Last Hardrock Outsider

ARAKAIN - Salto Mortale

Už si říkám, jestli pomalu neztrácím soudnost. Ani čtvrté album ARAKAIN totiž nedokážu hodnotit jinak než jako stoprocentní práci. Pražská metalová hvězda v první půlce devadesátých let totiž jela jako nezastavitelný stroj a na svých právě vydávaných deskách předváděla muziku vždycky v trochu odlišném provedení, než tomu bylo vždy u zápisu předchozího, pravidelně ale na nejvyšší úrovni. Čtvrtý zásek „Salto Mortale“ kvalitativně pokračuje ve stopách skvělých tří předchůdců.


S Dodem za velitelským pultem


Při přípravách nového alba ARAKAIN přišli na zajímavou myšlenku – angažovat jako producenta Miloše Doležala. Bývalý frontman VITACIT a dočasný kolega Aleše Brichty v projektu ZEMĚTŘESENÍ platil za vynikajícího znalce studiové práce a ostříleného muzikanta, sám navíc tvořil trochu jinou hudbu než ARAKAIN, takže se v případě jeho producentství nabízel jiný pohled na věc a s tím související posun stylu a celkového zvukového provedení v doposud převážně thrashové muzice „Áček“.



Krok to byl rozhodně správným směrem – před nahráváním desky se kapela s Dodem scházela při předprodukci, během které Doležal zafungoval jako pravý šéf a proces přípravy měl pevně v rukou. Dokázal prý muzikanty dirigovat, upravovat jim připravené nápady a měnit chystané skladby k nepoznání. Lze ho tak na „Salto Mortale“ považovat za rovnocenného spoluautora, tím spíše, že ve studiu nahrával i část kytar, protože Jirka Urban si krátce předtím kdesi na fesťáku zrakvil ruku a v době nahrávání ji měl v gypsu. Se sádrou se na kytaru hrát nedá, takže většina jeho partů zbyla na Mirka Macha a právě hostujícího Doda. Urban však po vyzdravění přece jen stihl nahrát kytary do skladby „Marilyn“ i s nějakými sóly.


Putyka versus katedra filozofie


Album „Salto Mortale“ bylo pro posluchače velkým překvapením. ARAKAIN totiž představili úplně novou tvář – měkčí, ovšem rozhodně ne horší. Za vším byl naprosto precizní zvuk, převážně středním tempo, a co je nejmarkantnější – kapela přestala psát složité kompozice a vrhla se na regulérní písničky. Aby bylo jasné, že ARAKAIN a Dodo práci zvládli na výbornou, nasadila kapela hned na úvod alba naprosto skvělou pecku „Brána iluzí“, která doslova zhmotňuje radost z volnosti, rockerství a divokého života. Kapela tady poprvé předvádí vzorec, který pro celé album vymyslela – klasicky střižené písničky opatřené skvělými nápady, většinou povedenými texty a naprosto excelentními kytarovými sóly, která jsou na desce vlastně takovou spojovací nití.


Hned druhé číslo na albu „Salto Mortale“ přináší jediný, ale zato pořádný kontroverzní moment – houpavý „Ultraparoháč“ sice začíná výborně sejmutou baskytarou a celou dobu pěkně šlape, bohužel ho ale sráží značně připitomělý Brichtův text o manželkách, které si potajmu přivydělávají jako porno-hvězdy. Šukací texty Alešovi nikdy moc nešly a tenhle je pravděpodobně z těch úplně nejblbějších, navíc mezi výbornou lyrikou v jiných skladbách viditelně trčí. Naštěstí následuje skvělá skladba „Rám křivejch zrcadel“, která hudebně patří mezi vůbec nejlepší věci od ARAKAIN, fantasticky šlape a její rytmické parádičky jen tak nedostanete z hlavy. Snad ještě lepší je následující „Zase spíš v noci sama“ – monumentální melodická hymna plná metalizovaných kytar, přitom ale vystavěná v podstatě jako ploužák. Zvuk tady dosahuje dokonalosti – kytary chvílemi vytvářejí masivní stěnu, jindy vyvolávají skoro až vesmírnou náladu a samozřejmě nechybí bezchybné melodické sólo. Tohle je ARAKAIN v nejlepší hodince! První půlku alba pak zakončuje svižný „Kleptoman“, zase prošpikovaný spoustou kytarových fíglů.



