REKAPITULACE 2025 - Nejlepší hudební nahrávky a koncertní události - Gazďa
V jeho průběhu mi letošní rok nepřipadal vydanými deskami tak silný jako ty předchozí. Teprve při tvorbě tohoto žebříčku jsem si uvědomil, kolik kvalitních alb vzniklo a kolik restů ještě mám. Na spoustu desek se mi v rámci recenzování nedostalo času, tak jsem je zařadil a krátce popsal alespoň tady. Rovněž osmdesát písní, které jsem vybral jako top roku (každou od jiného interpreta), svědčí, jak silný ročník 2025 byl.
Top desky roku (řazeno žánrově bez jasného pořadí)
Doom metal
1914 - Viribus Unitis
Doomu tolik neholduju, ale tahle deska v doom/death/black stylu je trefou do žánrového černého. Album vydané až v polovině listopadu pro mě vystoupalo na samotný vrchol, a kdybych měl volit desku roku, byla by to tato. Ukrajinci, kteří se jmenují podle prvního roku první světové války a zpívají o první světové válce. Hodně temní SABATON... V případě tohoto alba jde o příběh lvovského rodáka (stejně jako členové kapely), který první světovou prochází, aby se ocitl v italském zajetí a vrátil domů až během polsko-ukrajinské války. Bláto, zima, zákopy, shell-shock, mrtvoly. Málokterá deska je texty i hudebním stylem schopna tak plasticky tohle téma zobrazit. Že jde právě o Ukrajince, tomu celému dodává další mrazivý rozměr navíc. Willkommen In Österreich. Nejlepší písně: všechny, deska je tak koncizní, že není dobré něco vytrhávat.
Black metal
Než přišli 1914, tak pro mě roku 2025 vládli tihle Finové. Atmosférický blackmetal protkaný silnou melodičností. Drsný a hutný blackmetal obarvený do pestřejších odstínů. Krása střídá nádheru a množství nápadů v některých písních je až neuvěřitelné. Nejlepší skladby: skoro všechny.
Melodický black metal se v posledních letech stal možná mým nejoblíbenějším žánrem a tahle deska je důkazem, že špičková tvorba tohoto typu může vznikat i za oceánem. One-man projekt Jona Kriegera, ve kterém se snoubí black metal s jeho mexickými a indiánskými kořeny. Velmi melodická a velmi zběsilá deska přinášející některé z nejsilnějších skladeb roku. Jděte si to pustit teď hned! Naživo poprvé v Česku na příštím Brutalu. Nejlepší kusy: „The Dying Breath of a Sacred Stag“, „Wardrums at Dawn on the Day of My Death“, „Tears of the Dawn“, „And He Became the Burning Stars“.
A melodeath kvete samozřejmě nejen za oceánem a ve Skandinávii, ale také na Ukrajině. Další z top desek letošního roku. Klasici temného zahuhlanějšího blacku, ale opět se silnými melodickými motivy. DRUDKH jsou z Charkova, tedy přímo z frontové line, a jejich někdejší bubeník a klávesista Mykola Sostin (alias Morth) byl minulý rok zabit ve válce. Jejich hudba je ale temná a smutná nejen kvůli aktuálnímu dění. Kombinace melancholické, táhlé a melodické muziky, která má svou tíhu, důraz a závažnost. Nejlepší skladby: „April“, „The Thirst“, „The Exile“ a „Eve“.
.jpg)
V okénku melodického black metalu pokračujeme polozapomenutou norskou černou úderkou. Název znamená rampouch a tenhle kus ledu produkuje sice mrazivou, ale veskrze nápaditou a chytlavou hudbu. Na to jak jsou skvělí, tak bohužel ISTAPP i po dvaceti letech existence nepochopitelně hnijí kdesi v zatuchlém podzemí severského blackmetalového undergroundu. Dejte jim ale šanci a odvděčí se vám několikanásobně. Nejlepší věci: skoro všechny.
