Last Hardrock Outsider

PERFECITIZEN - Humanipulation

Opravdu nám bude jednou ordinováno něco tak sofistikovaného jako vakcínou šířený nano-biomechanický virus, který potlačí empatii? Možná, že honba za životní úrovní či snaha tak nějak přežít život (záleží na tom, co všechno člověk dostal do kolébky, že?) ve spojení s nízkou úrovní všeobecného vzdělání a hodnotovou relativizací odvede časem stejně „dobrou“ práci. Zmíněným virem odkojení výkonní, inteligentní, zároveň však bezcitní a snadno ovladatelní proměněnci, o kterých pojednává nová deska domácích death/grind experimentátorů PERFECITIZEN, stejně nebudou potřeba. Nepodceňujme stroje, zastanou hodně. Není nakonec obava, že lidé mohou empatii ztratit (až) uvedeným high-tech konspirativním způsobem a pak se k ní nějak (i když složitě) vracet snad příliš humanistická, resp. ve své podstatě vlastně optimistická? Zdaleka ne všem je totiž požehnáno už co do pouhých předpokladů být chápajícím a účastným. Rozvíjení uvedených predispozic je navíc podmíněno kulturně a obnáší nelehkou, v podstatě nikdy nekončící cestu, na jejímž konci může číhat bonus v podobě parádní depky. Každopádně je fajn, že žiji v době, ve které mám čas i náladu podobně filozofovat, a v zemi, ve které empatie nepředstavuje projev lidské slabosti, ale hodnotu pořád ještě oceňovanou a inspirativní. Vedoucí tudíž ke vzniku podnětných a zábavných uměleckých děl, tedy i hudby, jaká je zachycená právě na třetím albu PERFECITIZEN, nazvaném „Humanipulation“.



Nastíněný futuristicko-humanistický koncept o ztrátě všeho, co dělá tvora-člověka lidskou bytostí, se zdánlivě odlidštěnou (protože ultra hard) hudební složkou vzorně koresponduje. Kytarista Tomáš Mleziva a bubeník Jarda Haž prostě ví, jak má vypadat skutečně extrémní (metalová) hudba. O nic jiného se ostatně nesnažili ani v časech ALIENATION MENTAL. Škatulka blast core, kterou jsem zaznamenal v některých rozhovorech, má přitom jen zástupnou roli. Asociuje moderní, velmi tvrdou, rychlou, a hlavně netuctovou muziku, distancující se od rutinního death/grind metalového standardu nebo retra. Faktem však zůstává, že hranice tvrdších odnoží rockové hudby posouvají především výpady z robustního a spolehlivě podaného metalového základu, kam samozřejmě řadím i „Messhu“ riffy (na novince jich není moc, např. v „Propaganda“), growl, nespočet screamů, precizní sypačky atd. Metalový podnož totiž snese takřka jakýkoli žánrový roub.


PERFECITIZEN si servítky rozhodně neberou a roubují nadoraz. Naštěstí mají dokonale zmáknuté řemeslo, jejich výpěstky jsou tudíž nejen extrémní a „craft“, ale i životaschopné. Žádný samoúčel! Zmiňovaný extrém na sebe bere zejména podobu hustého kytarového a rytmického pletiva, tvrdosti, rychlosti a neutuchající – dobře seskládané – pestrosti. Tím vším pak suverénně proplouvají vokály Tomáše Habra a několika hostů. Jediným limitem, resp. filtrem a mírou všeho tak zůstává umělecká ambice – natočit velmi tvrdý kytarový, přesvědčivý a zároveň posluchačsky strhující soundtrack k příběhu o ztrátě a neukončeném procesu nalézání lidství. Samotné téma přílišný optimismus nevykazuje, což umocňuje samizdatová forma bookletu, evokující post apo v kombinaci s fenoménem found footage – perfektní.



Z hlediska formálního nemohu nahrávce vytknout vůbec nic. Zvuk snese nejpřísnější žánrová měřítka, aniž by trpěl sterilitou. Středobodem jsou riffy, kterých je fakt hodně; namát(h)kou death, grind, thrash, doom, black, alternativa, progres. Protipól kytarového běsnění představuje výkon rytmické sekce. Nebudu se uchylovat k superlativům, stačí zdůraznit, že to, co se navenek jeví monoliticky, po všech stránkách žije, a to nesporně i díky ní. O bicích Jardy se mohou zasvěceně bavit bubeníci, já bych jen nosil chrastí do lesa. Komunikace instrumentálních linek nabývá zásluhou skvělé baskytary nováčka Adriana Neriho jazzových parametrů. Nálety drtivých unison, střídající jejich proplétání, pak působí opravdu efektně. V této souvislosti lze zmínit patrně každou skladbu, za všechny třeba „Misunderstanding“. Ta navíc dokládá ještě jeden fakt. Latentní hitovost celé osmidílné kolekce. Přeci se nebudeme bavit o sofistikovaně řízeném bordelu. My podarovaní už po jednom, maximálně dvou protočeních cédéčka slyšíme prudce návykovou písničkovou desku.:-)


Zvolená atraktivnější forma přitom vážný koncept nesráží ani nerozbíjí. Kromě toho, že láká na koncert, dává totiž prostor k palbě emocí, s kterou je podobně závažné téma neoddělitelně spojeno. Záleží ovšem na přesvědčivosti. Zde sehrává prim vokální složka. V jejím podání neveselá textová náplň ožívá natolik, že příběh žijete a o lidstvo se začínáte bát. Neskončí zbytečně brzo? Právě „Humanipulation“ dává naději, že ne. Komu vlastně? Uberu-li 80 % patosu, tak hlavně českému tvrdě kytarovému undergroundu, včetně jeho posluchačů. 80, hrome, ta číslovka se mi ve spojení s exportní kvalitou vážně líbí.:-)


16.11.2020Diskuse (9)Pekárek
hackl@volny.cz

 

Pekárek
17.11.2020 13:38

Jo, tohle chápu. Osobně považuju za větší problém absenci skutečné producentské práce, která by pak zahrnovala třeba i toto. Jenže stejně by se vše pořídilo požadavkům vydavatele a trend se zatím moc nemění. Bylo by však dobré, kdyby zahrnoval alespoň alternativy.

