Last Hardrock Outsider

TITANIC - Metal Celebration

Pomyslnou soutěž mezi rockmapáckými kapelami, které z nich se jako první podaří vydat samostatné album, vyhráli v roce 1989 brněnští heavymetalisté TITANIC. Stalo se tak ještě v době komunistického režimu (i když už skoro těsně před „sametovkou“) a tak po albu „Radegast“ od kapely CITRON je titanikovský debut „Metal Celebration“ vlastně první samostatná metalová deska, která u nás vyšla. Tudíž památný okamžik, který rozhodně nesmíme vynechat!


Úsvit metalového věku


TITANIC byli, podobně jako jiné kapely, které se sešly na „Rockmapě“, na konci osmdesátých let již protřelou partou, která měla za sebou spoustu koncertů a po boku mraky fanoušků. Disponovala i nějakou tou nahrávkou – v roce 1987 vznikl zvláštně pojmenovaný demáč „Eso Hertz“, o rok později vyšel singl, kam TITANIC nahráli jednu skladbu „Vizáž“ (druhou stranu pak obsadila skupina SIFON). Skladba, jak už víme, se v roce 1989 dostala i na sampler projektu „Rockmapa“, v jehož rámci TITANIC pořídili také singl se skladbami „Figurína“ a „Bludnej kruh“. Ty už ale souvisejí spíš s debutovým albem.


Raději se ještě na minutku vraťme do roku 1987. Pro rozjezd kapely určitě bylo dobrým počinem vystoupení na tehdy mimořádně vlivném a vlastně taky jediném „festivalu“ Rockfest. Toho si bohužel všimli i přiblblíci z pořadu Aktuality (takové komunistické Události, komentáře), kteří se jali pozastavovat nad „nesocialistickou úrovní“ TITANIC a kapele to tehdy prý pěkně polepili. Což o to, podobné kecy si na svou adresu musela od komoušů vyslechnout nejedna metalová parta, „čest“ poslouchat o sobě podobné žvásty přímo z televize ovšem každá skupina neměla.



Sen se stává skutečností...


V roce 1989 ale perestrojka naštěstí ovládala už i českou kotlinu a tak místní metalové kapely mohly o vydání desky začít uvažovat jako o něčem reálném. Nevím, jestli ze všech těch tvrdě kovových spolků právě TITANIC měli mimořádné manažerské schopnosti nebo jestli měli prostě kliku, každopádně se jim podařilo domluvit se slovenským vydavatelstvím Opus a ve stejnojmenném nahrávacím studiu připravit deset skladeb, které měly vzápětí vybuchnout v senzaci jménem „Metal Celebration“.


Přesně si pamatuju, jak jsem ve svých čtrnácti letech nábožně držel v rukou vinyl zakoupený v jakémsi Supraphonu v pražské Zlaté uličce. Obal, kde z vesmírné oblohy vystupuje žluté logo TITANIC a šedivý titul (považte, v angličtině!) „Metal Celebration“, mi tehdy připadal jako nejmetalovější věc na světě - a to jsem ještě netušil, že kdyby nezasáhla dobová cenzura, mohla cover zdobit kresba brněnského draka, kterak demoluje logo kapely (tahle varianta se u nás v obchodech objevila až později). I tak to všechno působilo jako naprosté zjevení. Po třiceti letech člověk samozřejmě vidí věci trochu jinak, a přiznám se, že před současnými poslechy jsem si myslel, že „Metal Celebration“ už pro mě bude totálně zastaralá a ne moc zábavná muzika. Jenže – ono je to pořád dobré! Jasně, zvukově má album z dnešního pohledu velké rezervy, témata textů působí archaicky (i když lyriku TITANIC vůbec neměli špatnou) a taky image kapely, která mi evokuje spíš novou vlnu než okovaný metal, patří do minulého století. Jenže deska, kde osm z deseti skladeb má hitový potenciál, prostě ani po tak dlouhé době nemůže být špatná! Já jsem zkrátka spokojen, takže si album tradičně pojďme rozebrat položku po položce.


Pořádně velký metalový svátek!


Úvodní „Ďábelská mumie“ ještě není ten pravý hit – pomalá, temná skladba na mě působí spíš jako takové nadstandartní intro. Situace se ovšem radikálně mění hned s druhou položkou „Mistr čas“. Prvotřídní heavy/speed metal v krystalické podobě – spousta melodií, silný refrén, bezvadně to šlape, takže jestli máte rádi takhle laděnou muziku, nemůžete být nespokojeni. V podobném módu se nese další „Chaos 20. století“, který má sice trochu volnější tempo, ale vlastně stejné atributy a navíc vtipný text o ne moc příjemném pobytu v přeplněném vlaku a hnusu velkoměsta. Čtvrtá skladba přehazuje výhybku, je temná a depresivní - „Netvor AIDS“ mrazivě deklamuje o největším strašáku konce milénia a do temných riffů vkládá smutné, avšak pořádně silné melodie. Dobrá práce, skoro by se dalo říct, nejlepší skladba na albu. To by ovšem nesměla následovat ještě lepší „Figurína“. Písnička, která za pomocí nádherné rozehrávky začíná jako klasický ploužák, aby poté přešla ve šlapavou metalovou věc s plnou hrstí sól a sborů. Navíc dává hodně prostoru pro vokál Zdeňka Černého, jehož vysoké zpěvové polohy byly vždy jakýmsi poznávacím znamením TITANIC.



