Boomer Space

KLADIVO NA PÝCHU - Rocková opera

Musím se přiznat, že když se řekne „rocková opera“, nevzbuzuje to ve mně zrovna nadšení. Samotné spojení těchto dvou žánrů nabízí zajímavé možnosti, ne každý takový projekt ale dopadne dobře a mám pocit, že za ty roky, co se zajímám o hudbu, jsem zaslechl několik rockových muzikálů a „oper“, které se tvářily jako velké umění, byly to ale spíš šílené kýče plné nejhorších klišé. Jsou samozřejmě i rockové muzikály, které jsou skvělé a moc se mi líbí, obecně ale k podobným věcem přistupuji rezervovaně a spíš s nedůvěrou. Když jsou ovšem pod pojmem „rocková opera“ podepsáni Miloš Bešta a Jan Petričko – to je jiná! Tenhle autorský tým se sice v dosavadní spolupráci zabýval výrazně jinou muzikou, žádný jejich počin mě ale zatím nezklamal a thrashový ASMODEUS, pro který jeden skládá hudbu a druhý píše slova, je zhruba poslední dva roky mojí nejoblíbenější kapelou. Je tedy potřeba tentokrát zahodit předsudky, rockovou operu Bešty a Petrička si pořídit a doufat, že i tentokrát dostanu porci muziky ve vynikající kvalitě, jakou pánové až doposud dodávali.


A hned zkraje recenze můžu konstatovat, že jsem naprosto spokojen! „Kladivo na pýchu“ je samozřejmě ze své podstaty něco úplně jiného než ASMODEUS, kvalitativně ale stojí podobně vysoko. Bešta snad ani nedokáže složit nic jiného než silně nadprůměrnou skladbu a Petričko je dlouhodobě mým nejoblíbenějším textařem, takže ať dělají thrash metal, scénickou hudbu nebo pro mě za mě třeba návod na obsluhu automatické pračky, jejich fortel a nápady jsou pro mě vždycky stejně přitažlivé. A pozitivní je i to, že s „rockovou operou“ mě teď dokážou zatáhnout i do žánru, kterému bych se jinak obloukem vyhnul.



Když přemýšlím, jak „Kladivo na pýchu“ takhle na papíře charakterizovat, napadá mě několik starších projektů, které měly podobnou podstatu. Konkrétně tuzemská verze „Jesus Christ Superstar“, která stejně jako „Kladivo“ byla koncepcí muzikál nebo chcete-li rocková opera, náladou ale spíše živý koncert rockových muzikantů, navíc v době, kdy byli v největším laufu a evidentně je to bavilo. Dalším dobrým přirovnáním by mohl být devadesátkový projekt „Krysař“, který byl o něco více scénický, pořád ale šlo do značné míry o rockovou hudbu na divadelních prknech. Možná mě napadají i švédští THERION, ovšem jen v jejich nejsoudnějším období kolem dvojalba „Gothic Kabbalah“. A samozřejmě musíme přidat také samotný ASMODEUS a typické postupy jeho tvůrců, které celému projektu jasně dominují. Když pak tohle všechno smícháme dohromady, proženeme to naboostrovaným bigbítem, klasickou hudbou a divadelními aranžmá, máme před sebou právě rockovou operu „Kladivo na pýchu“!


