THE CASCET LOTTERY - Feel The Teeth

80%

Veteráni melodického hardcore z Kansas City v Missouri, kteří jsou s kratšími nebo delšími přestávkami na scéně už od devadesátek, se letos připomněli novým albem „Feel The Teeth“. Nebudu předstírat, že jsem je znal, protože ve zmíněných devadesátkách narazit na podobnou klubovou kapelu z tehdy okrajového žánru mohli možná Pražáci, ale rozhodně ne teenageři v malém okresním městě v polozapomenutém regionu. Náš hlavní zdroj muziky v té době byla MTV, ať je jí satelitně-kabelová země lehká, a tam vládly úplně jiné kapely. Každopádně dnes máme ty internety a tak člověk objeví spoustu zajímavé muziky. A THE CASCET LOTTERY je vážně příjemná kapelka, která mi sedla hned s prvním poslechem. Zatím jsem se v jejich historii propracoval jen k předchozí desce „Short Songs For End Time“ (2020) a pár starším songům na YT, každopádně i tento menší vzorek názorně demonstruje kontinuální vývoj jejich tvorby, ať už z pohledu zvuku, nebo i dramaturgicky. Zatímco zmíněné předchozí album bylo docela ostré a tvrdé, aktuální deska přichází s klidnějším přístupem, kde se více prostoru dostává melodickému pojetí songů na úkor agresivity a pestřejší zvukomalbě.

Kvarteto v klasickém složení Nathan Ellis (zpěv, kytara), Gene Abramov (basa), Jeff Gensterblum (bicí), Terrence Vitali (kytara, doprovodné vokály) reprezentuje typickou tvář kapel, které začínaly před téměř třiceti lety, prošly si různými fázemi hudebního vývoje, personálními změnami, rozpady i návraty. Zřejmě pro věkovou spřízněnost mě v dnešní době jejich tvorba oslovuje úplně přirozeně. Rozumím jim, dokážu pochopit jejich přístup a baví mě jejich aktuální poloha. Ano, obrousili trochu hrany, nejsou už zdaleka tak nekompromisní jako za mlada. Všechno není černobílé, život nám nabízí padesát odstínů šedi. Každopádně základní myšlenka zůstala, akorát se to teď prezentuje řekněme decentněji, ale o to více zajímavě. Nebojí se sáhnout pro inspiraci do různých škatulek, modulovat svůj zvuk s pomocí inspiračních vlivů ze široké škály alternativně rockových kapel a zároveň nezapomenou, že máme rok 2025. Jejich zvuk se modernizoval a aktualizoval, díky čemuž nahrávka nezní jako retro vykopávka, ale jako výsostně soudobé dílo. 

Jejich původ na americkém středozápadě je důležitým faktorem při pochopení jejich hudební tváře. Tento region má zvláštní postavení na scéně, je trochu mimo velká města a nese v sobě zvláštní auru odlehlosti a rurální romantiky. Kapely z této oblasti staví na upřímnosti a nefalšované lásce k muzice, která možná není nejvíc trendy a supermoderní, ale kompenzují to otevřenou přímočarostí a uvěřitelností. Legendární je zejména zdejší emo scéna, jejíž ozvěny najdeme právě i na albu „Feel The Teeth“. Stejně tak moderní indie rock a aktuální melodický hardcore. Kapely jako JIMMY EAT WORLD, FIDDLEHEAD, BRAND NEW nebo DRUG CHURCH jsou zapsané v DNA jednotlivých songů. Je to místy tvrdé, ale zároveň melodické, někdy drásavé, jindy zase jemné. Tam kde předchozí album byl silovým soubojem na krev s chaosem ve světě, nastoupila teď rozvážnost středního věku. Uklidnění pramenící z deziluze, hledání vlastního místa v aktuální konstelaci společnosti, snaha najít smysl ve světě, který nám ale nedává smysl. Už nechtějí bojovat s novým normálem, chtějí v něm koexistovat tak, aby si zachovali svoje hodnoty.

Pouhých 9 skladeb na ploše 37 minut přináší v rámci žánru relativně pestrý materiál, v rámci něhož kapela drží vyrovnaný kvalitativní standard bez větších výkyvů. Obtěžkaný temnější otvírák „Nightsong“ má výbornou hororovou atmosféru. Hypnotická dunivá basa a kytary chvíli jedoucí agresivním tempem, chvíli v téměř post-rockových polohách, vytvářejí zajímavý kontrast. To „Echolalia“ je z úplně jiného soudku. Moderní indie rock má v sobě určitou jemnost a nostalgii. Do překvapivé polohy kapela zabloudí v „Bell Penny“. Tady znějí skutečně hodně blízko k BAND OF HORSES, kteří jsou z ranku alternativního rocku s jižanským nádechem. A protože pro zmíněné kovboje ze Seattlu mám slabost, i tento song mě automaticky oslovuje. „From Now To Now“ je krásným příkladem moderního melodického hardcoru kombinovaného s indie rockem. Máme zde jednak tvrdší a agresivnější pasáže, ale i jemnější a melodické indie části. Syrovější „Nothing Certain“ reprezentuje tvrdší část desky. Její drásavý hlavní riff je skutečně hodně psycho. Ozvěny JANE´S ADDICTION pak můžeme najít v songu „Shelley“, laděném do alternativního rocku s psychedelickým nádechem. Specifické frázování a vykřikovaný refrén mu dodávají zvláštně tíživou atmosféru. Z „On The Wing“ pak cítit pozitivita a vnitřní síla, která dokáže překonat překážky. Není euforická, spíš racionálně motivační. Na závěr se ale opět ponoříme do těžkých a temných riffů ve „Snake Dreams“. Kytary zde mají vynikající silový zvuk a drtivě těžkotonážní zvuk.

„Feel The Teeth“ je nejenom příjemná na poslech, ale nese i hlubší poselství, které z něj skutečně podvědomě cítíme. Parta chlapů ve středním věku se musí popasovat se životem, s kapelou, s rodinou a všechno do skloubit do funkčního celku. Zřejmě našli optimální model fungování a i díky tomu je nahrávka vnitřně velice silná. Její středozápadní nádech je další plus, mám tu scénu rád.