Last Hardrock Outsider

HYPNOS - The Blackcrow

Protiklady se, jak známo, přitahují a udržují rytmus všehomíru v rovnováze. Jin a Jang, teplo a chlad, muž a žena, bílá a černá. Tuto prostou logiku ctí i tuzemští neznabozi HYPNOS, proto po vráně bílé přilétá její temná příbuzná. Zatímco předchozí album „The Whitecrow“ bylo koncepčně ukotveno ve světle, pochopení a pozitivitě jako takové, křídla „The Blackcrow“ přinášejí vztek, zmar a destrukci. Trpělivost má své meze a po nastavení jedné tváře je potřeba ukázat tvář druhou, která ale rozhodně nebude přívětivá. Ona známá postava z „prvního dílu“, oblečená v plášti a masce morového doktora, probouzí své děsivé alter ego, aby dokončilo započaté dílo. Dvorní textař Bruno tak rozvíjí své ojedinělé tematické pojetí i na novém albu. Smekám před touto originalitou, která je o to vzácnější, že se stále pohybuje v žánru extrémní metalové hudby.



A právě zmíněná hudba je dalším pojítkem mezi oběma spřízněnými deskami. Na novince je opět základním kamenem deathmetalová poctivost, kterou má kapelník Bruno po více než třiceti letech hraní a skládání hluboko zarytou pod kůží. K prověřeným oldschoolovým postupům se různou měrou přimíchávají vlivy z příbuzných hudebních stylů. Společně pak tvoří muziku, pro kterou se stěží hledá vyhovující škatulka. Jde o perfektně zvládnutý kompromis mezi inovacemi a žánrovou věrností. Atmosférické prvky jsou citlivě zakomponovány do riffových pilířů, podobným způsobem, jaký v současnosti využívají černokněžníci BEHEMOTH nebo SATYRICON. Nejen z tohoto přirovnání je patrné, že současná produkce HYPNOS se nese na hodně černých a chmurných vlnách. Už na předchůdci „The Whitecrow“ byl umělecký příklon k temnotě dost patrný, ale teprve „The Blackcrow“ je album se skutečným „darkness“ feelingem. Tento posun nicméně působí naprosto přirozeně, o nějakém kalkulu nebo křečovité snaze o moderní sound nemůže být ani řeč. Aktuální album v tomto směru nijak nevybočuje z řady těch minulých, naopak celou sérii (prozatím) logicky uzavírá. Stačí si je poslechnout chronologicky a rázem před vámi vytane kontinuita, s jakou se hudební projev kapely vyvíjel, než získal současnou progresivnější tvář.


Co mě na „The Blackcrow“ upoutalo na první poslech, je perfektní smysl pro detail při konstrukci skladeb. Ať se jedná o různé zasekávačky, intermezza nebo hry se stereo zvukem, vše je promyšlené a použité na vhodných místech a také v rozumné míře. Příjemně překvapí nečekané epické sólo v asi nejtvrdším songu „Vae Victis“ nebo melodické linky v „Liquid Sands“, připomínající dávné vzory SLAYER. Přestože hudba nabízí nečekané zvraty a změny tempa, není zbytečně překombinovaná. Přesně zapadající součástkou do soukolí je rovněž Brunův vokál, který časem rozhodně nezeslábl. Mezi jeho nejlepší momenty patří deklamování názvů některých skladeb v refrénech nebo slokách. Takový projev je vysoce nakažlivý a člověk se snadno přistihne, jak si sám pro sebe „growluje“ sousloví „Plunged Into Cacophony“ nebo „Afterlive Disillusion“. Ostatně nová deska je chytlavá i jako celek, k čemuž přispívá i fakt, že kromě mluveného úvodu nebyla tentokrát použita žádná intra nebo instrumentální předěly. Jednotlivé písně přes svou vnitřní rozmanitost pěkně odsýpají, sotva se stihnou vstřebat nápady z jedné písně, hned začíná další. „Atypy“ se nacházejí až v závěru alba. Jedná se o finále v podobě death-doomového opusu „In Grief / Too Old To Cry“, který v bezmála deseti minutách hypno(s)tickými rytmy završuje kompletní metalovou ságu. Úplně posledním kusem je bonus v podobě znovu nahraného songu „In Blood We Trust“, který pochází z dvacet let starého stejnojmenného debutu. Povedený přídavek jako by symbolicky odhaloval kořeny, ze kterých vyrůstá košatý keř dnešní produkce.



