Last Hardrock Outsider

ENSLAVED - Utgard

Tak nám ENSLAVED vydali další výbornou desku. Měl někdo pochybnosti, resp. mohl by se stát opak? Nemožné. Dřív opadá listí z dubu. Přestože se třeba personální změny králům progresivního vikingského metalu nevyhýbají a zvuk kapely určitě ovlivňují, ve výsledku jde vždy o kosmetiku. Kreativní duo Grutle Kjellson/Ivar Bjørnson totiž zůstává, a dokud neztratí na svou tvorbu náhled, zůstane s ním nejen kvalita, ale též vize hrát pro sebe, jakož i spoustu hudbymilovných metalistů. Před své příznivce neváhají klást výzvy, protože žánrové hranice při veškerém respektu ke svému původu čas od času pořádně napínají. No, a jsme u toho. Zdá se, že dotyční protentokrát vystoupili ze své komfortní zóny o chlup více. Nenahráli totiž typický standard posledních deseti let, tj. desku plnou metalové pompy, kořeněné uměleckou ambicí, rozlévající se a plynoucí na širých plochách. Nositelem progrese se aktuálně staly víceméně hitové, přehledně strukturované písně, sevřené pevným, nicméně dostatečně atraktivním konceptem. Pozitivně přijímám fakt, že se tak přes všemožné inspirace a odbočky opět stalo na půdorysu (prog)metalového kánonu. Vydavatel tedy nemusí panikařit, ba právě naopak, „členská základna“ si ovšem možná – než definitivně prohlédne – trochu zabrblá.


Cesta do čiré temnoty, o níž se zmiňuje tisková zpráva, přinesla svobodu. Pop s kytarovkou, progem a dominantním metalem to na „Utgard“ dělají ve velkém stylu, jediné omezení představuje „malá postel“, rozumějte, zvolená písňová forma, do níž se vše koncentruje. Svět „Utgard“ s uvedeným přístupem úzce souvisí. Sám Grutle konstatuje ve spojitosti s názvem desky následující: „Symbolizuje nespočet věcí. V severské mytologii se jedná o krajinu, kde přebývají obři a nad kterou bohové Asgardu nemají žádnou moc. Na psychologické úrovni může zas představovat sféry spánku, snů nebo lucidního snění; vnější hranice vašeho vlastního vědomí i to, co leží za nimi – v podvědomí. Utgard je těžké, ne-li nemožné obsáhnout. Je nebezpečný, chaotický, nekontrolovatelný. Přesto takové místo působí něčím okouzlujícím, neboť zde přebývá šílenství, kreativita, humor a chaos.“ Z uvedeného vymezení prýští tvůrčí svoboda, spontánnost a intenzita prožitku.



Na anarchii ovšem zapomeňte, ve světě ENSLAVED panuje svoboda hlavně ve volbě prostředků. Žádný experiment v základu stabilní vikingský koncept nenarušuje ani tentokrát. Hrdinové v něm znovu odhodili válečnickou pózu; možná ještě dál než obvykle, a proto se nám zas o něco více přiblížili jako lidé. Ve svém – jinak nezdolném – individualismu a titánství prostě stejně jako my pochybují, jsou zoufalí, hledají smysl a snaží se orientovat v chaosu a bohatství života. Mají přitom k dispozici svou přírodně-mytologickou duchovní bázi. Myslím, že klipovka „Homebound“ a její text říká vše podstatné, zvláště pak tyto verše „When the chains are broken, I will watch the sunset of the gods“. Jistou podobnost jedné, opakující se kaskádovité pasáže se středobodem hitu „Up North“ od BORKNAGAR blíže nekomentuju. Obě skladby staví na silných melodických motivech, a tak se holt decentně protnuly. Přišla snad s filozofováním a meditováním i aplikace nějakých těch podpůrných látek? Zřejmě ne, i když provokující sexy fúze SONIC YOUTH/FAITH NO MORE s black metalem v „Urjotun“ jde hodně daleko.


Nové album tedy na necelých pětačtyřiceti minutách přináší skromně se tvářící kolekci písní, v nichž je možné takřka vše. Žádná z nich nepřesahuje rozumnou délku. Příznivci mohutných kompozic nemusí mít strach, protože nejlépe si je člověk vychutná stejně jen jako nabušený třičtvrtěhodinový celek. Jediné nebezpečí spočívá v tom, že lezou do uší příliš snadno. Určité oposlouchání tudíž hrozí. Stačí nicméně několikadenní půst a lze začít nanovo. Nebo můžete ignorovat melodie a více se do alba ponořit. Díky stoprocentním výkonům a muzikálnosti všech zúčastněných je stále co poslouchat.


