EVERSAME - Love Ends Fast, And Never

60%

Po vydání knížky „Šeptej nahlas“, čtivě mapující českou shoegaze scénu na začátku devadesátek jsem si doplnil svůj rozhled o další alba, která jsem neznal a připomenul si těch pár, která jsem v minulosti už poslouchal. Celá tato hudební vlna kolem mě v té době proplula nepozorovaně a objevoval jsem ji postupně až dodatečně. Zato aktuální vlna shoegazu a jeho různých klonů jako nu-gaze, blackgaze a kříženců s metalem, indie rockem, grunge nebo čímkoliv jiným mě baví velice. Při brouzdaní internetem jsem narazil na kapelku EVERSAME, která dělá shoegaze hezky postaru. Jejich druhé album „Love Ends Fast, And Never“ zní, jakoby vzniklo v roce 1992. Aby to ale nebylo jen kvalitní, ale přece jen retro, tak se kapela rozhodla zaintegrovat do svých písní i emo/screamo segmenty, které materiál výrazně přitvrdí, a zároveň je to něco nového, něco co by jste na prvních albech ECSTASY OF SAINT THERESA nebo HERE rozhodně nenašli. České reference dávám cíleně, kapela EVERSAME totiž pochází z Bratislavy, takže jí můžeme brát za stejný kulturně-historický okruh. Kvarteto ve složení kytarista Matúš Ratveiský, zpěvačka a kytaristka Paulína Struhárová, basák Richard Špirko a bubeník Patrik Urban je ale samozřejmě generačně aktuální, vznikla v roce 2018.

Co mě na první poslech okouzlilo, je jejich nádherný retro zvuk původního českého shoegazu, ale samozřejmě výrazně kvalitnější a jasnější. Jsme prostě o 30 let dál a technika umožnila připravit materiál, který je alternativní a velice slušně poslouchatelný zároveň. Věřím tomu, že takhle nějak by chtěly znít i výše zmíněné legendární kapely, kdyby nahrávaly svoje alba dnes. Zachovává si určitou syrovost, jasnou identifikaci s nezávislou scénou, ale v žádném případě to není lo-fi. Jedinou menší připomínku mám k mixu, kde je vynikající zpěv Paulíny možná až moc vepředu a vytažený nahoru. Kdyby se trochu hlouběji zanořil mezi nástroje, případně lehce zamlžil a získal více éterický nádech, tak by to nahrávce dodalo více atmosférické vyznění. Z čeho jsem naopak unešený a nemůžu se toho nabažit je kytarová práce. „Old school shoegaze“ vrstvení hlukových elementů, které se nádherně vlní, jsou lehce rozplizlé a špinavé. Krásně je to slyšet třeba v songu „Nothing“, kde to evokuje přeskakující desku nebo zpomalující se pásku na kazetě. Zmíněný song je zajímavý i svojí dramaturgií, kombinující klidnější a hloubavější první část, s rozjetou, více přímočarou závěrečnou nadstavbou v emo-rockového hávu.

Kolekce je, dle tradic shoegazu, spíše smutná a melancholická. Nepopsal bych jí jako temnou, ale žádné veselé a rozjuchané písničky to rozhodně nejsou. Paulína píše hodně osobní texty, které se přirozeně doplňují s muzikou. Ta umí být syrová a hladivá, ostrá i jemná. Pro tento styl jsou charakteristické nejasné a nepopové melodické postupy, které se naplno projevují i v tvorbě EVERSAME. Nemusí to vyhovovat každému, je to přece jen intimnější a introvertnější typ muziky. Naživo jsem je zatím neviděl, ale z rozhovorů jsem vyčetl, že i koncerty mají nastavené v podobném duchu. Plný fokus na muziku, na atmosféru, na zachycení momentu, minimum komunikace s publikem, rozhodně žádná rocková show.

Kytary jsem už zmiňoval, podobně old school shoegazově zní i basa. Mohutná, ale zároveň lehce zahulená a hezky rozprostřená v mixu. Je jako silný spodní proud mohutné řeky, z břehů neviditelný, jen v některých místech prozrazující svou živelnost nebezpečnými viry. Je tím robustným a pevným základem, kolem kterého se následně můžou stavět kytarové elementy, proplouvající kolem nás ve vlnách, někdy jemných, někdy dravějších. U bicích vynikne skvělý kopák, jasný a čitelný, slušný rytmičák a celková technika hraní. Jedině snad činely zní v některých pasážích lehce lo-fi, na druhou stranu je to pořád mladá začínající kapela z nezávislé scény, takže s určitou úrovní sympatické nedokonalosti se počítá.

Co se týče dramaturgie songů, tak převládají pomalejší a hloubavější skladby, které nikam nespěchají a postupně se rozvíjejí. Máme zde i rozsáhlé post-rockové instrumentální pasáže, podporující atmosférické pojetí skladeb. Otvírák „Glimmer“ nebo „You And Your Absence“ jsou toho krásným příkladem. Procítěné, zpívané pasáže se prolínají s klidnými, nebo naopak intenzivními mezihrami. Skladby se košatí a líně rozvíjí, postupně nás pohlcují. Plujeme s proudem, poznáváme nové přítoky, někdy nás rozhoupe menší vlnka. Nejtvrdší, a svým způsobem výrazně jiná skladba, lehce nezapadající do zbytku kolekce, je „Did.will“. Agresivní screamo úvod, doplněný o více atmosférickou druhou část, je docela schizofrenická kombinace. Probleskování emo-rocku ve skladbách jako „Love Ends Fast, And Never“ je naopak příjemným osvěžením a do určité míry i rozvinutím old schoolově pojatého materiálu. Relativně jasná melodika a slušný drive ukazují novou tvář kapely. Podobně melodická je i závěrečná „Still, Endlessly“, kde se objevují i reminiscence devadesátkového alternativního rocku, a když hodně nastražíme uši, tak možná dokonce i grunge.

Zajímavá kapela, zajímavý materiál. Těším se, až je uvidím v nějakém malém klubu, kam se tento typ muziky hodí nejvíc.

15.08.2025	Diskuse (1)	Tomáš