WALG - V
Nizozemský projekt multiinstrumentalisty a skladatele Roberta Koninga a zpěváka Joricka Keijzera vydává už pět let každý rok jednu skvělou desku. Ne dobrou, ale skvělou. Koning je zjevně geniální, a jelikož nemá co dělat, tak skládá, skládá a skládá. Pětka není tak superhvězdné dílo jako čtyřka, ale i tak tu najdeme pěkné bomby. Meloblack s výraznými nápady a skvělými instrumentálními výkony okořeněný výbornými thrashovými riffy. Best: „De Vlinder En De Dromer“, „De Adem Van Het Einde“, „Zielsallen“, „Daar Waar Stilte Spreekt“, „Het Vlees Vergaat“.
GRIMA – Nightside
Skvělý melodický black metal se nedělá jen na Ukrajině, ale i na druhé straně barikády. GRIMA z Krasnojarsku na Sibiři sázejí podobně jako DRUDKH na temné plochy a repetitivnost, oproti například thrashový neoklasicistní ekvilibristice WALG. Charakteristickým nástrojem tu je tahací harmonika a funguje to překvapivě dobře. Nejlepší skladby: „Beyond the Dark Horizon“, „Flight of the Silver Storm“, „Impending Death Premonition“, „Where We Are Lost“.
ELUVEITIE bych mohl dát i mezi folk metal, ale nechce se mi dělat tolik škatulek. Každopádně vokál i divokost těchto Švýcarů je čistě blacková. Pod taktovkou Chrigela Glanzmanna do nás letos nasypali další kvalitní počin s kombinací Glanzmannova řevu a vynikajícího sopránu Fabienne Erni. V recenzi jsem sice dal sedmdesát, ale k desce se vracím poměrně často. Kdo má rád pestrost a zároveň tvrdost, pro toho tu jsou ELUVEITIE. Nejlepší skladby: „Premonition“, „Aeon of the Crescent Moon“, „All In One“, „Harvest“.
Death metal
BURIED REALM – The Dormand Darkness
Za nejlepší deathovou deskou letoška stojí tenhle projekt amerického kytarového hrdiny a multiinstrumentalisty Joshe Drummera. Týpek z Colorada se ve velkoleposti a majestátnosti inspiruje u AYREON, a tak se i v rámci svých (o hodně skromnějších) možností obklopil relativně hvězdnou sestavou. Symfo/power techno-death nejvyšší kvality. Je to agresivní, rychlé, hutné, ale i melodické. Top věci: „Futuristic Hollow Nation“, „Where the Armless Phantoms Glide Pt. II“, „Ophidian Dreams“, „The Dormant Darkness“, „Jaws of the Abyss“.
BENEDICTION – Ravage of Empires
Výborná deska veteránů klasického britského old school deathu. Jednoduchý prďácký death metal ve stylu trochu tvrdších MOTÖRHEAD. Žádné sypačky, bombast, komplikovanosti a další různé nesmysly. Raz dva tři a jedem. Skvělé riffy, skvělá muzika. Jedna z nejlepších desek kapely. Top věci: „A Carrion Harvest“, „Crawling Over the Corpses“, „Engines of War“, „The Finality of Perpetuation“.
GRENADIER – Wolves of the Trench
Pro mě dosud neznámá kapela. Na scéně se tihle Kanaďané z Newfoundlandu a Labradoru pohybují od roku 2018 a „Wolves of the Trench“ je jejich druhá deska. Opět spíše nekomplikovaný a neprogresivní melodeath někde ve stylu podobnému finským KALMAH. Tahle hudba bez kudrlinek musí mít silné nápady a Kanaďané je mají. Tematicky opět válka, válečné zločiny, ale tentokrát i institucionální pedofilie v katolické církvi, což je v Kanadě velké téma. Nejlepší věci: „The Swine of Mount Cashel“, „Hudud Execution“, „Red Civil Ensign“, „Wolves of the Trench“.
