Last Hardrock Outsider

KVELERTAK - Splid

Řeklo by se: KVELERTAK vydávájí čtvrtou desku „Splid“ a vše je na svých místech, jenže není tomu úplně tak. Předně, od minulého počinu došlo v sestavě těchto rozervaných Norů k dvěma poměrně zásadním změnám, přičemž netvrdím, že právě tyto události měly posléze vliv na celkové vyznění aktuálního materiálu. O co tedy jde? Jednak výrazného koncertního showmana minulých období Erlenda Hjelvika nahradil u mikrofonu všestrannější Ivar Nikolaisen a za druhé dlouholetého bicmana Kjetila Gjermundroda vystřídal jistý Havard Takle Ohr. Na kapelu, která od debutu neměnila sestavu, a která se již dekádu cílevědomě drásá stále vzhůru prostřednictvím suportu na dlouhých a význačných turné takových veličin jako METALLICA nebo SLAYER, je to možná až příliš změn najednou. Jenže u toho se zde neskončilo, protože producentem nového materiálu se stal, po jediné změně na tomto postu v případě minulé a intenzivně tlačené desky, osvědčený Kurt Ballou, člen amerických CONVERGE. Tento chlápek vlastně s norskou kapelou pracoval již v případě jejich prvních dvou oslavovaných počinů před sedmi a deseti lety. Mám pocit, že díky tomu se nový materiál vykazuje patřičnou šťávou a nabušeností, která u minulého alba „Nattesfeld“ vlastně trochu scházela.


O skutečných příčinách výše zmíněných rošád vlastně nic bližšího nevím, to přiznávám, každopádně na novém materiálu se ony změny promítly spíše v pozitivním duchu, respektive nezanechaly žádnou negativní stopu. Kapela na mne působí jednak melodičtějším, ale zároveň i živějším a živelnějším dojmem než minule. Byť nové písně působí jaksi pouličně, tak trochu rock´n´rollovým, v některých případech skoro až punkovým dojmem, neschází jim potřebná dravost a špína, ale také rozmáchlý naturel. Jasně že zde přibylo melodiky, ale to není všechno, materiál se totiž celkově ukazuje být dokonce vrstevnatější a pestřejší než jakékoliv jejich předchozí dílo. 



Změna na postu frontmana do soundu KVELERTAK nevstoupila až tak radikálně. Z mého pohledu Nikolaisen vlastně poměrně zdařile navazuje na práci Hjelvika a navíc se vykazuje trochu širší výrazovou škálou hlasu, kterou může v nových písních snadněji prezentovat, protože mu k tomu spoluhráči vystavěli o něco úhlednější songy. Chaos, po pravdě, nemá u současné tvorby těchto seveřanů žádné místo, což určitě neznamená ztrátu pohybu a energie. Práce producenta s jasnou představou je prostě znát. O čemž svědčí i fakt, že prostor si zde našel i pro nějaké ty hosty. Těmi nakonec jsou Troy Sanders z MASTODON, jehož vokální příspěvek se nachází v odpichové punkovce „Crack Of Doom“, která značí jednu z největších frajeřin nové kolekce, a pak také Nate Newton, baskytarista od CONVERGE a spoluhráč Balloua; ten si pro změnu zahulákal v rozjařené „Discord“. Podivně chytlavý song navíc působí jako nějaký pestrobarevně blikající, pouťový kolotoč plný vzteku. Chytlavějších skladeb je však na albu mnohem víc, čímž se novinka KVELERTAK stává bezpečně nejoptimističtějším albem této kapely.


Když jsem mluvil o nováčcích v sestavě, musím rovněž zmínit i čtveřici stálých členů, kterými jsou kytaristé Vidar Landa, Bjarte Lund Rolland a Maciek Ofstad a pak také baskytarista Marvin Nygaard, tihle všichni to totiž spolu táhnou již od debutové desky a tvoří páteř velmi dobře šlapající kapely, jejíž neučesaný sound dříve přecházel z oblastí (black)metalu až kamsi na území šíleného punk rocku či rock´n´rollu. O celkovém vývoji hymničtějším směrem zde svědčí zejména skladba „Bratebrann“, jenž je nadupána údernými heavy riffy a nápadně stavěnými chóry ve stylu švédských GHOST. Jde bezesporu asi o nejvýživnější moment desky a jasný signál, že to tahle kapela myslí s příklonem k melodice vážně. Naopak tu tvrdší stránku materiálu reprezentuje nářez „Necrosoft“. U skladeb jako  úvodní „Rogaland“ se jede na zpěvnější notičce, aniž by kapela ztratila svou neurvalost a špínu. 


Výpravnější položky dosahující osmi minut časomíry, jmenovitě „Fanden ta Dette Hull!“ a „Delirium Tremens“, se často vykazují proměnlivější strukturou. V případě první zmíněné dojde v polovině k zlomu a to, z pohodově šlapajícího rockového rytmu ve stylu THE CULT, v totální thrash úprk, či naopak v případě druhé předvedou okouzlující zasněnost indie kytarovek, kterou dál stupňují houstnoucí atmosférou a stále intenzivnějším výrazem. Jde bezesporu o dva nejbombastičtější kusy na albu. Ano, tohle album působí pestře a má vcelku pikantní atmosféru. Jeho úplně největší hitovkou je však pravděpodobně punkově řvavý kolovrat „Uglas Hegemoni“ s melodickým refrénem a parádně vyšívající kytarou. Celkově tak KVELERTAK posílili songwriting a stali se zas o něco pestřeji vyznívající kapelou, která se vývoji nebrání. Za mne rozhodně pozitivní počin a vývoj správným směrem, jakkoliv bych si jejich posun představoval ještě o kus mainstreamovějším směrem. Kdo ví, třeba by to nebylo ono. Tohle je prostě silné album.




06.03.2020Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Widl
09.03.2020 15:27

Tady mě trochu mrzí ta zvuková čistota. Chybí mi tam trochu víc špíny, aby to mělo pořádný punkový tah na branku :)

Trochu větší melodičnost oproti předchůdcům mi nevadí. To mě na nich naopak vždy bavilo, melodický vyhrávky, refrény ve spojení s pořádnou rychlostí.

Kolem a kolem je to povedená deska.

 

sicky
06.03.2020 09:20

Do starších nahrávek Kvelertak se mi moc proniknout nepodařilo, tohle ale fachá na první dobrou:) Sice mi to nepřijde moc originální, chvíli jako by hráli The Hives, chvíli zase Cancer Bats, pak zas třeba Baroness, ale zase jim ten guláš šlape pěkně, to se musí nechat. Každopádně jsem překvapen, že se Strayovi líbí místy vcelku špinavá hc-punková mjuzik :) Jen tak dál:)