GLADIATOR - Designation

80%

Těžko byste na domácí scéně našli kapelu s podivnějším hudebním vývojem než měli slovenští GLADIATOR. Skupina se v zorném úhlu zejména českých fans objevila poměrně zčista jasna, a hned s albem, které dosahovalo mezinárodní úrovně. Když se pak etablovala na špici domácí metalové scény, nečekaně výrazně změnila směr a z původního thrash metalu se přes grungeové mezidobí transformovala až do pop-rocku, se kterým doma na Slovensku dodnes sklízí nadprůměrné úspěchy, ale fanoušci metalových začátků GLADIATOR ho nemůžou ani cítit. Myslím, že příběh téhle skupiny je v českých a slovenských hudebních dějinách naprosto ojedinělý, a tak teď jeho metalovou kapitolu pojďme trochu rozpitvat.

Thrash metal z Alekšiniec

GLADIATOR se zformovali v létě 1988, když se tři bráchové stejného příjmení Hladký (Dušan, Maroš a Miloš) spolu s kámošem Jurajem Babulicem dohodli, že budou dělat muziku. Mladí metalisté z Alekšiniec u Nitry se začali věnovat v té době populárnímu metalu a o dva roky později už byli vyprofilovaní jako thrashová kapela. Hned v raných písničkách ukázali, že z nich jednou budou výteční skladatelé, a svědčí o tom jejich první nahrávka – demo „Predohra smrti“ z roku 1990. Tahle kolekce vzbudila v metalovém podzemí příznivý ohlas a redaktoři dobových fanzinů pěli chválu. O GLADIATOR se psalo jako o velké naději a konkurenci pro tehdejší domácí thrashové veličiny – demo bylo srovnáváno třeba s „Vyznáním smrti“ od DEBUSTROL. GLADIATOR se první nahrávka vážně povedla a i když samozřejmě měla rezervy jak v technikáliích tak v provedení, byla velkým překvapením. Kapela se začínala stávat všeobecně známým pojmem, platilo to ale tehdy především pro Slovensko. Na dobu, kdy bude jméno skupiny znát i každý český a moravský metalista, si thrasheři s Alekšiniec museli ještě počkat.

Smlouva na desku

Netrvalo to ale dlouho. Nadějné kapely si všimla pražská firma Monitor a předběžně se začalo hovořit o smlouvě na desku. Objevil se ale jeden kámen úrazu – firma nechtěla GLADIATOR povolit desku nazpívat anglicky, zřejmě ze strachu o prodeje. Kapela proto kývla na konkurenční nabídku společnosti Zeras, které angličtina nepřekážela a skupině prý nabídla vůbec lepší podmínky. Události se překotně řítily dál, GLADIATOR dokončili devět úplně nových skladeb a v listopadu 1991 vyrazili do ostravského studia Citron.

Natáčení desky probíhalo vlastně ve dvou etapách. Nejprve 6. – 10. listopadu, kdy se pod zvukovým velením Pavla Kohouta natáčela baskytara a bicí. Poté bylo nahrávání z důvodů jakýchsi problémů mezi firmou a studiem přerušeno a pokračovalo se na přelomu listopadu a prosince – tentokrát za zvukařským pultem seděl Pavel Zym a s ním byly udělány kytary, zpěv a mixážní práce. Album bylo úspěšně dokončeno a GLADIATOR v sestavě Miloš „Miko“ Hladký (kytara, zpěv), Maroš Hladký (kytara), Dušan Hladký (baskytara) a Juro Babulic (bicí) se stali autory první tvrdě metalové desky, nahrané slovenskou skupinou.

Slovenská Sepultura

Když českoslovenští metalisté album nasadili na gramec, do kazeťáku nebo do CD přehrávače, okamžitě je napadlo – SEPULTURA! Hudba, kterou GLADIATOR na svůj debut nachystali, skutečně jako by vypadla ze strun brazilských thrasherů – takřka identicky znějící vokál, aranže i hudební postupy jako na „Beneath The Remains“ nebo „Arise“, vážně „slovenská SEPULTURA“. Jenomže pozor – také stejně kvalitní! Kapele, která byla v podstatě pořád teprve na startu, se podařilo udělat nahrávku na naprosto profesionální úrovni a šlo o jedno z prvních tuzemských alb srovnatelných i se „západními“ standardy. Řekněme to takhle – kdyby prvotinu GLADIATOR nahrála samotná SEPULTURA, byla by určitě považována za jejich standardně dobré album. Tak dobře znělo. Není divu, že „Designation“ mezi nepřipravenými fanoušky způsobilo pořádné překvapení!

