Last Hardrock Outsider

ARAKAIN - Black Jack

Když v roce 1992 ARAKAIN představili světu své album „Black Jack“, byla to opět trefa do černého. Kapela byla v té době v neskutečné formě a nic horšího než skvělou desku prostě natočit nemohla. Na třetím studiovém záseku představila zase jinou variantu svého precizního thrash metalu, navíc opět s novým bubeníkem. Dá se říct, že ARAKAIN šli hudebně pořád nahoru a protože technicky a kompozičně v jejich případě už nebylo moc co vylepšovat, vzali to z jiného úhlu – pustili do své muziky daleko více vlivů, nálad a barev.


Pátý tlučmistr


Jak už jsme si říkali minule, s vydáním „Schizofrenie“ se historie v kapele zopakovala a zase se hledal nový bubeník. Uvažovalo se o opětovném povolání Boba Vondrovice, nakonec ale bicí soupravu u ARAKAIN obsadil mladičký Marek Žežulka. Zprvu prý jeho možné angažmá nebylo bráno příliš vážně, když jej ale kytarové trio přece jen vyzkoušelo a v úžasu sledovalo, jak bez mrknutí přehrává všechny Smetáčkovy bubenické fígle, bylo jasné, že Marek musí být členem kapely! Věkový rozdíl mezi novicem a staršími členy byl tentokrát takřka monstrózní (Marek Žežulka byl o 15 let mladší než Jirka Urban), bubeník si ale v sestavě i na harcovnický život brzy zvykl a stal se spolehlivým motorem ARAKAIN na víc než deset let. Sestava kapely se konečně stabilizovala!



Pravý křest ohněm bylo pro Žežulku vystoupení ARAKAIN 8. dubna 1992 v pražské Lucerně, které bylo pojato jako oslava deseti let existence kapely. Hrály se tu staré pecky z období 1983-1987 a koncert se natáčel, aby pak vyšel jako živé album „History Live“ u firmy Monitor, kam ARAKAIN přestoupili od Supraphonu. Koncertní nahrávka fanoušky kapely velmi potěšila, už proto, že staré hitovky typu „Metalománie“, „Ďáblovi soustružníci“ nebo „Symfonie pro elektrický křeslo“ se na drážkách cédéčka objevily tehdy vlastně poprvé. Navíc si Brichtovci vzpomněli i na dávnou spolupráci s Lucií Bílou a pozvali ji na výroční koncert zazpívat skladbu „Dotyky“. Koncertní deska ARAKAIN se zkrátka povedla a mezi fanoušky je dnes považována za kultovní záležitost. Aby také ne, když šlo vlastně i o jeden z prvních metalových živáků u nás vůbec.


Novým směrem


Co bylo ale ještě důležitější, ARAKAIN v roce 1992 připravili nové album. Při výrobě písniček prý Urbana a spol. výrazně ovlivnilo „Černé album“ od METALLICY a tak i pražští thrasheři poměrně dost ubrali z rychlosti a sveřepého ctění stylu, naopak, rozvolnili se k lehčím tempům a muziku obohatili o „nethrashové“ prvky. Aby ale nedošlo k mýlce – já osobně slyším „Black Jack“ pořád jako brilantní technický metal, který dokonale navazuje na předchozí albový majstštyk. Na „Jackovi“ ale ARAKAIN přece jen dávají výrazně víc prostoru různým odlišným vlivům a tak se každou chvíli stane, že se do tvrdých, jako hodinky přesných rytmů propasíruje odlehčený motiv, zrozený někde v bluesovém baru než snad až v jazzové tančírně. Úplně nejmarkantnější je pak změna ve vokálu – Aleš Brichta na celé desce působí jako bluesman ze zakouřeného pajzlu někde na periférii, kterak ve tři ráno posledním střízlivějícím hostům vypráví smutné a nostalgické příběhy ze života. Tahle poloha mu sedí v pomalejších pasážích i v thrashovém kvapíku, vokální linka je navíc doplněna hloubavými, snad až melancholickými texty, které se Brichtovi tentokrát mimořádně povedly. Když nad tím tak přemýšlím, skoro bych řekl, že „Black Jack“ zachycuje Aleše v jeho nejlepší hodince!


