PROUZA - V téhle době

90%

Lidé přicházejí, lidé odcházejí, kvalita zůstává. Jakoby ten samotný název PROUZA byl magický. Přitahuje kvalitní muzikanty, kteří pak pod jeho praporem tvoří skvělou muziku. Aktuálně již třetí reinkarnace legendární kapely z Frýdku-Místku posledních pár let naživo dokazovala, že toto slavné jméno bude žít dál. Myslím, že na to šli chytře. Z minimalistického vzpomínkového projektu nejdřív resuscitovali kapelu samotnou, pár let znovuzískávali ztracené pozice, a když dozrál čas a konstelace vesmíru byla veskrze příznivá, připravili novou desku. V historické diskografii najdeme pod jménem PROUZA čtyři desky. První dvě nahrála původní sestava, druhé dvě druhá, silně obměněná a prakticky nová sestava. A všechny čtyři jsou vynikající. Někoho by tlak tohoto dědictví mohl vylekat. Aktuální sestavu ale rozhodně ne. Postavili se tomu čelem a můžu zodpovědně říct, že pod jménem PROUZA už od teď povedeme pět skvělých alb!

Nemá cenu srovnávat jednotlivé etapy kapely, každá byla a je trochu jiná, přičemž ale všechny spojuje určité genius loci zakomponované do DNA skupiny. Alternativní rock, který je drásavý i hladivý zároveň. Texty, které jsou jasné i metaforicky zastřené. Melodika, která dokáže být hitová, ale umí být i silně alternativní. Kapela si vždy šla vlastní cestou, nepodléhala trendům a zůstávala věrna své intuici. Poctivý rock v nejlepším slova smyslu. Aktuální deska „V téhle době“ si bere něco ze svých předchůdců, ale zároveň má velice jasnou a specifickou vlastní tvář. A ta je hodně tvrdá a agresivní. Zřejmě je to i omlazenou sestavou, jejíž část přichází z punkových kruhů, další z metalových vod, a potkávají se s nositeli původních tradic v novém hudebním modelu, který mě zahrál přesně do noty. Už od prvního poslechu mi přišla slušná, s každým dalším poslechem se ale do ní propadám víc a víc.

Několikrát jsem u domácích desek zmiňoval, že ty, co lezou z Golden Hive studia v Praze, a ještě jsou navíc ošetřené produkcí, nahráváním a mixem Amáka, mají u mě zaděláno na úspěch. Tady je to opět naplno slyšet. Skvělý alternativně rockový zvuk, patřičně špinavý a syrový, dynamicky různorodý, ale zároveň technicky pořád kvalitní. Balancování mezi „garážovým“ nádechem a zvukovou kvalitou teď možná lehce převážilo k prvnímu zmiňovanému elementu, ale myslím si, že to byl záměr. Dokonale pasuje. Dodává to albu na autentičnosti, drzosti a živelnosti.

Ladies first, takže první zmínka směřuje ke Kateřině Pelíškové. Možná jí budete znát jako kytaristku z GAIA MESIAH. PROUZE příležitostně vypomáhá jednak s koncerty, a zároveň si ve skladbě „Návraty domů“ zahostovala jak s kytarou, tak i vokály. Zbytek sestavy se za těch pár let fungování už patřičně sehrál a našli společnou řeč i při tvorbě nových písniček. Texty zajistil frontman Tomáš Gavlas a jsou moc dobré. Jak sám říká „jsou o vztazích, identitách, obrazy vnitřních světů mísící se s reálnými obrazy téhle doby“. Za mě jsou tak akorát vybalancované. Objevíte tam mini příběhy, identifikujete vztahové peripetie, ale zároveň si to celé zachová i metaforickou nejednoznačnost, která otevírá brány různým interpretacím. Přitom jsou dostatečně civilní a nehrají si na žádné velké umění, což myslím jako kompliment. V této oblasti se povedlo důstojně navázat na textařské dědictví předchozích reinkarnací kapely. Samotné nahrávání pak obstarala kapela kompletně svépomocí, bez dalších zbytečných okras. Takže prapor původní PROUZY zastupují Bronislav Svoboda s basou a Radovan Typovský s kytarou, „metalovou“ juniorku pak Vladimír Franek s druhou kytarou a skvělý Aleš Buš na bicí.

Kolekce devíti nových písní je v délce kolem 37 minut ideálně nastavena. Každý song má hlavu a patu a nic zde nepřebývá. Album je díky tomu hodně vyrovnané a i já sám mám problém vypíchnout pár nejlepších skladeb. Od prvních tónů je zřejmé, že hraje PROUZA, ale zároveň cítíme, že je to přece jen trochu jinak, než tomu bylo v minulosti. Není jednoduché zachovat tradice a přitom přijít i s něčím novým, něčím, co bude v historickém kontextu dávat smysl a co určí směr budoucího vývoje. Otvírák „Jho“ je řekněme jednou z těch méně agresivních písniček. Zamlžené kytary, dunivé bicí a hezky šlapající basa společně vytvářejí zasněnou atmosféru ranných devadesátek. „Tinitus“ ale řízne rovnou do živého. Hlučný a syrový riff v kombinaci s houpavou rytmikou odkazuje k období třetího a čtvrtého alba. „Blaxwans“ drží linku a ještě přidává na tempu. Máme zde parádní sólo, krásně vybuzenou basu i téměř shoegazově zabarvenou nosnou kytarovou linku. Výborná věc. Kytary předvedou další nové odstíny v pomalejší „Ve dne v noci Pt.III“, která předvádí košatější strukturu, kterou kapela trpělivě buduje, mění tempo i melodiku. Zejména závěr songu je pak úplně geniálně vyhrocený. Lehce psychedelická „Návraty domů“ předvádí melodickou linku, tak typickou pro rannou tvorbu PROUZY. Katčiny doprovodné vokály pak songu dodávají další zajímavou příchuť, plus zde máme její fakt hodně hodně dlouhé sólo. 

Strana B bude ještě hlučnější a drzejší, takže se připoutejte. „Bum!“ je prostě nářez jak sviňa. Tomáš prakticky řve a štěká text. Je to asi pochopitelné, je to typická rozchodová písnička, po kterém zúčastněné strany evidentně neplánují zůstat kamarádi. Živočišní drive ale kapela dokáže proložit i zajímavou mezihrou s vystouplou basou a následně i poctivým kytarovým sólem. Vláčnější „Fouká“ nás nechá chvíli vydechnout, ale „Jakoby“ nás opět velice rychle dostane do varu. Zajímavý vybrnkávaný riff po vzoru ranných U2, naléhavá melodika a extrémně dravý refrén, který na nás ale vybalí až po dvou slokách, kdy už napětí dosahuje maxima. Závěrečná „Sedmikráska“ se znova vrací do zasněnějších poloh ve středním tempu. Chyba lávky, nechali jsme se ukolébat, ale refrén nám rychle připomene, že tohle je primárně hlučné rockové album!

Dá se v případě PROUZY vůbec mluvit o comebacku? Lepší bude asi výraz „znovuzrození“. Už se nemůžu dočkat, až uslyším nový materiál naživo. Nemám nejmenší pochyby, že absolutně přirozeně zapadne do starší tvorby. A nebudu nic namítat, ani kdyby kapela hrála novinku komplet. Ta deska si to zaslouží!

11.12.2025	Diskuse (1)	Tomáš