RYBIČKY 48 - Big Být

80%

Kutnohorské „Rybičky“ se oblékli do nového „Kabátu“. Už nějakou dobu neskrývali ambice stát se skutečně velkou, stadionovou kapelou. A myslím, že se jim to i povede (vlastně spíš už i povedlo). A já jim v tom fandím, protože přesně tohle je ten správný stadionový rock pro naše luky a háje.

Přesto, že jsou RYBIČKY 48 na scéně téměř 20 let, já je začal poslouchat až loni. Jasně, to jméno jsem registroval, dokonce pár songů jsem i znal. Ale prakticky stejných 20 let ignoruji rádia a festivaly, takže vím lautr nic, co se tam hraje. Loni jsem ale tak nějak, zřejmě v rámci krize středního věku, znovuobjevil lásku k punkrockové muzice. A zkusil jsem teda i „Rybičky“. A je to fajn. Lépe řečeno moc dobré. Ano, první alba nezapřou silnou inspiraci v BLINK 182, případně GREEN DAY, ale postupně se propracovali k docela unikátnímu (v rámci žánru) vlastnímu ksichtu. Debatu, jestli je to pravověrný punk, utínám hned teď v zárodku. Oni se tak snad někdy prezentovali? Pop-punk, punk rock, punk rock ´n´roll, tohle budou spíše kategorie, které je definují. A zejména jde v jejich hudbě primárně o zábavu, i když se občas otřou i o vážnější témata. Prostě za tím nehledejte žádné velké umění, ani žádné velké ideologie, nedej bože snahu změnit svět. Osobně mám radši novější tvorbu, zejména od alba „Tohle je rock´n´roll, vy buzny“ z roku 2013, spojeného s nástupem druhého kytaristy do stálé sestavy od následujícího roku. Tam kapela více méně opustila tradiční pop punkové, řekněme teenagerské, pojetí své muziky. Přitvrdili, změnili image a vydali se více punkrockovým směrem s nádechem motorkářského big beatu/rocku s hutnějším zvukem a silnějším drivem.

Co se jim musí nechat, ať už je máte rádi či nikoliv, je cit pro melodické hymny se zajímavými a často vtipnými texty. Ano, občas to sklouzne i do mírné trapnosti, některé songy poslouchám radši jen na půl ucha, ale na každém albu jsou to maximálně nízké jednotky kusů. Tři roky od poslední řadovky „Jedeme dál“ samozřejmě kapela nehibernovala. Kromě aktivního koncertování už loni vypustili první singl z chystané novinky. A byla to úplná bomba! Skladba „Já dneska slavím“, ve které si střihli „duet“ s holčičí kapelou, populární začátkem milénia, tehdy pod názvem HOLKI, dnes pod příznačnějším MILFKI, je hiťas jak z učebnice. Ulítlý, vtipný, melodický. Perfektní propojení řízného punkrocku s „odporně“ umělým popem je tak absurdní, že je vlastně geniální. A k tomu boží videoklip. Očekávání ohledně desky byly vysoké.

Když trochu předběhnu, kapela s vydáním desky vypustila několik silných prohlášení, že to bude jejich nejlepší album a podobně. Že se nahrávalo v SONO, všichni společně, na analog, a díky tomu se povedlo zachytit energii „živého“ hraní. Které album je nejlepší v rámci diskografie je samozřejmě vysoce individuální záležitost, osobně „Big Být“ za jejich nejlepší desku nepovažuji, ale je velmi dobrá. Určitě v první trojce nejlepších. Co se týče zvuku, tak SONO znamená, že to bude technicky dokonalé. Tady není o čem, přesně tak to je. Je vyšperkovaný do poslední noty, všechno krásně slyšet, mix je perfektní. Ale že bych tam slyšel živelnost a syrovost živého hraní? Asi úplně ne. Ale to není kritika. Já jsem velký fanoušek práce studia SONO a mě se to přesně takhle líbí. Mainstreamově dokonalé. Protože přesně v této fázi existence „Rybičky“ jsou. Oni jsou v podstatě mainstreamová kapela, která headlinuje festivaly a dokáže vyprodávat haly. A podobných v Čechách moc nemáme.