Většina z dvaadvaceti skladeb projektu jsou v podstatě melodické písničky podmáznuté rockovými rytmy nebo klasickými nástroji, mezi kterými se to hemží spoustou aranží – různými vychytávkami, studiovými parádičkami i kratičkými přiznávkami, které už tak výbornou hudbu ještě oživují a dynamizují. Můžeme si to demonstrovat třeba na úvodní skladbě „Zamilovaná“ – zpěvačky Barbora Lejnarová a Andrea Kohoutová si mezi sebou postupně předávají pěknou rozrůstající se melodii, která stojí v první lajně, a pod ní se odehrává v podstatě metalová písnička plná boosteru, kytarových sól a různých instrumentálních fíglů. Následující „Srdce, duše, klín“ zase připomíná moderní symfonii složenou ze spousty nálad – chvílemi hudba valí v monumentálním zápřahu, jindy se uzavírá sama do sebe a nástroje jen účelně podepírají zpěvy. Další skladba „Jen ty“ je pro změnu klasická milostná píseň s nádhernými vokály vytaženými nad ostatní instrumenty. Všechny položky rozebírat nebudeme, ale je možno říct, že hudba na celém dvojalbu je nesmírně rozmanitá a neustále je co objevovat – když už třeba znáte nazpaměť zpěvové linky, najednou se z beglajtu vynoří pěkná melodie nástroje nebo zábavná aranž. To mě osobně na muzice vždycky baví a musím říct, že i po nějakém patnáctém poslechu u mě nahrávka stále roste, což se mi dnes u hudby už bohužel moc nestává.



Staré moudro praví, že dobrá písnička ze všeho nejvíc potřebuje pořádnou melodii, a na ty má Miloš Bešta sakra talent! Zvláště z prvního cédéčka se hitový potenciál sype od začátku do konce, skladby fungují i samy o sobě a kdyby byly trochu jinak zaranžovány, mohly by klidně jít jako samostatné jednotky na běžné písničkové album. Některé melodie okamžitě skočí do hlavy – příkladem budiž třeba silně návykový duet „Vlk a bojovnice“ nebo smutná, ale magnetizující „Těžká křídla nejistoty“. V jiných skladbách nejde o melodii na první dobrou, ale třeba o skvělou harmonii, která nečekaně vyleze z úplně jiné nálady – v tomhle případě u mne vede středověkem načichlý duet „Přání mé je úkol tvůj“ zpěváků Jana Šaška a Nikoly Demela s fantasticky vygradovaným refrénem.


Děj „Kladiva na pýchu“ je směřován na konec středověku do Běšin u Klatov, kde se odehrává dobové drama mezi místním feudálem a ženami, se kterými si chlapík citově i fyzicky pohrává. Tématika pověstí a zašlých časů zúčastněným muzikantům evidentně svědčí a znalec si nemůže nevzpomenout na druhé album ASMODEA „Příjezd krále“, které se věnuje stejnému období. Hudebně se sice s „Kladivem“ zas tak moc neprotíná, styčných bodů ale i tak najdeme dost, třeba osobu Jindřicha Gregory, který v době „Příjezdu“ v ASMODEU hrál na kytaru, zatímco v rockové opeře má na starost divadelní záležitosti.



Když už jsme se dostali k personáliím, tak tady nastává další okamžik, který mě nadmíru baví – umělce zúčastněné v „Kladivu na pýchu“ Miloš Bešta našel v západních Čechách a většinou dokonce v okolí domovských Klatov. Jak vidno, při projektu tohoto typu člověk vůbec nemusí hledět někam k pražským divadlům a jejich obehraným hvězdičkám, naopak – i na relativně malém území mimo centrum lze dát dohromady vynikající sestavu. Ať už jde o sedm vokalistů, zhruba stejný počet klasických muzikantů nebo partu, která se stará o scénu. Rockovou skupinu pak měl Bešta přímo po ruce – základní party pro „Kladivo“ totiž nahráli kompletní ASMODEUS, tedy kromě Bešty kytarista František Knetl, basista Dalibor Hirič a bicmen Roman Houška.


Sečteno, podtrženo – z recenze je asi zřejmé, že mi „Kladivo na pýchu“ hodně sedlo a že se cédéčka u mne v přehrávači po dopsání tohohle článku rozhodně nepřestanou točit. Dalším levelem v příběhu „Kladiva“ ale budou živá provedení – 23. srpna se ansámbl sejde na civilním koncertě v Sušici, v únoru příštího roku pak rocková opera zazní naplno ve scénickém provedení a na divadelních prknech. A já se vážně obávám, že mi „nezbude nic jiného“, než v té únorové sibérii na premiéru do Klatov vyrazit!


