Last Hardrock Outsider

KRYPTOR - Septical Anaesthesia

Když si budeme chtít vyjmenovat nejdůležitější metalové kapely přelomu osmdesátých a devadesátých let, rozhodně nesmíme zapomenout na KRYPTOR. Takhle parta, kterou můžeme zařadit do první vlny domácího metalu, protože svoje rané nahrávky zplodila ještě před listopadem 1989, byla ve své době jednou z nejpopulárnějších metalových kapel u nás. Navíc byli tihle Pražáci jedni z úplně prvních, kdo v Československu začali hrát ostřejší metal a pomohli tak stvořit budoucí thrashovou scénu. A do třetice, KRYPTOR letos někdy na začátku roku dosáhli třiceti let existence, takže by bylo minimálně neprofesionální na ně v rámci našeho seriálu zapomenout.


Neřest a ctnost


Historie kapely sahá až někam na začátek roku 1987, kdy se dala dohromady první sestava – zpěvák Michal a kytarista Tomáš Roháčkovi (předpokládám, že jsou to bráchové), druhý kytarák Petr „Kuna“ Buneš, bassman Filip Robovski a bubeník Robert Stýblo. Začal vznikat první materiál, záhy však do rozjezdu kapely zasáhla vojna a ještě ve stejném roce tak Michal a Kuna museli obléknout mundůr a do kapely přišli nový kytarista Jirka „Pupík“ Plaček a k mikrofonu bedňák od TÖRR Marcel Novotný alias Pípa. Sestava se na nějakou dobu stabilizovala a byla připravena světu uštědřit pořádnou ránu na solar!



Stalo se tak prostřednictvím dema „Neřest a ctnost“, natočeného v červenci 1988 v jednom pražském kulturáku. Kolekce, která se vzápětí stala kultem a dost možná vůbec nejslavnější nahrávkou KRYPTOR, obsahuje devět ostře nabroušených kousků ve stylu dobového mixu speed metalu, raného thrashe a možná i špetky blacku. Neoplývá zrovna extrovním zvukem (mírně řečeno:), ale zato nasazení a energie stříká na všechny strany. Všemu vévodí hrubiánský Pípův řev, který se už tady na prvním demu stal nepopiratelným poznávacím znamením KRYPTOR, a vůbec nevadí, že je nahrávka prostoupena různými šumy a pazvuky, zvlášť pokud ji máte nahranou z padesáté kopie někde na kazetě. Songy typu „Marquis de Sade“, „To se nemělo stát“, „Vlčí vdova“ nebo z řetězu utržený „Charon“ se brzy staly naprostými klasikami před- a těsně porevolučního metalu a jsou vlastně dodnes, dá se říct, vlajkovou lodí KRYPTOR. Mimořádnou pozornost si pak zaslouží jednak rozsáhlý a velmi emotivní opus „Padesátý v řadě (Genocida)“, kde Pípa sugestivně deklamuje fiktivní svědectví o masové popravě, a pochopitelně hymna kapely a možná celé tehdejší doby „Rychlost vítězí“. Dobré jsou i trochu pozapomenuté „Proroctví“ a skoroinstrumentálka „Osudové pouto“, takže mě na demu vlastně nebaví jen už tehdy lehce přiblblá „Fuck Off“. Texty písniček propírají různá dobová žánrová klišé typu „satan“, „smrt“, „bolest“, „hroby“ apod., ale to k přelomu osmdesátých a devadesátých let prostě patří. Nahrávka byla ve své době opravdu mimořádně úspěšná a tak není zas tak moc překvapující, že se po dlouhých letech, v roce 2011, dočkala prostřednictvím labelu Doomentia Records i luxusní vinylové podoby.


Zvratky a krev


Čas běžel dál, perestrojka uvolňovala stavidla a metalových kapel se začalo objevovat čím dál víc, KRYPTOR dosedl na metalový trůn a chystal druhé demo. To se konalo po další personální výměně (Kuna se vrátil z vojny), nese název „Zvratky a krev“ a stejně jako jednička nadlouho zablokovalo kazeťáky snad všech tehdejších metalistů v zemi. KRYPTOR výrazně přitvrdili, zvuk je hrubší a agresivnější a kapela svůj styl pojmenovala „sadistic thrash“. Demáč otevírá intro v podobě motorové pily, kterou následuje řezničina „Vraždící řetězy“ s textem na téma hororů typu „Texas Chainsaw Massacre“. Druhá věc „Potkani“, vyprávějící o zvířátkách, které přežijí i jadernou válku, je pěkně depresivní, zato třetí „Klášterní tajemství“ dnes s odstupem způsobuje spíš shovívavý úsměv, ale marná sláva, byl to hit všech hitů. Další thrashovina se jmenuje „Justiční ´omyl´“, následuje zatěžkaná kocovina „Těžké kovové zvony“, instrumentálka „Zvratky a krev“, nechutným tématem prolezlá „Lepra“ a na osmém místě anglicky zpívaná „Kill Or Die“. Pod startovním číslem devět je na kazetě zběsilost „Smrt je samozřejmost“ a demáč uzavírá outro nazvané „Píčovina“. Demo se znovu hodně povedlo a KRYTOR letěli raketovou rychlostí vzhůru!