Teď zcela važně, kdybys měl tipy na aktuální desky deathových kapel, které znějí dynamicky už v základu, klidně je sem nahazuj.

 

jirka7200
17.11.2020 12:09

Pekárek: Já osobně v tom vidím jen tlak firmy (aby to znělo jako u sousedů), muzikanti které znám, to až tak neřeší. Kapely asi do výsledného masteringu u větší firmy moc mluvit nemohou. Velké kapely to řeší tak, že pro mainstreamové posluchače vydají méně dynamický záznam na CD a na vinylu vypustí verzi s kvalitnějším, dynamickým zvukem.

Obecně platí, že plně dynamický zvuk méně unavuje. Kdo si dnes pustí čtyři grindová alba za sebou? Nikterak nikomu neupírám poslech monoliticky znějícího CD. Já mám však radost z kapel death grindu a podobných žánrů, kteří si desku vydali sami a zvuk na CD ponechali dynamický. Potom když se dočtu, že podepsali smlouvu, je mi jasné jak příští deska zvukově dopadne a z 98% se nepletu.






 

Hivris
17.11.2020 10:51

Mně se právě ten nahypovanej ostrej zvuk u PERFECITIZEN dost líbí:). Všechno je perfektně čitelný, což je u takovýho technickýho nářezu nezbytnost.

 

Pekárek
17.11.2020 00:03

Jasně staré desky dokáží drtit, ale nepůsobí monoliticky ve smyslu dnešního zahuštěného standardu. A spousta kapel z minulosti dnes, kupodivu:), hodila dynamický zvuk přes palubu, protože z hlediska snahy o příslušné znění už technicky může a bohužel i chce, byť třeba fakticky z donucení okolnostmi. Nějakou logiku to tedy má, protože tohle nejspíš chápeš:)
Každopádně jsem netvrdil, a to je myslím z toho matematicky nelogického výroku rovněž jasné, že by staré nahrávky postrádaly dynamiku. Stačí se podívat třeba na DR Made of Pain od Gladiator:)

 

jirka7200
16.11.2020 23:33

Chápu, že zvukově vybočit z davu je pro kapely podobných žánrů problem. Posluchači z této oblasti tu muziku pouštějí na zařízení, kterému podobný mix a komprese vyhovuje.

Jinak tvoje věta "Ostatně staré metalové desky jsou dynamické jen proto, že takhle nabušeně znít nemohly" postrádá, metamatickou optikou nahlíženo, logiku.

Staré metalové, dobře nahrané desky jsou dynamické a dynamicky i hrají. Úder kopáku z těchto desek bez jakékoliv korekce masíruje žaludek, to se o dnešních nahrávkách říci nedá. Vést však spory na toto téma nemá žádný význam, protože mnohým podobný mix na jejich aparatuře vyhovuje.

 

Pekárek
16.11.2020 23:05

Stopro půjdu do vinylu. Uvidím, jestli to víc roztáhli a zda to tomu prospělo. Podle mého se kapely dnes bojej, že by přišly o tlak a já se jím do jisté míry nedivím.

 

Pekárek
16.11.2020 23:02

Je to fakt špička. Jak říkáš, ve svý podstatě dost progový.:) S tím zvukem, osobně mi to nevadí, problém toho rázu tam neslyším, asi tady nelze očekávat extra dynamiku. Leda by to bylo pojaté ještě více jazzověji. Ostatně staré metalové desky jsou dynamické jen proto, že takhle nabušeně znít nemohly:) Typově se mi zvuk dost líbí - tvrdý, ale nikoliv sterilní, rozhodně nadčasový.

 

jirka7200
16.11.2020 22:25

Je zajímavé, kolik recenzentů z různých webů i časopisů tato deska pozitivně zaujala. Takové ohlasy nemají snad ani Kabáti, když vylezou ven s novou fošnou :-)

Kapelu jsem neznal, děkuji za rozšíření hudebních obzorů. I při rychlém poslechu lze snadno zjistit, že projev kapely je technicky vytříbený a proložený různými progresivními finesami. Tedy žádná bohapustá sypačka. Pokud by byla vyhlášena anketa za rok 2020 v podobném extrémnějším stylu, jistě by Perfecitizen za sebou nechali mnohem známnější zahraniční hvězdy.

Jedinou výtku směřuji ke zvuku, kterej je zprasenej komprimací a sráží tak desku zpět mezi ostatní, což je velká škoda.

 

Hivris
16.11.2020 15:40

Po několikadenním toulání v mlžném světě SÓLSTAFIR jsou PERFECITIZEN jako studená sprcha. Z opuštěných sopečných planin přímo mezi masy lidských strojů. Super nabroušený hi-tech nářez dokazuje, že ČR stále patří mezi velmoci grindu a jeho odnoží. Díky za recenzi a osvětu.