Ne tak top deska jako ta minulá, ale pořád dost dobrá. Bohužel poslední se zpěvačkou Alissou White-Gluz, která byla pro ARCH ENEMY prostě perfektní. Tohle tehdy nečekané good bye přináší další porci toho, nač jsme byli v posledních letech od kapely zvyklí. Kvalitní Arnottovy riffy a motivy, zběsilá sóla a dobré melodie, které se krůček po krůčku posunovali i směrem k čistému vokálu. Jsem zvědav, koho uvidíme s kapelou příští rok na Mástrech. Nejlepší skladby: „Liars And Thieves“, „Dream Stealer“, „A Million Suns“, Illuminate the Path“.
ALLEGAEON – The Ossuary Lens
Už bylo na čase, aby se v tomhle žebříčku také objevilo něco trochu drsnějšího, sakra! Bijci z Colorada stvořili další výbornou desku technického death metalu se zběsilými bicími, změnami temp a nálad doplněného o zvonivé neoklasicistní kytary. Tvrdá, ale zajímavá a pestrá muzika, která připomene skupiny jako CATTLE DECAPITATION. Top věci: „Driftwood“, „The Swarm“, „Chaos Theory“, „Carried By Delusion“.
MORS PRINCIPIUM EST – Darkness Invisible
Tihle borci z Finska vypadali ještě nedávno na umření, ale první deska po pěti letech ukázala, že jsou i dnes schopni pokračovat v excelentní formě. Bez skvělého kytaristy Andyho Gilliona (vydal sám loni také výbornou desku), ale se staronovým šestistrunným tandemem Haukio-Kokko se oděli do hávu barokního symfonického metalu a s ním se vydali do majestátních výšin. Zvukově skvělá a skladatelsky nadprůměrná deska s peckami jako „All Life Is Evil“, „Monuments“, River of Avernus“ nebo „Summoning the Dark“.
AEPHANEMER – Utopie
Těmto francouzským melodeathařům jsem dosud nevěnoval tolik pozornosti. Tu a tam jsem si poslechl nějaký ten singl, to bylo vše. Nová deska to změní. Velmi dobré dílo velmi melodického death metalu s krásnými kytarami i melodiemi. Mezi prsty mi bohužel protekl pražský listopadový koncert, který jsem vůbec nezaznamenal. Velká škoda. Top skladby: „Utopie (partie 1)“, „La regle du jeu“, „Le cimetiere marin“, „La riviere souterraine“.
Thrash metal
Thrashová deska roku. Návrat Švýcarů, pro které to je první album po dvaatřiceti letech. A album, které rozhodně stojí za to. Thrash okořeněný progem, hutný, nápaditý a zajímavý. Člověk neví, jestli je to tak dobré, protože to tak dlouho trvalo, nebo naopak škoda, že nám toho během těch desetiletí nenaservírovali mnohem víc. Nashle na příštím Brutalu. Nejlepší věci: „Symmetry“, „Trinity“, „Consequence“, „The Law“, „Crisium Bound“.
DESTRUCTION mě baví z velké německé čtyřky nejvíc. Líbí se mi ten přímočarý jednoduchý styl, Schmierův projev a přístup a mají taky nejlepší riffy. Novinka nepřináší sice žádné překvapení, ale kdo by ho chtěl, když tu máme další solidní porci teutonského thrashe. Nejlepší skladby: „Cyber Warfare“, „Chains of Sorrow“, „Scumbag Human Race“, „No Kings – No Masters“.
TIKTAALIKA – Gods of Pangaea
Jak vypadá thrash, když se ho chopí členové progresivních mágů HAKEN? Odpověď přináší tenhle projekt, za kterým stojí kytarista Charlie Griffiths a basista Conner Green, kteří přizvali ještě bubenického světoběžníka Darbyho Todda. Ze všech slavných thrashových kapel to nejvíc připomíná MEGADETH, zvukem, kytarami i vokály. Občas trochu progovější, ale co jiného byste čekali od těchto Britů? První deska se povedla a nabídla silné kusy jako „Tyrannicide“, „Fault Lines“, „Gods of Pangaea“ nebo „Chixculub“.