B strana desky dle mých uší není tak silná jako Áčko, i tady ale lze nalézt spoustu zajímavých okamžiků. Skladba s pořadovým číslem šest, „Démon“, sice z dnešního pohledu trpí pořádnou dávkou dobového metalového klišé, na druhou stranu ale kapele umožnila stvořit pódiového maskota, který na koncertech bavil a „strašil“ přítomné fanoušky. Další kousek se jmenuje „Bludný kruh“ a v jeho případě jsme dostali prvotřídní skoro až thrash metal, úvodní motiv skladby bych navíc s klidem připsal do seznamu „best of tuzemských metalových riffů“. Osmou věcí je „Železná panna“, která vtipně odkazuje k inspiračnímu zdroji kapely, přičemž ale nešlo o žádnou vykrádačku – košík plný melodií je čistě z brněnské dílny. Poslední dvě pecky na albu jsou pak zároveň dva největší hity TITANIC vůbec – typicky koncertní halekačka „Simulant“ a ještě slavnější „Metalový svátek“, který jednak pěkně šlape a za druhé se v textu přibližuje metalové „každodennosti“ konce osmdesátek. Stejně jako hrdina v textu písničky totiž i posluchači TITANIC určitě zažívali podobné problémy, kdy své domovy zahlcovali metalovou muzikou a jejich rodiče či další příbuzní se s hrůzou odvraceli. :-) Kašlu na to, že po letech takhle laděný text samozřejmě působí přežitě a dětinsky. Tady si povídáme o roce 1989 a já jsem „hej, heavy metal“ pod pódiem naší sokolovny vyřvával se stejným vytržením jako ostatní „hroziči“. :-)


Na vrcholu


Že TITANIC s „Metal Celebration“ udělali díru do světa (prodali ho prý 120 000 kousků) je naprosto nabíledni. Hrdinové alba – zpěvák a kytarista Zdeněk Černý, sólový kytarista Mirek Horňák, basák Milan Hanák a bicman Slávek Fric – si užívali zaslouženou slávu, na koncerty chodily davy lidí a kapela byla jednoznačně na vrcholu. Navíc zanedlouho poté metalové podhoubí rozvlnila zpráva, že do kapely nastupuje kytarový virtuóz Georgi „Žoro“ Enčev, zatímco Mirek Horňák přestupuje k brněnským kolegům KERN. S těmi vlastně TITANIC měli dost podobný osud – obě kapely byly na přelomu osmdesátých a devadesátých let nesmírně populární, po metalové explozi v roce 1990 se ale začaly vracet spíš na lokální pódia.


To však nic nemění na faktu, že „Metal Celebration“ je památným, pro metalisty snad až historickým aktem a že tahle deska ve své době zněla pravděpodobně v úplně každém metalovém pokoji a domácnosti. No a ten, kdo má k albu intenzivní vztah i v současnosti, je určitě rád, že dnes opět šlapající TITANIC v roce 2014 vydali soudobý koncertní záznam „Metalovej svátek živě“.



24.02.2018Diskuse (45)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Fenris 13
20.11.2018 12:13

DarthArt: Jooo, a taková Maxell Metal Vertex, to bylo teprv něco :-) Spolu se Sony Metal Master nejdražší Type IV, tedy metalky na trhu, stálo to snad kolem tisícovky. To si mohl dovolit ten, kdo měl doma něco jako Nakamichi Dragon...což jsem já fakt nebyl :-) Sony HF, TDK D, semo tamo nějaká BASF, to byla moje sbírka.

No a nedávno jsem zkoumal nějakou novou aplikaci na přehrávání MP3 v telefonu a objevil jsem báječnou Casse-o-Player od jednoho Ukrajince. Design tape decku a v něm kazeta - je tam asi 50 reálných designů kazet od jejich prehistorie, taže i ty které jsem zmínil výše. Báječně vypadající přehrávač, který vždy spolehlivě přitáhne zrak spolucestujícíh ov autě :-) Ten samý chlápek navíc vytvořil i přehrávač VinylPlayer...asi nemusím říkat jak vypadá ten, stáhl jsem si oba a používám dle nálady.

