REKAPITULACE 2025 - Nejlepší hudební nahrávky a koncertní události - Tomáš

Rok 2025 byl zvláštní. Ani ne tak po kvalitativní stránce, v tomhle to bylo v pořádku, opět se urodily výborné desky a objevily zajímavé nové kapely, nicméně celý rok se jelo ve vlnách. Nic nic, pak se objevila várka alb, člověk to ani nestíhal rychle pobrat, pak zase nic nic, a pak zase další dávka. Na domácí scéně to bylo snad ještě extrémnější, kdy první polovina roku byly vyslovené suchoty. Spousta kapel ale v té době makala na nahrávání, nebo už dokončovala nové desky. A od konce prázdnin to všichni začali postupně vypouštět. Jinak to bylo tak nějak standardní období – pár legend se vrátilo se silnými deskami, pár legend si „jen“ rozšířilo diskografii. Některé pořád ještě mladé kapely se postupně propracovávají do kategorie „legenda“, jiné naopak nenaplnily očekávání mnou do nich vkládaná. A co je potěšující, nadále se objevují nové a nové kapely a interpreti, kteří znamenají příslib do budoucnosti.

Můj primární zájem opět směřoval zejména do rockových vod, něco málo jsem si vyzobal z metalu. Pořád se jelo na vlně shoegazu, který je kombinován s noisem nebo indie rockem. Silná je nadále i melodická hardcore scéna, moderní grunge nebo post-punk. Další specifická kategorie, která letos přispěla silným materiálem jsou rockové písničkářky.

Našel jsem si ale také čas i na výlety proti proudu času a snažil se rozšiřovat svoje obzory. Jednak jsem se podíval do začátků pop punku (BUZZCOCKS, THE BLUETONES), nebo i jeho novovlných mutací (IGGY POP, ten mi ale moc nesedl). Úplně mě ale nadchly jejich bossanova coververze od francouzské kapely NOUVELLE VAGUE, která pokrývá vše od punku, přes new wave, osmdesátkové indie, krautrock až po elektropop nebo rannou elektronickou scénu. Nepohrdl jsem ani metalem (ARAKAIN, reedice „Black Jack“, u téhle kapely mám ještě velké rezervy). Oslnili mě SUPERTRAMP a jejich „Breakfast In America“. V minulosti jsem aktivně ignoroval MY CHEMICAL ROMANCE, asi kvůli hypeu, který se kolem nich před 20 lety vytvořil. Dal jsem jim ale šanci, a zejména poslední dvě alba jsou skvělá. Sypu si popel na hlavu a do uší.

Trochu slabší rok to byl pro moje oblíbené menší „scény“, konkrétně Austrálii a Kanadu. Jednak co se týče množství alb, které zároveň, až na výjimky, nebyly tak výrazné jako v minulých letech. Nemám čas se utápět ve zklamáních a lítosti, ale u jedné kapely udělám výjimku. Mladá irská formace NEWDAD letos vydala svůj debut, který sice není tragický, ale je takový nemastný neslaný. Ok, nic se neděje, nijak zvlášť jsem tu kapelu stejně neprožíval. Pak ale hráli v KEXP a já zíral jak puk. To snad není možný, aby to byla stejná kapela. Tak jsem si je pustil ještě v Audiotree, a pak ještě nějaké festivalové záznamy a verdikt je jasný. Perfektní kapela byla na debutu zabitá produkcí. To, co je z desky bezpohlavní, s pokusem o moderní radio friendly studiový zvuk, který ale nepříjemně inklinuje k tuctovému slizkému mainstreamu, je naživo dokonalý mix moderního syrového indie rocku s prvky shoegaze. S energií, s nábojem, patřičně tvrdé, svěží a zajímavé. Trestuhodně promarněný potenciál.

Začněme teda mezinárodní scénou. Vybrat vítěze nebylo úplně jednoduché, ale udělat se to muselo. O většině zajímavých alb co mi letos prošla ušima jsem něco napsal, a nejspíš vám ještě několik dalších postupně vnutím.

SCOWL – Are We All Angels

SUZANNE VEGA – Flying With Angels

BLONDSHELL – If You Asked For A Picture

MOMMA – Welcome To My Blue Sky

PRESS CLUB – To All The Ones That I Love

GLAZYHAZE – Sonic

LARKIN POE – Bloom

THE PALE WHITE – The Big Sad

SLOW MASS – Low On Foot

GREAT GRANDPA – Patience, Moonbeam

LAURA JANE GRACE – Adventure Club

DEFTONES – Private Music

BLACK HONEY – Soak

SUEDE – Antidepressants

HAYLEY WILLIAMS – Ego Death At A Bachelorette Party

THE CASCET LOTTERY – Feel The Teeth

CAPTAIN KAISER – Belgian Boy

THRICE – Horizons / West

OVERSIZE – Vital Signs

WET LEG – Moisturizer

L.A.WITCH – Doggod

SOMERSET THROWER – Take Only What You Need To Survive

DINOSAUR PILE-UP – I´ve Felt Better

THE HIVES – The Hives Forever, Forever The Hives

DIE SPITZ – Something To Consume

DANKO JONES - Leo Rising

LAVEDA – Love, Darla

AFI – Silver Bleeds The Black Sun…

Navíc jsem i letos doháněl historické resty, takže pár starších vynikajících desek, které mi zatím unikaly jsem doposlouchal a rozšířil si tak svoje obzory.