VITTRA – Intense Indifference
Existuje něco jako melothrash? Pokud ano, tak jsou jeho zástupci Švédové VITTRA. Mladíci z Kölbacku vydali letos teprve druhou fošnu, která ale rozhodně stojí za pozornost. Říkalo se, že thrash kdysi skončil, protože narazil na své limity a neměl se kam rozvíjet. Tihle kluci ukazují, že to jde. Moderně znějící thrash metal, který má odpich, sílu i originalitu. Best: „MOFO“, „Reign Supreme“, „The Leap“, „Soul Searcher“, „Hate“, „Transylvanian Buffet“.
Další povedený thrashový comeback. Tentokrát zástupce velké čtyřky kanadského thrashe a „jen“ po šestnácti letech. Silné, úderné album s některými superrychlými kompozicemi, ale místy hrající i na pomalejší přemýšlivější notu. Top věci: „Missile“, „Comatose“, „Antidote of Poison“, „Explode“, „Your Hunger for War“.
BLOODLETTER – Leave the Light Behind
Další z mých objevů letošního roku. Čtveřice je z Chicaga, které není zrovna známým thrashovým ohniskem, když znalci možná vzpomenou na někdejší ZNOWHITE. Každopádně BLOODLETTER pozvedají zdejší thrashový prapor do pořádných výšin. Kvalita čtvrté desky pro mě bude záminkou k prozkoumání ostatních počinů jejich diskografie. Nejlepší skladby: „On Blackened Wings“. „Eternal Winter“, „Terminal“ „Hunting Horror“, „The Black Death“, „The Burial“.
Heavy a power metal
HELLOWEEN – Giants and Monsters
Deska HELLOWEEN mezi mými deskami roku? A kdybych to rovnal dle pořadí, tak by byla někde hodně vysoko. Co se to děje? Neuznává Gazďa na střední kolena svůj dlouholetý omyl? Ani ne, spíš jde o důkaz, že tahle deska je tak dobrá, že se prostě protlačí na přední místa i u těch, kdo nejsou stoprocentními fanoušky německých kvílečů. Také naživo je banda ve skvělé formě, o čemž jsme se přesvědčili nedávno v Praze a příští rok budeme mít další možnost na Mástrech. Nejlepší věci: „A Little is a Little Too Much“, „Universe“, „We Can Be Gods“, „Into the Sun“, „Hand of God“, „GIants On the Run“.
Deska, které jsem dal původně sedmdesát, ale dnes bych minimálně deset bodů přidal „Victorious“, „Winter Storm Vigilantes“ a „Fatherland“ jsou zběsilé pecky, které výborně fungují i naživo. „A Scars In My Heart“ je pro mě baladou roku. Veselá, ale ne přiblblá kapela, která ukazuje, že i folkem načichlý druh metalu může být pořádný nářez. Zvláště když umíte skládat jako kapelník Markus Toivonen.
DEFENDERS OF THE FAITH – Odes to the Gods
Šéf THERION Christofer Johnsson se rozhodl méně koncertovat, ale ne méně pracovat. Jelikož je tenhle symfoňák fanouškem klasického metalu, tak se pustil do bokovky v tomhle stylu. Cílem bylo odthrashovat a odsymfonovat metal a dostat se ke kořenům na začátek osmdesátých let. Podařilo se a tahle sázka vyšla. Nejlepší skladby: „I am in Love With My Tank“, „Heavy Metal Shakedown“, „Time Machine“, „Darkside Brigade“, „Northern Stones“.
Prog/ Symfo
…AND OCEANS – The Regeneration Itinerary
Další z kapel, které jsem dosud nevěnoval žádnou pozornost a všimnul jsem si jí leda, když se mi pletla ve vyhledávači, pokud jsem se snažil najít své oblíbené THE OCEAN. Nemůžu sledovat všechno, že? Ale tady jsem rád, že jsem si letos své obzory rozšířil. Progresivní deathmetalisté vydali skvělou desku, kde se snoubí deathová hutnost jak s progovou zajímavostí, tak s melodickou invencí. Hodně tvrdá a hodně melodická deska. Nejlepší věci: celé je to dobré.
