ISTAPP - Sól Tér Sortna

90%

Občas se objeví hodně pitomý název kapely. Napadlo by vás třeba nazvat svou skupinu Policie? A nejen, že vás to napadne, ale ještě vám to ostatní členové schválí. To už je opravdu divné… Přesto se dnes málokdo při poslechu jejich hitovek nad divným názvem pozastaví. Podobně slabomyslné mi přijde nazvat svůj soubor Rampouch. „Tak co kluci… jak bychom se mohli jmenovat?“ „Co takhle Rampouch?“ řekne někdo… „Jo – to je skvělý, vždycky jsem se chtěl jmenovat Rampouch!“ Někomu to prostě v obou případech zřejmě přišlo jako dobrý nápad. V norštině to ale zní líp… ISTAPP.

Zatímco ale THE POLICE zrodily Stinga a bezpočet světoznámých songů, ISTAPP i po dvaceti letech existence hnijí kdesi v mrazivém podzemí severského blackmetalového undergroundu. A nic na tom nezmění ani nová deska. Čtyři měsíce od vydání jejich čtvrtého alba mají tyhle písničky na YouTube většinou okolo tisíce poslechů. Je to dost málo a dost škoda. Ani Gazďa tuhle smečku neznal, až mě na ni upozornil v diskusi náš čtenář Mbody (díky).

Podobně jako mají ISTAPP zvláštní název, věnují se tihle chlapci z jihošvédského Mjöviku (populace 59 lidí) dost obskurní tematice. Zpívají a muzicírují totiž o ledu a mrazu. „Globální vyhlazení, zmrzlá půda, trvalá doba ledová, příchod absolutní nuly. Hluboko pod ledovcem sídlí prastará moc, hluboko pod ledovcem, nádhera ledovcového světa,“ pějí v titulní skladbě poslední desky nazvané „Under jökelisen“ (Pod ledovcem). Opět to zní lépe v jejich mateřštině: „Global förintelse, frusen jord, permanent istid, nollpunktens intåg. Djupt under jökelisen, bor en uråldrig makt, djupt under jökelisen, glaciärvärldens prakt.“ Zvučí to opravdu studeně, drsně, vikingsky. Mrazivá ruka boha sněhu Ullra po nás sahá přímo z podzemní ledovcové jeskyně a sevřela nám krk. Vlastně je to poetické a působivé, takže Rampouch – proč ne? Zvučí to opravdu studeně, drsně, vikingsky. Mrazivá ruka boha sněhu Ullra po nás sahá přímo z podzemní ledovcové jeskyně a sevřela nám krk. Vlastně je to poetické a působivé, takže Rampouch – proč ne?

Na to, že existují dvacet let, je jejich diskografie čítající čtyři tituly skrovná – že by začarovaný kruh mála vydaných desek, který přináší málo posluchačů a ty zase málo desek? Každopádně je to soubor, který stojí za pozornost. A to potvrzuje i nová deska, která přináší melodický blackmetal té nejvyšší kvality. Její síla se projeví už v úvodní, singlové a výše zmiňované „Under jökelisen“. Nápadité skřeky ve slokách, dobře vymyšlené kytarové vyhrávky a riffy, atmosférické klávesy a silný a hymnický refrén, který se svou přímočarostí přehoupne až někam směrem ke klasickému heavy metalu. Podobně od podlahy pokračujeme v následující na kytarových tremolech a dvojšlapce založené „Nifelheim“ o říši (samozřejmě) ledu a mrazu z norské mytologie. Až někam k melobleckovému doom metalu pak míří následující „Grýla“, která je druhým singlem a sice postrádá hymnické pasáže zpívané čistým hlasem, ale nesnižuje to nijak ani její nápřah ani sílu. Podobně intenzivně se pohybujeme napříč celou deskou, která je v čistě zpívaných pasážích místy hymnická až v borknagarovském smyslu a kvalitě. Jindy je celková barevnost osvěžována klavírem a jednou i houslemi, aniž by to celé ztrácelo typicky blackmetalovou naléhavost. Vypíchnul bych i mix, který je přehledný, ale zároveň v něm zůstává i cosi z té pravé hnilobnosti a zatuchliny. Ani jedna skladba není vycpávkou, všechny stojí za pozornost a mají nápad a švih. Výborná deska.

18.07.2025	Diskuse (0)	Gazďa