (1990).
Jsem hold stará.