LABYRINTHUS STELLARUM – Rift in Reality
Třetí deska v tomhle žebříčku z Ukrajiny, tentokrát z Oděsy. Něco tam ti kluci dělají dobře. Bratři Míša a Saša Andronatiové stvořili žánrově těžko uchopitelné album, jakýsi kosmický synth techno metal s blackový vokálem a deathovými vložkami. Automatický bubeník se v tomto stylu stává z nouze výhodou. To by ale nestačilo. Brácha a brácha jsou výborní skladatelé a věci jako „Ravenous Planet“, „Voyagers“, „Cosmic Plague“ nebo „Rift In Reality“ jedněmi z těch nejzajímavěji znějících skladeb roku.
AN ABSTRACT ILLUSION – The Sleeping City
U některých kapel je hned podle názvu jasné, o jaký typ metalu půjde. Minulá a tři roky stará deska těchto progmetaleros ze Švédska (kde se všechna ta kvalita v té Skandinávii bere?) mě dostala do kolen. U novinky to trvalo déle, ale nakonec mě přesvědčila. Progmetal s velkým P a prakticky samé osmi až desetiminutové meandrující kompozice. Dejte jim čas a přesvědčí vás… Nejlepší skladby: Jejich tam sedm a jsou dost vyrovnané, ale kdybych musel tak „Blackmurmur“, „Frost Flower“ nebo „Emmett“.
PHANTOM SPELL – Heather & Hearth
Sólový projekt zpěváka a kytaristy SEVEN SISTERS Kyleho McNeilla. Jak je u těchto mladých géniů dnes zvykem, tak nahrál všechno sám. PHANTOM SPELL není metal, ale hardrockový prog vracející se do sedmdesátek. Zvukově a hudebně to má z toho, co znám, nejblíž ke CAMEL nebo k Diovým ELF. Nostalgické kapely vzývající dávno minulé časy moc nemusím, ale tohle je hodně nápadité. Příjemná melodická deska, která nechává mým uším odpočinout od všeho toho řevu, který do nich většinou rvu. Nejlepší věci: Je jich tam pět, tak nemá smysl moc vybírat.
Když před dvěma třemi lety jeli PORCUPINE TREE svoje poslední (?) turné, tak se bohužel u nás neotočili, čímž mě Steven Wilson pěkně naštval. Každopádně když bude dělat tenhle intelektuální náfuka dál dobré sólové desky, tak bude těžké být na něj dlouhodobě uražený. Overview by se dalo dost pokrátit a je tu dost pseudoexperimentálního balastu, ale také dost kvality, zejména tam, kde deska zabrousí do běžné písňové formy. Nejlepší věci: jsou tu jen dvě.
TÓMARÚM – Beyond Obsidian Euphoria
Progmetalové šílenství. Desetiminutové skladby, neustálé změny tempa a motivů, brutální sypačky a deathový řev střídá akustika a klid. „Thick as a Brick“ kdysi JETHRO TULL udělali jako parodii na progové šílenosti, ale fakticky se stala ultimátní progovou deskou. Podobně působí tohle album v subžánru progresivního death metalu. Progová cirkulárka. Není to pro každého, ale progerovo srdce zaplesá. Nejlepší skladby: „Shed This Erroneous Sin“, „Blood Mirage“, „Halcyon Memory: Shades Across the Blue“, “The Final Pursuit of Light”.
MORON POLICE – Pachinko
Něco podobného, ale ve výrazně odlehčenějším modu a v žánru progresivního rockpopu. Bláznivé, kreativní, zábavné. Kapela s divným názvem z Norska dělá divnou hudbu. Pachinko je japonský druh forbesu, do kterého velkou rychlostí střílíte jednu kovovou kuličku za druhou a Japonci jsou u tohoto druhu zábavy schopni trávit celý den. Tenhle automat je tu brán jako metafora současného ztřeštěného světa. Hudebně chytlavé a velmi přístupné. Nejlepší skladby: „The Sentient Dreamer,“ „Pachinko Part 1 a 2“, „Make Things Easier“, Také Me to the City“.