Jestli jste čekali, že druhá strana bude slabší než ta první, pak jste byli na hlubokém omylu – ona je totiž stejně dobrá! Položka číslo šest „Gambler“ je sice ještě spíše tradiční thrashovka s hospodským textem, jenže pak přicházejí dvě zásadní čísla – snad až filozofická „Jen jednou“ a titulka „Salto Mortale“ – obě naprosto dokonalé skladby s výtečnou lyrikou a skvělým hudebním obsahem. Předposlední „Marilyn“ je tentokrát plnohodnotný ploužák, kterému dominuje nádherná melodie a jiskřivá Urbanova kytara. No a zbývá už jen strhující finále – podle skladby „Stárnem“ se původně měla jmenovat celá deska a rozhodně by to nebyla ostuda – v textu Brichta jakoby účtuje s mládím a muzika pádí dopředu, aby se nakonec pomalu vytrácela v pozvolném fade outu, který končí až někde u bran metalového Olympu.


Popron Years


„Salto Mortale“ je první deskou, kterou ARAKAIN připravili pro firmu Popron Music. Kapela pak u ní postupně vydala obrovské množství materiálu - dalších pět řadových alb, několik kompilací, živák, videokazetu, reedice a kdo ví, co všechno ještě. „Popron Years“ byly pro ARAKAIN mimořádně úspěšné – třeba už v roce 1995, kdy skupina v mezidobí před další řadovkou připravila megaúspěšnou sbírku coververzí „Legendy“. Nebo o dva roky později při edici neméně dobře přijatých retrospektivních „Patnáctek“. A snad úplně nejvíc v roce 1998, kdy se zrodil monolit jménem „Apage Satanas“. Jenže to už je přece jen na jiné povídání.


24.03.2018Diskuse (31)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Valič
08.04.2018 23:37

Štefane, já sice opět vůbec nerozumím tomu, co říkáš, ale i tak s tebou plně souhlasím. :-)

 

stefanos
08.04.2018 18:18

Tohle album bude skoro nejlepší od nich, ačkoliv mi texty nesedí, tak jsem se přistihl zasněný tady, baba, do toho Mercedesy, prostě kráva nebo krása, každopádně vzpomínka

 

Valič
25.03.2018 18:05

Z toho vývoje české metalové scény bylo asi tenkrát zklamáno víc lidí. Já jsem se ze začátku také naivně domníval, že kapely typu Arakain, Vitacit, Torr, Debustrol nebo Kryptor budou po převratu točit v pravidelných intervalech špičková metalová alba srovnatelná s uznávanými zahraničními interprety a na každém z nich budou ten svůj styl dále rozvíjet. Často to bohužel skončilo pouze celkem obstojným debutem, po kterém následovalo pár rozpačitých desek, u kterých jsem měl pocit, že ani samotná kapela vlastně neví, co a pro koho chce vlastně hrát. :-(

 

Vatutin25.03.2018 14:34

za sebe ukončuji vstupy k saltu :) ... já si díky recenzím CD Arakain dočasně vyjmul z kategorie dymytryškworů ... kde je jinak již dlouho mám ... a připomínka TTT, schízi atd. mi udělala fakt dobře na srdci a nechci si to kazit ... :) .. prostě tak :) ... jdu tedy dále bloumat jestli si koupím Vzpomínky na hovno a baví mne novej , dneska vydanej klip Lunatic Gods :) ..

