ALIEN WEAPONRY - Te Rā

80%

Můj bratr žije v Aucklandu na Novém Zélandu a kdysi tam pracoval v nejznámějším místním rock-metalovém baru. Bratr nemá tenhle druh hudby rád, ale o metalových muzikantech si myslí, že jsou to většinou pohodoví týpci, se kterýma se dobře kecá. Mezi sympaťáky řadí i současně asi nejvýznačnější metalový export z Aotearoy, s jehož členy měl možnost párkrát pokecat. Jako stejně sympatickou vidím já hudbu, kterou produkují.

Poprvé jsem na ně narazil před několika lety, když si je s sebou na světové turné vzala GOJIRA a oni jí předskakovali ve Foru Karlín po vydání své druhé desky „Tangaroa“ (2022), která byla úspěšná nejen na ostrově, ale bodovala i v žebříčcích třeba v Německu nebo ve Švýcarsku. Kluci se ve velkém karlínském sále neztratili, naopak působili sebejistě a ve formě. Na svůj věk jsou totiž nezvykle zkušení. Zájezd se slavnými Francouzi nebylo jejich první globální turné, to už absolvovali v roce 2018. Prakticky okamžitě po vydání svého debutu v roce se totiž ALIEN WEAPONRY stali mezinárodní senzací, o kterou byl zájem prakticky všude, včetně například Wackenu. Solidní úspěch na kluky, kterým bylo v té době okolo osmnácti let.

Zpěvák a kytarista Lewis Raharuhi de Jong a bubeník Henry Te Reiwhati de Jong začali společně muzicírovat už jako malí bráškové. Měli silnou podporu rodičů. Táta zvukový inženýr jim dělal manažera a máma se starala o publicitu a organizovala koncerty po Zélandu. Podařilo se jim vyhrát několik národních soutěží a pak i získat smlouvu na desku, která je proslavila i v zahraničí. De Jongovi mají po otci maorskou krev a využili společenské poptávky po návratu ke kořenům a maorským tradicím v novozélandské společnosti. Organicky propojili svoji lásku k metalu s lidovými prvky své kultury a stvořili funkční mix tvrdé hudby a ostrovních rytmů a melodií. Výsledky jejich práce nepůsobí křečovitě, možná proto, že v té tradici skutečně vyrůstali. Asi jako kdybychom si my od dětství zpívali „Pec nám spadla“ nebo „Prší, prší“ a pak to zkombinovali se svými oblíbenými thrashovými riffy. Zní to přirozeně a posluchač má dojem, že se vlastně při nahrávání kapela proháněla polonahá v buši okolo ohně a společně s Polynésany na sebe vyplazovala jazyky a koulela očima, jak to známe třeba z tradiční haky, kterou s gustem straší své soupeře novozélandský ragbyový tým. Stejně funkčně působila kdysi třeba SEPULTURA, když se vrátila k brazilským kořenům a vyprodukovala desku „Roots“ (1996), nebo když se vzdálím žánrově a přiblížím geograficky – podobný kousek se u nás podařil ČECHOMORu, který lidové nápěvy osvěžil rockovým kabátem a naopak český rock citlivě obohatil tradiční lidovkou. Globálnímu zájmu o ALIEN WEAPONRY s jejich haka metalem pomohlo i to, že se tvrdý kov žánrově vyčerpal a hledal nové cesty, jak se rozvíjet hudebně i filozoficky. Tahle potřeba se zároveň potkala se zájmem o world music a multikulturalismus obecně. Novozélandský mýtus vznešeného divocha společně s originálním zvukem trefil do černého.

Teď máme před sebou jejich třetí desku. Jak se povedla? Myslím, že velmi dobře. Trojice, kterou doplňuje baskytarista Tūranga Morgan-Edmonds, pokračuje v tom, co předestřela na předchozích fošnách. Moderně znějící hudba vycházející z thrash metalu s grooveovým spodkem propleteným maorskými znějícími melodiemi a s chorály přivolávajícími duchy polynéských předků, kombinovanými s nu metalovými refrény. Zní to možná složitě a nesourodě, ale ve skutečnosti je výsledek jednoduchý, čistý a přirozený. Pořád máme před sebou metal, který drží pospolu a neujíždí do experimentování s formou, která by zvlášť v téhle kombinaci s lidovými inspiracemi mohla svádět. ALIEN WEAPONRY se (až na čestné výjimky) vyhýbají tradičním maorským nástrojům, základem jsou kytara, basa, bicí a zpěv. Přesto když si pustíte třeba takovou „Tama-Nui-Te-Ra“, máte díky precizní práci s rytmy dojem, že to je nějaký maorský tradicionál. Na své si přijde i fanda thrashe jedenadvacátého století („Crown“, „Ponauturi“) nebo přímočařejšího groove a nu metalu („1000 Friends“, „Blackened Sky“ nebo „Taniwha“, kde hostuje Randy Blythe). Kdyby se mě někdo zeptal, jaká metalová kapela má dnes podle mě ten nejvíc správný moderní zvuk a feeling, tak asi ukážu právě sem. Dalším by byla výše zmíněná GOJIRA, která Novozélenďany ovlivnila (vezměte si třeba onen synkopovaný počáteční riff z „Hanging By a Thread“), ale ti jsou o dvě generace starší ALIEN WEAPONRY stvořili dobrou a zajímavou desku. Myslím, že se ale nacházejí na rozcestí. „Te Rā“ (maorsky Slunce) přináší kvalitu, ale vaří ze stejného receptu jako předchozí alba. Otázkou je tak, jestli tito stále velmi mladí Novozélanďané už dosáhli svého vrcholu, nebo se ještě chtějí někam rozvíjet. Vzhledem k jakosti prezentované hudby to není nutné, ale kdybych měl lehce upravit výrok jednoho klasika: „Hudební skupina je jako jízdní kolo – když nejede dopředu, stojí na místě.“

28.08.2025	Diskuse (0)	Gazďa