CRADLE OF FILTH – The Screaming of Valkyries
Cradle nejsou samozřejmě prog, ale rozhodl jsem se je sem přiřadit coby zástupce symfonické odnože metalu. Black/symf/goth nebo co to vlastně je… Ale asi to je jedno, stačí že poslední deska je prostě skvělá. Peky jí dal devadesát a já musím souhlasit. Škoda, že tahle koncertně i skladatelsky silná sestava skončila. Další z kapel žebříčku, kterou uvidíme příští rok na Brutale. Nejlepší věci: „To Live Deliciously“, „The Trinity of Shadows“, „Non Omnis Moriar“, „White Hellebore“.
Post-metal
Další z kandidátů do pětice nejlepších desek roku. Mí němečtí postmetaloví oblíbenci THE OCEAN se na nějaký čas odmlčeli a rozpadla se jim sestava, takže kdo ví, jak to s nimi bude. Místo nich jsem ale letos objevil tyhle mladé belgické mistry. A jelikož jsem v psaní líný, tak jsem týdny přemýšlel, jestli se dokopu k recenzi a mezitím ji samozřejmě napsal mnohem pilnější Stray. Z mého pohledu nemá tahle deska chybu. Progresivní post metal, ale neagresivní, přístupný a plný nápadů, které vám lezou do hlavy samy. Top skladby: skoro všechny.
HARAKIRI FOR THE SKY – Scorched Earth
Rakušani nejsou metalová velmoc. Vedle symfopopařů VISIONS OF ATLANTIS ale mají minimálně jedno další želízko v ohni. HARAKIRI FOR THE SKY zosobňují onen druh postblacku, který dávno neuctívá Satana a podobné hovadiny, ale nese pochodeň melancholie vzývající poušť všeobjímajícího světobolu. Ne pouhá černá, tenhle svět je barevnější, ale jen tmavé barvy, prosím… Dlouhé táhlé skladby, které se ale nebojí rychlých temp. Viděl jsem je letos dvakrát, a i naživo jsou dobří. A i klipy stojí za to… Nejlepší písně: „Without You I am just a Sad Song“, „With Autumn I´ll Surrender“, „Keep Me Longing“, „Heal Me“.
Zas jiný druh post-metalu. Agresivní, tvrdý, ne melancholický, ale cholerický. Plný zuřivosti nad koloniální nespravedlností. Post-thrash doplněný o různé místní lidové nástroje, takhle zní ČECHOMOR po novozélandsku. Tři mladí kluci z Aucklandu, které si vytáhla GOJIRA a ukázala jim svět. Právě k francouzskými hvězdám má tahle hudebně trojice blízko. Vyplatí se sledovat i do budoucna. Nejlepší skladby: „Crown“, „Mau Moko“, „1000 Friends“, „Hanging By a Thread“, „Ponaturi“.
Hard Rock
Jak to ti Dánové, respektive Michael Poulsen dělá? Jeho neustálý přísun chytlavých až popově přitažlivých skladeb neustal ani letos (a to už prý zas pracuje na další desce ASINHELL). God of Angels Trust je stejně kvalitní jako předchozí „Servant of the Mind“. Deska jsou typičtí VOLBEAT. Trocha thrashe, trocha deathu, trocha rockabilly, trocha popu, plus Poulsenův skvělý elvisovský vokál. Protřepat, ale nemíchat a ono to kupodivu funguje. Top skladby: většina jich je skvělých, zbytek dobrých.
Na tuhle desku jsem „měl crush“ prakticky od prvního poslechu. Švýcarští Bon Jovi, které své vzory dle mého názoru předčili a jedna z kapel, která v Evropě dál udržuje tradici poctivého hard rocku. Kvalitní písně tzv. pro obě pohlaví s chytlavými melodiemi, zvonivými kytarami a podmanivým chraplákem Nica Maedera. Příští rok na Metalfestu. Nejlepší věci: „Burning Bridges“, Liverpool“, „Thunder And Lightning“, „Rusty Rose“, „Life“, „These Are the Days“.