Přes všechny zmíněné klady bych měl přeci jen menší výhrady, konkrétně ke zvukové stránce. Zatímco rytmika a vokál nemají chybu, zvuk kytar mohl být hutnější a mohutnější. Uvedená připomínka se týká i rozmanitých vyhrávek, které sice nepostrádají nápaditost, ale občas jim ta správná síla a intenzita přeci jen chybí. Možná se jednalo o záměr, do něhož se promítly obavy z toho, aby kompletní vybroušené dílo nerozbila zbytečná tvrdost a brutalita. Napříště bych ale u kytar jednoznačně přitlačil. Jde však jen o malou vadu na kráse, kterou stvořila tvrdá muzikantská práce, zpečetěná kvalitním uměleckým zpracováním bookletu a obalu CD (a s největší pravděpodobností i vinylu). Použitá grafika svým barevným pojetím a animacemi vkusně podtrhuje koncept aktuální desky. Přesně taková přidaná hodnota jednoznačně dokazuje, že i v dnešním „ustreamovaném“ světě mají fyzické nosiče a jejich vizuální podoba svůj smysl. Třeba jako úvod do díla, hráz před konzumní (zážitkovou) prchavostí, nástroj hlubšího ponoru, pěkná výtvarná douška nebo jako bonusový prostor, s důvěrou svěřený fantazii každého z nás. Zdá se vám poslední věta poněkud přepjatá? Já nic, to „The Blackcrow“.:-)


10.11.2020Diskuse (35)Hivris

 

Stray
20.11.2020 19:38

To JE špatně.

Mě se třeba HYPNOS líbí míň než ti ELBE :-), ale jak už jsem Brunovi psal, nikdy nebylo v plánu, abych recenzi na ně psal já. Tu jesenickou kapelu neměl kdo psát, tak jsem si to vzal, i když jsem věděl, že je přede mnou sakra těžkej rébus. Dobře udělaná věc, která mě však stylově nebere - a teď se ukaž, kámo, co umíš - říct, že je to řemeslně skvělé, že se mě to skoro vůbec nelíbí, vše popsat jak to je a zároveň nikomu neublížit, "tohle je žurnalistika" a nebo je to už práce pro právníka? :-) To není jako každý den za 100% a mít splněno.:-)

 

DarthArt
20.11.2020 18:31

Stray: Ale ne, myslel jsem to opačně než to asi vyznělo --- prostě jsem chtěl vyjádřit, že hodně českých redaktorů/pisálků prostě "ctí" pravidlo "na některý věci se nesahá, i kdyby se nepovedly". Je to samozřejmě naprosto špatně.

A kam se přidám po poslechu Vran bylo myšleno tak, že po poslechu uvidím, jestli budu kritizovat nebo chválit.

 

Stray
20.11.2020 17:21

DarthArt: V rámci předešlého příspěvku (od druhého odstavce) s Tebou vůbec nesouhlasím.

 

DarthArt
20.11.2020 15:28

Já dám jiný příklad - INSANIA. Tahle kapela vždycky posbírá nekriticky nadšené recenze, ceny, uznání a podobně, a konkrétně u téhle kapely mi přijde, že je to prostě síla zvyku ... INSANIA se musí vychválit a hotovo. Podotýkám, že zrovna já jsem letitý fanoušek I a můj seriál tady na stránkách to snad dokládá ... ale čeští novináři jsou k I naprosto nekritičtí.

No a přesně takhle to může někdo cítit s těmi KRABATHOR/HYPNOS a já - i když velký fanoušek obou těles a jejich hudba mi velmi velmi sedí - pokud pořádně otevřu oči, vidím, že to tak je. Prostě na některý věci se nesahá, i kdyby se nepovedly.

