MORS PRINCIPIUM EST - Darkness Invisible
Finští klasici melodického death metalu MORS PRINCIPIUM EST jsou jednou z těch kapel, které by měly být mnohem úspěšnější, než jsou. Pětadvacet let na scéně a jedna kvalitní deska následovala druhou. Hudebně špička, která se vyrovná nebo dokonce předčí i ta nejznámější žánrová jména, přesto se stále pohybují na hranici undergroundu. Chybí jim nějaký směr, ksicht, image, schopnost zakomponovat tu muziku do příběhu nebo kontextu. Někomu tahle schopnost není vlastní. Opravdu úspěšné kapely v sobě tohle mají, v případě MORS PRINCIPIUM EST je už ale asi pozdě a byl by to krkolomný veletoč. Partička s komplikovaným názvem (latinsky Smrt je začátek) bohužel asi nikdy nebude veliká, ale snad bude i nadále dělat výbornou muziku. Mně to stačí, ale účty z toho asi kluci nezaplatí.
Krkolomné veletoče tihle Finové dělají tak jako tak. V roce 2020 vypustili do světa vynikající desku „Seven“, jednu z těch, kde bych i uvažoval o stoprocentním hodnocení. Přinášela energickou kombinaci agresivních a nápaditých riffů, efektního a thrashově přímočarého deathu a chytlavých kytarových vyhrávek. Vše podbarveno decentním orchestrálním/klávesovým spodkem, který se až na výjimky nedral halasně kupředu, ale spíš doplňoval kytaru, takže občas člověk musel zbystřit ucho, aby rozeznal, kde končí šestistrunka a začíná nějaký ten kláves nebo smyčec. Nešlo o novátorsky převratnou desku, ale byla tak dobře složená a seskládaná, že jí ani dnes, když ji znovu poslouchám, nemůžu vytknout nic. Za muzikou stál Andy Gillion, někdejší finalista mezinárodní soutěže Guitar Idol, a kytara na téhle desce hrála skutečně prim – v riffech i ekvilibristických prstokladech. Kdo si chce poslechnout výborné melodeathové/melothrashové thrashové album v neokázalém a plně funkčním neoklasicistním kytarovém hávu, ať sáhne sem. MORS PRINCIPIUM EST vystoupali tímhle albem na další ze svých mnoha vrcholů.
Ale kapela míní a pantáta smrťák mění. Přišel covid, nerealizované turné a prakticky rozpad. Šéf a zpěvák Ville Viljanen se rozhodl Gilliona alias univerzálního autora hudby na posledních čtyřech albech vyhodit na dlažbu, což si pak i dost nehezky vyříkávali na sociálních sítích. Pokud neumíte skládat a vykážete ze dveří jediného člověka v kapele, co to umí, tak jste buď blázen, nebo máte v rukávu trumfové eso. Ukázalo se, že B je správně, a to když Ville zpátky angažoval někdejší kytarové duo Joni Haukio a Jarkko Kokko (ta finská jména jsou někdy úžasná…). S nimi se sice ne úplně v dobrém rozešel před cca deseti lety, ale když vám teče do bot… Zásadní bylo zejména to, že Haukio je vynikající skladatel, a právě z jeho pera vzešly pecky na dvou špičkových albech prvotní éry „Unborn“ (2003) a „Liberation = Termination“ (2007). Staronová sestava se nejdřív rozehřála solidním elpíčkem znovu nahraných vybraných písní z tohoto zmíněného úvodního období, které ale u posluchačů jen vybudilo slintavý reflex očekávání před plnohodnotným počinem. Ten se nám do rukou dostal letos.
„Darkness Invisible“ je hudebně opět z pera kytármajstra Haukia, ale nejde o snahu navázat tam, kde v roce 2007 skončil. Ani plynule nepokračujeme tam, kde nás opustila předchozí deska. Osmá fošna je sice hned od prvních tónů nezaměnitelným dílem MORS PRINCIPIUM EST, ale zanořila se do trochu jiných vod. Když návrat, tak ve velkém, řekli si kluci a zakousli se do monumentálního symfonického melodeathu. Velkolepost ukazuje už obal zachycující sál, kde na trůně v tónech barokního chiaroscura zasedla sama smrt, jíž se drobní lidé klaní a koří. Tento obraz pak posluchače přenáší přímo do první písně v podobě počátečního šepotu a modliteb těchto postaviček, písně příznačně nazvané „Of Death“. Jako kdybychom tuhle hudbu poslouchali přímo v kostele, tak mohutně a majestátně působí. Tam, kde na Gillionových deskách vládla jednoznačně kytara, tady do popředí vystupují i symfonické aranže a jsou kytarovým orgiím a zběsilý bicím rovnocenným a naštěstí i důstojným partnerem. Deska je zvukově citlivě vystavěna a všechna ta echa, klávesy, samply nebo sbory se nekotí do nepřehledného sonického bordelu ani powermetalového klišé. Základem je pořád funkční a koncizní death metal, na jehož pevné kostře tyhle barokní ornamenty rostou.
Zvukově je deska dokonalá. Od prvotní kolebávé a střednětempové „Of Death“ přes krátké hudebním barokem ovlivněné mezihry „Tenebrae Latebra“ a „An Aria of the Damned“ až po zběsilé šílenosti „Summoning the Dark“, „Beyond the Horizon“ nebo „Venator“ a jeho dvojče „In Sleep There is a Peace“, což je právě ten typ superrychlých skladeb, kvůli kterým máme MORS PRINCIPIUM EST rádi. Přestože je deska takovým sonickým palimpsestem, kde se jedna plocha klade na druhou, tak je zvuková paleta přehledná i tam, kde je těch vrstev velké množství, a deska mezi těmito rovinami elegantně cestuje. Pokrok udělal i zpěvák Ville, jehož vokální projev mívá tendenci zabřednout do šedivosti, jelikož to prostě žádný hlasový génius není. Tady se snaží o širší spektrum, včetně pořádně hlubokého growlu, a jde mu to. Obohaceno o občasné doprovodné sbory to znamená, že i vokálně je album dostatečně barevné a hlasy jsou důstojným partnerem hudebním nástrojům. Skladatelsky je album velmi dobré, i když ne tak jako nejsilnější desky kapely, včetně té minulé. Máme tu ale minimálně čtyři klasiky, z toho dvě překvapivě spíš ve středním tempu. Jednak šestiminutovku „Monuments“ s úžasným houpavým titulním motivem a pak stejně dlouhou temnou „All Life Is Evil“ s překvapivou a melodicky překrásnou operní pasáží uprostřed. Čtyřlístek nejlepších uzavírají rychlejší „Summoning the Dark“ a „The Rivers of Avernus“ s typickými sekanými principiáckými riffy, které jako kdyby vypadly někde z éry „Unborn“.
„Darkness Invisible“ je úspěšný návrat jedné z nejlepších melodeathových kapel a MORS PRINCIPIUM EST na ní ukazují, že i po náročném covidovém období a personálních veletočích jsou schopni povstat z popela v plné síle. Skladatelsky solidní a zvukově velmi bohatá deska, která posunula sonickou paletu kapely směrem k velkoleposti a baroknosti. Kdyby někdo natočil Ecovo „Foucaultovo kyvadlo“ můžeme pro soundtrack sáhnout právě sem.
| 29.12.2025 | Diskuse (0) | Gazďa |
 |