Na obalu „Zvratků a krve“ se povaluje onášivkovaná kapela, přesně tak, jak ji mohli fans znát z dobových koncertů. KRYPTOR patřili na prknech mezi naprostou domácí špičku a platila za jedno z nejdivočejších seskupení v domácích luzích a hájích. Pokud byste tuhle dobu chtěli nasát, dochoval se například záznam koncertu z 5. února 1990, který najdete na YouTube. Obraz a zvuk jsou sice silně podzemní, titulky dělány fontem z T602 a úvodní záběry do zákulisí nádherně naivní, jenže pak začíná koncert a KRYPTOR to na pódiu rozjedou jako zvířata! Řev, divokost, Pípa v tričku s nápisem „Fuck Off“, davy hrozičů... no co vám budu vyprávět :)


Narkóza smradem


Není žádným překvapením, že takhle rozjetá kapela byla krátce po revoluci jedním z prvních adeptů na desku. Čekalo se něco mimořádného, jenže když album, nazvané „Septical Anaesthesia“ vyšlo, nebylo všechno úplně podle všeobecných přání. Za prvé, KRYPTOR si nevybrali dobře firmu. Upsali se společnosti Multisonic, která sice vydala debutní alba několika metalovým kapelám (TÖRR, VITACIT, LORETTA), jenže měla obrovské stylové portfolio, metal pro ni nebyl na prvním místě a o kapelu se prý příliš nestaral. Na druhou stranu se ale zrovna desku KRYPTOR Multisonicu podařilo dostat ve velkém množství i kamsi do tehdy ještě existujícího Sovětského svazu.


Druhý, podstatně větší problém je z mého pohledu zvuk. Producent alba Dodo Doležal prý trval na tom, aby bylo rozumět zpěvu, čemuž se logicky musel přizpůsobit vokál a úplně tak odpadl Pípův neurvalý a agresivní projev, což se pro nahrávku ukázalo být skoro likvidační. Ani celkový zvuk nemá ten potřebný náboj, kytary neřežou tak jak to thrash metal vyžaduje, na druhou stranu je ale pěkně slyšet Filipova basa, což bylo v té době něco skoro nevídaného. Celkově ovšem KRYPTOR na debutním albu bohužel strašně ztratili z toho, co na nich předtím bylo tak přitažlivé a okouzlující. Možná doplatili na to, že byli jednou z úplně prvních metalových kapel ve studiu (nahrávalo se v srpnu-září 1990) a zvukoví mistři asi ještě přesně neuměli s metalovou hudbou zacházet. Každopádně škoda.



To nejlepší z demáčů


Co se týká obsahu alba, jde klasicky o výběr toho nejlepšího z demáčů plus něco navíc. Hned první položka „Neznámý vojín“ byla úplně nová a možná i nejlepší skladba na desce. Pípa depresivně deklamuje o válečných masakrech a pokryteckých papaláších, co sbírají metály, které někdo jiný zaplatil životem. Dalších pět songů na A-straně jsou věci z demáčů, podobně je tomu na „béčku“, kde je ale opět i jedna novinka – „Genocida II“, jakési pokračování povedené skladby z prvního dema. Na téhle straně alba se mi bohužel kromě zvuku a vyznění nelíbí ani aranže u některých skladeb – okleštěná „Smrt je samozřejmost“ působí trochu jako pouhá ukázka z nějaké delší písničky, to samé platí o finální „Fuck Off (Part A)“, která je také torzo původní skladby. Napadá mě, jestli se nepočítalo s následným vydáním singlu, kde by „Fuck Off“ zazněla celá. Úplně stejným způsobem totiž končí debutová deska TÖRR, která vyšla také u Multisonicu a kde se se singlem jasně počítalo. Nic pak ale nevyšlo a zůstal jen podivný konec desky s torzem skladby „Armageddon (part 1)“.


Ale zpět k „Septical Anaesthesia“. Další negativní připomínky jsou už jen takové drobnosti. Třeba to, že na obalu desky se neobjevilo typické logo KRYPTOR a místo něj byl název kapely uveden v jakémsi ne moc zajímavém fontu (opět velmi podobně na tom byli TÖRR). Jinak je obal „Septical Anaesthesia“ vážně povedený – je kreslený a představuje útroby letadla, kde v uličce pózují KRYPTOR (včetně kytaristy Tomáše se zvonem od hajzlu výhružně v ruce :) a na okolních sedačkách se tísní neuvěřitelná skrumáž různých postaviček – členové TÖRR, Dodo, Hitler v trestaneckém mundůru, Marx, Engels a Lenin klasicky čumící jedním směrem, naproti nim nohy šukající dvojice, Chaplin, Stalin, Mikuláš, hospodskej, Biľak nebo oficíři v uniformách. A pochopitelně vše korunuje titul alba vytékající ze záchodové mísy.