Album se rozjíždí akustickým, větrným efektem podloženým intrem „Over The Oversight“, aby po pár vteřinách vybuchlo do skvělé úvodovky „Profitable Losses“, která sice nápadně připomíná sepulturovský megahit „Arise“, ale jinak má všechno, co má mít – výrazné melodie, jistý základ, sviští to dopředu jako skoba vystřelená z praku. Zvuk výborný, nikterak agresivní, ale přitom našláplý – a všechno korunuje Mikův anglický, dobře nafrázovaný zpěv, který skladbě ještě přidává na tehdy tolik žádané „světovosti“. V podobné kvalitě a duchu se nese druhá skladba „Bastard Death“, jinak stavěná, ale zase plná vynikající a profesionálně provedené muziky. A podobná chvála platí v podstatě na všechny skladby na albu. „Mortal Glare“ je uvedena výborným „fade in“ efektem, kdy se jakoby z nicoty přibližuje skvělý riff, následovaný plnou hrstí nadprůměrných, majestátných pasáží. Čtvrtý kus „Designation“ uvádí zajímavé intro – nenápadné brnkání smíchané s temnými zvukovými efekty, které vytvářejí emotivní, až stísňující atmosféru. Moc dobré. Podobně začíná i skladba „Morbid Murdering“, ještě před ní ovšem profrčí sypačka „Sorrow“, jedna z nejlepších položek na albu. Sedmá „Bloody Property“ a závěrečná „Stinking Masses“ nic neslevují z vysoké kvality a obdobně se dá mluvit i o bonusu pro cédéčko, skladbě „Useless Child“.

Thrash Metal Made In Slovakia

Povedl se i i obal alba, vytvořený grafikem Pavlem Čechvalou – skoro až komiksové vyobrazení zoufalých kamenných tváří, topících se v moři krve. K textům GLADIATOR, které zpracovávají klasická thrashová témata typu „válka“, „mezilidské vztahy“, „likvidace přírody“ nebo „posedlost penězi“, se výborně hodí a díky výrazným barvám se dobře vyjímal i ve výlohách obchodů. K albu firma Zeras nechala natočit videoklip, se kterým GLADIATOR domácí metalovou komunitu doslova šokovali – „Profitable Losses“ se totiž dostal do vysílání hudební stanice MTV, což bylo ve své době něco opravdu neslýchaného!

Po vydání a úspěchu „Designation“ GLADIATOR na nic nečekali a podpořili desku hromadou koncertů – zúčastnili se například po boku tehdejší tuzemské špičky kultovního megakoncertu „Metal Storm Brno ´92“, kde jsem například já jenom čuměl, co je to za výbornou kapelu. Kromě koncertů ale GLADIATOR chystali další muziku. Nejprve se zúčastnili kazetového sampleru „Thrash Metal Made In Slovakia ´92“, kde oprášili tři staré skladby z „Predohry smrti“ a s kvalitním zvukem jim daly nový, o hodně lepší kabát. Hlavně ale připravovali druhou desku – ta vyšla v roce 1993 u firmy Škvrna Records a pod názvem „Made Of Pain“ přinesla další porci výborné muziky. Hudebně je to o něco ostřejší a přímočařejší než „Designation“, zvukově ani aranžemi už to není tolik „SEPULTURA“ a dokonce se podařilo na desku dostat skutečný hit „My World“, který se v podobě klipu opět dostal na MTV. Kapela se koncertně objevila i v zahraničí a výtečně se jí dařilo. Jenže!

Od desíti k pěti?

V roce 1994 GLADIATOR vyšla další deska a – thrash metal byl pryč! Kapela byla jasně ovlivněna tehdejší grungeovou vlnou a hudba byla najednou úplně někde jinde. Což o to, skladby to byly opět výborné, a podle mě osobně je „Third Eye“ nejlepším albem GLADIATOR vůbec, jenže fanoušci kapely na takový stylový úkrok nebyli připraveni a album vyvolalo značné rozpaky, i když třeba klipová „In Your Head“ je suprová hitovka a ve své době bodovala v éteru jako divá. Další desky „Dogstime“ a „Legal Drug“ z let 1996 a 1997 potvrdily přesun kapely do oblasti výrazně měkčí muziky a vlastně s každým dalším počinem se GLADIATOR jevili více a více „radio-friendly“. Původním fanouškům tak novější tvorba kapely už neměla co říct a posluchačská základna skupiny se téměř úplně vyměnila. Za sebe můžu říct, že co se týká kvality a provedení skladeb, považuji „grungeové“ desky GLADIATOR pořád za hodně nadprůměrné, jenže celá ta změna byla natolik markantní a divně načasovaná, že ortodoxnější metalisté kapelu úplně zavrhli a odsoudili jako vypočítavou, vezoucí se na momentálních trendech. Pravda ale je, že noví, „méně metaloví“ fanoušci byli z GLADIATOR nadšeni!

Jenže změny pokračovaly a ani tehdejší grungeové příznivce kapely by asi nenapadlo, že se jejich oblíbená skupina přes jakési street-rockové období posune ještě více do mainstreamu, aby se někdy po roce 2000 ustálila jako čistě pop-rocková záležitost s texty zaměřenými na ženské publikum. Když to vezmeme úplně věcně, byl to asi z hlediska profesionálních hudebníků postup správným směrem, protože GLADIATOR je na Slovensku dodnes jednou z nejpopulárnějších skupin s velkou základnou příznivců, což by s thrash-metalem nebo grunge asi nešlo. V rámci mainstreamu jsou jejich písničky navíc pořád dobře udělané, takže vlastně proč ne. Jenom je asi škoda, že si GLADIATOR někdy v tom přechodovém období nezměnili jméno. Uzavřeli by tak jednu kapitolu, ke které se dnes už ani moc nehlásí, a k jejich současné tvorbě se původní „metalové“ jméno skupiny stejně ani nehodí. No a my příznivci tvrdého kovu bychom se nemuseli rozčilovat, jak moc se tahle kdysi thrashová kapela změnila!