Metal nad herním stolem


Co se týká obsahu desky – začněme tentokrát od obalu. Fotka herního stolu, logo a název alba – naprosto jednoduché, přitom výstižné a úplně to stačí, žádné lebky a hnáty nejsou potřeba. Kapela tímhle motivem navíc uvozuje hned první a titulní pecku alba – „Black Jack“ vyráží thrash metalovým tempem, přičemž se občas zastaví v odpočinkové pasáži a celou dobu vypráví o elektrizující i snobské atmosféře kdesi v přepychovém kasinu. Neobvyklá kombinace, ale už při první skladbě velká spokojenost! Druhá pecka ovšem v duši i uších probouzí to pravé nadšení – na první poslech nenápadný, ale naprosto skvělý „Harlekýn“ na plnou hubu míchá thrashový základ s nemetalovými figurami a skladba je tak plná nápadů, že i po desátém poslechu přináší něco nového. Vlastně podobný případ je třetí „Labyrint“, který sice více přísahá na metal, ale i on je plný vyhrávek, brejků a toho všeho, co u ARAKAIN považujeme za samozřejmost. Překvapením je naopak čtvrtá „Zapomeň“, kde celý soubor působí jako barová kapela a Brichta jako dohasínající svědek dávno odžitých divokých časů. Koneckonců, tuhle atmosféru podporuje i videoklip, v němž (s trochou přehánění) skoro nic neuvidíte, protože vše je zahaleno cigaretovým kouřem.:-)



Druhá strana alba má pět položek. První dvě skladby, „High Attack“ a „Ty se nezdáš“, jsou typické arakainovské členité thrashovky na velmi slušné úrovni, první jmenovaná navíc vyniká bezvadně naléhavým Brichtovým vokálem. Vrchol alba, tedy přesně řečeno naprostý vrchol, ale přichází se třemi posledními skladbami, z nichž každá je diamant vybroušený k dokonalosti. První drahokam nese název „Kolonie termitů“ a doboví i současní fanoušci ARAKAIN mi dají za pravdu, že takhle skvěle stavěný, hitový a naléhavý thrash/heavy metal jen tak někde nenajdete! Osmá skladba s neobvyklým názvem „Ukolébavka“ je typově pravý opak – pomalá, jakoby zastřená rytmika dělá podkres odevzdanému monotónnímu zpěvu a všechno to obmotává neskutečně uhrančivá vyhrávka, se kterou studiový host Petr Janda a kytarový mág Mirek Mach jako fakíři ovládají posluchače a mohou si s ním dělat co chtějí. No a na úplný konec do ještě omámených uší ARAKAIN naperou libůstku „Don Quijote“, kde si kapela hraje s divně zaranžovanými hlasy, dramatickými rytmy a melodiemi, aby v poslední vteřině celý thrash metal zařízla a deska dozněla vypískávanou melodií.


Adieu, thrash metal


Kdybychom to měli nějak uzavřít, tak je možno říct, že „Black Jack“ je skrytou perlou, schovávající se mezi mediálně známějšími nahrávkami ARAKAIN, podle mě ale patří mezi úplně nejlepší metalové desky u nás. Album navíc vzniklo v době, kdy klasický metal všeobecně dosáhl svého vrcholu a kapely, včetně těch nejproslulejších, se vrhaly do víru více či méně podařeného experimentování. ARAKAIN touhle chaotickou dobou prošli poměrně bez zaváhání – jednak se na rozdíl od mnohých kolegů nepouštěli do pokusů, ve kterých nebyli doma, nýbrž se drželi svého kopyta a hráli si spíš s poměrem tvrdosti a melodiky. Nápadů k tomu měli dost a tak není divu, že už v dalším roce dostali fanoušci skupiny do rukou čtvrté album svých oblíbenců. Tentokrát se stejným bubeníkem, zato opět pod novou gramofirmou.


