ARAKAIN - Salto Mortale

100%

Už si říkám, jestli pomalu neztrácím soudnost. Ani čtvrté album ARAKAIN totiž nedokážu hodnotit jinak než jako stoprocentní práci. Pražská metalová hvězda v první půlce devadesátých let totiž jela jako nezastavitelný stroj a na svých právě vydávaných deskách předváděla muziku vždycky v trochu odlišném provedení, než tomu bylo vždy u zápisu předchozího, pravidelně ale na nejvyšší úrovni. Čtvrtý zásek „Salto Mortale“ kvalitativně pokračuje ve stopách skvělých tří předchůdců.

S Dodem za velitelským pultem

Při přípravách nového alba ARAKAIN přišli na zajímavou myšlenku – angažovat jako producenta Miloše Doležala. Bývalý frontman VITACIT a dočasný kolega Aleše Brichty v projektu ZEMĚTŘESENÍ platil za vynikajícího znalce studiové práce a ostříleného muzikanta, sám navíc tvořil trochu jinou hudbu než ARAKAIN, takže se v případě jeho producentství nabízel jiný pohled na věc a s tím související posun stylu a celkového zvukového provedení v doposud převážně thrashové muzice „Áček“.

Krok to byl rozhodně správným směrem – před nahráváním desky se kapela s Dodem scházela při předprodukci, během které Doležal zafungoval jako pravý šéf a proces přípravy měl pevně v rukou. Dokázal prý muzikanty dirigovat, upravovat jim připravené nápady a měnit chystané skladby k nepoznání. Lze ho tak na „Salto Mortale“ považovat za rovnocenného spoluautora, tím spíše, že ve studiu nahrával i část kytar, protože Jirka Urban si krátce předtím kdesi na fesťáku zrakvil ruku a v době nahrávání ji měl v gypsu. Se sádrou se na kytaru hrát nedá, takže většina jeho partů zbyla na Mirka Macha a právě hostujícího Doda. Urban však po vyzdravění přece jen stihl nahrát kytary do skladby „Marilyn“ i s nějakými sóly.

Putyka versus katedra filozofie

Album „Salto Mortale“ bylo pro posluchače velkým překvapením. ARAKAIN totiž představili úplně novou tvář – měkčí, ovšem rozhodně ne horší. Za vším byl naprosto precizní zvuk, převážně středním tempo, a co je nejmarkantnější – kapela přestala psát složité kompozice a vrhla se na regulérní písničky. Aby bylo jasné, že ARAKAIN a Dodo práci zvládli na výbornou, nasadila kapela hned na úvod alba naprosto skvělou pecku „Brána iluzí“, která doslova zhmotňuje radost z volnosti, rockerství a divokého života. Kapela tady poprvé předvádí vzorec, který pro celé album vymyslela – klasicky střižené písničky opatřené skvělými nápady, většinou povedenými texty a naprosto excelentními kytarovými sóly, která jsou na desce vlastně takovou spojovací nití.

Hned druhé číslo na albu „Salto Mortale“ přináší jediný, ale zato pořádný kontroverzní moment – houpavý „Ultraparoháč“ sice začíná výborně sejmutou baskytarou a celou dobu pěkně šlape, bohužel ho ale sráží značně připitomělý Brichtův text o manželkách, které si potajmu přivydělávají jako porno-hvězdy. Šukací texty Alešovi nikdy moc nešly a tenhle je pravděpodobně z těch úplně nejblbějších, navíc mezi výbornou lyrikou v jiných skladbách viditelně trčí. Naštěstí následuje skvělá skladba „Rám křivejch zrcadel“, která hudebně patří mezi vůbec nejlepší věci od ARAKAIN, fantasticky šlape a její rytmické parádičky jen tak nedostanete z hlavy. Snad ještě lepší je následující „Zase spíš v noci sama“ – monumentální melodická hymna plná metalizovaných kytar, přitom ale vystavěná v podstatě jako ploužák. Zvuk tady dosahuje dokonalosti – kytary chvílemi vytvářejí masivní stěnu, jindy vyvolávají skoro až vesmírnou náladu a samozřejmě nechybí bezchybné melodické sólo. Tohle je ARAKAIN v nejlepší hodince! První půlku alba pak zakončuje svižný „Kleptoman“, zase prošpikovaný spoustou kytarových fíglů.

Jestli jste čekali, že druhá strana bude slabší než ta první, pak jste byli na hlubokém omylu – ona je totiž stejně dobrá! Položka číslo šest „Gambler“ je sice ještě spíše tradiční thrashovka s hospodským textem, jenže pak přicházejí dvě zásadní čísla – snad až filozofická „Jen jednou“ a titulka „Salto Mortale“ – obě naprosto dokonalé skladby s výtečnou lyrikou a skvělým hudebním obsahem. Předposlední „Marilyn“ je tentokrát plnohodnotný ploužák, kterému dominuje nádherná melodie a jiskřivá Urbanova kytara. No a zbývá už jen strhující finále – podle skladby „Stárnem“ se původně měla jmenovat celá deska a rozhodně by to nebyla ostuda – v textu Brichta jakoby účtuje s mládím a muzika pádí dopředu, aby se nakonec pomalu vytrácela v pozvolném fade outu, který končí až někde u bran metalového Olympu.

Popron Years

„Salto Mortale“ je první deskou, kterou ARAKAIN připravili pro firmu Popron Music. Kapela pak u ní postupně vydala obrovské množství materiálu - dalších pět řadových alb, několik kompilací, živák, videokazetu, reedice a kdo ví, co všechno ještě. „Popron Years“ byly pro ARAKAIN mimořádně úspěšné – třeba už v roce 1995, kdy skupina v mezidobí před další řadovkou připravila megaúspěšnou sbírku coververzí „Legendy“. Nebo o dva roky později při edici neméně dobře přijatých retrospektivních „Patnáctek“. A snad úplně nejvíc v roce 1998, kdy se zrodil monolit jménem „Apage Satanas“. Jenže to už je přece jen na jiné povídání.