Jsem na ty Vrány zvědavý, uvidím, na kterou stranu se přidám. Bílou jsem slyšel asi dvakrát, podle toho nejde hodnotit. Jen vím, že mě to na první zápřah bavilo míň než "Commando" nebo "Manifesto". Ale výrazně víc než "In Blood" a "Revenge".

 

Saha
20.11.2020 11:57

To, že jsou české/slovenské recenze ovlivněné lokálpatriotismem, to celkem chápu. Jenom mi vysvětlete, čím jsou ovlivněné zahraniční (německé) recenze, které dávají 8/10, 9/10 atd?

Abysme si rozumněli, blackcrow jsem ještě neslyšel, whitecrow mě moc nenadchla, ale na jednu stranu se tu česká kapela adoruje, na druhou stranu zatracuje, protože ji někdo jiný adoruje...

 

Hivris
20.11.2020 10:59

DarthArt: za mě mají všichni ti jmenovaní Poláci perfektně zvládnutou produkci a zvuk. To je přesně to, co HYPNOS chybí. Hudebně na HATE určitě mají. Kdyby měli ještě nabušenej zvuk jako BEHEMOTH, tak už jsou určitě jinde. Možná jsem i kapku zaujatej, protože podle mě jsou všechny zmíněný kapely hodně přeceňovaný. Kromě VADER teda:).

 

DarthArt
20.11.2020 10:07

Tak to já bych HATE viděl minimálně stejně vysoko jako HYPNOS. Třeba album "Anaclasis" je naprostá extratřída. Pak začali trochu moc prožívat BEHEMOTH, ale pořád jsou řazeni do velké polské čtyřky vedle VADER, BEHE a DECAPITATED. Jezdí po celém světě (což HYPNOS nejezdí), mají vlastní turné ... určitě je to o dvě třídy větší kapela než H.

 

Hivris
20.11.2020 07:51

DarthArt: jj, HATE znám, měl jsem na mysli, až narazím na kapelu srovnatelnou kvalitou s HYPNOS, akorát bude odjinud. A to HATE nejsou. Tedy odjinud by byli, ale ta kvalita tam taková není:)).

Ještě ke KRABATHOR a HYPNOS - určitě budou mít obě kapely pár shodných elementů, když tam hrajou dva původní členové. Ale dnes už fungujou HYPNOS dýl než KRABATHOR a stylově se taky vyhranili. Zkusím jednu paralelu z punku. Je to asi jako když se novináři ptají Johny Rottena na SEX PISTOLS a on jim odpovídá, proč se ptají na pistole, když on má už skoro čtyřicet let jinou kapelu (PIL):).

 

DarthArt
19.11.2020 20:42

Hivris: A na jednu kapelu z Varšavy jsi už určitě narazil .... jejich vokalista se tituluje jako "Adam, první hříšník". A loni mi díky mojí nekonečné stupiditě unikli na festivalu v Sušici...

 

DarthArt
19.11.2020 20:26

Mickej: V pohodě, akorát jsem chvíli přemejšlel, co to znamená ROO. Asi bych už měl začít s víkendem, když mi to takhle moc nezapaluje :)

Hivris: Jak říkám, Vrány zatím hodnotit nemůžu, ale jinak v HYPNOS vidím zřetelné nástupce KRABATHOR. Logicky, když i ty nové věci píše Bruno. První dvě desky HYPNOS byly takovej KRABA bez Christophera, čili slabší (skalní by mě asi zabili, ale to dvojcédo "In Blood"/"Revenge" bych si nepořídil, protože bych ho neposlouchal. Od "Manifesto" je to ale zase naprosto špičková úroveň. Zvláštní je, že právě "Rabble Manifesto" dostalo, když vyšlo, strašnej klepec, vůbec nechápu proč. Na tohle album slibuju recenzi a bude výživná, protože na to album Bruno naflákal všechno svinstvo světa.