Stray dal desce šedesát, ale já ji hodnotím výš. Minimálně osmdesát, možná i devadesát. Jedna z malá novějších a skutečně velkých kapel v metalu, které jsou schopny vyprodávat arény a headlinovat festivaly a tahle deska ukazuje proč. Neprvoplánové, ale přitom chytlavé a jednoduše zapamatovatelné písně. Opravdové arénové hity. Předák Tobias Forge dlouhodobě spolupracuje se skladatelským duem Salem al Fakir/Vincent Pontare, které mají na pažbě zářezy jako AVICII, LADY GAGA nebo MADONNA. A pak to nemá být chytlavé. Top skladby: „Peacefield“, „Guiding Lights“, „Umbra“, „Satanized“, „Cenotaph“.
Rock a jiné
.jpg)
Klasici pompézního semdesátkového rocku jsou na vrcholu sil. Sedmnáctá deska originálního materiálu a už třetí za posledních osm let. Pánové jsou zjevně ve velké pohodě. Na první poslech typičtí STYX, ale s moderním zvukem, kterému jako obvykle dominují klávesy. Velkolepost i lehkost, srdce i mozek. Konceptuální album zabývající se vztahem přírody a technologie s několika charakteristickými styxáckými hity. Nejlepší skladby: „Build and Destroy“ „Michigan“, „King of Love“, „Forgive“ a „Everybody Raise Your Glass“.
THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA – Give Us the Moon
Bokovka SOILWORK alias švédská pocta poprocku konce sedmdesátých let jede dál i po smrti jednoho ze dvou hlavních skladatelů Davida Anderssona. A jede bez zaváhání. Björn Strid a spol. stvořili další silnou a svěží desku z kouzelného světa neonů, diskotékových koulí, černých brýlí a bílých limuzín. Život je jedna velká párty, tak proč si ho komplikovat. Absence Andressona se neprojevuje a Strid ukazuje, že je skladatelsky schopen tuhle káru táhnout i sám. Příjemná a poctivá deska. Nejlepší skladby: „Give Us the Moon“, „Paloma“, „Way to Spend the Night“, „Shooting Velvet“, „Stratus“.
YE BANISHED PRIVATEERS – Til the Sea Shall Give Up Her Dead
Aspoň jednu pirátskou desku by to v tomhle žebříčku chtělo. Tihle Švédové (hehe, jak jinak) jsou mi z celé té pirátské bandy, co se ochomýtá na všech těch festivalech, nejsympatičtější. Nehoní úspěch nepodbízejí se, ale dlouhodobě dělají dobrou a chytlavou táborákovou/kabaretní muziku. Piráti tělem a duší, ne protože to zrovna nese. Letos jsem měl tu možnost je i vidět naživo a polovinu ze setu na jejich headlinerském turné tvořily právě kusy z novinky. Nejlepší věci: „Chained Bellow, „“A Hardworking Crew“, „As the Tree Falls“, „Mates Together“, „Raise Your Glass“.
Top 80 nejlepších písní (od každého interpreta jedna, bez konkrétního pořadí)
ISTAPP – Storm Av Is
BLACKBRAID – The Dying Breath of a Sacred Stag
BLEED FROM WITHIN – God Complex (ten riff!)