P. S. Na jednu důležitou věc bychom zapomněli – o vydání projektu se postaral label Magick Disk Musick a jeho brilantní zpracování bookletu dává „Kladivu na pýchu“ další rozměr. Františku Březinovi a jeho firmě za to palec třikrát nahoru!


22.07.2019Diskuse (8)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Cyberolas
20.12.2019 11:14

Miluju, když Quorthon zpíval falešně, mávám rukou nad údajnými intonačními nečistotami Therion, kašlu z vysoka na čistotu zpěvu...ale co je moc, to je moc. Tady jde +/- o muzikál a prostě to tam NENÍ. Nuda, laciný zvuk, intonační nejistota. Škoda, Asmodeus si docela užívám...

 

Stray
23.07.2019 16:32

Takovej ten okamžik, kdy si člověk říká zda-li má vstoupit do diskuse a nebo radši mlčet... :-)

Sagi, jestli ti to pomůže, tak mám pár bodů ohledně tématu zdejšího článku:

1. Naprosto ručím za to, že je DarthArt z desky nadšen, on si to opravdu užívá a moc se mu ten koncept líbí, vedli jsme o tom několik telefonátů...

2. Původně jsem měl psát recenzi já, jenže mě to nezaujalo, nebudu říkat kolik bych dal číselné hodnocení, ale s větou "Je to to nejnudnější album v Čechách, jaké jsem v tomhle století slyšel":-) jsem usoudil, že bude lepší zkusit, jestli se to bude líbit někomu z kolegů. To že tomu tak je, bylo v podstatě moje štěstí. :-) Osobně bych neviděl žádnej smysl to setřít jako provinční, zdlouhavé a nudné pseudoumění. Byl by to jen jeden nedůležitý názor z mnoha.

 

DarthArt
23.07.2019 15:53

Však jasně. Budu rád, když pak ještě dáš vědět.

 

Sagi
23.07.2019 15:50

Oko Horovo mám taky za 90 % :-), tak uvidíme...

 

DarthArt
23.07.2019 15:32

Hele, nemá smysl se dohadovat. Jestli máš chuť, poslechni si to celé a uvidíš. Třeba změníš názor, třeba ne.

Nic aktuálního českého jsem tu zatím nehodnotil, ale 90 % bych asi dal třeba Oku Horovu od Asmodea, což asi znáš.

 

Sagi
23.07.2019 14:03

To DarthArt
Máš pravdu, komplet nahrávku jsem neslyšel, ale nemyslím si, že zmíněné intonačně nejisté vokály z ukázek se ve zbytku alba rázem vylepší jako mávnutím proutku. Chtěl jsem reagovat aktuálně, dle toho co jsem momentálně slyšel, když budu diskutovat někdy za měsíc až budu mít cd naposlouchané asi už nikdo reagovat nebude... Pokud si za 90% stojíš o.k. Můžeš písnout čemu z české scény si v poslední době dal 90%?

 

DarthArt
22.07.2019 14:24

Těžko soudit, když jsi to neslyšel. Ohrazuji se proti tomu, že jsem něco nadhodnocoval - prostě jsem to ohodnotil tak, jak se mi to líbilo. A hlavně jsem to slyšel!!!

 

Sagi
22.07.2019 13:01

Mám hodně rád hudbu Asmodeus. Myslím, ale že jak skladateli, tak textaři však více vyhovují kratší tříminutové tracky domovské kapely než suitové plochy rockopery. Navrch ze zveřejněných ukázek mi přijdou vokalisté zmíněné rockopery mírně nejistí,schází mi zde i hlas samotného Miloše a tak se mi zdá Daathartova recenze nadhodnocená. Přesto nahrávka svou Beštovskou kvalitu mít jistě bude, objednám si ji, rád bych i na představení zavítal.