Po instrumentálním intru s kmenovými mantrickými popěvky na to kapela vlítne plnou silou nekompromisním otvírákem „Big Být“. Živočišný drive, slušný text, refrén, který je po prvním poslechu zavrtaný v mozku do smrti, výborný zvuk. Slyším tam AC/DC, MOTÖRHEAD, KABÁT, prostě je to rozhodně blíže stadiónovému rocku než punku. A když ještě mrknete na klip, natočený na jejich jarním domácím „Megakoncertu“, tak jeho estetika a dramaturgie nenechá nikoho na pochybách, kam „Rybičky“ plavou. Velká stage, ohně, plameny, světelná show, promítání. Nene, tohle punk není, tohle je jasná „rock show“! Možná si říkáte, co na tom může být tak těžký složit podobný song? V jednoduchosti je síla, toho se „Rybičky“ drželi, a nepřekombinovali to. A je z toho jedna z nejlepších písniček, jakou kdy nahráli. „Kámo“ je spíš oldschoolovější věc v pop-punkovém duchu. Jednoduchá melodika, střídání klidných a hlučných pasáží. Dospělejší, chlapácký hlas zpěváka Kuby Ryby a ostřejší, hutnější zvuk, to jsou elementy, které song odlišují od ranné tvorby a dávají mu tím serióznější vyznění. 

Další klasika je „Sofie“, kde ještě trochu probleskují reminiscence melodických postupů naučených od BLINK 182, ale když se podívám na to, co dnes dělají legendy z Kalifornie, tak bez okolků dodám, že žáci překonali učitele. O několik délek. Žijeme v době, kdy nedochází ke generační výměně jen v samotné populaci, ale i na hudební scéně. A „Rybičky“ se evidentně rozhodli převzít štafetu největší big beatové kapely od KABÁTU. Jestli otvírák lehce připomněl teplickou legendu, pak „Horník“ je už nekamuflovaným útokem do jejich výsostného území. Vyrostl jsem na KABÁTU, budu ho poslouchat do konce života, ale přiznejme si upřímně, poslední 2-3 alba jsou přinejlepším udržovací. „Horník“ je naopak song, se kterým by KABÁTI přišli před 20 lety, a podobných by měli na desce tucet. Svěží, vtipný, zapamatovatelný, s typickým riffem, s typickým zvukem. 

„Léto 2“ v reggae punkovém rytmu je zástupce zmiňovaných „trapných“ songů, bez kterých se obejdu, tak popojedem dál. „Kulový“. KABÁT? Ano, a výborný! Existencionální otázka, kterou si musíme dříve nebo později položit, zní „vykrádají je nebo ne?“. Za mě NE. Berou si z nich velkou inspiraci, ale kombinují to se svojí DNA. Možná v tom slyším podvědomě víc KABÁT, protože chci, aby zněli opět takhle živě a mladě. Povedla se i „Stinky Life“, kombinující téměř new wave sloku s agresivním a rychlým metal punk rockovým refrénem. V „Kdo ví (Chinaski na piku)“ si vtipně vypomohli hlavním riffem od zmiňovaných kolegů z jejich asi největšího hitu „1970“. Je to jeden z těch tematicky vážnějších songů, ale opět podaných vtipnou formou, díky čemuž se z toho nestává patetická aktivistická agitka. „Nebeská prána“, rocková balada v nejlepší tradici velkých rockových alb, stylově uzavírá kolekci. Dramaticky, velkolepě, se zatnutou pěstí.

RYBIČKY 48 natočili výborné album. Je plné energie, témata jsou aktuální, melodie fungují. Staří fandové dostávají přesně to, co očekávají, ale věřím tomu, že s tím dokážou oslovit i mladou generaci. A musím dodat, že svůj úspěch si plně zaslouží. Všechno si poctivě odpracovali a na vrchol vystoupali jen díky své pracovitosti a talentu. A tak to má být.

12.10.2025	Diskuse (21)	Tomáš