17.03.2018Diskuse (33)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Valič
19.03.2018 17:10

Z novějších desek se mi celkem líbí Made In Hell, na kterém se hudebně vrátili k tomu svému původnímu stylu, jen už ho brali s dost velkou nadsázkou (kupodivu to do jisté míry i fungovalo) a poslouchat se dá i následující Torritorium, které se mi zdá ale o něco slabší. Ty desky bez Henycha sice nepovažuji za nějaký odpad, ale moc mě nebavily a nemám chuť se k nim už vracet, stejně jako k Morituri te salutant, které sice taky nebylo úplně špatné, ale dnes už si z něj na nic nevzpomínám s výjimkou toho, že na něm byly nějaké divné texty ve stylu "Smrdí jako ryba. Kde se stala chyba?" :-)

 

DarthArt
19.03.2018 16:23

Valič: Vlastně skoro se vším souhlasím, s tím, že mi ale dnes s odstupem času víc sedí program "Masturbace mozku", který je vlastně zaznamenán na debutu než "Witchhammer", které se na albu neobjevilo (a mě to šíleně sralo :). Těch devadesát bych tomu dal taky - tedy, dám v recenzi :)

U Institut ještě nevím, ono tam vlastně zas tak moc dobrých skladeb není, ale dohání to ta zkažená, bezvýchodná atmosféra - takvouhle fakt jinde nenajdeš. Takže proto tu desku mám rád.

Chcípni o kus dál bylo výrazně, výrazně horší - zmizely nápady, zmizela dost i atmosféra, a zůstaly oplzlosti, které samy o sobě vyznívaly dost hloupě. No a míchat rokenrol s black metalem se tehdy taky moc nepovedlo.

O dalších deskách se moc nezmiňuju, mě to zkrátka nebaví a s odchodem Šakala ta původní tvář kapely opravdu zmizela, už to pak bylo vždycky jiné.

Ještě něco - k těm posledním albům bez Henycha - všichni na to nadávají, jaká je to sračka, Alketorr apod., mně to ale nepřijde o nic horší než třeba Morituri Te Salutant. Prostě po Institutu mě to už nezajímá. S Vlastou nebo bez něj, takhle kapela mi měla co říct tak do roku 1992. Konec. Amen. Obrácenej amen.

 

Valič
19.03.2018 13:24

DarthArt: První dvě desky Torru sice celkem dobré byly, ale já jsem od nich po tom kultovním demu a vynikajícím singlu čekal přece jenom trochu víc. Debut se hodně povedl po zvukové stránce, ale moc mi na něm nesedl výběr skladeb. Ty nové věci mě tenkrát zrovna moc nenadchly a ze začátku jsem si nemohl zvyknout na to Šakalovo "stařecké skuhrání", které mi s odstupem času přijde naopak dost originální (nenapadá mě teď žádný jiný zpěvák s podobným vokálním projevem).

Torr byli v té době často označováni za "české Venom", ale rozhodně se nejednalo o žádnou kopírku a obě kapely ve skutečnosti zněly dost odlišně. Ten vliv tam samozřejmě cítit byl, ale to ostatně členové kapely nikdy nepopírali. Kromě těch Venom měli tenkrát ještě celkem blízko k raným Celtic Frost, Bathory a Bulldozer a já tam v některých pomalejších pasážích slyším i vzdálenou podobnost se Sodom (zkus si poslechnout třeba jejich instrumentálku Procession To Golgotha nebo úvod skladby My Atonement - tyhle věci ale vyšly až koncem roku 1987, takže tam k žádnému ovlivnění dojít nemohlo).

Na druhém albu se kapela snažila někam posunout (místy je tam překvapivě slyšet i určitý vliv thrash metalu) a natočit o něco různorodější desku. Já mám sice k albu pár výhrad a přijde mi trochu nevyrovnané a nedotažené, ale 90% bych mu dal (stejně jako debutu). Mě prostě jen mrzí, že kapela nikdy nenatočila naprosto dokonalé album, kterému bych bez rozmýšlení napálil plné hodnocení (ale to vlastně nikdy nenatočili ani ti zmínění Venom).