ARCHITECTS – Judgement Day
WALG – De Vlinder En De Dromer
BURIED REALM – Futuristic Hollow Nation
VOLBEAT – By a Monster´s Hand
GHOST – Peacefield
ARCH ENEMY – A Million Suns
DEFENDERS OF THE FAITH – I´m in Love With My Tank
TIKTAALIKA – Fault Lines
HIMMELKRAFT – I Was Made to Rain on Your Parade
GOTTHARD – Burning Bridges
BEHEMOTH – Luciferaeon
FALLUJAH – Kaleidoscopic Waves
VITTRA – Mofo
ALLEGAEON – Driftwood
BENEDICTION – Crawling Over Corpses
THE FAVORS, FINNEAS, ASHE – The Little Mess You Made
PSYCROPTIC – Architects of Extinction
FRAYLE – Walking Wounded
ELUVEITIE – All Is One
SABATON – Templars
WITHIN TEMPTATION/JERRY HEIL – Sing Like a Siren
AURI – Shieldmaiden
AMORPHIS – Light And Shadow
STYX – Build And Destroy
BLOODLETTER – On Blackened Wings
HARAKIRI FOR THE SKY – Without You I´m Just a Sad Song
BEAST IN BLACK – Enter the Behelit
BATTLE BEAST – Blood of Heroes
ENSIFERUM – Scars in My Heart
JETHRO TULL – The Tipu House
LORNA SHORE – Unbreakable
DRUDKH – The Eve
THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA – Give Us the Moon
MORS PRINCIPIUM EST – All Life Is Evil
PHANTOM SPELL – The Autumn Citadel
LABYRINTHUS STELLARUM – Cosmic Plague
…AND OCEANS – The Discord Static
HELLOWEEN – We Can Be Gods¨
IN MOURNING – Staghorn
CRADLE OF FILTH – White Hellebore
GRIMA – Beyond the Dark Horizon
AVANTASIA – Bring On the Night
RIVERS OF NIHIL – House of Light
SACRIFICE – Missile
STEVEN WILSON – Objects Outlive Us
DESTRUCTION – Cyber Warfare
HAVUKRUUNU – Kuolematon Laulunhenki
CORONER – Trinity
TESTAMENT – Meant to Be
ALIEN WEAPONRY – Mau Moko
BETWEEN THE BURIED AND ME – The Blue Nowhere
AEPHANEMER – La regle du jeu
AN ABSTRACT ILLUSION – Emmett
BAEST – King of the Sun
YE BANISHED PRIVATEERS – Chained Bellow
GRENADIER – Red Civil Ensign
KREATOR – Tränenpalast
PSYCHONAUT – Endless Currents
STEEL ARCTUS – Defender of Steel
HELLRIPPER – Kinchyle
FLOWER KINGS – Beginner´s Eyes
ALISSA WHITE GLUZ – The Room Where She Died
LACUNA COIL – In Nomine Patris
UNLEASHED – War Comes Again
MEGADETH – Tipping Point
DEFIGUREMENT – Wounded Landscape
PEDESTAL FOR LEVIATHAN – Karmic Recollection Mirror
SARASTUS – Where Cruelty Never Ends
ALESTORM – Killed to Death By Piracy
HOODED MENACE – Portrait Without a Face
ORBIT CULTURE – The Storm
MORON POLICE – Make Things Easier
WYTCH HAZEL – Woven
ARAN ANGMAR – Vae Victis
1914 – 1914 (The Siege of Przemysl)
MESSA – Void Meridian
Top nejlepších koncertů roku (bez konkrétního pořadí)
JUDAS PRIEST, ACCEPT, PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS, Olympiahalle, Mnichov
WIND ROSE, ORDEN OGAN, ANGUS MCSIX, Meetfactory, Praha
IGGY POP, United Colours of Ostrava
LYNYRD SKYNYRD, O2 Arena, Praha
ENSIFERUM, Basinfirefest, Spálené Poříčí
DARK TRANQUILITY, Basinfirefest, Spálené Poříčí
ALANIS MORISSETTE, Metronome, Praha
BRUCE SPRINGSTEEN, Letiště Letňany, Praha
SEX PISTOLS, Rock for People, Hradec Králové
IRON MAIDEN, Letiště Letňany, Praha
ARCH ENEMY, ELUVEITIE, AMORPHIS, Fortuna Arena, Praha
CARCASS, Basinfirefest, Spálené Poříčí
MOONSPELL, Basinfirefest, Spálené Poříčí
KING DIAMOND, Metalfest, Plzeň
WITHIN TEMPTATION, Metalfest, Plzeň
BEHEMOTH, SATYRICON, ROTTING CHRIST, O2 Universum, Praha
HELLBUTCHER, Brutal Assault, Jaroměř
MASTODON, Brutal Assault, Jaroměř
FEAR FACTORY, Brutal Assault, Jaroměř
GOJIRA, Brutal Assault, Jaroměř
STATIC-X, Brutal Assault, Jaroměř
| 05.01.2026 | Diskuse (0) | Gazďa |
 |