 

Stray
25.03.2018 14:16

Já znám pro změnu stránky, kde bodově dokonce nadhodnocují novinky (on to vlastně dělá i třeba Spark), což mě přijde ještě větší zvrhlost - přidat desce jenom protože je nová. :-) No konkrétně u ARAKAIN jsem měl jejich hudbu rád, pokud v tom byla ta divokost a nespoutanost, ale jakmile se začali rozhlížet co a jak, aby se to chytlo u většího počtu lidí a přežilo devadesátky, tak neříkám že to šlo do prdele, ale PRO MNE to ztratilo vše, co se mě na tom na začátku líbilo. ŠKWOR, KABÁT a HARLEJ taky vůbec neposlouchám, tak (když to přeženu) k čemu další obdobnou záležitost pro tvrdý chlapi, ne? :-)

 

Kelly25.03.2018 14:15

Já už před revolucí chodil do Krčského lesa v P4 na burzy kazet a pak do Slovače, takže přísun aktuálního trash dění jsem měl hned. Byli jsem neskutečně metalová gymplová třída a všem se nám TTT jevilo jako naprosto první a i pro Arakain nejtvrdší deska. A najednou Schíza - spíš techno trash, pomalý Black Jack a měkké Salto Mortale. Já chtěl aby to drhli jako Slayer, Metallica. A pro mě černé album Metly bylo v té době také k nepochopení. Teď už to všechno chápu a rád poslouchám, ale v roce 1990 bylo TTT výstřel do svobody, který už se s takovým nasazením NIKDY u Áček neopakoval. Jak by mohl, když se stali úspěšnými, oslavovanými a ten vztek v nové době už nikdy neměli. Tak to vidím já.

 

Vatutin25.03.2018 14:09

no ono to cca vidíme docela podobně ... procenta a koeficienty :) ... asi nemají moc význam ... prostě ne každý, včetně mě, šel s Arakainem dál .. a mnohdy zůstaly zejména vzpomínky na singly před TTT, TTT, a pak se to postupně měnilo ... další desky mají své fanoušky i odpůrce ... mě vadily zejména texty, nedostatek tvrdosti - nebo atmosféry a v porovnání se zahraničím to, dle mne pokulhávalo ... dnes si díky retro recenzím tyto desky rád poslechnu a tu a ten sepíši nějaký moudrý komentář ... každopádně od rána fachám, chystám se na šablony mšmt, možná proto jsem hodil nějakej koeficient k TTT :) ... a poslouchám hell symphony, equirhodonta, black seal, fascinátora a poslední dvoje Korny (těším se na JD solovku) ... prostě z CZ kapel, které vznikly v podobné době mám jiné favority a k síle třeba Korn (vím že je to o dekádu vznikem jinde) z pohledu pomalejšího, melodického, ale tvrdého metalu, mi toho u Áčka, dost chybí

 

Stray
25.03.2018 13:07

Já nevím, éru Thrash the Trash jsem prostě prožil, sledoval každou informaci o ARAKAIN, každej záblesk v TV, Lp koupil hned, šel na koncert, rok jsem s těma songama žil, no a pak přišla Schíza a hrozně mě to zklamalo, vůbec to tam nebylo, je to možná tím, že za ten rok 1990 už jsem stihnul nainhalovat tuny zahraniční thrashové produkce a věděl o té scéně mnohem víc než rok předtím, pro mne to byla éra největší posluchačský evoluce - 1990.

 

Valič
25.03.2018 13:00

Stray: Mě celkem zaráží ten rozdíl v hodnocení prvních dvou alb. Schizofrenie je podle mě po hudební stránce minimálně stejně dobrá jako debut, ale strašně ji srážejí ty dementní texty, kvůli kterým jsem ji ani v době vydání moc neposlouchal.

 

Stray
25.03.2018 11:58

Je pravda, že tak dobrý obal ARAKAIN už nikdy nezopakovali! :-)