FREE THROW – Those Days Are Gone (2014)

KILL BIRDS – Kill Birds (2019)

DEHD – Poetry (2024)

WE HATE YOU PLEASE DIE – Chamber Songs (2024)

CITIZEN – Everybody Is Going To Heaven (2015)

L.A. WITCH – L.A. Witch (2017)

WHITE LUNG – Deep Fantasy (2014)

Na domácí scéně si letos vítězství hezky podělí vždy jeden zástupce z každé země, kteří jsou si ale stylově docela blízkí. Slovenská scéna letos minimální pohyb, ale možná mi něco uniklo. Česká komunita se zato vytasila hned s několika vynikajícíma alby, a proto přiznávám bez mučení, že u vítěze bylo rozhodnutí podpořeno i dávkou nostalgie a upřímné radosti z návratu.

Ze starších věcí jsem se i díky knížce „Šeptej nahlas“ ponořil do shoegazové vlny ze začátku devadesátek a projel si zásadní alba legend ECSTACY OF ST. THERESA, HERE, TOYEN, THE NAKED SOULS. Ačkoliv jsem je měl ve svém archivu, nikdy jsem se jim do hloubky nevěnoval. A protože jsem tu scénu v té době aktivně nezažil, bylo to téměř panenské objevování.

PROUZA – V téhle době

WALTER SCHNITZELSSON – Tí druhí

JAMARON – Něco zůstane

PAN LYNX – Odvrácená strana lesa

I LOVE YOU HONEY BUNNY – Don´t Look When I´m Changing

DEAF HEART – Caligula

RYBIČKY 48 – Big Být

MŇÁGA A ŽĎORP – Hoříš? Hořím!

SLUT – Soul Booster

DĚTI DEŠTĚ – Mlžný úvod, jasný konec

CIVILNÍ OBRANA – GenCo

EVERSAME – Love ends fast, and never

ATOMY NEVADÍ – Přibližovadla EP (být to full deska, berou vítězství)

Resty z roku 2024, které jsem zpracoval až letos a stojí za zmínku:

50M ZNAK – Nadechnout se

ČAD – Veľký tresk

CHOROBOPOP – Svobodě na stopě

KVĚTY – 41 minut

THULSA – Přikryti stíny

PUDING PANI ELVISOVEJ – Ahoj

ŠTAMGASTI – Subcultural beat

Koncerty – letos jsem to mírně flákal. Zejména na podzim jich bylo požehnaně, ale dávat více než jeden za týden už začíná být nad moje síly. Každopádně kapely se snaží, kluby a koncertní prostory minimálně v Praze fungují slušně, zde není prostor na stížnosti. Ze všech koncertů jsem dodal report, takže jen rychlý přehled:

VIDIEK – Lucerna Music Bar, Praha

THE PROSTITUTES – Roxy, Praha

CIVILNÍ OBRANA – Lucerna Music Bar, Praha

JAMARON – Buena Vista, Plzeň

INÉ KAFE – Lucerna Music Bar, Praha

TATA BOJS – Fórum Karlín, Praha

HORKÝŽE SLÍŽE + INÉ KAFE – Kulturní dům, Kladno

KORBEN DALLAS + BILLY BARMAN – Lucerna Music Bar, Praha

HELMUTOVA STŘÍKAČKA – Weranda, Bratislava

MORCHEEBA – SaSaZu, Praha

BYT Č.4 + ATOMY NEVADÍ – Palác Akropolis, Praha

RYBIČKY 48 – Fórum Karlín, Praha

HELMUTOVA STŘÍKAČKA + LETY MIMO – Rock Café, Praha

Guilty pleasure – letos zůstávám na domácí scéně a beru si z obou států jednoho zástupce. MIDI LIDI poslouchám už několik let, teď jsem pokročil a koupil si i jejich desky na CD. Baví mě jejich hrátky s českým jazykem, jejich vypointované příběhy, jejich hluboké myšlenkové konstrukty, které jsou často nemilosrdné, ale bohužel vždy pravdivé. A všechno, i ty nejzávažnější témata, je to podané neskutečně milou a hravou formou. Jejich přesným opakem jsou slovenští BERLIN MANSON. Mladí punkáči, kteří postupem let zmutovali do trapu, elektronicko-rapové agresivní formy, která je nemilosrdně upřímná, nebere si servítky a někdy je až bolestivé to poslouchat. Je to ale zároveň krásné okno do hlavy mladé generace, do jejich vidění světa, co je trápí, co je baví, jak žijí.

Dovolím si zároveň poděkovat všem ať už za příjemné ohlasy na články, na zajímavé diskuze i na hodnotné tipy na desky nebo kapely. Ať vám muzika i nadále přináší radost.