Přes všechny výtky je „Septical Anaesthesia“ důležité album, které svým způsobem psalo dějiny. KRYPTOR se navíc z ne úplně šťastného výsledku poučili a další nahrávky už dopadly výrazně, výrazně lépe. Ale o tom až příště, v „čase vyhrazeném pro zločin“!



27.10.2017Diskuse (150)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

DarthArt
07.11.2017 15:33

Kelly: Stopro souhlasím!

 

Kelly06.11.2017 23:46

Stray: Vůbec si nemyslím, že bych pánovi domu a jeho skupině otevíral oči :-) A jsem rád, že se jejich čas blíží. Nevím, proč se o nich nemluví - jsou fakt naprosto skvělí a naprosto sví, což málo kdo umí.

 

DarthArt
06.11.2017 23:19

Jasně, Asmodeus bude v prosinci, když je to Prosincová noc... předběžně, Asmodeus dlouhodobě plánujeme probrat komplet... ale to až někdy za dýl... Vchod do kruhu, Sabat, Řetěz... oni jsou snad fakt nejlepší CZ metalová kapela...

 

Stray
06.11.2017 22:25

Kelly: Dík za snahu, ale debut ASMODEUS je už dávno naplánován na poslední týden v prosinci, to abys neměl pocit, žes nám za pět minut dvanáct otevřel oči. :-)

 

Kelly06.11.2017 22:20

A co se také nepodívat na Asmodeus? Hrají do dnes a hrají fakt dobře. S první deskou dokonale předběhli dobu.

 

Valič
06.11.2017 08:45

Zdenos: Mě to s tou Uršulou připadá spíš trapné než zábavné, ale pořád je to lepší, než kdyby Sodom hráli na koncertech třeba skladbu Gisela i s odpovídající pódiovou show. Po přečtení jejího textu („Ich weiss du magst gern Kaviar, ich weiss du liebst den Sekt, bei mir bekommst du alles auf einem silbernen Tablett.“) by je asi zmíněný Necrocock poplácal po zádech se slovy: „Děláte mi radost, chlapci!“ :-)
Jinak proti podobným srandičkám na koncertech v principu nic nemám. Nejvíc mě pobavilo, když přišli během koncertu ve Wackenu členové Carnivore na pódium ve zkrvavených řeznických zástěrách a Peter Steele omluvně pronesl do mikrofonu: „Sorry, ale právě jsem dostal krámy.“ :-)

 

zdenos05.11.2017 10:43

já mám od Onkela Toma naposlouchaný tři desky toho projektu - debut, vánoční cover-verze, a nunc est bibendum z roku 2011. Je to dobrá oddechovka :)

Myslím, že Die Stummer Ursel už nebyla hodně dlouho hrána live, ale Tom si občas nějakou srandu dopřeje i v setlistu Sodom, kde by nemusel. Poměrně často je taky hraná Surfin Bird z M16 :))

Die Stummer Ursel jsem viděl v záznamu z jednoho dvd Sodom, už nevím zda to bylo Lords of depravity, nebo něco staršího :) Vzhledem k tomu, že Sodom měl k těm čuňárnám vždy blízko jak názvem, tak některými texty, tak tu srandu s nafukovací Andulou celkem chápu.

Oproti tomu Mille Petrozza při Warcurse střílí z nějakýho trapnýho děla do lidí, to mi přjde že se ani moc nehodí, a tu vážnost tý skladby to shazuje.

 

Valič
04.11.2017 23:45

Zdenos: Poslechl jsem si na Youtube pár těch Tomových cover verzí a časem ty desky určitě zkusím. Jako fanouška komisaře Schimanského, bavorských lechtivých komedií a jazykového kurzu Alles Gute by mě to mohlo oslovit. :-)

https://www.youtube.com/watch?v=XjyUqZO6N0c

Jen mi trochu vadí, když Tom podobné věci hraje i na koncertech Sodom. Stejně tak se mi moc nelíbí, když během skladby Die Stumme Ursel šaškuje s tou nafukovací Andulou. Kdo si jako myslí, že je? Necrocock? :-)

 

Valič
04.11.2017 20:46

Já jsem od toho Tomova projektu vlastně nic neslyšel, i když se na to už pár let chystám. :-) Myslel jsem, že s ním vydal tak jedno nebo dvě alba a ono už jich je dokonce šest!
Když už jsme u Kryptoru, Sodom a použití lidovek v metalu, nikdo tu zatím nezmínil konec skladby Genocida II, který by měl být povědomý i fanouškům strýčka Toma (a samozřejmě všem lidem z mé generace). :-)

https://www.youtube.com/watch?v=xH2YNm6Wdos
https://www.youtube.com/watch?v=1UCbOwLsjfI

 

zdenos04.11.2017 18:11

tak jsem si to poslechl a rozsekalo mě to :) Opravdu stylový, v podání Sarcofago, které jsem teda nikdy neposlouchal :)

tohle je taky pěkné, v podání strejdy Toma, v čase 37:25

https://www.youtube.com/watch?v=Y5mNGnuJ7mc

Tam je ale ta lidovka nebo šlágr vždy blízko, jsou to vlastně covery šlágrů