 

Vatutin19.03.2018 10:28

Po letech jsem poslechl, nehodnotim, kazdopadne prace kytar, bicich a zejmena Brichta ... to vse zni po letech hodne dobre .. co mi nikdy moc nesedelo jsou u AB texty .. a u tehle desky je vliv Metly nemaly a kombinace Metly vzor 1990 prave s CZ texty je to co na me neposobilo v dobe vydani moc dobre a rychle jsem o Arakain ztracel zajem .. nyni a odstupem dvaceti let .. uz neni proc se rozcilovat, naopak mne recenze a deska velmi potesila a musim rici, ze je to dost dobry :) ..

 

DarthArt
19.03.2018 08:31

O tom prosazení jsme už mluvili tuším u Schízy - skutečně šance nebyla, pouze v hlubokém undergroundu, který si žije sám pro sebe - viz Krabathor. Představa, že by Arakain, kteří měli v 89 na každém koncertě 500-1000 lidí, najednou drbali s mizerným zvukem post předkapely nějaké druhořadé "západní" smečky, byla asi už tehdy nereálná.Pokud by tedy na ten západ vůbec vyrazili.

Jinak první dvě Torr mi přijdou dobré, zosobňují skutečnou atmosféru hnusu, jak to žádná jiná kapela neuměla. Rozhodně jsou ty jejich dvě první desky originální, což je nakonec asi nejdůležitější.

 

Valič
19.03.2018 00:05

DarthArt: Já jsem Arakain po druhé desce už tak moc nesledoval, ale pár dalších alb jsem si na kazetách ještě "ze setrvačnosti" koupil. V té době mě sice tenhle typ hudby zrovna moc neoslovoval a taky mě moc neseděla většina Alešových textů, ale třeba Salto Mortale se mi celkem líbilo. Kapela tenkrát sice možná na světové úrovni byla, ale nemyslím si, že by měla šanci se nějak výrazněji prosadit v zahraničí (v té době měly dost velké problémy s prodejem desek i návštěvností koncertů i zavedené západní metalové kapely).

Co se týče toho Kultu ohně, jedná se o jednu z mých nejoblíbenějších metalových skladeb vůbec (nejen českých) a ten první singl, na kterém jeho původní verze vyšla, považuji za nejlepší nahrávku kapely. Na prvních dvou řadových albech se pár dobrých věcí sice najde, ale celkově jsem z nich měl dost rozpačitý pocit a rozhodně nesplnila moje očekávání. Chcípni o kus dál už se mi nelíbilo vůbec (celkem mě pobavila pouze ta Melmusem nazpívaná Anal Power), to už byla lepší ta comebacková deska Made In Hell.

 

DarthArt
18.03.2018 21:09

Megoš: Díky. Taky si myslím, že Black Jack je jeden z nejlepších. PRvním čtyřem albům musím dát všem 100 %, i když to možná bude zavánět nesoudností. Ale nemůžu si pomoct, Arakain byli tehdy prostě na světové úrovni :)

 

DarthArt
18.03.2018 21:01

Valič: Hele nevím, ale když jsem před lety zapnul tuhle desku Cro-Mags s atomovým výbuchem, přišlo mi na ní něco povědomýho. Aniž by mě napadl Torr nebo kdokoli jinej. Takže to taková chiméra nebude.

 

Valič
18.03.2018 18:07

Zdenos: Tak přece. :-)

Mezi těmi skladbami samozřejmě žádná souvislost není a ty pasáže ve skutečnosti asi ani tak podobné nejsou, ale když jsem si tu desku od Cro-Mags před pár lety víceméně náhodně pustil (žánr, který hrají, jinak skoro vůbec neposlouchám), naskočilo mi v hlavě okamžitě "Poznáváš ohnivou řeku, do který budeš vhozen...". Prostě mě jen zajímalo, jestli "to tak dělá každýmu." :-)

 

zdenos18.03.2018 11:43

to Valičova hádanka: Jde o Torr - Kult ohně?