Avram:No jo, ale CD se ti nepřetrhne ani neošoupe, nemusíš řešit nastavení hlav tape decku....natož nějké Dolby B,C či S. Ale nic proti, kvalitní tape deck byl krásný komponent a věřím, že dobře opečovávaný dělá i teď někomu radost. Nedávno jsem se od obchodního partnera dozvěděl, že kazety začínají opět frčet v Holandsku, uvidíme, jak se tato retro módní vlna vyvine....

 

DarthArt
20.11.2018 10:57

U nás jela pověst, že nejlepší kazety jsou Maxellky. Takové kazety pro šlechtu :) A Maxellka chromka, tu měl už jen americkej prezident a jednu já :):):)

 

Avram
20.11.2018 10:44

Zapojím se do diskuse o kazetách. Nesouhlasím, že originál kazety hrají hůř než kopie z CD. Kazety vždy hrály nesrovnatelně lépe než samotné CD. Nebyly tak ploché, kopák tam krásně duněl. :-)
A k těm značkám. Emgeton jsme měli jednu jedinou (měly mizernou pověst, takže jsme je ani moc nezkoušeli), Audiostar se neustále namotávaly, takže od té doby jedině SONY HF a TDK všeho druhu.

 

Japko
18.11.2018 13:26

Propisot jsem používal jen ze začátku - ono to rychle mizelo - potom jsem se dostal k psacímu stroji CONSUL (běžná kancelář) a popisky dělal na něm. Líbilo se mi, že nemusím měnit řádkování a šlo napsal dva řádky - na hřbet kazety (na každé straně bylo jedno album): Skupina velkým písmem, mezera pomlčka mezera Název alba... a pokud se to nevešlo tak dotečkovat... protože poslední čtyři znaky byl rok vydání. Stříhání do krabiček za trest. To vše proto, aby to v poličce "zařezávalo".. mimochodem mám ještě doma cca 400 kazet s popisovaným vzezřením.. skončil jsem s tím asi v 2003. V krabičce potom bylo vloženo "leporelo" - Kapela, název alba, rok vydání, aktuální sestava, seznam skladeb, vydavatel a podobné věci, příp. dohrávka, když bylo album krátké. Ach, to bylo práce. S příchodem CD to začalo být zbytečné...

 

DarthArt
18.11.2018 10:45

A taky sis na ni názvy alb dělal "propisotem" ?? :)

 

DarthArt
18.11.2018 10:44

Tak to bez diskuse - když jsem tu kazetu dostal, připadal jsem si jako miliardář !!! :)

 

Japko
18.11.2018 05:09

No šunt to samozřejmě byl, ale mělo to punc zahraniční výroby (tuším Rakousko) a tím pádem subjektivně o 100% lepší než domácí EMGETON produkce. No minimálně to bylo lépe zpracované - jak plast kazety i krabičky, tak i potisk. A páska se víc leskla. Navíc zabalené do potištěného celofánu a ta chvíle rozbalení... v tu dobu to pro nás bylo něco posvátného, jako to dneska prožívaj na YT s videem tzv. UNBOXING. Taky to pro mě v tu dobu (a za ty prachy) byla posvátná chvíle.. sorry, ale video z toho nemám.. :-)

 

DarthArt
17.11.2018 17:49

No jasne, AudioStar - cervenou jsem mel jako svou vubec prvni metalovou kazetu ... na strane A Fighting The World, ovsem az od Violence And Bloodshed - asi dalsich dvacet let jsem netusil, ze existuji dalsi tri pisnicky a pri koupi cedecka jsem poradne cumel. Strana B byl vycuc z Justice for all a Restless And Wild, pricemz do toho rval jeste kousek Love Chaser od Europe. Mozna to jeste nekde mam...

Jinak ten AudioStar byl asi peknej sunt, pamatuju, ze se mi to pak nejak pomalu tocilo... ale porad lepsi nez Emgeton

 

Japko
17.11.2018 15:37

Ahoj, čtu to tady poprvé a zaujalo (Lima ukázal). hlavně to kazetové retro. zatím zde nebyla zmíněna značka "AudioStar", v bílo-zelené i černo-červené variantě k dostání i u nás na vesnici v Jednotě... cena světlé varianty 90 Kčs, cena tmavé pro matalový obsah obzvlášť suprové varianty 105 Kčs. Sony HF 90 dokonce použito jako materiál pro demokazetu TÖRR - Masturbace mozku. Dodnes vlastním. Jinak k Titaniku - LP také mám (vystál jsem si frontu v okresním městě), pro mě nejlepší Simulant a Metalový svátek.

 

DarthArt
28.07.2018 16:58

Imothep: Ano, ta fabrika sídli v Ludwigshafenu nad Rýnem, jednou jsem náhodou kolem té fabriky jel a je to neuvěřitelný gigant. Prý největších chemička na světě. Zkratka BASF znamená Badische Anilin- and Soda-Fabrik.