Nevím, koho pochválit víc a dřív. Začnu a asi i skončím dělníky. Bylo by odvážné tvrdit, že změna na postu bubeníka a o něco dříve rovněž klávesisty kapele citelně prospěla, rozhodně ji však neuškodila. Klapky Håkona Vinjeho jsou téměř všude, citlivě vyplňují a krášlí zbytky prostoru „milostivě“ přenechaného kytarami. Dodávají hudbě ještě větší hloubku a samozřejmě zdobnost. Výborné, retrem zavánějící progresivní sólo vkomponované do klasické viking/blackové jízdy „Jettegryta“ zůstává spíše výjimkou. Håkon je skromný, musí být skromný, protože hraje v projektu mimořádně kreativního kytaristy a basáka, kteří na sobě logicky nešetří, což respektuje i finální mix. Ostatně dotyčný plní další důležitý úkol. Jako jeden ze tří zpěváků svým čistým hlasem obstarává emoce, anebo ne? Dobře, v prvním plánu rozhodně. Každopádně se snaží a starší bráškové mu všemožně pomáhají. Vlastně nevím, zda by byli ENSLAVED s lepším, popř. power zpěvákem nutně lepší. Slabší, neškolené –„vikingské“ či „pop-vikingské“ – hlasy k nim už tak nějak patří a své kouzlo minimálně ve studiovém provedení mají.


Nečekaně silnou posilou se ukázal být Iver Sandøy. Přátelský odchod dlouholetého bubeníka Cato Bekkevolda mu dovolil vystoupit ze stínu nevděčné role důležitého „muže v pozadí“ a propůjčit novému materiálu svůj všestranný talent takříkajíc transparentně. Tento univerzální hudebník zvládá na jedničku bicí, ale i zpěv. Rytmická souhra s Grutleho basou kupř. hned v úvodní „Fires in the Dark“ nemá chybu. Kapánek vadí občas mělký zvuk virblu, jde evidentně o záměr. Vokální schopnosti naproti demonstruje již zmíněný hit „Homebound; na jeho silném hlasu se zde dokonce úspěšně staví. Sólové vstupy kytaristy Ice Dalea mi připadají zas o něco vyzrálejší. Za všechny bych si dovolil vypíchnout metalový úder v závěru „Storms of Utgard“ nebo až fusion výstupy v „Sequence“, což je skladba, která vás během soustředěného poslechu štědře odmění. Zde zazáří skutečně všichni. „Utgard“ drží linii, jde tudíž o další album určené vnímavým metalistům, nikomu(!) jinému. Třeba „sprostá“ metalová řezničina ve „Flight of Thought and Memory“ předchozí úlet „Urjotun“ plně kompenzuje. Nenechte se zmást tím, že někdy působí efektně, tzv. na první dobrou. Ve skutečnosti přináší daleko víc než jen pěkné písničky na téma black metal „dosypaný“ kdečím. ENSLAVED jde v prvé řadě stále o koncept, o přesvědčivý koncept, který musí být posluchač ochoten a schopen uchopit. Nemají to přitom lehké, jejich dosavadní bilance je ohromující, očekávání jsou tudíž vysoká. K tomu všemu nádavkem patří i zástup fanoušků, co sežrali všechnu moudrost světa. Po x posleších jsem při doznívajících tónech townsendovky „Distant Seasons“ dospěl k jednoznačnému závěru, že obstáli i tentokrát. Zároveň nám znovu dokázali, jak důležitá je pro ně tvůrčí svoboda, a to při veškeré odpovědnosti, kterou vůči svým fanouškům stále cítí.


20.10.2020Diskuse (11)Pekárek
hackl@volny.cz

 

DarthArt
21.10.2020 20:06

Průkopníci cosplay v Norsku :):):) Prosím tě, hlavně tyhle hlášky nesázej, až já budu mít Covid, ta nemoc prý oslabuje dech a tyhle záchvaty smíchu výrazně překročují moji vitální kapacitu plic. Mimochodem - ve kterých obchodech je k mání ta kniha Tvých sebraných citátu? Asi všude vyprodáno, protože ji nikde nemůžu sehnat ...... ;)

 

Valič
21.10.2020 16:25

DarthArt: Blázníš? Vždyť ta Ivarova fotka je na tom to nejlepší (Grutlův „komický převlek“ taky stojí za to). Dodává tomu úplně nový montypythonovský rozměr. Sice nemám ponětí, koho mají členové Enslaved vlastně představovat, ale nebál bych se je označit za jedny z prvních průkopníků cosplay v Norsku. :-)

Jestli tady někdo ze starších ročníků neví, o co se jedná, tento termín pocházející z Japonska (vznikl zkrácením slovního spojení costume play) označuje převlékání mladých atraktivních žen za různé postavy z filmů, komiksů a videoher. Abych byl přesný, oni to dělají i mladí neatraktivní chlapi, ale to samozřejmě nikoho nezajímá.

Pokud by se snad někdo chtěl pustit do vědeckého zkoumání tohoto zajímavého fenoménu, pro začátek bych doporučil první čtyři minuty následujícího videa:

https://www.youtube.com/watch?v=3WBChkrgshk

 

DarthArt
21.10.2020 11:38

ENSLAVED - Frost

---- geniální deska, ten obal, do prdele !!! Akorát Ivarova image, kde má na hlavě ocvočkovanou koženou kuklu, to trošku kazí, tak radši koukám na ten mlhavej fjord, kterej je naopak super. Škoda, že nemám tu starou verzi, kde je titul "Frost" - vyvedené v runách - natištěn na krabičce místo na bookletu. Aspoň si to takhle mlhavě pamatuju.

Následujue CD/DVD verze "Ritiir" a pochopitelně znovu mocný "Blodhemn" !!!!

 

Pekárek
20.10.2020 19:03

Enslaved mám výš, prostě se ve mně projevuje ten malý proger:). Nicméně jeden z důvodů, proč jsem nedal 90 %, spočívá právě v tom, že jsem je nedal ani posledním Borknagar, kteří natočili vynikající desku.

 

Valič
20.10.2020 14:28

Já jsem měl Borknagar v době prvních čtyř alb o dost výš než Enslaved, v posledních letech mám ale obě kapely na zhruba stejné úrovni. Poslední řadovku Borknagar nicméně zatím hodnotím o trochu výš než recenzovanou novinku Enslaved.

 

Stray
20.10.2020 12:59

Jo jo, výborná recenze na výbornou desku, klidně bych souhlasil i se známkou 90%. ENSLAVED jsou už minimálně dekádu v neuvěřitelném laufu a pořád svůj výraz zdokonalují. Tahle deska je taková hladivější, asi posluchačsky nejvíce vstřícná, muzikantsky ještě zajímavější než ty minulé, je vidět, že kapela nachází pevnou půdu i v poklidnějších momentech a víc pracuje s odstíny.

 

Hivris
20.10.2020 12:39

Perfektní recenze, díky. Skoro bych řekl lepší než dílo samo:). Mně tohle album nějak nesedí, takový chladný, bez emocí. Kvalitně odvedený profesionální dílo, ale nepodařilo se do toho dostat to "srdíčko", jak by řekl Jirka Šlégr. Ale možná jsem jen zaujatej, protože králové žánru jsou pro mě nikoliv ENSLAVED, nýbrž BORKNAGAR. Což byla taky jediná chybička v textu:)).

 

Valič
20.10.2020 12:31

Pekárek: To, že ta skladba byla inspirována krautrockem, ještě neznamená, že by v ní nemohly být slyšet i vlivy kapel z jiných žánrů. Já třeba ty Sonic Youth skoro vůbec neznám a od Faith No More mám pořádně naposlouchané pouze album Angel Dust (zbytek diskografie samozřejmě znám, ale většinu těch desek jsem slyšel naposledy tak před deseti lety), takže je dost dobře možné, že se v Urjotun nějaká podobnost s jejich tvorbou opravdu najít dá. :-)

 

Pekárek
20.10.2020 11:33

Valič: díky!; OK!, je dobře, že jsi to sem dal. Vycházel jsem z kytar, napunklé rytmiky a kruté "Fejtí" basy a jejich klasického pumpování ve střední části a v závěru. Ano, co říká Grutle lze těžko zpochybnit.

Mickej: Díky! Ano, byl jsem krutý, neb jsem prožíval málo mrazení.:) Je to hodně silných 80 %. Rozhodoval jsem se dlouho. A těch 90 % tam klidně mohlo být také.

 

Mickej
20.10.2020 10:57

Pekarek album v recenzii vystihol tak skvelo, ze vlastny nazor snad uz ani nepotrebujem. Teraz vazne, ja osobne by som pravdepodobne siahol na zaciatok po 90% hodnoteni, ale 80% je este v ramci statistickej chyby takze som ochotny prizmurit ocko.